Převtělený XIV

Roland zpytoval svědomí a snažil se pochopit a uspořádat si všechny obavy a mnohdy dost protochůdné touhy.
To Dita dnes měla touhu jen jednu:
„Na plese tentokrát zůstanu a budu tančit tak, jak mě to tady princezna naučila,“ oznámila. Marně se ji s Norbertem snažili přesvědčit, aby to nedělala. Dita už přišla na to, že vzhledem k tomu kým je, nemusí ty dva vůbec poslouchat. I šatstvo si dnes oblékla podle svého a nic nebrala ohled na to, že jezdecký klobouk, smuteční plášť a vyšívané nohavice, které byly darem bohatého kupce z orientu, se nehodí ani na ples ani k sobě navzájem. Také se rozhodla nechat si kompletně oholit vous a natočit vlasy stejně, jak to viděla u Elisabet.
„Uspíme ji odvarem z makovic,“ navrhl Norbert, když výsledné dílo uviděl v plné kráse. Na druhou stranu měl škodolibou radost, protože si představil skutečného Rolanda, kdyby se měl možnost spatřit v těch upnutých gatích, černém, sametovém pláštíku, s prstýnky ve vlasech a brkem na klobouku.
Elisabet bezmocně krčila rameny: „To nemůžeme. Ukázat se tam musí. Prostě se taky trochu divně vystrojíme a budeme předstírat, že to je nová móda z ciziny.“
„Já v šatníku nic sametového nemám,“ ohlásil a přemýšlel nad tím, že pokrývka hlavy není až tak špatný nápad a bylo by dobré, kdyby se ujala.
„Něco ti půjčím a běž vařit ten odvar, protože se bude hodit. Udělej ho hodně. Pokud neseženeme nikoho, kdo by přiměl kalich ronit víno, bude muset náš drahý král začít hodně spinkat, dokud na něco nepřijdeme.“
Norbert si otřel orosené čelo do kapesníku.
„Pokud mezi nimi žádný nebude, pak jsme ztracení. Koho by napadlo, že mládenců s čistým srdcem je míň než bílých hadů,“ povzdechl si a pelášil připravit silný odvar, protože Dita byla pořádně velký mužský.