Nevzdávat se 9

„Ty jsi strašnej nezmar. Slovo „odpočinek“ ti nic neříká?“ Ozvalo se od dveří do místnosti, kde Tamael spal. Selena zvedla oči a hned je zase zabodla do stolu. Jestli se neobleče, nebudu schopna se s ním normálně bavit. Tamael naštěstí zalovil v hromadě spravených košil a jednu si přetáhl přes hlavu.

„Nechtěl jsem znít nevděčně. Děkuju ti.“ Usmál se na ni.

„Maličkost.“ Odpověděla Selena a konečně mohla zvednout oči.

„Jak je na tom noha?“

„Nestěžuju si. Prozradíš mi už, proč bych neměla chodit ven?“

„Zkrácená verze? Jsi elfka.“

„Dobře, to jsem tak nějak pochopila. A dlouhá verze?“ Podívala se na něj zvědavě. Usmál se a sedl si naproti.

„Podívej, většina lidí tady se z různých důvodů schovává před zákonem. Neříkám, že všichni, ale většina ano. No, a zákon je představován kým? Elfama… Takže je jednoduší nenávidět všechny elfy, než rozlišovat. Krom toho, skoro všichni sdílejí názor, že momentální uspořádání vlády je špatné. Kdyby zjistili, že jsi elfka, pravděpodobně by tě okradli a zabili. Ne nutně v tomhle pořadí.“

„Aha…Něco takového jsem čekala. A ty jsi tu proč?“

„Nejsem žádný vrahoun, pokud se ptáš na tohle.“ Ušklíbl se na ní. „Prostě jsem neměl kde bydlet a tady je to stejně dobré, jako kdekoliv jinde.“

„Nemáš rodiče?“

„Už dávno ne.“

„Aha… To je mi líto.“

Tamael pokrčil rameny. „Zvykl jsem si. A ty? Proč utíkáš?“

„Nechce se mi o tom mluvit.“ Podívala se na něj omluvně.

„Dobře, nutit tě nebudu. Měla by sis jít lehnout. Zkusím najít čistý prostěradlo. Nebyl na to při tvém blouznění čas.“ Mrknul na ní a odešel do zadní části domku. Vrátil se a tvářil se dost rozpačitě.

„Eh… To šití máš ještě venku?“

„Mám.“ Přikývla Selena a pak se podívala na díru v prostěradle. „Jak se ti tohle povedlo?“

„Nooo… Občas prostě padnu do postele tak, jak jsem. Meč teda odložím u dveří, ale většinou zapomenu na nůž, co nosím na noze.“ Uculoval se. Selena s úšklebkem protočila oči. Díru vyspravila a vstala od stolu. Zraněná noha ovšem dlouhým sezením zdřevěněla, proto klopýtla a Tamael ji musel chytat, aby nespadla.

„Jakoukoliv narážku si nechám pro příště jako poděkování za to sešitý oblečení.“ Ušklíbl se na ni a pomohl jí do schodů. Selena rychle vyměnila prostěradla a během chvilky znovu usnula.

„Hej, bojovnice!“ Selena nadskočila a posadila se. Tamael se na ni smál.

„Cooo…? A proč mi vlastně říkáš bojovnice?“ Promnula si oči.

„Nepředstavila ses mi.“

„Selena. Děje se něco?“

„V podstatě ne, jen že jdu do města tady kousek. Tak aby sis nemyslela, že jsem tě okradl a zmizel.“ Mrknul na ni a vstal. Když odcházel, stáhl si vlasy do culíku. Áaaaa… Zase se chováš jako malá. Zabořila hlavu do polštáře.