Ranyt: Proměna; Část LXXXVI.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

si netroufli zpomalit. Když sjížděli z kopce na druhou stranu, z písku pod nimi se vynořily pronásledující bestie. Pravděpodobně se prohrabali nánosem písku, aby na ně mohli zaútočit na druhé straně. Získali tak moment překvapení, díky němuž jezdce konečně zastavili a přinutili k bitvě.

Elf si za jízdy připravil meč. Stále se pokoušel pokračovat dál, při tom ze hřbetu zvířete ťal čepelí do slizkého krku. Druidka se držela hned za ním a nepřestávala na netvora útočit svou magií. Další z pronásledovatelů padl. Zbytek jim ale pořád stál v cestě. Nejen v cestě, ale úplně všude.

Jak nejrychleji dokázal, elf v sobě soustředil prosbu, kterou poté sdělil bohu. Ten mu jeho přání vyplnil a poslal mu do těla zásoby temné síly. Ranyt sledoval své ruce, jak se mu před očima postupně měnily. Přitom však stále vypadaly stejně, pouze cítil, jak do něj proudí moc a soustřeďuje se v celém v těle. Díky ní si přišel silnější a lepší, cítil, jak mu síla zalévá ruce a nohy, pak celý zbytek těla.

Užíval si tento opojný pocit. Ačkoli si ho mohl dopřát jen několik sekund, připadalo mu to jako dlouhé minuty. Poté se napřímil a již nepříčetnýma očima se zadíval na nepřátele. Nebylo jich málo, to v žádném případě. Snad ale nebudou problémem. Viděl, jak se i druidka připravila k souboji. V tichosti odříkávala nějaké zaklínadlo, z očí jí bylo vidět pouze bělmo, duhovky měla skryté.

Nemohl si dovolit plýtvat časem, proto pobídl Sairena. Ten se rozeběhl k prvním hadím zrůdám. Jezdec elegantní čepelí rozdával údery na všechny strany. Dlouhou chvíli ani netušili, odkud na ně útočí. Několik jich už padlo k zemi se smrtelným zraněním. I čarování dívky se už začínalo projevovat.

Země pod hady se otřásala, chvění většinu z nich shodilo na zem, z níž vzápětí ohromnou rychlostí vyrostly ostré bodáky. Špičatá přírodní kopí byla z kamene, plazi se na ně nabodli jako na bodnou zbraň. Brzy se vrásčitý povrch zbarvil fialovočervenou krví vytékající z šupinatých těl.

Několik protivníků ještě stále zbývalo. Elf ve stavu opojení tedy dál drtil nepřátele ohromnou silou. Jakoby čepel ani neovládal on, ale sekala a bodala sama. Ostří létalo sem a tam, každý dopad byl ničivý. Pod jeho nohama se postupně tvořila hromada protáhlých těl s četnými zraněními. Stále více se jich ale přesto pomalu dostávalo až k dívce. Sledoval to periferním viděním a pokoušel se k ní probojovat, bohužel se kolem nich utvořily dva od sebe navzájem oddělené kruhy.

Dívka sesedla z koně. Viděl, jak se okolo ní točí čtyři různě barevné kulaté předměty, představující čtyři formy energie. První útočník vedl směrem k ní úder zahnutou čepelí. Obratně nastavila do dráhy jeho zbraně svou hůl. Těsně před tím, než se kov zasekl do dřeva, zastavil se o magický štít, jenž na okamžik do okolí vystřelil bílé záblesky. Bodák se odrazil zpět za hlavu jeho majitele, ten zavrávoral. Danira využila situace a vší silou jej uhodila koncem hole do břicha. Díky svému očarování ho odhodila několik sáhů dozadu. Bez zastavení se otočila k dalšímu.

Dobře viděl, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepřekvapovalo jej, že byla i velmi dobrá válečnice se skvělými fyzickými schopnostmi. Již mnohokrát viděl, jak používá nejrůznější zaklínadla, jednou ji dokonce ovládl ohnivý záchvat, nyní před ním ale poprvé šermovala kusem dřeva, kterým posílala protivníky na smrt.

Pomalu ale jistě získávali nad soupeři převahu. I přes jejich vysoký počet na začátku potyčky jich teď bylo o mnoho méně a zatím dvojici nezpůsobili ani škrábnutí. Nějakým zázrakem se pokaždé dokázali vyhnout ostrým zubům s váčky napuštěnými smrtelným jedem, i pokřiveným zbraním hadích tvorů. Očividně nepatřili k nejlepším bojovníkům a dobře to věděli, proto se začali stahovat.

Na bojišti posetém mrtvými těly zůstali stát pouze Ranyt s druidkou. Dívali se na sebe pohledy, které požadovaly vysvětlení, co to všechno znamená. Žádné nepřišlo.

Během cesty ale museli řešit nedostatek jídla. Už vůbec žádné neměli, sotva našli dost pitné vody v občasných oázách kolem hor, podél nichž jeli. Na malých ostrovech vegetace se sice mohl kůň napást, nikdo jiný ale ne. Proto i přes veliké znechucení neměli na výběr jinou možnost, než se najíst z masa, jež leželo před nimi. Trochu odvahy jim dodal panter, když se zakousl do dlouhého těla a s chutí si odnesl stranou obrovský kus z jednoho mrtvého, kde ho celý postupně spořádal.

Pod rozpáleným sluncem si také připravili špatně propečené a krvavé plátky masa. Bez jakéhokoli koření či dochucovadla. Neměli ani chléb, obrovský hlad však rozhodl. Postupně spořádali větší kus mrtvého, než by si přáli nebo si dokázali představit. Konečně ale zahnali to strašlivé kručení v břiše. Což pro ně momentálně bylo nejdůležitější. Špatná situace je nutila k zoufalým řešením.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz