Převtělený X

Norbert byl na drsnější slůvka u dvora zvyklý. Nikdo z královské rodiny pro ně nechodil daleko, protože, když pocházíte z královské rodiny, jen málokdo si vás dovolí za něco pokárat.

Všiml si, že princezna ještě nemá sepnuté kadeře a úslužně jí podal hřeben a sponu.
„Chtěl tě odklidit do kláštera, Elizabet, co jiného jsme mohli dělat?“
„Mohla jsem si tě vzít,“ odpověděla. Norbert neváhal a padl na kolena až to zadunělo, jako by se k zemi zřítil těžký kus nábytku.
„My? Jaktěživo mě nenapadlo byť jen pomyslet... Tolik štěstí mi nenáleží!“ Lísal se a chtěl jí políbit na hřbet zápěstí, ale stačila včas ucuknout.
„Máš pravdu, nenáleží! Byli bychom manželé formálně, aby se vyhovělo Rolandově požadavku. Jenže už je příliš pozdě.“
„Takhle bys mu mohla ustupovat donekonečna. Oba víme, že si o to koledoval. Neklesat na duchu! Dnes mezi mládenci z nižší šlechty jistě pochodíme. Však je známo, že vysoce urození muži bývají, jak to jen říci... ,“ vzpomenul na Rolanda a všechny jeho pitky a metresy. Bylo tak snadné podstrčit mu zbytek staletí starého vína. Ve svém stavu vůbec nepostřehl, že smrdí jako močka. „ ...blazeovaní, ano, jsou blazeovaní, a tam se čisté srdce nedá očekávat.“
„Žes mi tohle neřekl minulý týden? Netušíš, jaké to je, celou noc poslouchat povrchní lichotky.“
„Och, to musí být jistě utrpení.“
„Děláš si legraci?“ okřikla ho.
„Ne, ne, ne... to já bych nikdy...“ kál se a vůbec netušil, co řekl špatně.
„Pokud ho nenajdu mezi nižšími šlechtici, pak abych pořádala ples pro svobodné stavu měšťanského a pak můžu s grálem rovnou vyrazit do ulic a chodit dům od domu.“
„Třeba nám nakonec nic jiného nezbude. Ale máme dva týdny, protože jed bíleho hada účinkuje stejně jen o úplňku.“
Elizabet se až oklepala při představě neurozeného, nevzdělaného manžela.
„Chalupníkům budeš slibovat ruku ty, já určitě ne.“