Nevzdávat se 23

Když se zajatec probral, vypadal zděšeně. Pak se Zilovi nějak dlouho díval do očí.

„Nehodlám tě zabít, jen chci odpovědi. Vyndám ti ten roubík. Jestli začneš křičet, podříznu tě. Rozuměl?“ Nastínil Zil dohodu. Zajatec přikývl. Vyndal mu tedy roubík a ten druhý se okamžitě rozkašlal.

„Takže… Vím, že v té vaší jeskyni držíte elfku. Kde přesně je a jak se k ní dostanu?“ Zeptal se, když ten druhý dokašlal.

„Selena před dvěma dny utekla.“ Odpověděl mu. Znělo to smutně.

„Cože?!“

„No, už dva dny je pryč.“

„Zjevně jste ji dostatečně nehlídali.“ Ušklíbl se Zil.

„Nedrželi jsme ji násilím. Je to složitější, když mě rozvážeš, řeknu ti to.“

„Proč bych tě měl rozvazovat?! Nevěřím ti.“

„Ukrýval jsem tvou sestru u sebe…“

„Jak víš, že-“ Začal Zil, ten druhý ale protočil oči.

„Prostě mě rozvaž.“ Zil, vyvedený z míry, ho rozvázal. Zajatec se posadil.

„Tamael.“ Natáhl k němu pravici. „Ty budeš Zil, Seleny bratr, že?“

„No…“ Souhlasil Zil.

„Mimochodem, Selena tě má za mrtvého.“ Podíval se na něj Tamael a promnul si zápěstí.

„To vysvětlím potom, teď mi řekni, co se tu dělo.“

Tamael začal od chvíle, kdy Selenu našel u jezera. Pokračoval přes její horečky, odhalení, kdo je, smrt svého pacienta, svou opilost a nemoc až k tomu, jak kolonie zjistila, kdo Selena je.

„Kdyby ses o ni nestaral, za tohle bych ti jednu vrazil…“ Poznamenal Zil k epizodě s opilostí.

„Hm… No, a ačkoli řekla, co řekla, hned, jak utekla, jsem vyběhl do lesa ji najít, ale…“

„Jak „řekla, co řekla“?“

„Že mě využila.“

„To řekla před naštvaným davem?“

„Hm.“

„Zrovna ve chvíli, kdy se otáčeli proti tobě?“ Napovídal Zil.

„Jo… Ale ne, já jsem idiot…!“ Složil Tamael hlavu do dlaní.

„To je pro ni typické. Zachrání všechny okolo, i kdyby se měla rozkrájet. Má dva dny náskok… Co měla u sebe, když zmizela?“

„Meč, plášť, nůž a trochu peněz.“

„Jenom?!“

„Nikdo nepočítal s tím, že bude muset utéct…“

„Hm… Sem šla stopovat snadno, po pár dnech už šla po zemi. Ale teď? Zase bude skákat po stromech. Musím ji dohnat. Dík za info, ale musím vyrazit.“ Zvedal se Zil ze země.

„Půjdu s tebou.“ Postavil se Tamael.

„Ne, nic takovýho.“ Zavrtěl Zil odmítavě hlavou.

„Chci ji najít, promluvit si…“

„Budeš mě zdržovat.“

„Nebudu. Stejně pajdáš na levou nohu.“ Poukázal Tamael.

„Když jsem utíkal před vojáky, spadl jsem do rokle. Mysleli, že jsem mrtvý, tak mě nechali být. Ve skutečnosti jsem měl zlomenou nohu a pár žeber. Jedna elfka, co bydlela kousek, mě dávala dohromady.“ Vysvětlil Zil své zranění.

„Proto jsi za Selenou nedorazil.“

„Přišel jsem do jeskyně pozdě a od té chvíle se ji snažím dohnat.“

„Dojdu si pro své a zbytek jejích věcí. Hned jsem zpátky.“

Zil počkal, až zmizí a vylezl na strom. Kdyby ho napadlo přivést si na mě posily… Že mu věřila ségra neznamená, že mu budu hned věřit taky.