Tyriel - Kapitola II. (8. část)

„Posluž si, nelej si vína, matko.“
„Děkuji, ale pro mě je příliš brzy na alkohol.“
„Cha cha cha há,“ rozesmál se chraplavě Nakon, až mu z toho trochu zrudly obě tváře, možná to bylo spíše z toho vína, které vypil, „to už jsi tak stará, matko? Pamatuji si časy, kdy ti nedělalo problém vypít pořádnou flašku červeného erathonu hned z rána,“ Nakon si hlasitě odkašlal. „No já si určitě ještě jeden pohár dám. Tomu, proč jsem tě nechal zavolat, se asi příliš smát nebudeme, tak ať mi zlepší náladu alespoň tento nyní již opravdu vzácný mok z Erathonu.“
„Co se děje Nakone, proč jsi mě potřeboval tak nutně vidět?“ zeptala se Galet.
„Matko,“ začal Nakon stoje u velkého okna zády k matce a hledě na královskou zahradu, v ruce pohár plný vína, „obávám se, že se blíží těžké časy.“
„Cha, ty se obáváš, že přijdou těžké časy? Nemyslíš, že už tu těžké časy nějakou dobu máme, synu?“
„Ale jistě, nejsem hlupák, abych si myslel, že naše země právě vzkvétá, drahá matko. Ne, nejsou to lehké chvíle, které náš lid musí prožívat a o to horší je zpráva, která se ke mně právě dostala. Nejenže za poslední měsíc radikálně vzrostlo násilí v celém Lurietu. V Lyru se lidé dokonce vraždí, aby mohly jejich děti nebo oni sami uhasit žízeň. Z tohoto sucha se stává boj na život a na smrt.“
„To mi nemusíš říkat,“ přerušila Galet královu řeč, „já jsem si vědoma, jak vážná tato situace je, ale co můžeme dělat? O tok Tyrielu se spravedlivě dělíme s Rontherem, Eleea je téměř vyschlá, nezbyl z ní víc než zkalený potůček. Nemůžeme vytvořit novou řeku, nemůžeme přivolat déšť, možná jsi král, ale s touto sílou nelze bojovat, Nakone.“
„Ano to máš pravdu, s počasím nemůžeme bojovat, ale vypadá to, že bojovat budeme muset i tak.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se Galet překvapeně.
„Myslím vojensky, myslím armádu,“ Nakon se otočil směrem ke Galet a pohlížel na ni shora upjatým pohledem. Byl to urostlý muž a na rozdíl od svého otce Nikabora byl znám nevšední výškou své postavy. Nějaký čas zemí dokonce putovaly zvěsti o tom, že by Nakon mohl být Nikaborovým nevlastním synem, neboť i Galet byla nízkého vzrůstu a Nakon tedy měl malé předpoklady pro tak nadměrnou výšku. Ovšem po Nikaborově předčasném úmrtí a nástupu Nakona na trůn se tyto pověry rychle vytratily.
„Doufám,“ pokračoval Nakon, „že se tato zpráva ukáže býti pouhým nedorozuměním, ovšem ačkoli se v to snažím opravdu věřit, obávám se, že tomu tak nebude. Řekla jsi, že se spravedlivě dělíme o vody Tyrielu, ale to brzy nemusí být pravda. Pokud jsou zprávy od mých poslů pravdivé a nezkreslené, před pár dny organizovaně zaútočila skupina rontherských na dvě naše vodní věže na Tyrielu. Zabili jak hlídku, tak všechny pracující lidi, kteří právě čerpali vodu.“
„Ehm… kdy ses to dozvěděl?“ zeptala se Galet poněkud zaskočeně.
„Sejde na tom? Pokud zjistím, že o tom útoku věděli vysoce postavení lidé Rontheru, budeme na pokraji války. Stále věřím, že se to nějak vysvětlí. Třeba to byly skupiny zoufalých žíznících lidí, jako ti, kteří vraždí u nás v Lyru a nikdo z vysokých to neschválil. Jestli se ale dozvím, že za tím stojí Fala, tak…“
„Fala?“ vložila se Galet synovi do řeči. „Myslíš, že by byl král tak hloupý, aby poslal skupinku svých vojáků pozabíjet několik našich lidí pro trochu vody a myslel si, že to nezjistíme? Ne! Tomu nevěřím, několikrát jsem se s Falou setkala a myslím, že ho trochu znám,“ stála si za svým Galet.
„Co když ale chce, abychom to zjistili?“ obořil se Nakon na Galet, „Co když chce, abych já vyhlásil válku. On pak bude tvrdit svým lidem, že Luriet porušil všechny dohody, že přijde jedna malá krize a Luriet ihned rozvrátí veškerá mírová ujednání a on sám bude považován za dobrotivého krále, který musí válčit jen proto, aby ubránil svoji zemi před zlým Nakonem II. synem Nikabora.“
„Nemyslíš, že to trochu přeháníš? Posloucháš se vůbec, proč by chtěl Fala do války? To nedává smysl, myslím, že jsi toho vína vypil příliš mnoho na to, aby si dělal rozumné závěry “ rozvášnila se Galet.
„Proč by chtěl do války?!“ vyhrkl Nakon. „No, protože je krize, je sucho a kdo ví, třeba je na tom Ronther s nedostatkem vody ještě hůře než naše země a Fala pro sebe potřebuje získat celý Tyriel. Určitě víš, že i nás by možnost čerpat veškerou vodu z této řeky přinejmenším na nějakou dobu vyvedla z krize. Můžeš alespoň uznat, že tu je tato možnost, matko?“
„Nikdy si nemohu být jistá ničím,“ začala Galet, „ale myslím si, že je to nesmysl. Fala není blázen, aby se v takové krizi hnal do války. Kde by bral jídlo a pití pro vojáky, aby byli dostatečně silní a při smyslech?“
„Ano asi je to bláznivá myšlenka, ale něco mi stále říká, že o tom útoku věděl,“ řekl Nakon, zaklonil hlavu a vylil si zbytek vína z poháru rovnou do krku. „Vždycky mi dobře radíš, matko,“ pokračoval, zatímco si doléval do plna další pohár, „ostatně proto jsem si tě také nechal zavolat, myslím ale, že tentokrát bys v tom neměla mít tak jasno. Pro jistotu jsem nechal svolat jednu legii pěších do kasáren zde v Nylienoru, abychom byli připraveni, kdyby se na nás náhodou rozhodl Ronther zaútočit. V Tyoneru je v pohotovosti také několik válečných lodí.“
„Zbláznil ses?!“ zakřičela Galet „Ty snad sám chceš, aby k té válce došlo! Do přístavu v Tyoneru pluje každou chvíli nějaký obchodník z Rontheru a takoví lidé si všimnou, že se na moři formuje válečné loďstvo. Jak dlouho myslíš, že to potrvá, než se ta informace dostane k Falovi? A co si teprve bude myslet on, když zjistí, že zbrojíš? Uvědom si, jak moc riskuješ, Nakone!“
„Pokud opravdu nemá špatné úmysly, tak mu vysvětlím, proč jsem musel být ve střehu a všechny síly opět stáhnu, jsem si jist, že by to pochopil. Jak už jsem řekl, velice doufám, že tomu tak bude a k žádné válce nedojde,“ odpověděl Nakon klidně.
„Já si nejsem tak jistá, že takové jednání pochopí. Nakone, radím ti, měl bys s těmito akcemi ještě alespoň pár dní vyčkat. Vyšli posla se zprávou do Rontheru o tom, že jsi velice znepokojen událostmi, které se přihodily na řece Tyrielu a že žádáš vysvětlení.“
„Ne, matko. V jednom máš pravdu, možná bych to měl nejdříve řešit s Falou, ale nebudu nikoho posílat. Na to není čas.“
„Tak co hodláš tedy dělat?“
Nakon zkroutil své rty do tvaru obrácené podkovy, civěl do země a prohrabával si vousy na bradě. Poté na pár vteřin zavřel oči, zhluboka se nadechl a znovu je otevřel.
„Pojedu sám,“ řekl po chvíli, „chci vidět, jak bude reagovat, až se ho na to zeptám já, a nechci, aby předem věděl o tom, že ho navštívím.“
„Nevím, zda je moudré, abys tam za daných okolností jezdil,“ oponovala Galet.
„Takže přiznáváš, že by pro nás Ronther mohl být nebezpečný?“ zeptal se Nakon, jako by vyhrál souboj v tomto rozhovoru.
„Jak to myslíš?“
„No… máš strach, že by se mi v Rontheru mohlo něco stát. Tedy i ty si myslíš, že mohou něco chystat.“
„To netvrdím, jen si nemyslím, že je dobré tuto situaci ještě více vyhrocovat.“
„Matko! Rontherští pozabíjeli přes dvacet našich lidí, to je fakt. A já nehodlám jen přihlížet a nereagovat. Dám na tvá slova a pozdržím vojenské přípravy, ale chci, aby mi Fala řekl do očí, že s tím neměl nic společného. Dokážu poznat, když mi někdo lže a pokud nebude mít čas připravit si svou odpověď, jsem si jist, že v jeho reakci poznám pravdu. Tím končí náš rozhovor, pokud chceš, můžeš jet se mnou, doufám, že ještě zvládáš jízdu na koni,“ ukončil Nakon rozmluvu s matkou a odvrátil zrak ke dvěma strážcům, kteří po celou dobu stáli u jediných dveří vedoucích do královy obytné místnosti, a zavolal na ně: „Ať pro mě osedlají a připraví koně, nechci kočár, na to nemám čas. Do hodiny chci vyrazit. Matko, jedeš také?“
Galet chvíli váhavě pomrkávala a přejížděla očima po pokoji, ale potom řekla: „Jedu. Nenechám tě udělat nějaké špatné rozhodnutí a také chci vidět Falovu reakci. Jdu se nachystat na cestu.“
„Dobrá, pospěš si, nejpozději za hodinu vyrážíme z hlavního dvora.“
Galet přikývla a svižným krokem prošla mezi dvěma strážnými. Král se otočil k otevřenému oknu, dolil si víno a zachmuřil se.