Převtělený XVII

Elisabet se v něm nepletla, Norbert Kasparovi opravdu vyklopil všechno, co předcházelo Rolandově proměně, i to, co se stalo po ní a protože Rolanda museli hledat, měl čas popsat i mnohá příkoří, kterých se na něm mladý král během let dopustil. Kaspar se tomu musel v duchu smát. Znal Rolanda dost dobře na to, aby poťouchlé kousky vůči vlezlému hraběti chápal a dokázal si je živě představit.
Když spolu však prošli všechny uličky přiléhající k té, kde se s Rolandem navečer rozloučil, jeho dobrá nálada se začala rozplývat v nejistotě.
Ulice jsou plné opilců, co když se mu něco stalo? Říkal se. Přemýšlel, kam by se mohl zašít a nakonec ho vystrašeného našel za pilířem mostku jedné z řek, které dělily královské město na šest částí. Oblečení měl mokré a umazaný blátem byl i v obličeji.

„No sláva, už jsem si myslel, že se tě nedočkám. Jak jsi pořídil? Vůz i koně nám ukradli... ," drkotal, když ho Kaspar vyváděl z pod mostu na světlo. Až tam si všiml přítomnosti hraběte, který se krčil za Kasparem a přidržoval se ho, aby neuklouzl.
„Norberte! Máš v tom prsty, že? Neodvažuj se lhát!" uhodil na něj a ušmudlanou ručkou se mu hned sápal po límci, aby s ním zacloumal. Kaspar ho zastavil: „Teď není čas na rvačky, tvá sestra si s tebou chce promluvit jako chlap s chlapem."
„Jak se mnou chce mluvit jako chlap s chlapem, když žádnej chlap není?" ušklíbl se. Norbert si omluvně odkašlal a když si byl jistý tím, že je z dosahu špinavých dívčích dlaní, poznamenal:
„Nechci se s tebou přít, jen si uvědom, že ty teď taky nejsi. Tyhle malichernosti bych nechal stranou, zejména pokud chceš zpátky své původní orgány, tak bych na tvém místě podobné zmínky před Elisabet vynechal. "
„Raději mlč, nebo... ," odsekl a přemýšlel, čím by pohrozil. Sice na nic nepřišel, jenže i Norbert hloubal a napadlo ho, že bude lepší Rolanda ničím nezlobit. Princezna se totiž může rozhodnout ho částečně rehabilitovat a tak by se mu dělat teď ramena nemuselo vyplatit.
I Kaspar si pro sebe všechno srovnával a každý další krok byl pro něj těžší a těžší. Ve výsledku nevydal žádný z nich po cestě už ani hlásku.

Elisabet je zatím netrpělivě vyhlížela z palácových oken. Když je zahlédla, nachystala v salonku židle a nechala přinést snídani pro čtyři. Sotva se usadila do čela stolu, zapřela se předloktími a srovnala se v zádech, aby působila důstojně, zaklepali na dveře. Nadechla se, aby jim povolila vstoupit, ale Roland na to nečekal a vešel.
„Vítám tě. Jsi to ty, že? Kdo jiný by sem takhle vrazil."
„Ne, jsem někdo úplně jiný!" zabručel Roland, posadil se naproti a vrhl se do jídla. Kaspar s Norbertem vešli za ním a usedli ke stolu poněkud váhavěji.
„Jsem ráda, že tě vidím, bratře," usmála se Elizabet. „Vidím, že ti chutná, ale mám takový pocit, žes chtěl o něco poprosit."

Roland v klidu dožvýkal.
„Mám se prosit, abys vrátila, co mi patří? Dobrá, tak tě prosím, pokud ti to udělá dobře. Máš nade mnou moc, můžeš mě přinutit k čemu chceš, jen zruš své kouzlo."
Elisabet si nabrala ovocný salát, zadívala se na ušmudlanou dívčí tvář a odpověděla.
„Proč bych to dělala? Abych zase já byla tím, kdo prosí? Ne, nedovolím abys vládl. Jsi špatný král!"
Tentokrát Roland nedožvýkal.
„Takže vesničanka je lepší?" vyhrkl a uhodil pěstí do stolu, až nadobí nadskočilo.
„Kouzlo se nepovedlo. Chtěla jsem prohodit nás dva. Ty máš možnost zůstat touhle holkou, nebo být mnou. Vyber si!"
„Nechci být ženská. Je to strašný! Nenávidím to. Chci být muž!" vykřikl Roland, znovu bouchl do stolu a na jídlo dočista zapomněl. Už se chystal sestru proklít a vztekle prásknout dveřmi, když se ozval Kaspar.
„Pokud vás dva chápu, tak princezna chce vládnout a Roland chce být hlavně mužem... Je to tak?"
Oba se na okamžik zamysleli a následně kývli.
„Vsadím se, že i ta dívka by ráda zpátky své tělo, ale na nás chuďasech nezáleží. Možná ale mám řešení schůdné pro všechny. Princezna ať je králem, král může být mnou a já se stanu princeznou."
„Se ti nechce hákovat, co?" zasmál se Roland.
„Jasně. Pohodlný život princezny, mi bude vyhovat, zvlášť pokud někdo změní pár zákonů, víš? Stačí ti mé tělo?"
Roland přikývl: „Ale jo... Jsem sice větší fešák, jenže co už..."
Vykulený Norbert se tázavě otočil na Elisabet. Ta udělala gesto, jakým si její otec urovnával knír a zeptala se ho: „Zvládneš tak složité kouzlo?"
Kaspar hned mrkl na Rolanda: „To zní skoro jako souhlas."
„Dejte mi chvíli, panové," řekla Elisabet, vstala od stolu a zamyšleně ho obcházela. „Pokud je možné vystavět magickou formuli, aby se kouzlo dalo uskutečnit, pak nemám nic proti tomu, jen je škoda, že když se tenhle... zapomněla jsem jméno... stane ženou, znovu grál nenaplní."
„Kaspar naplnil grál?" divil se Roland.
„Ano. Vlastně si ho mám vzít za muže," uvědomila si princezna.
„Je pro tebe mladý!" vyhrkl Roland a Kaspar se na něj podíval trochu vyčítavě.
„To vadí? Vždyť já budeš ty!"
Roland se rozchechtal: „Mám si vzít o tolik starší ženskou, navíc vlastní sestru? Máš štěstí, že máme v rodině sklon k ejcestu!"
„Co máme v rodině?" ptala se Elisabet, ale Roland a Kaspar se smáli tak hodně, že nebyli schopní odpovědět. Norbert se uchechtl, jako by vtípku porozuměl, pak se otočil k princezně a zeptal se, jestli může odejít. Vtom se však ozval rámus a dveře rozletěly. Stála v nich Dita a pod vlivem opiátů se opírala o zárubně. Všichni utichli a zírali na ni.
„Jé, tohle jsem přece já. Co tu s váma dělám? To je mý tělo. Já chci svý tělo. Vrať mi mý tělo..." mumlala a kymácela se směrem k nim.