Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

13

Vytvořit obraz elfa nebylo kupodivu vůbec těžké. Naštěstí zanechal hodně svědků svého řádění. Dokonce si prý v jedné vesnici hrál na jakéhosi proroka. Královi poslové doručili zprávu o pátrání do všech měst. Pokud se nacházel někde v Arfarii, už se nemohl nikde schovat.

Spojené vojsko si vedlo velice dobře. Město Ept už bylo pod jeho nadvládou. Neměl ale stále dost, pokračoval dál do vnitrozemí. Potřeboval dobýt hlavní město. Poté mohl postup o něco zpomalit, jelikož už Ulan nebude mít žádnou šanci se bránit a Taler tak získá důležitý čas na přemístění svých sil až k hranicím Ga'Bairu, o ten mu šlo nejvíce. Zatím ale nemohl usnout na vavřínech, i když se mu dařilo, jak nejlépe mohlo.

I on sám se musí vypravit do bitvy. Chtěl ji vidět na vlastní oči, navíc tím podpoří své muže. Vlastně se může vypravit okamžitě. Narychlo svolal své služebnictvo a všem vydal potřebné příkazy. Sám se šel převléci do cestovního. V duchu přemítal, jaké lidi si vezme s sebou jako doprovod. Jistě bude muset jet generál Onyx, možná Torim. Podsaditý trpaslík ale nebyl válečník, spíše pohodlný pokojový typ. Jako další ho napadla Wiana, ani ne proto, že by ji snad měl rád, spíše by jí tím znepříjemnil život.

Během několika dalších hodin bylo vše připraveno. Nasedl do kočáru po boku svého váženého generála. Vysoká elfka je oba pozorovala zpovzdálí opovržlivým pohledem. I ona neochotně nasedla do vozu taženého koňmi. Bohužel nemohl říct ani svému spolujezdci, jak moc ho její naštvaný pohled těší.

Pohodlně se usadil a připravil se na několikadenní cestu až za hranice svého království. Tato výprava byla bohužel nutná, vlastně to bral jako svou povinnost. Když už pro něj jeho muži umírali, nesmí jejich morálku nechat klesnout, proto se sám bude alespoň na několik dní bít po jejich boku.

Celá kolona se opět dala do pohybu. Několik desítek kočárů i jezdci na koních se vydali na cestu. Brzy vyjeli z Kreasu na otevřené prostranství. Cesta ubíhala rychle, kolem se jen míhaly lesy, louky a pohoří. Král se usadil pohodlněji, dlaní si podepřel bradu a díval se z okna na měnící se scenérii.

Když dojeli na místo určení, ocenil po několika prosezených dnech možnost se opět projít. Spolu se svými taktiky a Onyxem vystoupali až na pahorek. Prohlíželi si bojové pole, na němž se měla za několik hodin odehrát bitva. Den se již pomalu chýlí ke konci; na louce rozprostírající se před nimi vypukne dalšího rána boj dvou armád. Vítěz byl už ale předem známý, takže si v ten den mohl bez obav obléci válečnou výstroj a pustit se do víru boje.

Toho dne bylo již od rána nebe zbarvené do ruda. Taler si ve stanu nechal od služky pomoct při navlékání brnění. Zavazoval si šněrování na kovových rukavicích vystlaných kůží. Škvírou v plachtě sledoval krvavou oblohu. Jakési neblahé tušení mu způsobovalo mrazení v zádech. Konečně měl na sobě veškeré pláty kovové zbroje. Chopil se nádherného širokého meče a vyšel ven. Onyx s Wianou a s jeho koněm již čekali. Generál měl na sobě černou lesklou zbroj se stříbrnými pruhy na všech zlomech a rozích. Na brnění bylo jasně poznat, že již mnohokrát svého majitele zachránilo.

Mohutný generál svíral v rukou dvoubřitou sekeru. Musela vážit mnohem víc než králův zdobený meč, protože byla i mimořádně veliká. Vysoká elfka si oblékla jen lehké kožené brnění, překryla ho ale pláštěm zelené barvy s hlubokou kapucí. Přes rameno jí visel krásně vyřezávaný dřevěný luk, vypadal, že je na ni možná příliš dlouhý, nikdo však nemohl pochybovat o její schopnosti dobře zacházet právě s touto zbraní. U pasu se jí houpala elegantní dlouhá elfská čepel, skrytá v pochvě.

Panovník předstoupil před své vojsko. Vycházející slunce mu pálilo do zad. Vojákům se zdál díky světlu pouze jako celá černá silueta. Pronášel svou motivační řeč. Spíše ji křičel, nechal přitom svého koně energicky pochodovat sem a tam, zatímco divoce mával mečem ve vzduchu. S každým dalším slovem bojovníci jásali víc a víc. Svůj projev se pokoušel ukončit co nejlépe, aby v posluchačích vzbudil touhu po boji. Kopl koně do slabin, ten se postavil na zadní a zařehtal. Král pozvedl zdobený široký meč a vztyčil jej vysoko k nebi. Dav zajásal. Dokonce i na Wianu udělal dojem, a to si myslela, že ho nenávidí.

Na protějším svahu již zřetelně viděli pochodující vojsko Ulanu. Času neměli nazbyt. Taler sklopil hledí své přilbice, aby mu chránilo tvář. Sám pobídl koně, aby se zařadil na své místo ve formaci. Dalo by se říci, že se na nadcházející bitvu se dokonce těší. Konečně bude mít možnost dostat ze sebe všechen vztek a agresi, jež se v něm za léta vládnutí nashromáždila.

Spojené vojsko zatím vyčkávalo stále na stejné pozici. Měli zde výhodu, jelikož stálo ve svahu a protivník k nim musel stoupat z malého údolí sevřeného mezi dvěma kopci. Z týlu jeho vojska začaly létat salvy elegantních elfských šípů. Klerici pobíhali uličkami, jež jim vojáci vytvářeli, a všem žehnali Jeho slovem. Avšak i nepřítel začal spouštět salvy šípů, čímž je nutil zvednout štíty nad hlavu a krýt se. První vojáci již byli skoro u sebe. Talerovo vojsko se dalo do lehkého poklusu, aby první řady, kde měli vojáci nastavené štíty a kopí, měly na své straně sílu pohybu.

Nad bitevním polem se rozlehly bolestné výkřiky raněných a umírajících. Král si nedovedl vysvětlit proč, ale znělo mu to jako krásná píseň. Protočil v ruce svůj meč a podíval se na generála Onyxe. Ten s helmicí s rohy sotva znatelně přikývl. Jízda v čele s nimi se dala do pohybu. Měli narazit na nepřítelovo vojsko z boku a zlikvidovat jeho slabé části. Tím otevře cestu hlavnímu voji, jenž zatím vyčkával v záloze, a který nepřítele měl za úkol prostě sprovodit ze světa.

Kopyta jejich koní rozrývala těžkými kroky půdu a zanechávala v ní díry. Odletovaly od nich kusy hlíny se stébly trávy. Družina se na válečných ořích blížila k nepříteli z boční strany. Onyx, vůdce skupiny, zakřičel a hrozivě zamával svou sekerou nad hlavou, než jí zabil prvního muže. Těžký kus kovu projel tělem jako máslem. Ihned však opsala oblouk a zaútočila na druhé straně. Nebožák se před ní pokoušel krýt štítem, ten mu generál jedinou prudkou ranou zkřivil natolik, že voják jen vyděšeně hleděl na kus zmačkaného kovu a ruku, jež už nikdy nebude moct použít. Dalším rychlým úderem do hrudi byl zbaven života.

I král, generálův spolubojovník, přispěl svým dílem. Jeho zbraň nebyla tolik průrazná jako generálova, ale o to rychlejší. Jelikož panovníka cvičili nejlepší učitelé, byl v boji velmi platným válečníkem. Jeho první útok byl odražen mečem protivníka, druhý už však nabýval příliš velké rychlosti, aby se dal taktéž vykrýt.

Elfka si dobře všimla, že král rozdává kupodivu pádné údery. Doteď ho považovala za nanicovatého vejtahu, který nic neumí a jen mlátí pusou prázdnou slámu. Nyní ale poznala, jak se mýlila. Nejenže dokáže vést vcelku úspěšně válku, navíc v ní – je-li třeba – je i platným účastníkem. Ona sama měla stanoviště až na konci celé jízdní formace a střílela ze svého očarovaného luku do nepřátelských řad. Snad každý její šíp si našel svůj cíl.

Jednotka dokonale splnila svůj úkol. Způsobila mezi protivníky takový zmatek, že bez obav mohly dorazit posily. Král stěží dokázal uvěřit, jak výborně si zatím vedou. Ulanské vojsko přišlo o mnoho mužů a nebylo schopné se bránit. Je otázkou maximálně několika hodin, než i poslední voják Ulanu padne. Proto se všechny pluky daly na ústup. Jejich lukostřelci pálili do prvních linií armády Arfarie a jejích spojenců, čímž výrazně zpomalovali jejich postup. Zbytek vojska zatím stále ustupoval.

Ani úhybný manévr ale nemohl trvat věčně. Talerovi muži opět začínali nepřítele dohánět. Vojáci se na sebe tlačili v malém údolí mezi dvěma svahy. Nacházeli se ve strategicky nejhorším bodě celého bojiště. Zpoza ustupujících bojovníků se začaly řinout nové masy posil.

Generál Onyx nevěřil svým očím. Skočili přímo do pasti! Na druhém svahu se proti slunci jasně černaly siluety postav. Bylo jich nespočet. Když se otočil, viděl totéž i napravo a na jedné části opačného svahu, z nějž přišli. Na další lidské vojáky ale byli nově příchozí moc mohutní, jiní zase moc malí a pokroucení. Není pochyb, s kým mají tu čest: Právě je sevřela do kleští armáda Ga'Bairu.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz