Ranyt: Proměna; Část LXXIX

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Jediným štěstím bylo, že zatím nikoho nepotkali, což je překvapilo, čekali hned Stěny hordy démonických válečníků. Zorientovali se podle plánku, který Ranyt ukradl. Musel pocházet z dávné minulosti, jelikož rozdělení zemí na něm bylo zakresleno úplně jinak. Jediným záchytným bodem se stal Kreas, zde však označený jako jedno z menších měst a poté zde bylo vyznačeno velkolepé sídlo ve tvaru kužele s obří věží uprostřed, které našli v Severních pláních. Obrázek města jasně připomínal jehlanovitý tvar směrem do země. Podle tohoto orientačního bodu již dokázali najít, kde jsou.

Středem jejich zájmu ale bylo pouze jedno místo, jedna značka na plánku. Samozřejmě že Asgtrinin nebyl blízko, jak doufali, ale vzdálen několik dní cesty. Snad vše proběhne podle plánu a již brzy se vypořádají s cílem své výpravy. Vrah musel být skutečně šílený, pokud před ním utekl až sem.

Nasedli na svá zvířata a vyrazili na cestu. Nikdo mu nemusel ani říkat, že se jej Firo'en Poute pokouší ovládat a vést jeho kroky. Elf to všechno velmi dobře věděl; s tímto vědomím byl ochoten hrát jeho hru až do samého konce, nebo aspoň do okamžiku, kdy mu ukáže nějaké slabé místo. Druidce snad nikdy nebude moci dostatečně vyjádřit vděk za všechno, co pro něj kdy udělala, ale hlavně za to, že s ním zůstala až do dnešního dne, ačkoli jej mohla už dávno opustit.

Nemohl si nevšimnout, jak se jejich vztah pomalu mění a vyvíjí. Začínal mít vážné podezření, že by mohl znát jeden důvod, proč je neustále po jeho boku. Velmi rychle si uvědomil, že je to jedna z mála věcí, možná jediná, která mu dodává sílu nezastavit se a pokračovat dál.

Cesta vedla kolem rozeklaných skal. Nikdy nic podobného neviděl, vypadaly jako jehly trčící přímo k obloze. Neměly na sobě žádné výrůstky, prolákliny nebo jeskyně, byly jen holé, zdola nahoru se zužovaly. Zakončení tvořil ostrý kamenný hrot. Pod nimi rostl onen mrtvý les, jenž celému místu dodával ještě pochmurnější atmosféru.

Ale očividně ani tady nevypadala tvář země pořád stejně. Jasně viděli základy nějaké stavby, nic víc už z ní nezbylo. I to ale stačilo k zjištění, že zde kdysi někdo bydlel a nazýval místo domovem.

Nejhorší bylo zdejší všudypřítomné ticho. V pláních alespoň skučel vítr mezi skalami, zde však ani vítr nevál. Jen občas se zvedl lehký vánek, jinak nic. Putovali už několik hodin, zatím nikde nepotkali ani živáčka. Pomalu se začínali domnívat, že jsou tu jedinými živými tvory, jelikož si nedovedli představit, kdo by tu dokázal trvale žít.

O kus dále se jim naskýtala úžasná podívaná. Na kopci navršeném z ostrých kamenů stála strážní věž. Kamenná stavba byla ještě stále oválná, jak bylo zvykem stavět po celém světě, střecha však měla polovinu uraženou, zjevně od nějaké útočné zbraně či dobývacího mechanismu. Za strážní stavbou stála zídka, jež vypadla zachovaleji. Brzy si však uvědomili svůj omyl, ta zeď kdysi byla mohutná a mocná, na co se dívali, to byl už jen její nepatrný pozůstatek.

Za ní našli pozůstatky jakýchsi staveb. Nebylo z nich již možné poznat skoro nic, jelikož je tisíce let nikdo nepoužíval a postupně zchátraly. Občas stály jen pouhé zdi, jindy měli štěstí a zahlédli polovinu budovy ještě nezbořenou.

Mimořádně zvláštní úkaz se skrýval až za ruinami města: řeka tekoucí neznámo odkud a neznámo kam. Její vody neměly čistou a průzračnou barvu, byla jedovatě zelená, jako by do ní natekla kyselina. Koryto toku připomínalo spíše prasklinu v zemi než přirozeně vymleté koryto. Z jejích břehů vedly další praskliny, některé větší, některé menší, i do nich zatékala zkažená tekutina.

Druidka ale ve vodě kupodivu cítila čistý základ. Ačkoli hned, jak ji uviděla, řekla, že nic tak zkaženého nikdy nepotkala, dodala, že její podstata pochází ze samého středu světa. Osobně si myslela, že tok musel být otráven démonickou nebo Quirardovou magií, ale zároveň v něm zůstalo i něco ze srdce matky přírody. „Zvláštní,“ zašeptala si tiše pro sebe, zatímco zkoumala vodu zblízka.

Mezitím se elf pokoušel radit se svým bohem. Ptal se na další kroky a postup. Dostal mnoho cenných informací, například, že tu nejsou sami, jak si mysleli. Neustále je prý někdo pozoruje, a proto by měli být opatrní. Mocná bytost jej pobízela, ať už radši jdou, že je tu čeká nebezpečí. Několikrát ho pokárala za pomalost a neopatrnost, zároveň mu však znovu nabízela jeho nejtajnější přání výměnou za poslušnost. Bojovník dobře věděl, že by odsud měl co nejrychleji zmizet. Zabít Firo'en Pouta mu tedy nesmělo trvat moc dlouho. Obzvláště když byl teď varován před hrozícím nebezpečím.

Pobídl dívku, aby už vstala od nakažené řeky a znovu pokračovala v cestě. Cíl nemůže být moc daleko, sotva několik dní cesty. Možná přemýšlel až moc pozitivně, ale pokud vše dobře půjde, za týden už budou opět v Severních pláních čekat na loď zpět do Arfarie. Vnukl tuto myšlenku i Daniře, aby měla alespoň nějakou motivaci.

Jejich kroky směřovaly neustále do nitra země na druhé straně. Celý život byli varováni před tímto místem a před tvory, kteří tu žijí. Nyní sem dobrovolně vkročili. Rozumný člověk by se sem nikdy nevydal, a když už, tak jen v doprovodu menší armády. Zatímco oni měli pouze plán a vizi, jinak nic. Vlastně i ten plán byl velmi nedokonalý.

Místní krajina se měnila. Šedočerná barva se pomalu vytrácela a nahrazovala ji rudá. Vyprahlá zem byla suchem rozpukaná. Očividně se blížila noc, a jak se snášela tma, pomalu začínalo všechno tmavnout. Pro ně ale nenastával čas odpočinku, naopak. V tento čas se to zde mělo nejvíce hemžit démony a jinými bestiemi. Bůh ho varoval, že budou muset spát přes den a nejspíš pouze v sedle.

Ochotný podstoupit jakékoli riziko, přiměl pantera k ještě rychlejšímu běhu. Slyšel koňská kopyta, dívka za ním zřejmě dala svému zvířeti ten samý pokyn. Kromě uhlově černých siluet stromů a hor všude kolem nich už nebylo téměř nic vidět. I z této vzdálenosti nalevo od nich jasně zářila do noci bílá Stěna. Musel tomuto místu přiznat jakousi tajemnou krásu, ačkoli tu nechtěl strávit byť jen jediný okamžik.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz