Tři esence - 2 část

Nemohla jsem se zvednout a přinutit se dívat na to co jsem způsobila. Ač mi nebyla zima na venek, na kůži uvnitř mne samotné jsem cítila jen led, prázdnotu a smrt. Brečet už jsem úplně přestala, ale to bohužel nebylo znamení pro to, aby smutek odezněl. Pořád jsem si pamatovala, jak to všechno skončilo a proč jsem se ocitla tady.

ACT II.

            Dny ubíhaly a plynuly s rychlostí, jakou si matka ani neuměla představit. Ač proti své vůli zabydlela se na zámku a i když byla otrokyní tak si užívala výhod, kterých jako Sukuba od mého otce dostávala. Nikdy se však nevzdala myšlenky na svobodu, ale její touha žít byla o dost silnější proto zůstávala mezi upíry. Otec jí skutečně nikdy nikomu nepůjčil ba dokonce ani on sám nevyžadoval její služby. Nikdy však jí ani nepozval na večeři po jeho boku přesně, jak jí bylo řečeno jejími sestrami. Jedinými jejími erotickými chvílemi byly ty, které trávila právě s nimi. Mezi sebou ukájeli svou touhu a nezkrotné vášně. Ostatní otrokyně cizích ras považovali za trošičku méněcenné a nevhodné. Hlavně se nechtěly snižovat k sexu s orčicí nebo sktřeticí. Bylo jim to proti srsti. A i když o tom nikdy nahlas nemluvily, má matka věděla, že přesně takovéto smýšlení mají i upíři o všech ostatních rasách. A samozřejmě ne jenom upíři, ale všichni výše postavení démoni. Ale takové myšlenky jí v hlavě příliš dlouho nezůstávaly. Velice rychle se adaptovala na svůj nový život. Taky uběhlo dlouhých 80 let od jejího zajetí a té noci kdy byla označena. Nikdy více se pak už divná věc s havraním okem nestala a ani se matka nikdy nikomu nesvěřila. Ani mému otci dokonce ani svým sestrám se kterými si říkala nyní prakticky vše a za dlouhých večerů se navzájem bavili různými historkami a utěšovali se, pokud druhé bylo smutno. Našla docela zalíbení v tomto životě a opravdu vzala své společnice jako vlastní sestry. Konec konců, byly ze stejné rasy. Užívala si a občasné nepříjemné situace, které zažívala, vyvážili s přehledem ty dobré. Jednou za 7 dní dokonce vždy otec ve stejnou hodinu ve stejný den přišel a chtěl slyšet nějakou historku co mu má matka a její sestry vyprávěly. Bylo mu jedno, jestli je pravdivá nebo jestli si jí zrovna vymyslely. Nikdy však nezůstal pohledem jen na jedné, vždy si prohlížel všechny čtyři. Nikdy se ani ale neusmál nebo jim do děje nevstupoval. Vždy když skončily s vyprávěním, jen poděkoval a odešel. Ani jedna to nechápala a Tohle se dělo již předtím než do jejich řad dorazila má matka. Bylo samozřejmé, že při vyprávění se všechny snažili mého otce svézt, ukazovali části svých nahých těl nebo se kompletně vysvlékli. Má matka opět nebyla žádnou výjimkou. Ale otec na to nikdy nereagoval. Z počátku se ptávala proč jí vlastně otec vlastní, když po ní nic nevyžaduje a ani nechce její tělesné služby. Bylo jí řečeno, že od žádné z nich nikdy otec nic nevyžadoval v tomto směru. Má je prostě jen na okrasu stejně jako každý jiný. Má je prostě jen, aby se mohl předvádět. Ano všechny po něm toužily, mou matku ani trochu nevyjímaje, ale prostě můj otec si žádnou nepřipouštěl k tělu. Ale bylo jasné, kterou z nich si chová v největší přízni.  Sereana, nejstarší nejexotičtější z jejich čtveřice Byla vždy o něco lépe oblékaná,na jejím táce se vždy nacházelo o pár kousků lepšího jídla a dostávala výhody třeba jako o několik chvil navíc v parní místnosti naprosto sama. Vždy se trošičku před ostatními chlubila, že pokud si někdy otec vybere nějakou z nich pro tělesné potěšení a  choutky bude to právě ona. Žila u něj sice již 250 let, ale svého naivního snu se nevzdávala. Pořád myslela, že má před sestrami trochu navrch, a to i když všechny tři milovala. Lileina, zrzavá Sukuba a Urisona třetí sestra se naučili nežárlit i když občas možná jen trochu záviděli. Měli přeci jenom život, který by v divočině nikdy neměli. Pokud by vůbec žili takto dlouho. Jednoho dne který byl obyčejný pro mou matku jako každý jiný se však stalo něco zvláštního. K večeru pátý den vždy chodívala má matka se sestrami do parní místnosti na očistu a na jejich společné erotické hrátky. Byla to taková jejich tradice, ne-li zvyk. Byla uprostřed velice vášnivého polibku se Sereanou když v tu vtrhly stráže do místnosti. Vešel i hlavní strážce mého otce. Má matka už ho znala. Byl to jediný muž v celém paláci, kterému můj otec věřil a promlouval s ním o osobnějších věcech. Byl krásný a na pohled postarší a to dokonce i na upíra. Ale vzhled mohl velice dobře klamat. Matka se nikdy nedozvěděla Karrnův skutečný věk. Ano tak se ten upír jmenoval a bylo to velice dobré a zvučné jméno, které se k němu velice dobře hodilo. Ukázal na matku a Searenu. „Ty, okamžitě se oblékni a ustroj. Náš pán si tě žádá a to okamžitě. V jeho komnatách a v soukromí.“ Searana se usmála, otočila se na své setry a zašeptala. „Vidíte, řekla jsem vám, že to je jen otázka času, než budu první.“ Začala pomalu plavat ke schůdkům a již chtěla vystoupit, když byla zadržena. „Ne ty! Ta druhá.“ A ukázal směrem na mou matku. Osobní strážce mého otce se nikdy neobtěžoval oslovovat je přímo jménem a působil vždy dojmem, že je mu každý kromě jeho pána ukradený a je připraven setnout každému hlavu. Možná to byla jeho role jako strážce a možná takový ve skutečnosti byl, má matka nevěděla. Věděla jen to, že jí vždy běhal mráz po zádech, když ho viděla a slyšela rozdávat rozkazy. Searana se zasekla na jednom místě a nevěděla, co má dělat a jak se zachovat. Má matka byla samozřejmě překvapená, nikdy nedostala osobní pozvání od mého otce. Tedy až na noc kdy jí přivedli. To byla první a zatím poslední chvíle, kterou strávili o samotě. Vždy když ho po dalších 80 let vídala, nikdy nebyli sami. Pokud věděla, nikdy nebyl sám s žádným otrokem nebo sám s nějakou z jejích sester. Nechápala, co může chtít. Ale byla pyšná, že to bude právě ona. I když se všechny navzájem měly rády, mezi Sukubami byla, je a vždy bude malá soutěživost a předhánění. Každá je obdařena stejným darem na svádění proto chce každá ukázat, že ho umí využít jinak než ta druhá, rozhodně lépe než ta druhá. Proto s pýchou matka míjela svou nejstarší sestru a mrkla na ní. Pak ještě šeptem dodala. „Asi nakonec je zvědav náš pán na to nejčerstvější z nás, že sestřičko?“ S malým úsměvem vylezla z vody a oblékla si hábit, který jí byl dán před 80 lety a nosila jej stále. I když navenek působila sebejistě a nafoukaně uvnitř jejího těla to vřelo a nevěděla, co má očekávat. Věděla to, že neporušila žádný příkaz nebo zákon, takže trest by čekat neměla. Ale jistá si nebyla ani trochu co se může nebo má stát. Stráže spolu s osobním strážcem jí vedly do otcových komnat. Matka tam již jednou byla společně se všemi sestrami, jak již bývalo zvykem. Otec si je jednou jedinkrát pozval, aby nějaký svůj příběh vyprávěli právě tam. Byl to luxusní pokoj a nádherně vyzdobený. Nebyl však zbytečně přeplácaný nebo kýčovitý. Na pár místech byly sošky draků ze zajímavého černého materiálu. Na zdech vyselo několik už od pohledu cenných obrazů, ať už nějakých krajin, hradů, zámku až po nahé a smyslné ženy. Všude v jeho pokoji se střídaly tři barvy. Černá, červená a stříbrná. Bylo to dokonalé souznění a dokonalá souhra všeho. Postel byla ta nejluxusnější, co si má matka mohla představit. Černá nebesa s rudou pokrývkou prošívaná stříbrnými nitěmi. Krásné a pohodlné křeslo, do kterého když můj otec usedl, mohl celé hodiny pozorovat z okna své panství a vše co vždy v dáli hledal. Prostě to bylo skvostné a dech beroucí. Jelikož má matka se již naučila způsobům, které měla umět, nebylo třeba žádné nervozity. Ladně předstoupila před mého otce, hluboce se uklonila a s klidem a trochou svůdnosti pravila. „Čeho si žádáte, můj pane?“  Otec byl ve své obvyklé pozici, na kterou si má matka za ty roky zvykla. Stál s rukama za zády a díval se z okna. Mam na tebe prosbu či spíše žádost, o kterou jsem za ty dlouhé roky nepožádal nikdy žádnou z mých služebných či otrokyň. Konec konců jsem muž a i já mam své potřeby a ne vždy jsem schopen je plně ovládnout. Je ti však, ale jasné, že to co ti nyní říkám nesmí opustit zdi tohoto pokoje.  Matka jen poslušně odpověděla. „Samozřejmě pane. Čehokoli si žádáte.“ Otec se otočil a měl v očích výraz, který nikdy u něj matka nespatřila. Plný chtíče, touhy a žáru. Postav se a ukaž mi své tělo Yysaro.“ Toto matku vyvedlo z míry ještě více. Nikdy jí otec neoslovil jménem. Pokud jí paměť sloužila dobře, neoslovil jménem nikdy žádnou z jeho otrokyň. Matka se tedy postavila a čekala, co bude dál. Otec stál nehybně ve stínech, které mu nyní zahalovaly tvář. „Myslím, že jsem tě požádal ještě o jednu věc nebo se pletu?“ „Ne-e můj pane.“ Matka nevěděla co má dělat byla zmatená nechápala co se děje. Nikdy…nikdy nebyla žádná z nich požádána o tuto…věc. O to být čím jsou. Matka nervózně sňala ramínka šat ze svých ramen a nechala šaty volně dopadnout na zem. Stála nahá ve své přirozenosti a její dokonalé vlasy spolu s tetováním jí činily ještě více přitažlivější než doopravdy byla. Otec beze slov a pomalými kroky přistoupil blíže. Matka čekala cokoli. Ale ne to co následovalo. Otec jí uchopil za pravé ňadro a políbil ji. Po několika vteřinách kdy jeho rty byly stále přitisknuté na jejích se rozhodla polibek opětovat. Otec vložil do polibku větší sílu a stejně tak i jeho ruka, která začala matčino ňadro masírovat a jemně mačkat. Matka musela přerušit polibek, jelikož začala vzdychat jak vzrušením, tak překvapením. Otec ale nepřestal a přitisknul se více na její tělo, vjel rukou do jejích vlasů, zaklonil její hlavu a začal jí líbat na krk. Matka potichu vzdychala. Nevěděla, jestli se jí to zdá, nebo jestli je to nějaká její zkouška, ale rozhodně nechtěla promarnit tuto šanci. Otec se jí líbil, a i kdyby měl přijít později trest matka si chtěla tuto chvíli užít naplno. Naklonila hlavu zpět k otci a vyhledala jeho rty svými. Darovala mu polibek plný vášně a emocí. Její ruce se také zapojily do hry a začaly svlékat otcův hábit a poté i jeho hedvábnou černou košili. Odhalila jeho mužnou a vypracovanou hruď a při pohledu na ní se jí zatajil dech. I přestože viděla již mnoho nahých můžu, nemohla se ubránit, že můj otec byl tím nejlepším. Tentokrát to byl otec, kdo přerušil jejich polibek. Namísto toho ústy vyhledal matčinu levou bradavku a začal jí dráždit jazykem a rty až cítil, jak tvrdne mezi jeho rty. To samé po chvíli udělal i s druhou. Matka vjela prsty do jeho vlasů a užívala si jejich hebkost a lesk. Dovolila si vzdychat o něco více nahlas, jelikož jí v tom otec nezabránil ani se jí nesnažil nijak umlčet. Když otec zvedl hlavu k dalšímu polibku uviděla matka v jeho očích další novou věc…něhu, lásku a soucit. Už se neubránila otázce. „Můj pane…ale proč…já?“ Otec nijak neodpověděl. Jen jí vtisknul další vášnivý polibek a jeho pravá ruka zajela dolů k již vlhkému místu. Začal jí dráždit jedním prstem a to v matce vyvolalo doslova explozi. Rozepnutou košili, kterou měl otec stále na sobě roztrhla a doslova servala z jeho těla a začala jej líbat zuřivěji. Otci to nevadilo, ba naopak. Zrychlil se svým prstem a dráždil matku o to intenzivněji a rychleji. Pak z nenadání přestal a matka naštvaně a vylekaně udeřila pěstmi do jeho hrudi. Otec si toho nevšímal. Vzal jí do náruče a přešel s ní k oknu. Otevřel jej a matku posadil do okna. Přistoupil k ní blíž, Matka jeho boky objala svýma nohama a dále jej líbala. Její ruce však nyní rozvazovali otcovi kalhoty a zanedlouho i otec stál celý nahý v matčině objetí. Vzrušený byl i on to bylo vidět na první pohled. Proto netrvalo dlouho a jejich těla se spojily, když otec vniknul do mé matky. Slastně se milovali v okně a matka se už neubránila plným vzdechům. Otci to nevadilo, ba naopak vítal to. A vždy přirazil o to tvrději, když se matka ztišila. Po chvilce sama zaklonila hlavu a užívala si slastné milování s mým otcem, ve které nikdy nedoufala. Ta síla, ta výdrž, to…všechno. Nikdy nic podobného nepoznala. Zahlédla, že měsíc byl v úplňku. Nevěděla však, jestli dnešní úplněk je TEN magický a málo vídaný úplněk. Znala legendy o měsíci, o tom co dokáže jeho magická moc, znala a slýchávala to všechno, když je měsíc v úplňku. Ani si neuvědomila, že dnes je ta noc kdy se tento magický úplněk zjevuje. Ač tomu nikdy plně nevěřila, zrodila se jí v hlavě divoká a nevídaná myšlenka, která během několika sekund přerostla v touhu a později i v přání. Zarývala nehty otci do zad plná vzrušením. Cítila, že každou chvíli bude konec. Cítila, že se blíží otcovo vyvrcholení. A měla pravdu. Matce se zatmělo před očima a cítila vše. Každý úder svého srdce, každý sval na otcově těle. Jeho nepravidelné dýchání. Naprosto vše. Chvíli oba stáli na místě, stále propojení a koukali jeden druhému do očí. Matka prožívala nejromantičtější chvíli svého života. Ale ta však neměla dlouhého trvání. Dveře do otcovi komnaty se otevřeli a dovnitř vběhla postava. Nikoli však neznámá, ale nejstarší ze sester. V očích měla zlost a nenávist. Očí jí planuly směrem k mé matce. „Ty děvko. Tušila jsem to. Možná jsem to vždy věděla, že chceš našeho pána jen pro sebe. Není souzen tobě. Jsi jen pískle, malá holka novicka mezi námi. Pokud by někdo měl být s naším pánem tak jsem to JÁ. Mam na to největší právo ty mrcho.“ Zatímco její „sestra“ plivala z úst jedovatá slova na matku, ta jí poslouchala jen napůl. Všimla si totiž, že její ruce nesou stopy krve a zanedlouho zjistila, kde se vzaly. U dveří leželi dva strážní, kteří povětšinou hlídali a strážili otcovu komnatu. Matčina nejstarší sestra je musela zabít, rozervat jim hrdlo když jí nechtěli dovnitř pustit. Určitě to nemohl být rovný souboj, pomyslela si matka. Musela na ně použít nějaké triky, aby je alespoň trochu oslabila v ostražitosti. Než však stačila cokoli říct, její starší sestra se rozběhla a drápy které měla nyní místo obyčejných nehtů švihla ve směru, kde stála matka. Otec jí však v rychlosti zakryl vlastním tělem a tím si vysloužil 4 ohromné a krvavé šrámy přes celá záda. Matce se zatmělo hněvem před očima. Vyprostila se z otcova sevření, a i když byla nahá a v nevýhodné pozici skočila po své sestře. Rychlosti a vahou svého těla ji srazila na zem a rukama obepnula její krk. Sestra však byla hbitější a zkušenější. Kopla matku do břicha a tak jí ze sebe shodila. Otec stál opodál a byl ještě trochu vyveden z rovnováhy a přeci jen byl otřesen z rozsáhlého zranění, které právě utržil. Matka se však nedala rychle a s ladnosti lišky se otočila zpět na sestru, a díky jejím schopnostem, již také měla drápy namísto nehtů. Sestra po ní s křikem skočila a doufala, že tentokrát ona bude mít navrch. Matka rychle odskočila a sekla drápy naslepo před sebe. Pak ale ucítila, že něco zasáhla. Něco teplého a měkkého. A po několika málo vteřinách se její drápy a ruka zbarvily do ruda. Zasáhla sestřin krk a rozervala jí hrdlo. Ta padla na kolena a dívala se směrem na matku. Už nepromluvila. Jen se na ní dívala a do očí se jí draly slzy. Stejně tak i mé matce. Nechtěla jí zabít. Jen se bránila a bránila muže, se kterým se ještě před pár minutami milovala a byla do něj pravděpodobně i zamilovaná. Sklonila se nad sestrou a její nyní už mrtvé tělo vzala do náruče. Její nahá kůže se zbarvila do ruda díky krvi odtékající z rány. Dále už to matka neudržela a propukla v pláč. Tichým a vzlykavým hlasem se sestře omlouvala. „Promiň, sestřičko. Nikdy…nikdy jsem tohle nechtěla. Promiň, odpusť mi to. Nechtěla…jsem.“ Po chvíli ucítila ruku na svém rameni. Otec stál nad ní a ještě těžce dýchal. Podával jí její hábit a ještě k tomu svůj plášť. Ten, pod kterým spala před lety, když zde byla poprvé. Matka nechápala, co to má znamenat. Otec ukázal směrem na okno. „Měla bys, utéct. Cesta by měla být volná díky povyku, který nastane kvůli tomu, co jste tu způsobili.“ Matka pořád nechápala a kroutila hlavou. „Podívej se na své ruce, podívej se na zranění, které mi způsobila tvá sestra a to jakým způsobem zabila mé dva strážné. A teď se podívej, jakým způsobem si ukončila její život ty.“ Matka začínala chápat. Oba strážní měli rozervané hrdlo a stejně tak její sestra. Otcovi rány na zádech byly způsobeny taktéž drápy a ona zde byla jedinou osobou, která tyto rány mohla způsobit. Navíc její ruce byly celé od krve, stejně tak její tělo. Podezření padne na ní. Všichni si budou myslet, že ona zabila ty tři osoby a zaútočila na mého otce, svého Pána. „Uteč Yssaro. Teď už ani já jim nebudu moci vymluvit, že jsi to neudělala ty. Odsoudí tě a popraví. A já nechci tvou hlavu vidět napíchnutou na kopí někde u našich bran.“  Vzal jí za bradu a podíval se jí do očí. „Na to jsi moc pěkná.“ Znovu ukázal na okno. „Uteč, teď máš šanci. Uteč daleko odsud a skryj se.“ Matka jen přikývla. Přitiskla si hábit a jeho plášť blíže k tělu a nejistým krokem se vydala k oknu. Otec se na ní trochu usmál. „Jdi. Lesy teď nebudou hlídané. Způsobili jste hluk a za nedlouho tu budou další stráže. Dokonce i hlídky v lesích budou nucení k návratu zpět na hrad. Než se zorganizuje lov na zběhlou Sukubu ty můžeš být dávno pryč. Bohužel budeš psancem…ale budeš živá. Utíkej.“ Matka opět jen přikývla. Zahleděla se do dálky černých lesů, zahleděla se na měsíc. A v tu chvíli uslyšela, jak někdo těžkými kroky vběhl do místnosti. Otočila se a v očích se jí objevila čirá hrůza. Byl to Karrn. Otcův osobní strážce. Než cokoli mohla říci nebo aby on sám promluvil, tasil meč a vyrazil proti ní. Naštěstí můj otec byl rychlejší a zadržel jeho ruku.  „Ne Karnne. Ona ne.“ Ukázal směrem na mrtvou sestru mé matky. Karnn jen přikývl a schoval meč. „Můj pane. Pokud smím promluvit a říci svůj názor tak vaše Sukuba je nyní v ohrožení…ve smrtelném ohrožení. Vrchní rada upírů, ve které jste členem bude chtít aby byla popravena. Nebudou chtít vidět fakta, budou vidět jen další prostředek jak demonstrovat svou moc a nadřazenost nad slabším druhem. Vím můj pane jak máte právě ji v oblibě a já bych nerad viděl jak…“ Strážce mého otce nedořekl další slovo. Otec jen přikývl a pochopil, co chtěl Karnn říci. Položil mu ruku na rameno. „Vím drahý příteli. Stál jsi při mně v každé situaci. Na krvavém bojišti kdy jsme si oba dva kryli záda a drtili mé nepřátele. Víš, že si cením každého tvého činu i rady.“ Karrn se jen uklonil. „Položil bych za Vás život můj pane. Jakýkoli rozkaz jsem vždy vykonal tak jak jste chtěl a hodlám v tom pokračovat.“
Otec jen přikývl, zklidnil svůj dech a tichým, vyrovnaným hlasem pokračoval. „Odveď ji odsud. Daleko. Daleko za hranice naší říše. Ukryj jí někam. Někam kde jí nikdo nenajde a ani nebudou podezírat, že by se tam vůbec mohla schovávat. To je můj nynější a nejdůležitější rozkaz. Dostaň Yysaru odsud.“
Karrn opět jen přikývl, jak bylo jeho zvykem, zakryl matku svým pláštěm, a oba vyskočili z okna otcových komnat přímo do upírských lesů vstříc temné noci. Bez jakéhokoli ohlédnutí či rozloučení s mým otcem.
            Slunce nad obzorem ukazovalo své první paprsky a zemi začala zalévat jeho záře. Matka byla unavená po celovečerní chůzí lesem. Beze spánku, bez jídla či vody a oblečená jen do hábitu a pláště od mého otce. Bosa a zkroucená zármutkem. „Proč…proč jsem si nevzali aspoň koně. Nebo proč nelétáš jako to umí ostatní upíři?“
Karrn si jen odfrknul a pousmál se. „Přemýšlej Sukubo. Pokud poletíme tak budeme všem nápadní a navíc budu používat svou sílu, takže každá bytost mne bude schopna vycítit na míle daleko. A pokud bychom jeli v sedle mého koně, bude to pro mne jako bych podepsal doznání, že jsem se s tvou sestrou pokusil zabít svého pána. Uvědom si, že riskuji i svůj život tím, že tě doprovázím.“ Matka jen pokynula hlavou na znamení souhlasu a dále pokračovala v nelítostné cestě skrze les. Uběhl den a noc. Pak další den a další noc. Karrn toho většinu dobu nic nenamluvil. Jen vždy ukázal, kde přenocují, kde se na chvíli zastaví a podobné rozkazy. Pak však na sklonku třetího dne se náhle zastavil. Nikde nebylo ani známky, že by dorazili někam na nějaké zvláštní místo. Matka se zastavila, ale nohy už jí nesloužily tak se sesunula na zem a vzhlédla na svého průvodce. „Zde se naše cesty rozejdou. Zde už budeš v cestě pokračovat sama.“ Má matka tázavě pohlédla na Karrna a zmohla se jen na chabé. „Proč?“ Ten se na ní obrátil a dokonce před ní poklekl. „Slíbil jsem svému pánu, že tě dovedu někam do bezpečí. Někam kde tě nikdo hledat nebude. Už jsme dávno za hranici jejich království a brzy vstoupíš na území lidí. Ale budeš pořád pokračovat, dokud ti budou síly stačit a teprve pak se zastavíš. Teprve pak budeš v bezpečí. Já s tebou nepůjdu. Bude to bezpečnější pro všechny, pro tebe, pro mne a i pro mého pána pokud nebudeme znát místo kde začneš svůj nový život.“
S těmito slovy se Karrn zvedl a aniž by se ohlédl, vykročil zpět na cestu a zanedlouho zmizel matce z dohledu. Ta již po tolika dnech chůze, únavy a zármutku již neměla sílu pokračovat a zhroutila se do listí, větví a mechu, které jí nyní poskytovali minimální útěchu.
Uběhly vteřiny, minuty a možná dokonce i hodiny než opět otevřela oči. Malými škvírkami viděla slabé paprsky světla a několik mužských tváří jak se nad ní sklánějí a vášnivě nad něčím debatují. Všimla si i jak někteří muži zběsile gestikulují a zaznamenávala i zvýšené hlasy. byla však stále příliš unavená a vyčerpaná než aby se zaměřovala na detaily nebo dokonce zkusila poslouchat, o čem konkrétním se baví ti lidé okolo. Ano, byli to lidé. Tolik poznala tolik si uvědomovala. Konečně byla na území lidí a v tom takzvaném bezpečí kde se měla začít svůj nový život.
Nějaká starší tvář s bílými vousy se sklonila ještě níže k té její a má matka zaostřila na něco co neviděla ji hodně dlouhou dobu. Upřímný a přátelský úsměv. Nějaký starší muž se usmíval a dokonce matku hladil po vlasech.
"Nebojte se nic Paní. Jde znát na vašem těle a ve tváři, že máte za sebou dlouhou a strastiplnou cestu. Tady jste však v bezpečí. Můžete klidně odpočívat."
To byla poslední slova, která matka zaslechla pak se jí opět zavřely oči a upadla do dalšího hlubokého spánku.