Zkáza elfů: Poslední prorok

4: Rada

Šest ze sedmi židlí již bylo obsazeno. Ještě včera by to znamenalo, že zasedání Rady může začít, ale dnes už ne: sedmý člen Rady, který byl posledních 30 let na výpravě na moři, se totiž vrátil do Elvionu, a tak na něj museli čekat.

Berëna se netrpělivě podívala po ostatních. Nikdo nevypadal, že by mu čekání vadilo. Alguirn, předseda rady s fialovými vlasy a osobní přítel zemřelého Herëniqa, seděl se zavřenýma očima, stejně jako holohlavá elfka Zagera. Felwen se dívala do zdi, Kalyr do země a Celëstiel si hrála se svým rubínovým prstenem.

Čekali už asi hodinu. Třeba ani neví, že na něj čekáme, napadlo Berënu. Proč by mu to jinak trvalo tak dlouho? I on si přece musí uvědomovat, jak je situace vážná! Rozhodla se promluvit:

„Nemohli bychom už začít, kolegové? Qelien jistě dorazí později. Nemusíme tu ztrácet čas čekáním.“

Všichni se na ni podívali, Celëstiel souhlasně, ale všichni ostatní lhostejně.

„Jsme obdařeni nekonečným časem, nezapomínejme na to,“ řekla vážně Zagera. Byla stará, v radě seděla již několik tisíciletí, a nebyla ošklivá, ale nikdy se neusmívala a její hlava, na níž chyběly vlasy i obočí, jí dodávala vážné vzezření, takže rozhodně nebyla předmětem fantazií mladých elfů.

„Já souhlasím s Berënou,“ řekla Celëstiel. „Dali jsme mu vůbec vědět, že zasedáme?“

„Včera jsem s ním byl v telepatickém spojení a sdělil jsem mu to,“ řekl předseda Alguirn. „Ale dobrá, pověřím někoho jeho nalezením. Zasedání však nemůže začít v neúplné sestavě, pokud jsou všichni členové ve městě. Taková jsou pravidla.“ Jeho zelené oči, které kontrastovaly s fialovými vlasy, se zaleskly.

Poslali několik elfů, aby ho našli, ale přesto čekali dál. Místnost neměla okna, ale všichni věděli, že slunce již zapadlo.

Berëna přemýšlela o tom, co se doslechla: Herëniq prý před smrtí pověřil svou pomocnici Noëru, aby se stala matkou jeho příští inkarnace. Tato novinka ji šokovala. Nemůže si přece vybrat někoho tak mladého! Doufala, že to není pravda, ale nevěřila tomu. Kdyby se to týkalo nějaké jiné dívky, tak by to prohlásila za vtip, jehož šířením se mládež baví, ale Noëra nebyla jako ostatní. Chovala se zodpovědně a Berëna nevěřila, že by si to vymyslela. To není fér, já si to dítě zasloužím víc!

Ze všech sedmi členů byla jedinou bez dítěte a brala to jako osobní potupu. Byla první členkou Rady v historii, která do ní vstoupila bezdětná, což zpočátku brala jako poctu, ale nyní, když už byla ve věku, kdy mnozí měli vnoučata, nebo dokonce pravnoučata, se jí to líbilo mnohem méně. Plodnost problém nebyla, elfům s věkem neklesala jako lidem. Šlo o to, že podle některých končilo mládí teprve narozením dítěte a se starými elfy bez dětí nebylo něco v pořádku.

Kdo se stane rodičem, se vybíralo různými způsoby. Někdo, kdo například umíral na nemoc a věděl, že umře, si mohl vybrat jednoho nebo oba své budoucí rodiče sám, ale to se dělo málokdy. Jindy byl způsob výběru popsán v závěti zemřelého. Někdy rodiče vybírali všichni elfové v tajných volbách, jindy je vybrala Rada a někdy dokonce sama Královna. Časté byly také různé soutěže. Každý rodič navíc mohl být vybrán jiným způsobem nebo mohly o rodičovství usilovat předem utvořené páry. Bylo tedy mnoho způsobů, jak získat od Královny na jednu noc Kámen života a zplodit potomka.

Berëna se účastnila mnoha soutěží i voleb, a to jak sama, tak v páru s různými muži, a dokonce psala prosebný dopis Královně, ale nikdy neuspěla, a to ani poté, co se dostala do Rady. Zagera navíc prohlásila, že je proti tradicím, aby člen Rady usiloval o svolení k rodičovství od Rady, čímž jí přidala další hřebíček do rakve. Nenechám si to dítě vzít od nějaké mladé coury!

I ostatní členové Rady tuto zvěst zachytili, ale nikdo z nich z toho nebyl tak vzrušen jako Berëna.

Qelien konečně přišel. Předtím, než se posadil, si všechny své kolegy prohlédl. Nikdo z nich se za posledních 30 let nezměnil, jen Berëna s krátkými bílými vlasy vypadala ještě arogantněji než obvykle. Vlasy neměla šedé jako staří lidé, ale bílé jako čistý sníh. Byly takové již od jejího dětství, což nebylo nic neobvyklého.

Pozdravil oficiálním kývnutím hlavy předsedu a usedl na své místo. Alguirn promluvil:

„Tímto zahajuji mimořádné zasedání Rady. Nejprve bych chtěl přivítat ctěného kolegu Qeliena, který přerušil svou výpravu, aby se jej mohl zúčastnit.“

„Děkuji ctěnému předsedovi za přivítání a omlouvám se za zpoždění.“

„Mohu se ctěného kolegy zeptat, kde se tak zdržel?“ zeptala se Berëna. Porušila tím sice protokol, protože nebyla vyzvána, aby mluvila, ale bylo jí to jedno. Její pohár trpělivosti již přetekl. Qeliena nikdy neměla ráda, ale nyní, když měla za sokyni jeho dceru, ho vyloženě nesnášela. Kéž by se nevrátil.

„Jistě, rád ctěné kolegyni odpovím. Bavil jsem se se svou dcerou, Noërou, abych získal informace týkající se tématu tohoto zasedání.“

„Rada by si ji mohla předvolat, pokud by usoudila, že je její svědectví nutné pro správné rozhodnutí Rady,“ řekl Alguirn.

„To jistě ano, ale domníval jsem se, že neoficiální cestou bude méně informací tajit. Navíc nešlo přímo o rozhodnutí Rady, chtěl jsem se jen informovat, abych dohnal něco z toho, co mi za dobu mé absence uniklo. Doufám, že mi to, ctění kolegové, odpustíte.“

Všichni pokývali, že ano, jen Berëna na něj místo toho vrhla nenávistný pohled. Alguirn ho má rád, může si dovolit cokoli.

„Dobrá, shrňme si nejprve situaci. Možná by mohl ctěný kolega Qelien vylíčit, co se dozvěděl od vznešené Noëry ohledně smrti a posledního proroctví drahého a ctihodného Herëniqa, a my jej případně doplníme.“

Qelien se do toho pustil. Nevynechal nic, ani Noëřino podezření, že by v dopise mohlo být něco jiného, než co jí prorok řekl. Při těch slovech se do Berënina srdce vlila naděje.

Jednotliví členové poté postupně přednesli, co za poslední týden naplánovali na pohřeb: Kalyr hudbu, Celëstiel květiny, Alguirn proslovy a Felwen časový plán. První tři body byly jednohlasně schváleny, jen u čtvrtého měla Berëna návrh:

„Nebylo by bezpečnější otevřít dopis s proroctvím v soukromí? Může tam být cokoli a vznešené by mohla znepokojit slova o konci naší rasy.“ Jako vznešení byli označováni všichni obyčejní elfové.

„A to, že jim to budeme tajit, je neznepokojí, ctěná kolegyně?“ zeptal se výsměšně Qelien.

„Nechci jim nic tajit, jen se obávám, že by slova proroctví mohla narušit atmosféru pohřbu,“ odsekla pohrdavě.

„Plán, který přednesla ctěná kolegyně Felwen, ale znají i mnozí vznešení mimo tuto místnost, a pokud by se změnil, byli by si toho vědomi, což by je znepokojilo a rovněž by jim to mohlo narušit atmosféru pohřbu.“

„Dobrá, ale to by se týkalo jen části vznešených, zatímco nevhodné proroctví by se týkalo všech.“

„A nemyslíte si, ctěná kolegyně, že drahý a ctihodný Herëniq počítal při psaní dopisu s tím, že bude otevřen veřejně na jeho pohřbu?“

Takto na sebe házeli argumenty ještě drahnou dobu. Oba vytušili, že ať už bude v proroctví cokoli, jistě to bude nejvýznamnější událost posledních pár staletí, kdy se nic důležitého nestalo, a oba chtěli vstoupit do nové éry s co nejsilnějším postavením v Radě. Ostatním přítomným o nic takového nešlo, Qelien a Berëna byli totiž dva nejmladší členové Rady, a tak měli ještě nějaké osobní mocenské ambice, zatímco ostatní byli tak staří a v Radě seděli už tak dlouho, že takové věci už dávno neřešili.

Diskuse začínala být čím dál více osobní, a tak ji Alguirn utnul:

„Dobrá tedy, myslím, že k jednohlasnému rozhodnutí nedojdeme. Přejděme tedy k hlasování. Vzhledem k napjaté atmosféře navrhuji tajné hlasování.“

Všichni byli pro. Qelien i Berëna by sice rádi věděli, kdo koho podpořil, ale nakonec také zvedli ruku na předsedův návrh. Ani jeden z nich ještě nezažil, že by bylo na Radě potřeba hlasovat tajně, a oba se trochu zastyděli, že to způsobili.

Po jednom chodili k urně a každý do ní hodil černý nebo bílý kamínek podle toho, kterému návrhu dávají přednost. Mohli se vyjádřit buď pro původní Felwenin návrh, nebo pro Berënin protinávrh. U nikoho kromě Qeliena a Berëny nebylo jisté, pro co se vyjádří; i Felwen mohly přesvědčit argumenty její kolegyně.

Urnu poté Kalyr na pověření Rady vysypal: byly v ní 4 bílé a 3 černé, což znamenalo původní návrh. Proroctví tedy bude přečteno veřejně po pohřbu.

Tuto bitvu jsi vyhrál, ale uvidíme, kdo vyhraje válku.