Vidím 3

Ale co já? Pokud dokážu vidět všechny ostatní, vidět jejich otevřené nitro, co má vlastní duše? Jak vypadá ona?
Kdo jsem? Co znamenám?
To je otázka, na kterou marně nálézám odpověď celý svůj život. Jediná otázka, jejíž odpověď stále zůstává nezodpovězena. Já sám Jsem Jediným člověkem, před nímž se mé oči zavírají. Srdce všech stojí přede mnou odhalené, jen to mé se pořád skrývá. Má tvář mlčí, se rty sešitými k sobě. Všechny Myšlenky na mě se ztrácejí v časoprázdnu.
Zrcadlo mého života je rozbité, zbývají z něj jen prázdné střepy, které neříkají nic. Nenosí v sobě žádný obraz, jen slepý stín ducha, jež bloudí v jeho středu.

Jsem jediným člověkem, do něhož nevidím. Jsem jediným obrazem, který mému zraku stále uhýbá, halí se v temnotách.

Dotýkám se mě, ale ten druhý můj dotyk odmítá. Toužím jej uchopit, poznat jej, ale ten druhý nechce. Uniká, udělá cokoli, aby nemusel být viděn.

Jaké tajemství asi nosívá za svoji maskou? Jak strašlivé musí být to, o čem se rozhodl mlčet?
Jak veliké musí být jeho zlo? 
Jsem jediným člověkem, jehož nejsem schopen zahlédnout. Jediný, který mi stále utíká. Ja utíkám sám před sebou...
Ale proč vlastně?