Protiva

"Co si to ten mudlovský šmejd dovoluje!" 

"Jak nám jen mohl sebrat naše hůlky?"

"Měli bychom to někomu říct,"

Takové, a ještě horší reakce, vyvolal Constantinův čin. Každý totiž věděl, kdo je Protiva. Snad nejhorší poltergeist, tedy zle zaměřený duch v Bradavicích, ne-li na celých Britských ostrovech. Od klasických poltergeistů se lišil tím, že měl fyzickou podobu, vypadal jako malý postarší mužík. Jedinou náplní jeho každodenních činností bylo působit všem kolem peklo. Rozbíjel věci, házel cokoli mu přišlo pod ruku na kohokoli, kdo měl zrovna tu smůlu, že šel kolem, schovával a kradl co jen mohl.

Tudíž přesně ten typ ducha, se kterým nechcete prostě nic mít, a když to jde, vyhýbáte se mu obloukem. Jenomže v tomhle případě museli studenti usilovat o pravý opak, pokud chtěli zpět své hůlky. Někteří to rovnou vzdali, neměli nejmenší zájem mít co dočinění s tak nevypočítatelným duchem. Jiní zase značně pochybovali, což se zdálo logické. Našli se i tací, co okamžitě šli žalovat za ředitelkou. Avšak ztráta deseti bodů na každého studenta, když jich je ve třídě z každé koleje devět, by byla drastická.

Ti, jenž se nezalekli, neprodleně vyrazili hledat Protivu. Z každé koleje se jeden žák ujal vedení, a poté zvolil zcela odlišný způsob, jak neposedného ducha vystopovat. V Nebelvíru to udělal samozřejmě Teddy, jelikož už měl s tím otrapou nějaké zkušenosti. 

"Fajn, nebojte se, zůstaňte tu. Mám plán. Já nám naše hůlky získám zpět, kolej si nemůže dovolit ztratit další body," promluvil ke svým spolužákům a jen co domluvil, otočil se na podpatku, míříc ze schodů dolů.

"Jaký máš plán? On nám je určitě jen tak nedá, ani když pěkně poprosíme," poznamenal Fred, avšak Teddy mlčel a šel rovnou za nosem.

K překvapení všech jej jeho kroky po vymotání na schodišti zavedly do Nebelvírské věže. Krátce se zasekli, neboť si ani jeden z nich nepamatoval heslo a Buclatá dáma byla jako vždy neúprosná. Po pěti minutách vzpomínání, handrkování a hádání, se jim konečně podařilo trefit správné heslo, díky čemuž mohli vejít do společenské místnosti. Vicky už se chtěla nadechnout, aby něco řekla, jenže Teddy v tu chvíli zakřičel.

"Sire Nicholasi! Jste tady?"

Ze zdi nad krbem vykoukla bledá hlava Skoro bezhlavého Nicka, jež se mu trochu nakláněla napravo. Jakmile uviděl, že se jedná o studenty, vyplul ze stěny celý a zastavil se ve vzduchu necelé dva metry od země, načež se na všechny tři usmál. Vicky a Fred si vyměnili nechápavé pohledy, neboť ani vzdáleně netušili, co má Teddy za lubem.

"Jistě, že jsem tady, dítka. Co byste potřebovali?"

"Zdravím vás, sire. Víte, máme menší problém s Protivou a-"

"Ach, o něm mi ani nemluvte. Už léta letoucí usiluji o to, ať ho vyženou, jenomže s každým pokusem ho to jenom víc rozzlobí. Poslyšte, ať vám provedl cokoli, musíte to přejít. Jestli na vás hodil mrkvový koláč z kuchyně, nebo vám ukradl všechny levé ponožky, či jestli snad zase doprostřed knihovny vysadil kořen mandragory večer před písemkou... nestojí vám to za námahu, stejně ty nezbednosti udělá znovu."

"To sice jo, jenže on má naše hůlky!" vykřikl Fred.

"Och," vydechl sir Nicholas a úsměv se mu vytratil z tváře. "To je vskutku nemilé. Avšak co si ráčíte přát ode mne?"

"Kdysi jsem někde četl, že jediný, kdo má na Protivu páku, je Krvavý Baron," vysvětlil Teddy.

"To je pravda," přitakal Skoro bezhlavý Nick, zatímco se pomalu přesouval zpět k jedné ze zdí, skoro jakoby rozhovor chtěl ukončit. Nakonec se přeci jen zastavil. "Co to má společného se mnou?"

"No, kdybychom my, žáci Nebelvíru, přišli za duchem patronem Zmijozelu, určitě by nám nechtěl pomoct. Slyšel jsem ale, že jste s Baronem přátelé,"

"Bývali jsme přátelé," opravil jej Nick. "Chápu však vaší situaci a kam tím míříte..." řekl, promnul si bradku a zahleděl se kamsi do prázdna. "Nuže dobrá, požádám Krvavého Barona, ať vám pomůže. Zbytek už bude na vás!"

S těmi slovy zmizel v nejbližší stěně. Teddy se otočil ke svým přátelům a doufal v nadšené výrazy, nebo alespoň pochvalu, s jak geniálním plánem přišel. Místo toho uviděl jen svraštělé čelo Vicky a Fredovy vytřeštěné oči. 

"Krvavý Baron?! Zbláznil ses?" osočil ho Fred. "Děsí mě k smrti,"

"To nás všechny, Frede, jenže nemáme jinou možnost." pokrčil nad tím rameny, načež se podíval na Vicky, očekávajíc její názor.

Zadumaně si skousla ret. Moc dobře věděla, že má Teddy pravdu, jen jí nesmírně štvalo, že ten nápad nepřišel z její hlavy. On si zase nemohl pomoct a neusmát se, když jí takhle viděl, protože dost dobře tušil, co se jí právě honí hlavou. Jelikož po matce zdědil metamorfomagii, tedy možnost změnit svůj vzhled, často se jeho nálada zcela bezděčně odrážela na barvě vlasů. Když se občas takhle zadíval na Vicky, začaly se mu vlasy přeměňovat z jeho oblíbené modré na červenou, naštěstí jej na to Fred vždy kamarádsky upozornil šťouchnutím, stejně jako teď.

"Je to naše jediná šance," řekla nakonec, a sladce se uculila při pohledu na další z těch změn barvy.

Červená mu zmizela z vlasů, teď se ale pro změnu přesunula do tváří, přesto se ještě vzmohl říct: "Tak jdeme,"

Všichni tři se tedy vypravili do podzemí hradu, kde krom Zmijozelských sídlí také samotný Krvavý Baron. Těžko říct, jak to vidí samotní členové výše zmíněné koleje, možná už si na to přivykli, avšak všem ostatním připadá podzemí vskutku děsivé. Všudypřítomný chlad a vlhko, temná zákoutí, pavouci velcí jako pěst, a ten nepříjemný pocit, jako kdyby vás někdo sledoval.

V tomhle případě to byla zjevně i pravda, neboť jen co se naše trojice přiblížila na půl cesty ke Zmijozelské společenské místnosti, velmi znatelně se ochladilo, zda-li to ještě vůbec šlo. Zastavili se, těžce oddechovali a s napětím čekali, co přijde, neboť uslyšeli známé chrastění řetězů.

Srdce jim sevřela ledová ruka, když se konečně zjevil. Poletoval tam, ve své bledé děsivosti, prohlížel si je očima černýma jako noc, mlčky. Oblečení měl pokryté krvavými skvrnami, na hlavě se mu honosila napudrovaná paruka, u pasu visel meč. 

"Vím, proč jste tady," promluvil chraptivým šepotem. "Vím také víc, než Nicholas. Prve, co mi řekl, že mám pomoci holobrádkům z Nebelvíru, jsem ho chtěl bez prodlení odmítnout."

"Ehm, pane-" osmělil se Teddy, okamžitě však zmlknul. 

Šepot se změnil v ohlušující křik. "Nepřerušuj mě, mládě! Udělej to ještě jednou a nakrmím tvým masem Jezerní lidi!"

Nejen, že to donutilo všechny tři trochu poodstoupit, Teddy hlavně sklopil hlavu a řekl: "Omlouvám se,"

"To je lepší, pamatuj si své místo. Jak jsem říkal, mým úmyslem bylo Nicholase odmítnout. Pak se k mým uším doneslo, že krom vašich hůlek, byly zcizeny i hůlky žáků z mé koleje, a naše dominance nad vámi podřadnými míšenci ve školním poháru je tak ohrožena. Z hloubi srdce se mi příčí pomáhat vám, jenomže není zbytí." odmlčel se, aby se rozhlédl kolem. "Protivo, vylez, ty červe!"

A opravdu, většinou rozjařený a vzteklý Protiva teď působil klidný jako beránek. Krčil se, jakoby snad čekal, že mu od Barona přilítne jedna výchovná, pomalu se šoural do středu dění. 

"Řekni, kam jsi schoval ty jejich hůlky!" poručil mu Baron pevným hlasem.

Protiva znatelně váhal, úzkostlivě si mnul ruce s očima zapíchnutýma do země. Zdráhal se promluvit, protože i přes svůj strach se nechtěl vzdát tak výtečné kořisti. Barona to váhání začínalo rozčilovat, obličej se mu zkroutil ve strašidelnou grimasu.

"Tak jo, tak jo! Jsou v brnění na chodbě v prvním poschodí, nejblíž dveřím," vzdal veškerou snahu nakonec, a jen co domluvil, sebral poslední kousek své cti a zmizel.

"Zmizte mi z očí." 

Jak Baron nakázal, tak neskutečně šťastní studenti učinili. Šťastní byli nejen proto, že konečně mohou odejít z blízkosti tak děsivého ducha a nemusí už trávit čas v podzemí, hlavně také už měli hůlky na dosah. Kupodivu Protiva mluvil pravdu, a všechny byly v botě brnění, dokonce nepoškozené.

Netušili, které hůlky patřili kterým studentům, proto jednoduše vzali všechny a spěchali zpět do učebny. Čas měli dobrý, neměli tedy strach, že by neuspěli. Jen co vystoupali schody, napjatě je tam očekávali spolužáci ze všech kolejí. Teddy je nechal rozebrat si jejich vlastnictví, pouze Zmijozelským věnoval významný pohled, ještě před hodinou by se k němu samou nechutí ani nepřiblížili.

Jakmile tohle dořešili, všichni společně vešli do třídy. Constantine si tam zrovna s další cigaretou v ústech se zájmem prohlížel hypogryfí lebku, veškerou svou pozornost však přesunul na studenty, jen co si jich všiml. Zjevně jej zaskočilo nejen to, že vůbec mají hůlky, avšak i jejich brzký návrat.

"Tohle jsem nečekal Jak se vám to povedlo?" otázal se s poněkud zmateným výrazem.

"To všechno tady Teddy!" vykřikl nadšeně jeden z Mrzimorských.

"Ne, kdepak, byla to týmová práce, já a moji kamarádi jsme je našli," opravil ho, a podíval se na Vicky s Fredem.

"Chápu, výborně... mám velký nutkání dát body jen vám třem, ale zadání znělo, že body dostane kdo se s hůlkama vrátí, tudíž je máte všichni. Což je pro vás tři, co jste odvedli všechnu práci asi ještě horší, to už ale není moje věc. No fajn, všichni jste prošli, uvidíme se zítra,"

S těmi slovy se Constantine otočil a namířil si to zpět do kabinetu.