Ranyt: Proměna; Část LXXIV.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Konečně s ním byla ochotná alespoň trochu mluvit a nedávala mu každým slovem najevo, jak moc jím pohrdá. Hned jak měl příležitost, svěřil se jí se svým smutkem. Zřejmě ho velmi dobře chápala a k jeho překvapení se jej dokonce pokoušela utěšit. Konejšila ho slovy o skvěle nastražené pasti. Pochválila i jeho schopnosti v boji, což vůbec nečekal. Ale nemohl si nevšimnout jedné věci. Jakmile přišla řeč na boj, vyslankyně jako by ožila. Zjevně se najednou cítila ve svém živlu.

Pro něj to byla více než cenná informace. Mohl jí totiž využít při dalších jednáních. Již delší dobu mu přišlo potřebné s ní urovnat vztahy, jelikož ať se mu to líbilo nebo ne, vládce elfů pověřil rozhodováním za jejich rasu právě ji. Alespoň co se týkalo záležitostí a bojů v Arfarii. Tudíž ji svým způsobem potřeboval.

Stejně jako každý muž byl ješitný. Proto mu myšlenka na jakékoli doprošování u ní přišla velmi nepříjemná, téměř až odporná. Vážil si proto toho, že se o nic prosit nemusí. Stačí, když na to půjde chytře. Navíc mu přišlo, jako by k sobě začínali měnit postoj. Zdá se, že mu už tak neleží v žaludku jako předtím. A ani ona mu už nedávala najevo, jak malý a bezvýznamný pro svůj lidský původ je.

Nakonec je přeci jen všecko zlé k něčemu dobré. Zatím to vypadalo možná jen jako zdání nebo přelud, způsobený nedostatkem spánku, ale na okamžik jako by viděl siluetu města Ept. S největší pravděpodobností se jim podaří dosáhnout cíle včas, což bude mít pro oba mnoho výhod. Taler si bohužel nemohl dovolit ani den meškat. Jak už to tak bývá, politika na něj nepočká, i když je momentálně jejím nejvýraznějším představitelem na celém kontinentu. Co se ale zatím děje ve Straii, to si netroufal odhadovat. Samozřejmě že tam má špehy a zvědy, bylo mu ale jasné, že tamní král také rozhoduje spíše v pozadí stejně jako on sám.

Brzy se sídlo ukázalo zcela zřetelně. Viděli jeho vysoké věže. I z velké dálky už mohli jasně pozorovat obrovské vlajky, jež vlály na vrcholcích mnoha staveb i na hradbách. Znak Arfarie zde zdobil vše, co jen šlo. Potřeboval dát místním najevo svou nadvládu. Už dávno zde vyhlásil stanné právo.

Taler i Wiana ještě zrychlili. Ani tak ale nepřestali pokračovat v uvolněné konverzaci. Hlavou se mu honily miliony myšlenek. Postupně si uvědomoval, jak radikálně k ní začíná měnit přístup. Trošku se toho děsil.

Hlavní brány dosáhli za několik hodin. Strážný je očividně vyhlížel, jelikož ji hned otevřel. Takové uvítání ani nečekal. Dokonce se dostavil i sám generál Onyx. Mohutný válečník, stále ještě navlečený do černo-stříbrného brnění, k němu přistoupil a pevně ho objal. Panovník jej napodobil a obtočil ruce kolem generála. Brzy si však uvědomil svou chybu, jelikož se pořezal o čepel sekery, která se Onyxovi houpala na zádech.

Rána naštěstí nebyla nijak hluboká, takže se dala snadno skrýt. Velitel vojsk odvedl vládce do místního hradu, kde si jeho armáda nyní udělala základnu. Aby si nikdo nevšiml, ohlédl se přes rameno. Cítil na sobě elfčin pohled; ano, skutečně se za ním ještě dlouhou dobu dívala.

Nyní však není čas zabývat se podobnými záležitostmi. Musel zjistit veškeré podrobnosti o předchozí bitvě. Už během cesty se je od generála dověděl, a taky to, že posily už jsou na cestě. A ne ledajaké, prý bude příjemně překvapen. Vstoupili do pevnosti.

V první chvíli nevěřil svým očím. Takové překvapení nečekal. Zubil se na něj Krailer. Už měl naprosto jasno v tom, jaké posily přijedou, proto se začal usmívat také. Můžou očekávat pomoc od Jeho řádu, což byla více než přínosná pomoc. Navíc sem měla dorazit i další část jeho vlastních a spojeneckých vojsk.

Pohodlně se usadil naproti vůdci Deironova vojenského řádu a dali se do přátelského hovoru. Ačkoli se bavili o záležitostech týkajících se boje, bylo velmi dobře poznat, jak jsou si blízcí. Podle předpokladů k nim měla orkská masa dorazit během několika dnů. Paladinové přijedou nejpozději zítra, poté už budou muset udržet město jen několik dalších hodin do příchodu zbytku královských sil. Díky Onyxově pohotovosti se všechno stihlo zařídit velmi rychle. Už v bitevní vřavě, když poprvé spatřil, jakými silami Ga'Bair disponuje, vyslal s pomocí jednoho kněze světelného posla Krailerovi s důležitými informacemi. Ten pak v Kreasu vše zařídil a sám, jen s malou družinou, sem dojel jako první.

Byl svému nejbližšímu okolí skutečně vděčný. Nikdo si nedovolil zdržovat nebo neposlouchat. Cenil si svých lidí více než čehokoli jiného. Den se už ale jistě chýlil ke konci. Omluvil se tedy oběma vojevůdcům. Vyčerpán po dlouhé cestě se odebral do svých komnat. Procházel okolo služebných a poslů. Za normálních okolností by ještě nešel nyní spát, zítra ale potřeboval být svěží. Mohl ale usínat klidný s vědomím, že i bez něj se budou věci stále hýbat tak, jak si přeje.

Vstoupil do svého pokoje. Nebyl to takový přepych, jaký měl u sebe doma, nemohl si ale stěžovat. Vždyť upřímně řečeno, nepotřebuje více než malou komůrku s postelí. Ale překvapení ani tady nebralo konce. Dnes už jedno veliké zažil, když potkal Krailera, svého blízkého celoživotního přítele. Teď se ale divil možná ještě víc. Za nic na světě by nečekal společnost právě této osoby, která na něj v komnatě trpělivě čekala.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz