Nevzdávat se 5

Super, co teď? Uměla bojovat, ale byli dva. A už měli zbraně venku. Dřív, než si to vůbec uvědomila, uhýbala útoku mladšího vojáka zezadu. Protočila se kolem něj a vytáhla meč.

Mám je oba před sebou a v ruce meč. Třeba neumřu. Mladší voják byl zjevně netrpělivý a boje horlivý, protože se proti ní znovu vrhnul. Selena jeho pokus odrazila a dávala si pozor, aby se jí ani jeden z nich nedostal za záda. Starší zkusil zaútočit. Bylo znát, že je zkušenější, ale i jeho útok Selena odrazila.

Mladší zaútočil hned po svém kolegovi, asi doufal, že si ho Selena hned nevšimne. Vedl útok s velkou razancí, ale příliš se rozmáchl, odkryl se a dovolil tak Seleně rozpárat mu břicho. Zachroptěl a svezl se na zem.

Takže mám další krev na rukou, skvělý…

Starší voják se podíval na mrtvého kolegu. Když zapíchl oči do Seleny, byl jeho pohled tvrdý. Zaútočil na ní a na poslední chvíli změnil dráhu meče na její nohy. Meč se jí zakousl do pravého stehna. Seleně se zatmělo před očima a zalapala po dechu. Sotva se udržela na nohou. Zavrávorala na zdravé noze a zaostřila pohled na vojáka. Noha jí hodně krvácela, musí to rychle ukončit. Znovu vyrazil k útoku, Seleně se ho podařilo odrazit. Kroužil kolem ní a čekal, odhadoval, kdy má zaútočit. Selena věděla, že dlouho nevydrží stát a také, že ona sama těžko zaútočí. Musí tedy využít jeho útoku. Nohu měla teplou od krve, která jí zatékala až do boty.

Její soupeř znovu zaútočil. Selena to vykryla a zkusila bodnout. Nevyšlo to. Další útok odrazila s menší silou, než bylo potřeba a čepel jí prolétla nebezpečně blízko ramene. Soustřeď se sakra! Zanadávala si v duchu a přeměřila si vojáka. Hledala mezeru v obraně. Musí myslet! Pokud bude jen odrážet útoky, nedopadne to pro ni dobře.

Další výpad. Odrazila ho a pořádně při tom soupeře pozorovala. Možná kdyby ho neodrážela, ale zkusila přímo využít jeho útok… Následující vojákův útok byl veden s velkou razancí a silou. Selena mu obkroužila čepel, aby ji svedla mimo sebe a bodla. Vzhledem k síle, jakou voják vložil do útoku, se nabodl na její meč plnou vahou. Trefila ho přesně pod pancíř do pasu.

Selena zavrávorala. Vojákova váha na jejím meči ji málem porazila. Nechala mrtvé tělo padnout a pak vytáhla svůj meč. Svezla se vedle na kolena a přelétla pohledem z jednoho mrtvého vojáka na druhého. Před očima se jí znovu zatmělo. Otočila se stranou a pozvracela se. Mrtvé tělo již viděla, ale tehdy to bylo jiné, tehdy na ni zaútočili z vlastní vůle. Tito dva jen plnili rozkazy. Nejraději by si lehla, zavřela oči a nechala všechny myšlenky odplout. Aspoň na chvíli…

Přilezla ke staršímu vojákovi, sundala mu hrudní plát a košili. Nedívala se na ránu, kterou mu způsobila. Košili natrhala a několika vrstvami si ovázala nohu. Provizorní obvaz okamžitě nasákl krví, ale snad aspoň zmírní krvácení. Podívala se na těla.

Nemůžu je tu tak nechat. Vzala sundané brnění a s jeho pomocí vyhloubila jámu, do které natahala těla. Několikrát málem omdlela námahou a ztrátou krve. Chvilku si odpočinula a těla zaházela. Ozvalo se zaržání. Koně! Když je tu někdo najde uvázané, bude ty vojáky hledat. Vydala se ke koním. Vojáci neměli u sedel žádné brašny, zřejmě předpokládali, že se do večera dostanou do nějakého města nebo vesnice. Vzpomněla si, že při jednom rozhlížení ze stromu viděla velkou křižovatku cest.

Koně ji pozorovali, když se opírala o strom a snažila se zůstat při vědomí. Sundala jim uzdečky a sedla a odtáhla je pod stromy. Zaházela je větvemi. Koně ji dál sledovali a nebyli si jistí, co mají s nově nabytou svobodou dělat. Po chvíli přemýšlení odklusali do lesa.

Selena se vrátila k potoku, napila se, opláchla si obličej a vrávoravě se vydala pryč.

Postupovala pomalu a opírala se o stromy. Rána prosakovala přes obvaz a bolela. Chtěla být co nejdál od místa boje, proto pokračovala i po západu slunce. Měsíc byl velký a svítil jí na cestu.

Náhle se les rozestoupil a jí se naskytl výhled na rozlehlé jezero, na jehož hladině se vlnil měsíční odraz. Po dlouhé době bez koupele a se zraněnou nohou jí to připadalo jako sen.

Padla na kolena k vodě a okusila rukou její teplotu. Trošku chladné, ale to nevadí. Našla si vhodné místo na břehu, odložila věci, rozpustila vlasy, svlékla se a ponořila se pod vodu.

Úžasný pocit! Rána na noze chvilku pálila, ale pak přestala a Selena si užívala vodu. Jen tak ležela na zádech a nechala se houpat vlnkami. Doufala, že chladná voda její zranění aspoň trochu zatáhne.

Doplavala ke břehu, vylezla ven a chvilku ležela v trávě, aby oschla. Pak utrhla další kus ukradené košile, zavázala si ránu, oblékla si kalhotky a košili. Natáhla se pro kalhoty.