Převtělený XVIII

„Hej, co to mám s vlasama a kde jsou mé vousy?" zděsil se Roland. Též si všiml, že stačil přibrat, protože vyšívané kalhoty, dar od kupce z orientu, mu takhle těsné nebyly, když si je loni natáhl, aby hosta neurazil. Nebo že by se ty gatě smrskly?

Dita se k němu přiblížila na dosah a protože se chovala divně a působila agresivně, netušil, co udělá. Znal ale svou někdejší sílu, takže raději rychle změnil tón.
„Skvělý nápad využít ty divné nohavice jako noční úbor. Ty se asi nejmenuješ Marie, že? My si tě pojmenovali Marie, tedy Kaspar mě tak pojmenoval, protože jsi prý hezká..."pokoušel se s dívkou navázat konverzaci a uklidnit ji.
„Jmenuju se Dita. A kdo jsi jako ty?" ptala se a šťouchala ho ukazovákem do prsou, až to zabolelo. Výhružně ho přitom provrtala mrtvolně skelným pohledem. Naklonila se nad něj a opřela se mu o židli, protože ji nohy odmítaly sloužit. Roland se obával, že na něj každou chvíli upadne. Byla by to zvláštní smrt; zavalen sám sebou.
„To je jako moje tělo, to co nosíš. Moje je. Vrať mi ho... ," blábolila.

„Má zlatá, posaď se sem na místo hraběte a ty, Norberte, přines pití, Ditka má určitě pořádnou žízeň!" vyhrkla Elisabet. Norbert měl naštěstí čutoru u sebe. Hned nenápadně přelil tekutinu do poháru a plný ho postavil před Ditu.
Elizabet zakryla nervozitu a chlácholivě k ní promlouvala: „Neboj se, dostaneš zpátky své tělo. Jen si tu hezky hačni a nabumbej se."
Dita je naštěstí z ničeho nepodezřívala a nabízenou šťávu vypila jedním douškem. Zato Roland a dokonce i Kaspar okamžitě pochopili, o co kráčí, takže všichni předstírali nezávaznou konverzaci o jídle a o počasí a občas se Dity na něco zeptali, aby věděli, jak dalece je při smyslech.
„Zapomněl jsem, že to nebude účinkovat věčně," řekl Norbert omluvně potom, co se svalila čelem do mísy s vdolky, kterou před ní Roland šikovně postavil. Potěšen úspěchem svého propočtu se otočil na Kaspara: „Jak se ti líbí mé mužné já, má budoucí sestro a nastávající?"

Než se otázkou stačil zabývat, ujala se slova princezna. Byla v rozpacích, což se jí normálně nestávalo.
„Nechte si laškování na dobu, kdy tomu nebudu přítomna... tedy můj duch nebude přítomen. Když si vezmu, že případným stykem mezi vámi dvěma porušíte všechny psané i nepsané zákony..."
„Elisabet se nás sice snaží navnadit na svatební noc, ale asi bychom se měli věnovat tomu kouzlu, abychom nepředbíhali a netěšili se zbytečně," chechtal se Roland a Norbert se snažil netvářit závistivě.