Ranyt: Proměna; Část CIII.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

V nejvíc beznadějné chvíli nebesa potemněla. Dokonce ani na zemi pod nimi nebylo téměř nic vidět. Vyděšeně se podíval nahoru a oněměl úžasem. Také Danira koukala nahoru s otevřenými ústy. Pravě nad nimi prolétl nejmocnější smrtelný tvor. První ze všech draků, první ze všech tvorů, jež kdy chodili po povrchu tohoto světa. Byl tak obří, že vše pod sebou proti slunci zastiňoval. Trittius Prvorozený udělal otočku a opět se vrátil zpět. Upíral své obrovské oči na všechny přítomné ještěry, kteří hned přestali se souboji a opětovali jeho pohled. Svou velikostí je všechny zastiňoval, byli proti němu maličcí. On sám by svým tělem dokázal zakrýt celé budovy. Jeho právě pokárané děti si uvědomily své chyby. Ihned přestaly se svými pošetilými boji a vydaly se na cestu. Bylo jich všech zapotřebí jinde, aby mohlo lidské, elfské nebo jakékoli jiné pokolení ještě někdy chodit po tomto světě. Během několika okamžiků všechny mocné bytosti odletěly pryč. Byla jich celá armáda, armáda, která táhla do boje.

Ranyt s Danirou byli znovu přemístěni. Nyní se ocitli uprostřed města. Byla hluboká noc, na nebi jasně zářily tisíce hvězd, nocí se ale nesly bolestné výkřiky. Ranyt se díval kolem sebe, ale neviděl nic jiného než bolest a strach. Tím strašlivým zjevem byl natolik paralyzován, že se nemohl ani pohnout. Celé sídlo bylo v plamenech, po ulicích se proháněli temní válečníci, kteří z domů tahali ženy a děti, a bez milosti je zabíjeli. Mnoho lidí bylo přivázáno a měli usekané končetiny, jiní zase byli přibiti hřebíky k některé z dřevěných stěn.

Zděšeně se díval na všechno toto utrpení. Nezůstal jediný dům, který by nebyl požárem zasažen. Na dlažbě leželo nemluvně. Křičelo, elf už k němu běžel, jenže v tu chvíli dítě bez milosti zasáhla ozubená čepel. Vykřikl a padl na kolena. Démon se otočil, jako by jej slyšel, nemohl jej ale vidět. Pokračoval proto dál v chůzi. Ranyt s druidkou se rozběhli ulicemi města ve snaze najít cestu ven. Nořili se ale stále hlouběji a hlouběji do centra. Kolem budov ležely navršené hromady mrtvol. Téměř všechny byly na kusy, jak se vrazi brutálně bavili. Ranyt téměř pukl zlobou, již dávno zlomil hůl nad nadějí v lepší zítřky. Jako jediné východisko viděl získat co největší sílu pod svou kontrolu. Dům vedle nich se začal bortit. V jeho sutinách skončil i jakýsi stařec, jemuž kusy zdí zavalily nohy, a muž se nemohl hnout. Brzy si jej všiml temný bojovník a přistoupil k němu. Pomalu a s ohavným úsměvem si prohlížel každý záhyb mužova těla. Poté si k němu klekl a s děsivým řevem mu bolestivě vyrýval ostrými drápy znamení přes celý obličej. Symbol jej měl nejen zabít, ale zničit i krajinu kolem něj, aby se na ní již nikdy nic dobrého nemohlo zrodit. Pekelník spokojeně odcházel, aby ukojil svůj hlad po násilí, zatímco stařec nepřestával v agonii křičet, jak se mu runa vpalovala do hlavy.

Znovu se ocitli na odlišném místě. Tentokrát to ale bylo jiné. Cítil, že jsou již hmotní, že nejsou pouhé přízraky. Bohužel se ocitli znovu na nějakém prostranství zmítaném bitvou. Všude kolem nich se k zemi káceli mrtví. Elf tasil svou čepel, žádal boha o pomoc. Věděl, kde je. Neznal sice svou polohu, věděl ale, o jakou bitvu se celou dobu jedná: byla to Válka bohů. Kdosi chtěl, aby toto všechno viděl. A hlavně aby bojoval.

Cítil, jak do něj začala proudit tajemná energie. Napřáhl svůj meč a udeřil. První nepřítel padl k zemi. Postupně se probojovával stále hlouběji a hlouběji do nepřátelských řad. Byl následován pěšáky, kteří šli za ním, fascinováni jeho úžasnými bojovými vlastnostmi. Zabil nejvíce protivníků ze všech přítomných mužů díky množství odčerpané energie. Dívka za ním také nezahálela. Létalo od ní jedno zaklínadlo za druhým. Pokoušela se útočit hlavně plošně, volila kouzla, která měla nepřítele hromadně ochromit a zneschopnit v boji, spíš než ho zabít. To můžou udělat vojáci.

Do démonické vřavy začaly padat úlomky kamení z nebes. Drtily kosti zkažených bytostí. Zanechávaly za sebou neskutečnou spoušť, pokud jde o ztráty. Druidka se usmála svému výkonu, její představení však zdaleka nekončilo. Prudce se ohnala holí a několik válečníků pohltily plameny. Cítila, jak na ni znovu přicházela její potlačovaná zběsilost. Všude bylo tolik nepřátelských bojovníků, že neměli šanci vyhrát. Začínala být zoufalá a cítila, jak se pomalu ale jistě její duše znovu vznítila ohněm běsnění, které ji právě popadlo. Podle své vůle nechávala vzplanout celé řady démonů, kteří pochodovali jejich směrem. Ranyt byl několik kroků před ní a bránil ji před fyzickými útoky. Z jejích prstů vyšlehly tři blesky, které spálily tři soupeře na uhel. Řady lidských bojovníků byly tlačeny stále dozadu. Čarodějové v zadní části nebyli schopni zvládat nápory temných kouzel soupeře. Jejich obrany se pomalu prolamovaly. Danira si byla současného nebezpečí velmi dobře vědoma, proto zuřila neustále víc. Z jejího pohledu se zračilo jasné šílenství, když v doprovodu strašlivého výkřiku zabodla dolní konec své hole do země. Směrem do středu démonické armády se od ní začala šířit v zemi prasklina. Zatím byla sotva viditelná, když už se ale nemohla šířit dále, stalo se něco strašlivého. Vydala příkaz, trhlina se rozevřela do šířky několika desítek sáhů a pohltila vše, co mohla. Z jejích hlubin poté vystřelila na povrch plamenná exploze, která spálila vše kolem. Druidka omámena úspěchem se potácela s ohořelými šaty vojskem lidí. Cítila se naprosto vyčerpaná. Poslední zbytky sil využila k ochraně Ranyta a sebe. Před očima se jí zatemňovalo, poslední, co cítila, bylo, jak ji pevně chytil a jemně uložil na zem.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz