Ranyt: Proměna; Část XCIX.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Konečně dorazili na místo. Za jízdy Wiana nabila do tětivy šíp, kterým zabila jednoho z útočníků. Druhý a třetí také našly svůj cíl. Panovník ve svém honosném brnění byl na bojišti jednou z nejvýraznějších postav. K jeho viditelnosti přispíval i val z mrtvých těl, který se okolo něho tvořil. Se starým brachem se na sebe děsivě šklebili, sdíleli euforii boje. Postupně se nechal ovládat pouze instinkty, ten vypustil zabijáka v něm, aby vedl jeho údery. Svět se začal deformovat a získávat krvavý odstín. Zabíjel jednoho orka po druhém.

Z opojení jej probral až ostrý záblesk bílého světla. Krailerovi muži právě dorazili. Velitel paladinů na panovníka varovně pohlédl, to on jej zachránil, aby nepropadl šílenství. Gesty mu sdělil zprávu o současné situaci. Museli se stáhnout za provizorní barikády. Civilní obyvatelé jsou prý již evakuováni. Nepřítel podle všeho prolomil zdi na několika místech a ovládl už několik okrajových čtvrtí.

Ihned začali ustupovat směrem ke středu města. Našli útočiště za provizorními barikádami. Ani to je ale nechránilo dlouho, nepřátelé postupně dokázali valy prorazit a dostat se i za druhý ochranný prstenec. Jediným místem, kde se mohli ještě alespoň trochu bránit, byla místní pevnost. Počet arfarijských vojáků se ztenčil nejméně o polovinu a ten zbytek se nyní co nejrychleji pokoušel dostat branami do hradu. Ty byly zatím otevřené dokořán a pokoušely se pojmout co nejvíce lidí. Bylo jedno, jestli vojáků, nebo původních obyvatel, skřeti zabíjeli všechny, nikdo před nimi nebyl v bezpečí.

Nakonec projeli i poslední jezdci a brána se zavřela. Na nádvoří ihned zformovali obranu. Posledních pár set vojáků, odhodlaných položit své životy za hrstku lidí, kteří přežili. Jak se král díval kolem sebe, jeho odhady se velmi lišily od skutečné situace. Nepřežil takřka nikdo, jen naprosté minimum v porovnání s tím, kolik obyvatel zde bylo předtím. Smutně zakroutil hlavou.

Výkřiky smrti na několik minut ustaly, bylo slyšet jen burácení bestií za zdmi pevnosti. Slyšeli dokonce i beranidlo přijíždějící po silnici. Jeho obrovská kola působila na dlažbě neskutečný hluk. Zvuk ustal. Na několik okamžiků vše ztichlo, než se ozvala tupá rána. Hlavice dopadla na dřevěná křídla. Druhá rána následována hlukem, jak ploché desky spadly na zem. Mříží již mohli všichni sledovat, jak se obrovská palice napřahuje a bije do brány. Poslední rána vylomila i jedinou zábranu, která obě vojska dělila.

S bojovým pokřikem se všichni obránci vrhli kupředu na útočníky. Všichni již počítali se smrtí, proto bojovali do posledního dechu. Situace se ani trochu nevyvíjela podle jejich představ, během několika minut na nádvoří zbylo jen několik posledních bojovníků. Vedle sebe zápasili Onyx s Talerem, o kus dál v kroužku nepřátel o svůj život bojoval Krailer. I Wiana stále žila a držela se dalších dvou rytířů. Pod střechou, která kryla nějaké stoly, zápolil se skupinou nepřátel dokonce jeden z čarodějů.

Hlasitými povely začal všechny své muže volat k sobě. Byl překvapen, jak málo se jich objevilo. Nebylo jich více než dvacet. Zde již neměli žádnou šanci, mohli se jen pokusit utéci z pevnosti tajným tunelem.

Zabednili jediný vchod do budovy, teď sváděli boj s časem. Utíkali, prohledávali celou místnost, jen aby našli tunel vedoucí pryč z hradu. V budově stále byli někteří utečenci, jejichž domovy padly jako první. Jednalo se o rodilé obyvatele Eptu, kteří se krčili v jídelní místnosti. Ani jeden z vojáků nic nenašel. Shromáždili se proto všichni v jídelně. Nemohlo jich být více než tři tucty celkem. Všechny čekala jen smrt. Ale jejich lidská povaha jim nedovolovala vzdát se tak snadno. Zabednili dveře a připravili se k poslednímu boji.

Před všechny přítomné předstoupil čaroděj. Na chodbě již slyšeli kroky zabijáků, kteří je hledali. Přímo vedle muže v rudém oděvu se zformoval portál z fialové energie. „Utíkejte!“ křičel, „přenese nás do Kreasu!“ Nikdo na nic nečekal a všichni vběhli do brány v časoprostoru. Bylo vidět, že je mág velmi namáhán s každým dalším transportovaným člověkem. Jako poslední před kouzelníkem vešel do brány i král. Jeho pohled se neupíral do víru ohromující hmoty, ale ven z okna. Ven na město, které bylo v plamenech. Prošel teleportem, za ním i čaroděj. Ovál pulzující energie se smrskl do sebe a zmizel.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz