Převtělený XVI

Sotva vešla do své komnaty, Kaspar na ní vyhrkl:
„Paní, poklekám před tebou a jménem tvého bratra žádám, abys kouzlo okamžitě otočila a..."
Byla to první slova z mnoha vět, které si stačil v duchu nacvičit během celonočního čekaní.
„Nemusíš klečet, raději sedni a seď," skočila mu do řeči a počkala až se usadí na štokrdle pro komornou. Sama si sedla na postel a sundala si střevíce. Pokoj rázem obohatil odér z jejích opuchlých nožek. Chvilku si procvičovala pomačkané prsty, jako kdyby tam Kaspar ani nebyl, až potom se dala do hovoru.
„Mám svého bratra ráda, ať je jaký chce. Z čistě lidského hlediska pro něj chci to nejlepší, jenže to kouzlo neotočím. Možná si řekneš, že jsem zlá, ale ať. Neudělám to, protože on je špatný král. Umí se jen bavit a popíjet. Když mu někdo... tedy konkrétně já, dobře radil, neposlouchal, raději se mě snažil umlčet. Proto jsem po zralé úvaze došla k závěru, že pro zemi není přínosem a bylo mou povinností a zodpovědností ho odstranit, aby neškodil."

Kaspar přikyvoval. Nechtěl princeznu rozzlobit, protože podle všeho se s nikým moc nemazala. Přesto se musel Rolanda zastat.
„On si řadu záležitostí uvědomil, necítí ani hněv. Ví, že nebyl dobrý král. Určitě se změnil."
Princezna jen mávla rukou a podrážděným tónem odvětila:
„Prozření ho učinilo i stratégem, stejně jako odvážným vojevůdcem a diplomatem, schopným obklopit se správnými lidmi? Hmmm? Pochybuji, stejně tak o tom, že by byl ochotný pro dobro země obětovat svůj život, když by bylo třeba. Na to je moc velký sobec. Já měla být králem a také jím budu. Jen potřebuji... "odmlčela se, zahleděla Kasparovi do rozkroku a povzdechla si. Jakmile zvedla oči výš, napadlo ji, že by ten mladičký chalupník mohl být k světu, kdyby si ho vzal do parády lazebník a místo těch hadrů měl na sobě buď něco pořádného nebo nic.

„Měla byste s ním promluvit. Možná by na vládnutí ani netrval," řekl skoro šeptem, aby ji něčím nerozčílil. Zdálo se mu, že se zadumala. Náhle zalovila mezi spodnicemi, cosi z nich vytáhla a vyskočila z postele.
„Na, podrž mi to!" natáhla se s tím k němu, aniž by mu něco vysvětlovala.
„To je grál?" zeptal se, jen tu divnou číši zahlédl. Elizabet se jeho znalosti podivila. Možnost, že se jedná o legendární grál, napadla jen několik málo šlechticů.
„Ty o něm víš?"
„Ano," šeptl a s posvátnou úctou se zlehka dotkl matně černého povrchu. Než ho pevně sevřel, přejel po něm dlaní a poté jej pozvedl, jako by mu patřil odjakživa. Grál se se rozzářil narudlým světlem a začal se plnit tekutinou, jež po kapičkách stékala z celé vnitřní strany pláště. Elisabet s úžasem sledovala, jak rubínová hladina pomalu stoupá. Když si konečně uvědomila, že našla toho pravého, podlomila se jí kolena. Ještě zmateně proběhla místností tam a zpět, než vykřikla: „Norberte!"
Hrabě v okamžení rozrazil dveře, za nimiž postával.
„Hlá... hlásím, že král tvrdě spí, " zakoktal. Elisabet to zrovna nezajímalo, stejně jako jeho očividná snaha je odposlouchávat.
„Podívej na tu číši, hlupáku!"
Norbert začal jásat. Pak před cizincem obřadně poklekl.
„Ó, vzácný rytíři, samo nebe tě sesílá!"
„Jsem jen mlynářský učeň... ještě k tomu zběhlý..." zasmál se Kaspar, jenže to mu už hrabě líbal nohy s takovou náruživostí, že grál leknutím málem upustil. Nevěděl, jak ho má zastavit. Zoufale se obrátil na Elisabet.
„Princezno... "
„Dost!" poručila a kopla do hraběte, aby se probral. Když se od Kaspara kousek poodplazil, chopila se již zcela plného poháru, aby ho vzápětí obřadně odložila na stolek mezi hromady šperků a doplňků, které odpoledne rozházela při hledaní těch co nejdivnějších.
„Opatrně! Naplní se jen jednou za rok," nechal se slyšet Norbert a hned se ke stolu vrhl s tím, že víno přeleje do uzavřené nádoby.
„Teď to nech. Úplněk nastane stejně až zítra. Někde venku je Roland. Vem toho chlapce a přiveďte ho za mnou, ať si promluvíme jako chlap s chlapem, " rozkázala mu princezna a rovnou jim šla otevřít, aby se nezdržovali. Kaspar si však najednou připadal jaksi důležitě a proto se odvážil zdržovat otázkou.
„K čemu to víno a úplněk vlastně potřebujete?"
Hrabě a princezna si vyměnili několik významných pohledů a posuňků.
„Jaké je vůbec ctěné jméno?" opáčil Norbert otázkou.
„Kaspar."
„Inu, Kaspare, jsem si jist, že princezna vše objasní, až bude přítomen i král Roland, který, jak asi víš... řekněme, že ta věc napoprvé úplně nevyšla..."
Elizabet obrátila oči v sloup, popadla ty dva a vystrčila je na chodbu.
„Podstatné jsi mu zrovna řekl. Zbytek mu stejně vyžvaníš cestou, tak už jděte!"