První hodina

Druhého dne se studenti sešli v učebně Obrany proti černé magii, plní napětí a očekávání. Nebelvírští si nadšeně vyměňovali své představy a fantazie, co za úžasná zaklínadla je dnes ten dozajista ostřílený mág naučí. Mrzimorští byli hlavně očividně rádi, že se něco děje, že je po delší době nějaké pozdvižení. Havraspárští jako vždy velmi odměřeně diskutovali o studijních plánech a teorii, kdežto Zmijozelští nemohli zavřít ústa, a museli stále dokola probírat nečistý původ nového učitele, čímž si vysloužili nejen nevraživé pohledy Teddyho party, ale i pár jejich kousavých poznámek. 

Uběhla akademická čtvrthodinka, po kterou se většinou očekává, že se profesor dostaví. Vlastně, ještě se nestalo, aby se některý takhle zpozdil. Na druhou stranu, pro tentokrát se to dá odpustit, přeci jen je tu nový a je možné, že se ztratil ve spleti Bradavických chodeb, nebo ho na některém z mezipater uvěznilo pohyblivé schodiště; to se tu první den stává skoro každému. 

Jenomže jakmile se blížila dvacátá minuta, všichni kolem začali nervózně kontrolovat své rozvrhy, zda jsou ve správné místnosti, nejvíce se však vyptávali, kde ksakru vězí ten profesor. Teddy už to nevydržel a rozzlobeně praštil pěstí do stolu.

"Kašlu na to, jdu ho hledat,"

Jen co to dořekl, rozletěly se dveře od učitelského kabinetu, načež dolu ze schodů svižným krokem sešel sám John Constantine. 

"Už bylo kurva na čase, že vám to došlo," prohodil jakoby jen tak mimochodem, když se zastavil u katedry a zády se o ní opřel, oděn opět do stejného mudlovském oblečení jako včera, akorát dnes na sobě měl vázanku černou. "Lekce první, děcka - vždycky si hledejte odpovědi sami, vždycky. Tamhle modrá hlava na to přišel sám."

Mluvil výrazným Liverpoolským akcentem, navíc volil dosti nevybíravý slovník. Jeho světlé vlasy vypadaly, že už zlámaly pár hřebenů a tvář mu pokrývalo několikadenní strniště. Co víc, svou estrádu plnou překvapení, jež nechala všechny oněmělé, zakončil, když si do úst vložil cigaretu, kterou následně bez ostychu zapálil. Dlouze si potáhl a přejel celou třídu pohledem. Vydechl menší oblak kouře, mlčky a s cukajícími koutky si je všechny prohlížel.

"Asi si všichni říkáte, co je tohle hovado zač. Tak já vám to osvětlím. Jak včera ředitelka říkala, mý jméno je John Constantine. Vy mě asi nebudete znát, ale jsem exorcista, démonolog a mistr temných umění. Jo, přesně těch, proti kterejm vás má tenhle předmět naučit se bránit. A proto jsem tu. No dobře, hlavní důvod je ten, že tý rašpli McGonagallový něco dlužím... to je vedlejší."

Nedá se říct, že by tato slova přítomné nějak uklidnila, či uhasila jejich zvědavost, ba naopak spíše podnítila ještě větší vlnu šeptaných diskuzí. 

"Dál. Jestli mi někdo z vás utřinosů řekne profesore, pěkně se naštvu, 'pane' úplně postačí. Nikdy jsem nevkročil na žádnou univerzitu, školu obecně jsem vždycky flákal. A z toho si s klidem můžete vzít příklad, protože jak vidíte, i tak stojím tady a učím." 

Při poslední větě se potutelně usmál a znovu si potáhl. Něco v jeho úsměvu naznačovalo, že kazit mládež mu činí neskonalou radost.

"Bude to takhle: já vám budu něco vykládat, vy budete poslouchat, a pokud budete poslouchat pozorně, možná se dožijete stáří, kdo ví. Jestli uvidím zájem, ukážu vám i pár pořádnejch věcí a fíglů, takže... je to všechno jen na vás." řekl a vykročil mezi lavice. "Otázky? Ne? Výborně." 

"Ty tam, máš jméno?" zeptal se, načež ukázal na jednoho ze studentů.

"L-Lorcan Scamander, pane," vykoktal ze sebe.

"Výborně, pojď sem,"

Mladý potomek legendárního Mloka Scamandera se tedy s menšími obavami postavil před Constantina, nervózně přešlapoval z nohy na nohu, neboť netušil co ho čeká. On si toho samozřejmě všiml a potřásl nad tím hlavou.

"Fajn, mladej, představ si, že jsem jeden z těch... jak jim to říkáte? Smrtijedů? Jo, že jsem jeden z nich a právě jsem tě zmerčil. Co uděláš?"

"No. Odzbrojím vás?" pokusil se odpovědět nesměle, avšak vyznělo to spíše jako otázka.

"To se mě ptáš, nebo mi to říkáš? Eh, to je jedno, předveď."

Lorcan už se nadechoval, aby vyslovil ono zaklínadlo, avšak Constantine mu zničehonic vytrhnul hůlku z ruky. Scamander zmateně zamrkal, oněměl a hlavně se cítil trapně, neboť se jeho neúspěchu celá třída zasmála.

"Držte huby!" okřikl je profesor. "Nevšímej si jich, kámo. Šlo mi jen o to ukázat, jak důležitej je moment překvapení. Musíš vždycky mít nějaký eso v rukávu, něco, co protivník nečeká,"

Constantine už se zřejmě jal svému mladému pomocníkovi hůlku vrátit, jenže místo toho aby mu jí dal do ruky, jí beze slova zlomil. 

"Má hůlka!" zalapal po dechu Lorcan. Jenže když si jí prohlížel zblízka, povšiml si, že neměla žádné jádro. "To není ona!" došel ke správnému závěru, což profesorovi vykouzlilo na tváři úsměv.

"Správně. Tvou jsem vyměnil za tenhle kus dřeva včera ve vlaku."

Lorcanovi spadla čelist, nemohl věřit svým uším. Když to Teddy viděl, padl na jeho mysl stín podezření, tudíž pro jistotu vytáhl svou hůlku. Po bližším prozkoumání zjistil, že to vážně není ta, jež si před lety koupil v Příčné ulici. 

"Tamhle pan Lupin už pochopil," poznamenal Constantine a hlavou kývl směrem k němu, načež jeho příkladu následovali i ostatní, aby se dopátrali té samé věci - nikdo z nich svou hůlku neměl, pouhé atrapy. 

"Pane, kam jste dal naše hůlky?" otázala se nazlobeně Vicky, nebyla jí však věnována pozornost.

"Lekce druhá, špunti. Boje a duely jsou pro idioty. Nikdo vám nedá body za styl. Pokud se opravdu chcete těm hajzlům, co po vás půjdou, ubránit, bojujte nečestně, přesně jako já. Myslete, neučte se ty pitomý zaklínadla jako básničky. Nikdy se nevrhejte do boje, kterej nemůžete vyhrát,"

"Pane, co když vás někdo napadne, a nebudete mít čas myslet?" zvedl ruku s dotazem Teddy, díky čemuž si vysloužil Constantinův pátravý pohled.

"Nakopl bych toho šmejda přímo do koulí, kluku," tahle odpověď sice vyvolala mezi studenty chichotání, avšak profesor to myslel vážně. "To je přesně to, o čem jsem mluvil tady s panem Scamanderem a zapište si to za uši jako lekci třetí - vždycky udělejte to, co protivník nečeká. Rozumíte?"

Jakmile to dořekl, dokouřil cigaretu, a zamáčkl jí o desku stolu. Poté jakoby navázal na dotaz, jež před pár minutami vznesla Vicky. 

"Jo, vaše hůlky. Dal jsem je Protivovi, ať si s nimi dělá, co se mu zlíbí. Ještě vám zbývá valná část hodiny. Ty z vás, co se s hůlkama vrátí, úspěšně prošli a za dnešek mají 10 bodů. Kdo ne, tomu 10 strhnu. Tak mazejte, chásko,"