Nevzdávat se 24

Tamael byl za chvíli zpátky s nacpaným vakem. Rozhlédl se kolem a pak obrátil zrak nahoru.

„Můžeme vyrazit.“ Oznámil Zilovi. Ten seskočil ze stromu a vzal Tamaelovi Selenin luk. Prohlédl si ho.

„Moc ho neudržovala… O tom si s ní ještě popovídám. Napadá mě, že jsi pořád neřekl, jak jsi poznal, že jsem její bratr.“

„Tak za prvé mi tě trochu popsala a za druhé, máte stejné oči.“

„Aha… Ukaž mi, kde vylezla z tý vaší jeskyně.“

Tamael ho dovedl k poklopu, kterým Selena utekla. Zil začal zkoumat nejbližší stromy.

„Tenhle.“ Hlásil z toho, na kterém seděl. Tamael vyšplhal k němu.

„Podle čeho jsi to poznal?“ Zeptal se zvědavě a hlídal, zda nejde někdo z kolonie.

„Má v podrážce zasazený kameny, takový maličký. Je to k tomu, aby ti to v lese neklouzalo, mám to tak taky. A tady na větvi jsou přesně takové rýhy. Dál tudy.“ Ukázal a jednoduše přeskočil na další strom. Tamael slezl dolů a přešel pod něj. Zil se otočil za sebe, a když ho tam neviděl, podíval se dolů.

„Co tam děláš?“ Zeptal se.

„No co… Tohle neumím.“ Přiznal Tamael.

„Cože? Strávil jsi se Selenou takovou dobu a ona tě to nenaučila? Co jste
dělali?!“ Divil se Zil.

„Ehm… Většinu času měla v háji nohu, pamatuješ?“ Připomínal Tamael.

Proč se tak zasekl? Jestli zjistím, že se ségrou dělali nějaké… nepřístojnosti, má se mnou, chlapec, problém.

„Vypadá to, že moc nepřemýšlela o tom, kam běží.“ Prohlásil Zil po chvíli stopování.

„Kličkovala.“ Přikývl Tamael zespodu.

„To je průšvih. Před tím šla přímo, bylo jednoduchý se držet její stopy, ale teď?!" 

Když se setmělo, byli už kus od kolonie.

„Utáboříme se a vyrazíme ráno, už nic nevidím.“ Prohlásil Zil a seskočil ze stromu.

„Nezvýší tím náskok?“ Strachoval se Tamael.

„Taky musí občas spát… Doženeme jí.“

„Hm…“ Poklesla Tamaelovi ramena.

„Co jste si provedli, že na tebe nepočkala?“ Ptal se Zil zvědavě, když rozdělávali oheň.

„Nevím, řekl bych, že nic, ale do hlavy jsem jí neviděl. Jednou pronesla něco o tom, že mě zbytečně vystavuje nebezpečí.“

„No, vzhledem k tomu, jak na ni zareagovali lidi v kolonii, měla pravdu, ne?“

„Ale to bylo tam, mohl jsem s ní přeci odejít.“

„Jsi hledaný?“

„Ne, co to s tím má společného?“ Zeptal se Tamael. Zil ho obdařil pohledem, který dával jasně najevo, že si na to musí přijít sám. Ségra na něj brala docela ohledy... Že by se… Ne, to ne. Usnuli každý ponořený do svých myšlenek, i když se točily kolem jedné osoby.