Ranyt: Proměna; Část XCIII.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Pokud tady Firo'en Poute je, musí se skrývat právě tam. Jelikož v dopise bylo výslovně psáno, že tu na něj bude čekat, museli objekt alespoň prozkoumat. Ačkoli všude okolo bylo naprosto mrtvo a ticho, nepředpokládali, že by tomu tak bylo i v budově. Byť doufali v pravý opak.

První těžký krok dovnitř vykonal Ranyt. Vstoupil do prázdné místnosti, jejíž rozlehlost byla nezměrná. Kolem naprostá tma, ale hlavně tíživé ticho. Jediné, co slyšel, byl zvuk jejich kroků na kamenné podlaze. Náhle z ní vyšlehl záblesk zeleného světla. Okolím se postupně šířila jemná nazelenalá záře, temnota jí ustupovala.

Využili příležitosti a pořádně se rozhlédli. Na druhém konci viděli několik vstupů do chodeb. Strop podpíraly nahodile rozmístěné mohutné sloupy. Kolem každého z nich se vinulo schodiště, jež končilo v malém průchozím otvoru ve stropě. Očividně se jednalo o vstupy do vyšších pater.

Téměř jako vždy netušili, jakým směrem se mají vydat nejdřív. Rozhodli se pro spodní patra. Na stráži zde nechali svá zvířata. Vraha jistě nezdrží, ale panter podle příkazu začne dělat hluk, čímž je varuje, pokud se zde někdo objeví. Oni sami potom přistoupili až ke vchodu, který vedl dolů. Opatrně do něj nahlédli, spíše jen ze zvyku než v očekávání, že nepřítele najdou už zde. Kdyby se tu někdo skrýval, měl už totiž bezpočet příležitostí na ně zaútočit.

Jen jeden jediný krok. Pouze první krok. Když jej Ranyt udělal, celou chodbou zazněl jako hluk padajícího kamene s ozvěnou, která se táhla snad až na konec tunelu. Ihned vrátil nohu na původní místo. Trochu zmateně na sebe s dívkou hleděli, než se odvážili k dalšímu pohybu. Dokud se ale opět nedotkl podlahy v jeskyni, nevydával žádný jiný zvuk.

Podruhé se dotkl stěny pouze prstem. I to však vyvolalo obdobnou reakci. Nechápali, o co tu jde. Raději došli k jednomu ze schodišť, která vedla nahoru. Po prvním z nich vystoupali až nakonec.

Ocitli se v místnosti velmi podobné jakési písárně. Možná že tento objekt dříve sloužil jako radnice nebo jiná důležitá budova. Mohla být využívána i jako obranná bašta. Už jen tím, jak byla zapuštěná ve skále, se stávala téměř nedobytnou pevností. Bohužel stejně dobře mohla sloužit i jako masový hrob – pokud se útočníci dostali dovnitř, neměli obránci kam utéct. Ačkoli by jej nepřekvapila i přítomnost únikových cest. Vlastně byly nutností.

Postupně procházeli horním patrem. Nalézali bezpočet místností nejrůznějších velikostí a tvarů s různorodým využitím. Nestačili se divit umu a dovednosti, s nimiž bylo všechno hloubeno. Stěny dokonale rovné, stropy všude stejně vysoké... Navíc mnoho zdí bylo zdobeno spletitými obrazci, které i přes své stáří stále uchovávaly původní podobu. Téměř omámeně po nich Ranyt přejížděl prstem a zakresloval si jejich podobu do své mysli. Až po důkladné imaginaci vzoru ve své hlavě se odvážil na jeden pohlédnout.

Táhl se snad do nekonečna. Úžasný obraz vytesaný v kameni ubíhal od začátku zdi až snad na konec, který byl zatím zahalen tmou. Rozšiřoval se a zase zužoval v několika pruzích, budil dojem jakési cesty, celý byl ale vyplněn ještě stovkami menších obrazů. Ty samy vykreslovaly samé humanoidní postavy, jejichž křivky byly tvořeny maličkatými runami. „Úžasné,“ zašeptal, zatímco se uchvácen díval na fresku.

Odtrhl od ní pohled. Pokoušel se vidět skrz neproniknutelnou tmu na konci místnosti,v níž se utápěla. Museli se neustále držet spolu. Jednak kvůli světlu, ale hlavně pro pocit větší bezpečnosti. Postupně se dostávali stále hlouběji do nitra chrámu. Hledali cokoli, co by jim prozradilo polohu vraha, nebo jim alespoň ukázalo nějakou další stopu. Ranyt se bránil panice z toho, že ani zde nenaleznou odpovědi. I přes příslib od jeho boha, ani po několika hodinách hledání ve vrchních patrech nenašli nic, co by jim pomohlo. Rozhodli se proto zkusit nějakou z cest pod zemský povrch, ačkoli jim ještě v nadzemních podlažích zbývalo mnoho neprozkoumaného místa.

Sestoupili opět do přízemí. Sairen se mezitím pohodlně rozvalil po dlážděné zemi. Při pohledu na majestátní kočku se Ranyt musel pousmát. I tento tvor měl obrovskou zásluhu na tom, že se dostal až sem. Považoval jej za nejoddanějšího společníka, jakého kdy potkal. Navíc se mezi nimi vytvořila přirozená vazba mezi zvířetem a jeho opatrovníkem.

Bez dalšího ohlédnutí vykročili vstříc dalšímu z mnoha tunelů. V něm se již podivná ozvěna nešířila, i tak se zde ale necítili nejlépe. Velmi silně zde pociťovali cosi prastarého. Staré zlo, před nímž by se dost možná třásl i sám Šestý. Ovšem za předpokladu, že by se s tou prastarou mocí nespojil. Ani takový pocit však nemohl elfa zastavit. Po slovní přestřelce s Danirou, kdy se nezmohl ani na jediné slovo, si uvědomil, že je ochoten podstoupit jakékoli utrpění a účinky sebevětšího zla, aby dosáhl cíle.

Tunel postupně klesal. Pokud byl jejich orientační smysl správný, už dávno museli vyjít ze skály, do níž byl objekt zapuštěn. Směřovali totiž přesně opačně, než kde se nacházela horní patra. Nikam jinam ale jít nemohli, leda se vrátit.

Po dlouhém čase stráveném v úzkém průchodu se konečně dostali do alespoň trošku otevřenější části komplexu. Vstoupili do jakési neopracované jeskynní místnosti. Ze stropu visely veliké krápníky, některé z nich se již dotýkaly země.

Celý výjev působil úžasně, jako z nějaké dávné legendy. Uprostřed bylo malé, naprosto temné jezírko, které v poměru s bílými stalaktity a stalagmity ostře kontrastovalo. Temné vody nečeřila jediná vlnka. Zelené světlo, vyzařující z dívčiny hole, vrhalo na mdlé objekty dlouhé a barevné stíny. Několik chvil jen uchváceně stáli a pozorovali celý prostor. Tak úžasná podívaná se jim snad ještě nenaskytla. Jejich pozornost však vábilo něco ještě mnohem staršího, než byly největší a nejmohutnější z krápníků. Dokonce ještě z dávnějších dob, než kdy vznikla samotná skála.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz