Aztécký poklad: Kapitola dvacátá šestá

"Rozsviťte všechna světla" zahřměl Peter, který se už pěknou chvíli snažil zaostřit zrak na cestu před nimi.
"Víc už jich nemáme," oznámil mu zklamaně Lejf, "už jsme rozsvítili všechny funkční reflektory."
Frederic se líně vláčel po hladině podzemní řeky. Všude visely krápníky a pavučiny. Až na pár metrů kolem lodě nebylo však vidět vůbec nic. I přesto ale Marty bravurně vedl loď rovně po vodě, aniž by narážel na nějaké překážky.
"Jak daleko je ta jeskyně?" zeptal se Peter Philipa.
"Asi tak půl hodinky, myslim." odpověděl mu Philip, zabraný do map a nákresů, co si okreslil z profesorovi knihy.
"Snad už jsou na místě. Co myslíte, že najdeme v tý jeskyni?"
"Snad nic, s čim by mohli být nepříjemnosti." řekl Peter, aniž by odvrátil pohled od cesty před nimi.

"Tak tohle je legendární město bohů." rozzářil se profesor, když vkročil mezi hromady kamenů a sutě, "No není to nádhera?"
Kryštof zvedl hlavu od mapy a jen něco zabručel, zato Jeannet si to s nadšením vyfotila.
"Takže," zamyslel se profesor, "jestli se nemýlím, tak musíme najít pyramidu slunce."
"Není to támhleta na konci?" zeptal se Kryštof.
"Máš obráceně mapu, chlapče." odpověděl profesor, aniž se na ní podíval. "Pyramida slunce je támhle vpravo!"

"Už jsme skoro tam!" zakřičel Philip směrem k přídí, kde se momentálně nacházel Peter. Frederic zpomalil. I na pohled bylo patrné, že se koryto řeky rozšiřuje o loď vplouvá do větších prostor.
"Vidím světlo!" zakřičela Marta, "Támhle nahoře to prosvítá!" a skutečně. Slabý pramének světla si našel cestu ve sklaní skulince a dopadl na temnou vodní hladinu. Jakmile Frederic připlul blíž, zpozoroval Peter u břehu jakési schody.
"Spojte mě s Hugem." řekl, "Možná, že víme, jak se dostat na povrch."

"A co dál?" zeptal se Kryštof profesora. Všichni tři teď stáli na úpatí pyramidy a marně se snažili přijít na to, co mají udělat.
"No," znejistěl profesor, "musíme najít oltář, co tu podle knihy má stát. Ten tu ale nikde nevidím."
"Třeba bude nahoře." napadlo Jeannet a ukázala na vrchol pyramidy.
"A co by tam prosimtebe dělal?" pousmál se Kryštof.
"Okamžíček!" zarazil se profesor a promnul si čelo, "Výzkumy prokázali, že na vrcholu té pyramidy kdysi stála nějaká svatyně. Je tu možnost, že by to mohlo být ono!"
"Tak na co čekáme?" vykřikl Kryštof a rozběhl se k vrcholu.

"Na mou duši to jsou opravdu nějaký schody." zkoumala Marta dalekohledem Peterův nález. Philip se marně snažil najít o nich alespoň malou zmínku v profesorových záznamech. Peter nechal zastavit loď a čekal až ho Darling spojí s profesorem. Zatím však pozoroval schody. Zřejmě nebyly vytesány ze skály. Byly totiž mnohem tmavší, možná z obsidiánu. Tam, kde schody končili, začínalo malé, skoro až přehlédnutelné molo. Schody vedly až k nějakému průchodu ve skále, kde ale nebylo vůbec nic vidět. Průchod se ale musel nacházet těsně pod povrchem, protože nad ním prosvítaly sluneční paprsky.
"Petere!" ozval se Lejf z kormidelny, "Máme signál!"