Laura- 12.kapitola

Limerot viděl přesně o půlnoci vylétat ze země rudé jiskry. Vyděsilo by to určitě každého, ale Limerotovi hrůze se nemohlo nic vyrovnat. Obličej mu zbledl a z jeho očí jako by se vytratila i ta poslední jiskřička naděje. Nevyděsil se proto, že vidět půlnoci vylétat ze země rudé jiskry je neobvyklé a strašidelné, ale proto, že věděl, co to znamená. Pokusil se potlačit svůj strach, ale moc mu to nešlo. Raději probudil otce. Když jeho otec uviděl to co jeho syn, vyděsilo ho to, jestli to bylo vůbec možné, mnohokrát víc než Limerota. Když půlnoci vylétají ze země rudé jiskry, znamená to, že se na tom místě brzy objeví Temný rytíř. Limerot to čekal, ale když bylo úplně jisté, že Lauru Temný rytíř dostane, žádná naděje nezbude. Limerot to až ted pochopil. Jeho otec se vyděsil z jiného důvodu. Když je tu Temný rytíř, tak nebude moci vykonat svoje plány. Než mohl kdokoliv z nich něco vymyslet, tak se na mýtině zhmotnil Temný rytíř.

„Pospěš si Adriene!“ Adam už skoro půl hodiny Adriena popoháněl, aby víc spěchal, protože jasně cítil, že Laura je v ještě větším ohrožení od Temného rytíře než obvykle. V poslední době se mu zdálo, že víc vnímá Lauřiny pocity a že ví, co se sní děje. On to nechápal, ale kdyby to někomu řekl, tak by to asi chápal. Laura ho zachránila mocí nejvyšší a tak musela mezi nimi zanechat nějaké pouto. V tuto chvíli to bylo výhodné, ale jindy dost nepříjemné. Adam tušil, nebo tušit bude, co se jí honí hlavou, a to znamená žádné soukromí. Kdyby to věděla, byla by za to ale ráda, protože její šance na vyváznutí od Temného rytíře bez cizí pomoci je téměř nulová.

Lauru probudilo ticho. Cítila až tak nepřirozené ticho, že se při něm nedalo spát. Když uviděla, co má před sebou, byla by radši, kdyby se nikdy neprobudila. Vedle ní stál Limerot, ochromený hrůzou, a kousek od něj jeho otec. Oba se dívali na člověka, který stál před nimi. Nebyl to člověk, ale Temný rytíř. Laura se zachvěla. Tak Limerot ji přece jen zradil! Když si tohle s konečnou platností uvědomila, vzedmula se v ní taková vlna vzteku, která neponechávala prostor pro strach. Poháněna vztekem si stoupla pozorovna vyděšenými pohledy otce a syna před Temného rytíře. „ Ty mizerný parazite! Všechno zničíš! Zničil jsi celé tohle království, moji rodinu a ted chceš zničit mě a ty, které mám ráda!“ Nadechla se, aby mohla pokračovat: „Je mi jedno, že bych se tě podle všech lidí měla bát! Už se nebojím nikoho. Okamžitě odsud vypadni a už mi nikdy nelez do života!“ Chtěla by mu ještě toho tolik říct, tolik vyčíst, ale Temný rytíř raději zmizel. Svojí negativní energii si ale musela na někom vybít, a tak se otočila ke dvojici, která celou její řeč mlčky s vytřeštěnýma očima sledovala. Limerotův otec na nic nečekal, klekl si se skloněnou hlavou princezně k nohám a začal se jí omlouvat a přísahat, že už nikdy nic takového neudělá. Laura mu moc nevěřila, ale ted měla jiné starosti. Limerot ale promluvil jako první. „ Vím, že se zlobíš, a nechci po tobě, abys mi odpustila. Zapřísahávám tě ale, nech mého otce jít, za nic nemůže. Přemluvil jsem ho já, on by nikdy nic takového neudělal.“ Laura byla ohromená. Ihned poznala, že Limerot lže, nemohla však přesně říct, jak se celá událost přesně seběhla, podle ní ji Limerot zradil a bylo jí jedno, jak moc velkou nese vinu. Stejně už se rozhodla. „Je mi jedno, koho napadlo mě unést, jedno vím jistě, že už vás nechci nikdy vidět. Odejděte z království. Jestli mi ještě někdy přijdete na oči, bude to pro vás mnohem horší, než pro mě. Otočila se a odešla. Těm dvěma nezbylo nic jiného, než odejít pryč z jejího života. Oba dva se k ní ale chtěli vrátit, každý z jiného úmyslem.

„Adame!“ Laura konečně našla Adama s Limerotem. Hledala je hodně dlouho, a tak byla strašně ráda, že je vidí. Adam s Limerotem se hned začali vyptávat, co se stalo, ale ona je odbyla. „ Smiřte se s tím, že vám nic neřeknu.“

Utábořili se na malé mýtince. Rozdělali si ohen. Povídali si o všem možném, dokonce si i zazpívali a Laura s Adamem se zase cítila jako doma. Šli spát hodně pozdě. Adrien byl jediný, komu se dobře spalo. Laura měla strašně velkou moc rozbrečet se, až nakonec podlehla. Adam taky nemohl spát, a když si všiml, že Laura pláče, hned k ní přišel. „ Lauro, co je ti?“ Když mu neodpověděla, opatrně pokračoval. „ Byl to on, Limerot že? Kvůli němu jsi nešťastná?“ Laura se rozplakala ještě víc. Adamovi se najednou zastavilo srdce. Laura vypadala překrásně. V bledém svitu měsíce vypadala její pokožka krásně jemná, vlasy heboučké. Vůbec nevadilo, že má oči zarudlé pláčem a opuchlí nos. Adam to nevydržel.
„Au!“Dostal pořádnou facku jakmile se jí dotkl. „ Tohle ne, Adame.“ Řekla mu už mírněji Laura.