Zkáza elfů: Poslední prorok

10: Magie

Ëlien slíbila, že mu co nejdříve sežene nějakého učitele magie, a dala mu pár knih, aby mohl začít studovat okamžitě. Překvapilo ho to, protože mu Oroniël říkala, že elfové knihy nepíší. Ëlien mu vysvětlila, že opravdu už knihy nepíší, ale že jich mají spoustu, protože dříve je psali. Navíc je mnoho knih v palácové knihovně od lidských autorů, což ho překvapilo, ale dál už se nevyptával.

Nejtlustší z nich se jmenovala Základy magické teorie pro příslušníky lidské rasy. Původně ji dostal v salvénštině, ale jednalo se o několik staletí starou knihu, takže její jazyk byl dost odlišný od jazyka knih, jež čítával v otcově knihovně. Navíc se jednalo o odbornou knihu, takže rozuměl jen stěží. Požádal ji tedy, aby mu dala stejnou knihu i v elfštině.

„V jaké elfštině?“ zeptala se. Lukáš byl zmaten. Ono existuje více elfštin?

„V té, kterou zrovna teď mluvíme, o jiné jsem nikdy ani neslyšel.“

„Tak to bude trochu problém, protože mluvíme sindhroë, nízkou elfštinou, jež je určena pro každodenní mluvenou komunikaci a knihy se v ní skoro nepíší. Ano, dává to smysl, že jinou neznáš, protože další naše jazyky nešíříme mimo Elverii. Ale podívám se do knihovny, třeba tam bude.“

Měl štěstí a opravdu tam byla. Navíc mu donesla i nejnovější Sindhroë-salvénský slovník. Pak odešla a nechala ho v malé studovně samotného. Opravdu se mi plní sny. Chtěl jsem spatřit Elvion: splněno. Být políben od elfky: splněno. Začít se učit kouzlit: splněno.

První kapitola knihy ho ale zklamala. Jmenovala se Zavedení základních pojmů a veličin, což mu nejdříve připadalo jako rozumná věc, která by se měla logicky udělat na začátku. Když ale začal číst o magické energii, magickém náboji, magickém proudu, magické kapacitě, koncetraci, hustotě a další spoustě veličin, začal ztrácet nadšení.

Jakmile se ale začaly popisovat matematické vztahy mezi těmito veličinami, tak ho to nejen přestalo zajímat, ale už to ani nechápal. Se základními počty neměl problém, dokonce i zlomky zvládal, tady ale nebyla žádná čísla, jen písmena a nesrozumitelné znaky!

Zbytek první kapitoly tedy přeskočil a začal číst druhou. Její jméno mu ale nedávalo žádnou naději, že by se kniha stala čitelnější: Veličiny popisující magické vlastnosti jednotlivce. Přesto ji zkusil začít číst:

„V této kapitole se nebudeme zabývat porovnáváním magické moci jednotlivců: na to slouží různé testy a stupnice, o kterých pojednává dvanáctá kapitola. Budeme se věnovat pouze vysvětlení toho, proč má někdo větší potenciál být dobrým mágem. V realitě je pak kromě toho potřeba znáti to, do jaké míry byl tento potenciál využit.

Jak asi tušíte, k popisu toho, jaké má jedinec predispozice k tomu být mocným uživatelem magie, nám nebude stačit jedna veličina. Nejdůležitějšími veličinami popopisujícími magické vlastnosti těla elfa, člověka nebo jiné humanoidní bytosti jsou tyto: kapacita, vodivost a jemnost. Jejich definice znáte z předchozí kapitoly, proto přejdeme rovnou k jejich významu pro kouzlení.

Vysoká kapacita je důležitá k seslání mnoha kouzel krátce po sobě a při energeticky náročné magii. Rozlišujeme aktivní a celkovou kapacitu. Aktivní je ta, kterou můžeme vyčerpat, aniž by se to negativně podepsalo na funkci tělesných orgánů. Je možné kouzlit i po jejím vyčerpání, ale nese to s sebou rizika. Nejpozději po vyčerpání celkové kapacity pak následuje smrt.

Kapacita je určeno dědičně a nejde v průběhu života zvětšovat. Nízkou kapacitu ale lze obejít využíváním zdrojů magické energie s vysokou kapacitou (typicky krystalů).

Vodivost určuje to, jak rychle se dané osobě obnoví magická energie, a je důležitá při rychlých kouzlech, která odčerpávají mnoho energie za krátký čas (umožňuje tedy vysoké proudy, viz předchozí kapitolu). Je-li proud příliš velký vzhledem k vodivosti, dochází k únikům energie, hlavně formou tepla, ale i jiskřením, tedy světelnou a zvukovou energií. Tělo se snaží ochladit, dochází tedy ke zrychlenému dechu a pocení. Při příliš velkém proudu dochází k přehřátí organismu a následuje smrt.

Vodivost je také dána dědičně, ale na rozdíl od kapacity se v průběhu života mění podle magické aktivity. Častým vystavováním se vysokým proudům (samozřejmě ne příliš) ji tedy jde zvýšit. Nízkou vodivost lze kompenzovat různými pomůckami, například magickými holemi.

Jemnost udává, jak velké je nejmenší magické kvantum, jež daný uživatel může ovládat, a je důležitá při takzvané mikromagii. Je dědičně dána, ale dá se zvětšovat častou manipulací s malými množstvími energie a snižovat častou manipulací s velkými množstvími.

Připomeňme si vztah mezi těmito třemi veličinami z minulé kapitoly, který je znám…“

Do místnosti vstoupil hnědovlasý elf a vyrušil Lukáše od čtení. Poznal ho: byl to Girfien, elf, který četl Herëniqův dopis. Tentokrát ale nebyl oděn ve slavnostním oděvu jako na pohřbu, ale v obyčejné tunice.

„Omlouvám se, že vás ruším, Luqëane, ale bylo mi řečeno, že máte zájem naučit se základům magie.“

„Ano, mám. A určitě mi tykejte, jsem asi stokrát mladší než vy.“

„V tom případě mi taky tykej, jsem Girfien,“ řekl, usmál se a posadil se k němu. „Vidím, že jsi začal číst odbornou četbu. Rozumíš všemu, nebo máš nějaké otázky?“

„No… abych řekl pravdu, tak většině věcí nerozumím. Hlavně ta matematika jde mimo mě.“

„Dobrá, zvolíme tedy jiný přístup. Kdybys byl elf, tak bys nejprve strávil roky teorií a až pak by ses učil praxi. Na to ale nemáš čas, hlavně proto, že za pár dnů už vyrazíte.“

„Vyrazíme? Odkud to víš?“

„Bavil jsem se o tom s Berënou. Nechce ztrácet čas.“

„Zatím jsem se ani nevyjádřil, jestli vůbec chci vyrazit, a Noëra se Sofií pokud vím také ne.“

„Takže ty zvažuješ, že neuposlechneš Herëniqovo proroctví?“ zvolal Girfien.

„No, vlastně ne. Určitě uposlechnu. Jen mě to zarazilo, když mi Celëstiel říkala, že mám čas do zítřejšího úsvitu na rozhodnutí.“

„To ano, ale to je spíš formalita. I Noëra a Sofie se rozhodnou proroctví uposlechnout, o tom nepochybuji. Ale přešel bych k věci. Nejprve mi prosím pověz, jaké máš zkušenosti s magií.“

„No… vlastně žádné.“

„Žádné?“ řekl elf a nevěřícně zvedl obočí.

„Dobře, nějaké zkušenosti mám. Viděl jsem několik kouzel, většinu za poslední dva dny. Ale osobně jsem nikdy nekouzlil,“ řekl a cítil se provinile, i když věděl, že nemá proč.

„Dobrá, začneme tedy od začátku,“ řekl a z brašny vytáhl několik věcí. „Nasaď si tento prsten.“

Lukáš si prsten prohlédl. Nebyl to žádný šperk, jednalo se jen o kovový kroužek bez jakéhokoli zdobení. Vedl z něj ale drát ze stejného kovu, Lukáš tipoval, že jde o železo, který byl zakončen kuličkou. Chtěl se zeptat, co to udělá, ale pak se rozhodl elfovi věřit a prsten si nasadil. Nic se nestalo.

„Nic necítím.“

„To proto, že jsem to ještě nezapojil,“ zasmál se Girfien. „Tento prsten se napojil na tvou vnitřní magickou síť. Tato síť prochází celým světem, dokonce i vzduchem, ale v živých organismech je mnohem hustší. A v tobě je extrémně hustá, máš velkou vodivost, abych použil odborný pojem. Z tvého těla tedy vychází magie skrz tento prsten, ale protože nemá kudy se uvolnit, vrací se ve stejném množství zpátky. Až budeš připraven, tak tuto kuličku přiložím k tomuto krystalu a pak poznáš, jaké to je, když z tebe proudí magická energie.“

„Bude to bolet?“

„Ne, vůbec. Bude se jednat jen o malý proud, takže nehrozí vůbec nic.“

„Dobrá, jsem připraven.“

Girfien přiložil kuličku na konci drátu vedoucího z prstenu k malému krystalu a ten se rozsvítil. Lukáš měl zvláštní pocit, nejprve jen v prstu s prstenem, pak v celé dlani a nakonec i v celé paži. Nebylo to nepříjemné. Bylo to, jako kdyby z něj něco odcházelo prstenem ven. Už chápal, proč tomu říkají magický proud, lepší slovo ho nenapadalo. Krystal stále svítil.

„To světlo, které vidíš, vzniklo z magické energie tvého těla. Odebírá ale jen velmi málo, klidně bych na tebe mohl napojit desítky takovýchto krystalků.“

„A jak dlouho by trvalo, než by ze mě tento krystal vysál všechnu magii?“

„To by se nikdy nestalo. Magenergie totiž do tvého těla neustále vstupuje. Brzy nastane rovnováha a stejné množství energie do tebe bude vstupovat z okolí jako vycházet skrz prsten ven. Je to sice složitější, protože i do okolí nějakou magii samovolně vyzařuješ, ale to není důležité.“

„A za jak dlouho se naučím kouzlit sám z vlastní vůle? Takhle vlastně nic nedělám.“

„Můžeme to klidně zkusit hned, jen jsem ti chtěl předtím ukázat, jaké to, když z tebe proudí magická energie.“

Odtáhnul kuličku od krystalku a ten okamžitě zhasnul. Pak vyzval Lukáše, aby si prsten sundal a podal mu jiný. Byl podobný tomu prvnímu, ale nevedl z něj žádný drát. Lukáš si ho nasadil na druhou ruku.

„Přilož tento prsten přímo k tomu světelnému krystalku. Představuj si, jak svítí, a vzpomínej na ten pocit, když z tebe předtím proudila energie. Upozorňuji tě, že se to nemusí hned podařit. Dej si načas.“

Lukáš to udělal. Doufal, že se rozsvítí hned, ale to se nestalo. Začal se tedy soustředit a zavřel oči. Asi po minutě Girfien zvolal: „Výborně, už svítí!“

Otevřel oči a opravdu: krystalek svítil podobně jako předtím, jen méně jasně.

„Stále se soustřeď, nebo zhasne. Skvělé, jde ti to,“ dodal, když jas začal stoupat. „Tak a teď to zhasni. Prostě si představ, jak zhasíná a jak ten proud přestává téct.“

Lukáš to udělal a opravdu, krystalek zhasnul. Moje první kouzlo!

Trénovali pak ještě dlouho. Lukáš zvládl rozsvěcovat krystal z větší vzdálenosti, naučil se rychle blikat, rozsvítit až pět krystalů najednou a dokonce i měnit barvy. Na vše ale potřeboval prsten, když to zkusil bez něj, nedokázal vůbec nic.

Girfien ho chválil, že zvládl tolik za první den, a uklidňoval ho, ať se nestydí za to, že potřebuje prsten:„Jestli budeš tímto tempem pokračovat, tak to za pár dní zvládneš i bez něj.“

Lukáš byl na sebe pyšný, přál si, aby ho při kouzlení viděl otec nebo Lída, a usmíval se při představě, jak by se za něj matka modlila, kdyby tušila, co tady dělá. Brzy budu na úrovni těch kouzelníků, které jsem loni viděl na trhu. A ti potřebovali hůlku, takže se nemám za co stydět, když potřebuju prsten. A až ho potřebovat nebudu, budu ještě lepší než oni!

Dobrou náladu mu ale zkazilo to, co mu najednou Girfien řekl: „Noëru a Sofii přepadla smečka děsovlků. Obě žijí, ale jsou zraněné.“ Smečka?! Vždyť stačil jeden, aby zabil Mojmíra i Jošta!

„Jak ses to dozvěděl? A proč vůbec chodily do Temného lesa?“

„Někdo poslal hromadnou telepatickou zprávu. A prý nebyly v Temném lese, ale docela daleko od něj. Ale víc nevím.“

„A jak těžce jsou zraněné? Ví se, jestli přežijí?“

„Nevím, ale věřím, že přežijí. Budou se o ně starat ti nejlepší léčitelé.“

Lukáš ani jednu z nich neznal osobně, ale přesto ho tato zpráva zasáhla.

„Nemohli bychom je jet navštívit?“