Převtělený VIII

Soška Panny Marie v omšelém kostelíku byla přesně tak všední, jak očekával. Nechtěl ale Kasparovi kazit jeho malé radosti a tak naoko souhlasil, že je krásná. Přisvědčil, že se mu podobá. Neměl tušení, jestli to tak je, protože svou novou tvář zatím pořádně neviděl. Věděl, že má špičatá prsa, vystouplý pupík, v klínu hustý, jemný porost a neuvěřitelně kostnatá kolena, jenže panenka Marie byla ustrojená do volného, modrého roucha a tak žádnou podobu nespatřil.

Zatímco ti dva společně postávali u soklu a zírali na práci brindského řezbáře samouka, Rolandova sestra, princezna Elizabet, poručila Norbertovi: „Dej ohřát vodu. Dnes se musí objevit aspoň na okamžik. Jinak si budou myslet, že umírá.“
Hned nato vešla do královy komnaty. V loži pod baldachýnem leželo něco, co na první pohled vypadalo jako urostlý, mladý muž. Na druhý pohled byl tenhle mužský pořádné prase, protože se převaloval uprostřed množství načatého jídla a drobků. Na jeho slepeném vousu i vlasu bylo znát, že už se pár dní nemyl.

„Ditko, mám pro tebe novinku,“ oznámila Elizabet, rozstříkla do vzduchu parfém a odsunula z kraje postele tác medových koláčků, aby si mohla sednout.
„Novinku?“ divil se mladý muž a trochu se bál, aby nepřišel o jídlo.
Mohlo by se zdát, že byl jeho strach trochu hloupý, ale když po mnoho let neustále hladovíte, stane se pro vás jídlo zásadním. Naštěstí se jednalo o něco jiného: „Večer bude ples,“ usmála se na něj Elizabet.
„Ples!“ zajásal. Pak opět ochladl a zeptal se: „Můžu tam jít?“
Elizabet přikývla: „Je nutné, abys tam šla.“
Junák vyskočil z postele, vykasal si košili a začal poskakovat po špičkách a uklánět se do všech stran.
„Nožka nožku na paloučku...,“ zpíval si.
„Dituško, poslouchej mě. Ty tam nebudeš tančil, král takhle ani netančí!“ chytila ho pevně za paži, aby ten příšerný výjev nemusela sledovat už ani o okamžik déle. Zatvářil se zklamaně a zeptal se, co dělá král na plese, když neumí tančit.
„Jen tam přijdeš a řekneš: Všechny vás tu vítám, užijte si dnešní večer. Ještě to nacvičíme, abys to nepopletla.“
Mládenec se zakabonil a postěžoval si: „Ten král má hrozně nudný život. Když už jednou může vyjít z pokoje, tak jen něco řekne a to je všechno.“
„Neboj se. Brzo budeš ve svém těle, nebo aspoň v nějakém příhodnějším. Teď se musíš vykoupat, Norbert ti chystá lázeň a pomůže ti.“
„Já se před ním stydím, nebudu se svlíkat před cizím chlapem.“
„Dituško, vždyť máš mužské tělo. Určitě jsi si s ním už večer i trochu hrála, ne?“
Muž stydlivě odvrátil zrak: „Trochu.“
„Tak snad chápeš, že...“
„Já se s ním koupat nechci!“ vykřikl muž, sedl si do postele, přitáhl si kolena k bradě a přehodil přes sebe přikrývku.
„Dobře, umyju tě já. Ono to je vlastně jedno,“ povzdechla si a čekala. Muž po chvilce opatrně vykoukl zpod přehozu a poslušně ji následoval.

Elizabet si díky tomu aspoň mohla prohlédnout, do čeho jde. Bratr byl opravdu dobře rostlý, přímo parádně. Jen zrovna teď by se jí hodilo, aby byl o něco menší, protože ukočírovat potřeštěnou holku v těle chlapa jako hora byl téměř nadlidský úkol, ač sama nepatřila mezi trpaslice.
Navíc ho nestačilo jen umýt, musela ho i upravit a obléct, protože Dita k sobě Norberta odmítala pustit a nikdo jiný s ní mluvit nesměl. Na ples musela nachystat nejen krále, ale i samu sebe, takže ještě než spustila hudba, už se cítila unavená jak po práci v kamenolomu a to večer teprve začínal.

Snažila se to mít co nejrychleji za sebou a pod záminkou hledání ženicha vrazila každému mládenci nádobu připomínající pohár. Brzy mu ji zas vyrvala a tento postup opakovala dokud neobešla všechny muže mladší třicátého roku. Nádoba se však v rukou žádného z nich plnit nezačala a ona se zhrozila při představě, že jí tohle peklo za týden čeká znovu. Tou nádobou byl svatý grál. Nejmocnější magie, jež ještě zůstala zachována ze zašlých časů slávy velkých mágů. Sám Ježíš přežil ukřižování díky jeho síle a Merlin díky němu získal svou proslulost. Jeho kouzlo mohlo člověka činit nezranitelným, stejně jako neviditelným, či celou řadu jiných zázraků v závislosti na formulích a předmětech, které víno grálu doprovázely. Jenže víno nebylo tak snadné získat, protože mládenců s čistým srdcem bylo za všech časů jak šafránu.
Naštěstí aspoň Dita proslovem nic nepokazila a coby Roland si počínala poměrně přesvědčivě.