Nevzdávat se 39

„Tamaeli…“ Zavrčel s pohledem upřeným na člověka, který následoval jeho sestru nahoru po schodech. Nechtěli naštvat Agátu, a proto respektovali místa na spaní, která přidělila. I když Selena měla podezření, že to udělala čistě ze zlomyslnosti.

„Já vím, já vím. Neboj se,“ Zvedl Tamael ruce v naznačení míru a zmizel, než po něm Zil mohl skočit.

„Co, chytráku, bojíš se o svojí malou sestřičku?“ Ušklíbla se na něj sarkasticky Agáta a usrkávala čaj u stolu.

„Bojím, a co?!“ Bránil se Zil a odkládal si věci.

„Nic. Asi je to přirozený.“ Pokývala Agáta zamyšleně hlavou. „Ale mladej vypadá jako upřímnej klučina, nemyslím, že by jí chtěl nějak ublížit. Krom toho, přílišná ochrana může taky být na škodu.“

„Já vím, ale prostě… je to moje malá sestra….“ Povzdechl si Zil.

„Musel jsi nahradit rodiče, huh?“

„Je to tak vidět?“ Usmál se Zil unaveně a vlezl si na pec.

„Je.“ Ušklíbla se stará paní. „Nech jí, ať si všechny ty věci okolo lásky vyzkouší sama.“

„Jak vyzkouší?!“ Posadil se prudce a v jeho očích byla vidět panika.

„Tak, jak říkám.“ Zasmála se Agáta. „Není jí deset. Krom toho si nemyslím, že teď mají na něco náladu.“ Mrkla na něj.

„Bohové, z toho budu mít noční můry.“ Zaúpěl Zil a schoval obličej do polštáře. Agáta se znovu zasmála a odešla spát.

Ráno byla Agáta jako první na nohou. Kde bere tu energii? Podivil se Tamael, když se Selenou sešli dolů. Doufal, že Zil ještě není vzhůru. Moc dobře věděl, jak se na něj Seleny bratr bude dívat a neměl na to hned po ránu náladu. 

„Který z vás si troufne na dojení?“ Otočila se na ně Agáta se džbánem v ruce. Tamael viděl příležitost uniknout Zilovu pohledu a rychle se jí chopil.

„Pokud se do poledne nevrátím, padl jsem těm ovcím za oběť.“ Zavtipkoval ještě, když vykročil směrem k pastvině.

„To jsem na něj zvědavá.“ Zabrblala Agáta a otočila se na Selenu. „Vzbudíš si bratra?“

Selena opatrně se Zilem zatřásla. Druhým krokem by bylo vzít mu přikrývku, ale tak saleko se nedostala.

„Mmm…“ Otevřel Zil oči a zaostřil na ní. Rozhlédl se po místnosti. „Kde je Tamael?“

„Um, šel dojit.“ Odpověděla Selena překvapená bratrovou starostí o jejich lidského společníka.

 „To musím vidět.“ Zvedl se Zil a za běhu ke dveřím na sebe natáhl košili. Selena za ním jen překvapeně zírala.

„To spíš tady mladá by s ním měla jít na mez.“ Zabručela Agáta potichu.

„Hm? Neslyšela jsem.“ Otočila se k ní Selena s otázkou v očích.

„Ale nic.“ Usmála se stará paní a dokončila prostírání stolu. „Kde jsou s tím mlékem?“

Její otázka ani nedozněla a oba muži vstoupili do dveří. Jako první šel Tamael se džbánem v ruce. Byl celý špinavý a měl naštvaný výraz v očích. Za ním šel Zil, kterému slzely oči a cukaly koutky. Tamael tiše položil džbán na stůl a vyšel ze dveří za dům, ke studni. Na odchodu požádal Selenu o čisté oblečení, které měl ve vaku nahoře. Selena pro něj došla a vyběhla za ním. Když byla pár kroků od dveří, z chalupy se ozval výbuch smíchu Agáty a Zila. Tamael u studny něco bručel a umýval si bahno z těla. Selena se otočila, když se převlékal a nabídla se, že mu oblečení potom vypere. Byla čím dál tím zvědavější, co se vlastně stalo. Cupitala za Tamaelem zpátky do domu a přemýšlela, jak se zeptat.

„Mladej.“ Lapala Agáta po dechu. „Mě nenapadlo ti říct, že je ve stádu beran.“ Zil znovu vyprskl smíchy.

„Neměl rohy.“ Zabručel Tamael a uraženě se posadil za stůl.

„To on nemá, ale tak snad poznám ovci od berana, ne?“ Cukaly Agátě koutky.

„Počkat.“ Rozsvítilo se Seleně. „Ty ses pokusil…?“

„Pokusil se podojit berana!“ Rozesmál se Zil naplno a obě ženy se k němu přidaly. „Mě tak mrzí, že jsem to neviděla.“ Smála se Selena otevřeně, až jí začaly slzet oči.

„Mladej, nastavil jsi laťku vysoko. Zítra dojí chytrák.“ Usmála se škodolibě Agáta a Tamael raději začal jíst, aby jim něco neodpověděl. Cítil se jako hlupák. Jak můžete chtít po někom, kdo skoro celý život strávil v jeskyni, aby rozeznal pohlaví zvířat, která nikdy pořádně zblízka neviděl?! Podíval se na Selenu. No, aspoň se směje. Snad nikdy jsem jí neviděl smát se takhle bezstarostně. Měkce se usmál a zaposlouchal se do Agátiných pokynů na den.