Nevzdávat se 8

Vzbudila se, když z ní někdo stáhl deku. Rychle se posadila a zatočila se jí hlava.

„Klid, bojovnice. To jsem já.“ Usmíval se na ni Tamael a sundával jí obvaz. V ruce držel nevábně vyhlížející mast. Když odkryl ránu, bylo vidět, že je zarudlá.

„Hm, zanítilo se to. Snad ta mast pomůže.“

„A když ne?“

„Amputace.“ Usmál se na ni a když viděl její výraz, rozesmál se naplno. „Klid, zabere to.“

„Máš morbidní smysl pro humor…“ Tamael jí opatrně ránu namazal a znovu zavázal. Selena si přitáhla deku pod bradu a chtěla znovu zavřít oči.

„Ještě neusínej, donesu ti ten čaj. Musíme tvému tělu v hojení trochu pomoct.“ A zmizel po schodech dolů. Neusni, neusni. Tamael byl během chvilky zpátky a nesl čaj v ohromném hrnku.

„To nikdy nemůžu vypít.“

„Divila by ses. Chutná vcelku dobře.“ Podal jí hrnek. Čaj měl zvláštní barvu, a ještě zvláštnější vůni. Chuť vcelku ušla, v tom Tamael nelhal. Potivě vypila polovinu hrnku.

„Aspoň něco. Spi dál.“ Usmál se, vzal jí hrnek a postavil ho na stolek.

„A ty spíš vlastně kde?“

„Dole jsem si natáhl deku.“

„Nechci být přítěží…“

„Sám jsem se rozhodl, že ti pomůžu.“ Vstal a odešel. Selena s úsměvem usnula. Horečka ovšem neustupovala, a proto vnímala další dny rozostřeně.

Konečně se probudila a byla schopna vnímat. Opatrně spustila nohy z postele a postavila se. Slyšela, že ve spodním patře někdo je. Pomalu a opatrně sešla dolů.

Tamael vařil. A vypadal vyčerpaně.

„Ehm… Ahoj.“ Pozdravila ho. Lekl se a upustil lžíci na zem.

„Promiň.“ Omlouvala se a chtěla se pro ni sehnout.

„Dobrý, nech to. Neměla by ses namáhat. Už je ti líp?“ Sehnul se.

„No… Docela jo. Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Pár dní, upřímně řečeno jsem to nepočítal.“ Prohrábl si vlasy a otočil se zpátky k hrnci. Selena si stačila všimnout ohromných kruhů, které měl pod očima.

„Nechtěla jsem být na obtíž. Děkuju ti za pomoc. Vrátím ti to.“ Posadila se na židli. Proč mi tou péčí tak moc připomíná Zila?

„Už jsem říkal, že to bylo mé rozhodnutí, že ti pomůžu. Krom toho, to, že teď můžeš chvilku stát, ještě neznamená, že už jsi zdravá.“

„Kdy ses stal doktorem?“ Usmála se na něj.

„Když se musíš takovou dobu starat sám o sebe, pochytíš pár věcí.“ Mrkl na ní. Postavil před ni misku polévky.

„Snad už tě nemusím krmit.“ Usmál se.

„Krmit?!“ Podívala se na něj zděšeně.

„No, posledních pár dní jsem si hrál na zdravotníka. Byla jsi naprosto mimo, občas blouznila, občas hystericky brečela,… Snažil jsem se tě dát do kupy.“ Selena složila hlavu do dlaní.

„To snad ne…“

„Ale jo, jinak bych to neříkal.“

„Proto vypadáš, jako kdybys nespal?“

„Já opravdu nespal.“

„To jsem na tom byla tak zle?“

„Hodně zle.“

„Tak ale teď už jsem vcelku v pořádku, tak můžeš jít spát.“

„Mám takový dojem, že když tě spustím z očí, rozhodneš se, že už je ti dobře, a zmizíš. A já pak tvoje tělo najdu někde v lesích.“

„Eh… Ne, běž si lehnout, nikam nezmizím.“

„Kecáš.“

„Slibuju, že nikam nepůjdu.“ Podívala se mu Selena do očí.

„Dobře.“ Oddechl si Tamael. „Pokud taky nepůjdeš spát, nechoď, prosím, ven.“

„Proč?“

„To je na trochu delší vysvětlování…“ Zívl Tamael a dojedl. Zvedl se od stolu a odcházel si lehnout. V chůzi si sundal košili, Selena měla zrovna dobrý výhled. Bohové! Zrudla a rychle odvrátila zrak. Klid, dýchej, dýchej. Rozkašlala se. Tamael se na ni úplně otočil.

„Jsi v pořádku?“

„Jo!“ Vypískla a zírala do stolu. Nekoukej se na ty svaly. Nekoukej se na ty svaly!

„Takže… já si jdu lehnout.“ Povytáhl obočí a čekal, zda mu Selena vysvětlí své podivné chování. Ta jen přikývla a pořád zírala do stolu. Pokrčil rameny a odešel.

Chováš se jak malá holka. Ale ten hrudník…. Bylo jí jasné, že má červené i uši.

Přemýšlela, co bude dělat. Spát se jí nechtělo a ven by zřejmě chodit neměla. Nakoukla do místnosti, kde Tamael spal – měl tam rozloženou deku a pod hlavou srolovaný plášť. Mohla bych si zašít ty kalhoty… Nechtěla mu tam šmejdit, šití bylo naštěstí vyndané. Sedla si ke stolu s kalhotami v ruce. Překvapeně koukala na díru. Byla mnohem větší, než by si myslela. Ještě že jsem si moc neprohlížela tu ránu…

Kalhoty zašila a rozhlédla se okolo. Mohla bych mu nějak oplatit tu péči. Kousek od stolu viděla pověšené oblečení. Zřejmě vyprané, ale celé roztrhané. Tak nohu mi zašije a oblečení si spravit nedovede? Chlap… Všechno sundala a začala spravovat. Bylo toho opravdu hodně.