Lotte - 48. kapitola

Oddechla si, když se přesvědčila, že její svěřenkyně už opravdu spí. Skřítka Stanny poslala ke všem čertům. Ať si táhne, kam se mu zlíbí. Ona chce mít klid. Přinesla si ze svého pokoje lahev ohnivé whisky, naplnila sklenku ledem a jako by odnikud na stole přistál popelník. Nalévala whiskey tenkým čůrkem a sledovala, jak zlatohnědá tekutina stéká po průhledných kostkách zmrzlé vody. Zapálila si cigaretu a labužnicky z ní potáhla. Zavřela na chvíli oči. Přesně tohle potřebovala. Vzala do ruky sklenici a s noblesou ji pozvedla k přípitku. Nebylo ale s kým si připít, a tak ji mlčky přiblížila ke svým rtům a notně si přihnula.

 

Opřela se do židle, vyfoukla dalších několik obláčků dýmu a ponořila se do vzpomínek. Namířila hůlku na svůj pokoj, šeptla "Accio fotoalbum." a otevřenými dveřmi vletělo do kuchyně staré fotoalbum se světlými starožitně zdobenými deskami. Hned při pohledu na první stranu jí z očí vyhrkly slzy. Listovala albem, upíjela whiskey a vzpomínala na ty časy, kdy byl její život normální. Na chvíle strávené s Wilhelmem a jejich dcerou Grenadinou. Obrátila do sebe zbytek obsahu sklenky a štědře si dolila.

 

Otřela si slzy z tváře a zapálila si další cigaretu. Vyfukovala kroužky dýmu a sledovala, jak se vzdalují a rozplývají. Grenadina na fotografiích rostla a rostla. Úměrně tomu ubývalo ohnivé whiskey. Kde mohla teď její holčička být? Určitě by byla už na nejlepší cestě stát se vedoucí Odboru záhad. Kdyby se nebyla chytla té zatracené Lendwirtové, nikdy by se tak nezměnila. Po smrti té Salamandry jí normálně přeskočilo. Dočista se zbláznila!

 

Ze zamyšlení ji vyrušil tichý, ale rozhořčený hlas: "To si děláte legraci?"

 

Amnesia se prudce otočila. "A ty jsi sakra kdo?", obořila se na stříbrošedou průhlednou dívku vznášející se kousek nad zemí. Přes oči už měla dávno mlžný opar z opilosti, jinak by Salamandru nakonec poznala. Nicméně v tak pokročilou hodinu a po takovém množství whiskey, to nevypadalo moc nadějně.

 

"Já jsem Lottina matka. A nepřeji si, abyste tady kouřila.", odvětila jí Salamandra klidně.

 

Podnapilá Amnesia se vrávoravě postavila. Kdyby mohla Salamandra cítit, zvedl by se jí z toho odéru žaludek. "Tak to kvůli tobě je moje holčička mrtvá?", cedila zlobně skrz pevně stisknuté čelisti.

 

"Proboha, vy jste-", Salamandra se zarazila v půlce věty.

 

"To si piš, holčičko.", potvrdila jí Amnesia ztěžklým jazykem a dál se blížila k Salamandře. Ta zůstala nehybná a vyčkávala, co se bude dít. Amnesia jí stěží mohla způsobit bolest nebo nějak jinak fyzicky ublížit. Mohla ji tak maximálně nechat zkamenět nebo ji kouzlem odvát pryč. Co horšího by se mohlo stát. Najednou se Amnesia rozeběhla a pokusila se oběma rukama uchopit Salamandru za krk, což se jí samozřejmě nepovedlo a rozplácla se, jak široká tak dlouhá, na zemi. Byla to rána jako z děla. Salamandra chvíli čekala, jestli Lotte nevyjde rozespalá ze dveří svého pokoje, ale buď spala zrovna opravdu tvrdě anebo Amnesiin pád nezpůsobil tolik hluku, jak se Salamandře zdálo.

 

Amnesia se nehýbala. Salamandra se k ní bojácně sklonila, aby zjistila, jestli je naživu. Byla. Salamandra cítila její dech a poprvé od svého skonu byla nesmírně ráda, že nedisponuje čichem. Amnesia hlasitě zachrápala a dívka nadskočila leknutím. Přesunula se raději do Lottina pokoje, kde se posadila na malou knihovničku a sledovala, jak její dcerka spí a zároveň hlídala dveře, aby se tam náhodou nevřítila ta alkoholem prosáklá troska.

 

***

 

Vztek rychle vystřídala zasmušilost. Lee a Danton se svěšenými hlavami stáli vedle sebe a naslouchali dalšímu proslovu. Tenhle by ale s radostí vyměnili za další dvě Woodovy řeči. Vlastně klidně i tři nebo čtyři.

 

"Odebírám Nebelvíru deset bodů za každého z vás.", uzavřela celou věc profesorka McGonagallová.

 

Čert vem body!, pomyslel si Danton. Chtěl Leemu vrátit to vytahování, a tak si nejprve významně odkašlal a s naprosto nevinným výrazem pravil: "Paní profesorko, ještě jedna věc."

 

"Ano?" Profesorka McGonagallová se tvářila netrpělivě. Snad to nebude zase nějaký woodovský nesmysl!, doufala. Tímto pojmem označovala všechny malichernosti kolem famfrpálu, které Oliver Wood považoval za problém globálních rozměrů. Ona sama tenhle sport milovala a hluboce prožívala všechna vítězství i pády nebelvírského družstva. Woodova posedlost však často hraničila s chorobou.

 

"Tenhle, ehm-", zarazil se, když do něj profesorka McGonagallová zabodla svůj přisný pohled, kterým mu jasně dala najevo, aby si dobře rozmyslel každé slovo. "Tady kolega Jordan tvrdí, že zná zpaměti všech sedmset famfrpálových faulů.

 

"Ale nepovídejte! Opravdu?", podivila se napůl ironicky, napůl doopravdy.

 

Lee se sebevědomě narovnal a přikývl.

 

"Tak si vás vyzkoušíme. A tady Danton mi pomůže vás kontrolovat.", řekla s úsměvem a vyrazila do hradu. Oba hoši ji následovali a vzájemně se propalovali pohledem. Jako by se Danton snažil na Leem vykoukat, zda to vážně dokáže nebo ne. Lee mu jeho pohled oplácel, aby to nevypadalo, že se bojí. Ve skutečnosti byl docela nervózní. Co když bude mít zrovna okno?

 

***

 

Rozrušeně křižovala Snapeovou pracovnou sem a tam jako smyslů zbavená. Věděla, že se ta ženská může kdykoliv probrat ze svého whiskového deliria. Je-li to vážně ona, tak může být Lotte ve vážném nebezpečí. Salamandra nevěděla, co si má počít. Byla si jistá, že o tom musí profesora Snapea co nejdříve informovat, aby její podezření prošetřil. Co když se ale plete? Pokud by ta alkoholem prosáklá troska nahoře byla skutečně matka její dávné nejlepší přítelkyně, mohlo by to pro Lotte znamenat velké nebezpečí. Která matka by se nechtěla pomstít za smrt jediné dcery?

 

Mezi ní a dceřiným bezpečím teď stálá jen jedna nicotná překážka. Dveře, které dělily kabinet od ložnice. Umírala hrůzou o svou dcera, ale přesto váhala, zda má neoblíbenému profesorovi přerušovat spánek. A tak tam poletovala po jeho kabinetu a záře jejích vlasů se odrážela od četných lahviček s lektvary a přísadami. Najednou se z vedlejší místnosti ozval jakýsi šramot. Salamandr ztuhla a spěšně zamumla zaklínadlo, které už tak nějak bylo součástí její existence, a záře jejích vlasů okamžitě pohasla. Jako když přiklopíte svíčku květináčem.

 

Strnule sledovala kliku a pořád nevěděla, jestli chce, aby se pohnula nebo ne. Byla si jistá, že pokud jen zbytečně plaší, mohl by s ní přestat komunikovat. Neexistoval přece žádný zákon, který by poručníkům přikazoval spolupracovat s mrtvými rodiči svěřeného dítěte. Než se ale stačila rozhoupat k jakékoliv akci, klika se konečně hnula a v dokořán otevřených dveřích stál rozmrzele se šklebící Snape.

"Nemohla byste laskavě jít s tou svou září někam-" Mohutné zívnutí mu nedovolilo dokončit větu. "Jinam.", dodal, když se mu znovu podařilo získat vládu nad svými rty.

 

Salamandra nasadila tak zoufalý výraz, že i živoucí netopýr rezignoval. "Když ne jedna, tak druhá. Obě stejný. Vás dvě mi byl čert dlužen.", brblal si jako by pod vousy a kroutil hlavou, když usedal na židli. "Tak?", zavrčel na Salamandru netrpělivě.

 

 

***

 

Vincentiova sbírka poněkud netradičního nádobí skýtala mnohé neotřelé skvosty. Estelle zaujala zvláštní lebka, jíž někdo, jak se při bližším prozkoumání ukázalo, přičaroval neviditelné dno. Tudíž ji bylo možné naplnit libovolným nápojem a použít co by pohár. Zálibně si ji prohlížela a bříšky prstů studovala její povrch. Komu asi patřila?, zamyslela se krátce, než se vydala najít něco k oblažení svých chuťových pohárků.

 

Sedla si na zem vedle Vincentiovy prázdné tělesné schránky. Lebku s koktejlem vína a lidské krve položila vedle sebe. Odhodlaně uchopila svou hůlku a druhou rukou zvedla knihu. Měla v úmyslu postupovat přesně podle návodu. Vyslovovala zaříkadla ze staré knihy a snažila se napodobit pohyby hůlkou přesně podle nákresů na zažloutlých stránkách. Mrtvé údy se na střídačku zvedaly a zase klesaly zpět k zemi. Připadala si směšně. Připadala si stejně hloupě, jako když se poprvé pokoušela letět na koštěti. Vypadalo to tehdy, jako by ji koště uneslo. Než se nadála, bylo hradní nádvoří to tam a před ní se rozprostírala temná hladina Černého jezera, kde se také vzápětí vykoupala. Ponižující.

 

Tentokrát se však její ubohé pokusy obešly beze svědků. Všechny Vincentiovy vazaly pozabíjela hned, jak vypoklonkovala toho zakrslého špinavce a zabezpečila vstup. Upíří nebožtík po sobě zanechal dostatek zásob lidské krve, aby mohla experimentovat třeba i několik měsíců. Za tu dobu snad přijde na to, jako tahle temná magie funguje. Pak si vytvoří celou armádu mrtvol a konečně bude moct vykonat svou pomstu. Konečně to tomu umaštěnci vrátí. To ponížení! Jak mohla kdy milovat někoho jako je on?

 

Nerozuměla sama sobě. Pátrala ve své paměti už snad tisíckrát, a přesto si nemohla vybavit jediný okamžik, který by s tím mužem prožila dřív, než jí poskytl pomoc při té nehodě, co se jí stala tehdy v Obrtlé ulici. Prý spolu chodili do stejného ročníku v Bradavicích. Ani náhodou! Pamatovala si všechny spolužáky z ročníku! Dokonce ani v ročence jej nenalezla. V mysli jí vytanula jeho tvář, tak znepokojivě přitažlivá a podivně jako by známá. Potřásla hlavou, aby vyhnala obraz Severuse Snape ze své hlavy a znovu se ponořila do svého snažení.

 

***

 

Danton Curmudgeon by si nejraději nafackoval. Nejen, že musel více než dvě hodiny naslouchat Leeho recitování pravidel famfrpálu, nýbrž jako bonus musel ještě sledovat nadšené reakce McGonagallové. Z vášnivé diskuse o historických utkáních se naštěstí dokázal vymluvit. Vláčel se otráveně do nebelvírské věže. Měl vážně vztek. Koho by ale napadlo, že ten dredatý skrček vážně má takové znalosti?

 

Cestou narazil na několik studentů z jeho ročníku, kteří zrovna uháněli na večeři. Danton neměl vůbec hlad. Zasytila ho hořkost. Přesto se ale ke spolužákům přidal. Třeba mu dobrá bašta zvedne náladu. Naslouchal hovoru svých přátel a pomalu pouštěl celou tu blamáž z hlavy. Když usedal ve Velké síni ke stolu, všechen vztek ho už dávno opustil a dokonce se i dostavil hlad.

 

Nestihl však dožvýkat ani první sousto, když se dovnitř vřítil Lee Jordan. Celý zářil štěstím a s nesmírným nadšením vykládal dvěma novým nebelvírským odrážečům o tom, jak oslnil profesorku McGonagallovou svými znalostmi. Danton nad tím chtěl jen mávnout rukou a pokračovat v jídle. Jenže právě v tu chvíli Lee začal vzrušeně dvojčatům Weasleyovým líčit, že podle McGonagallové by byl úžasným komentátorem.

 

"Doslova to řekla takhle: Vy tu pusu beztak málokdy zavřete, pořád musíte všechno komentovat. Navrhnu to madame Hoochové, aby vás vyzkoušela. Byla by to příjemná změna, kdyby školní zápasy zase jednou komentoval někdo, kdo se OPRAVDU vyzná.", dmul se Lee pýchou a Danton vztekle přelomil vejpůl křupavou bagetku, kterou přikusoval ke kuřecímu salátu. Kousky kuřecích prsíček a čerstvé zeleniny pokryly drobky.

 

"Haha, pečivové závěje!", poznamenala se smíchem blonďatá spolužačka naproti němu. Danton po ní vztekle loupnul očima, naházel do sebe ještě několik kousků kuřete a pak vyrazil pryč. Pro dnešek měl všeho a všech už dost.

 

***

 

"A to jste mě nemohla vzbudit?", zuřil Snape. Rázem byl zcela bdělý.

 

Salamandra mu neuměla odpovědět. Kdyby měla krevní oběh, zčervenaly by jí tváře hanbou. Snape vletěl do ložnice, rychle na sebe navlékl svůj netopýří hábit a beze slova se vyřítil z kabinetu. Dívka se za ním vznášela tak rychle, jak jen dokázala. Netroufala si ho požádat, aby zpomalil. Sama doufala, že se jim podaří co nejdříve odstranit podnapilou chůvu z dosahu děvčátka.

 

Snape letěl chodbami hradu jako vítr. Nezbývalo už mnoho. Nyní už byli v té chodbě, kde se Casa Lotte nacházelo. Najednou se ale Lottin poručník zastavil a zmateně se rozhlížel kolem. Něco bylo špatně. Tázavě se ohlédl na Salamandru. Ve tváři se mu zračil zmatek a hrůza. Salamandra těkala očima mezi ním a prázdnou stěnou. Zavřela na chvíli oči. To není možné! Všechno se mi to jen zdá!/ Teď se probudím a všechno bude v pořádku., přesvědčovala sama sebe v duchu. Otevřela oči, ale nic se nezměnilo. Před nimi byla stále prázdná zeď.

 

Přeletěla celou chodbu tam a zpět. Snape běžel s ní. Tam a zpátky, tam a zpátky. Několikrát. Salamandřiny vlasy zářily jako ještě nikdy předtím. Snape těžce oddechoval.

 

"Jsme přece ve správné chodbě!", zoufala si Salamandra a hlas se jí chvěl.

 

Snape jen přikývl. Mozek mu jel na plné obrátky. Nedávalo to smysl. Copak se už úplně zbláznil? Dotkl se studené zdi. Zdála se skutečná. Promnul si rukama obličej. Nebylo pochyb. Tohle je REALITA., rezonovalo mu v hlavě. Znovu proběhl chodbou z jednoho konce na druhý. Pořád tomu nemohl uvěřit. Casa Lotte zmizelo.