Hydroponic town XI. - Bílá tma

Otevřel oči. Oslepovaly ho sněhobíle holé stěny, ze kterých na něho svítily ozařujícím světlem lampy. Rozhlížel se okolo sebe, ale nemohl se pohnout. Byl přivázán na lůžko ocelovými břemeny. V hlavě mu zněla tupá bolest, ale to bylo vše. Nic si nepamatoval. Nevěděl, kde je, proč tu je, co se děje a kolikátého je. Ležel tam a zíral na ty světla zabudované do stropu. Měl vyschlo v krku a špatně se mu polykalo, jak ležel.

Zařval...

Nic se nestalo, jen ozvěna si s jeho slovy hrála refrény.

Zařval...

A znovu to ticho bez odezvy.

Zavřel oči, protože ho začaly silně pálit a slzet. Po půl hodině uslyšel posuv dveří. Otevřel oči a spatřil muže ve skafandru. Byl celý v černém a nebyl mu vidět ani kousek těla, který by nebyl zahalen. Před očima měl onen muž černé plexisklo, takže mu nebyly vidět ani oči.

,,Kde to jsem?" zeptal se chraptivým hlasem Josh.

Muž neodpověděl a přešel na druhou stranu haly. naťukal jakkýsi kód do počítače zakomponovaného do zdi po Joshově pravici a přiložil na černou plochu svoji dlaň, které byly následně pomocí skeneru odebrány otisky. Pak zmáčkl ještě jedno tlačítko a ze stropu se začala snášet pára. Jakmile dorazila poblíž Joshova lůžka, prozradila přítomnost laserových paprsků, které se táhly po jeho těle.

,,Co to má znamenat?" ptal se trochu vylekaný Josh, který vůbec nevěděl, co se děje, a lasery na jeho těle ho příliš neuklidnily. Muž ve skafandru se k němu otočil čelem a něco zamumlal rádiovým hlasem do vysílačky. Pak se zase mlčky otočil k počítači, přiložil zase dlaň, pára se odsála a muž odešel železnými dveřmi, které se zasouvaly přímo do zdi. Josh tam zůstal ležet a měl v hlavě ještě větší zmatek než předtím. Zavřel oči, ale ne na dlouho, protože zase uslyšel ten elegantní zvuk dveří. podíval se ke vchodu
a spatřil toho stejného muže. Přišel až k lůžku, na čelo a k srdci mu připevnil čipy, které červeně svítily a odešel k počítači. přiložil ruku a zatáhl za velkou páku. V hale se začalo rapidně oteplovat a Josh dostával slabé elektrické šoky.Trvalo to asi deset minut, po jejíchž uplynutí muž zvonunarovnal páku a všechno ustalo. Zmáčkl na jiný knoflík a břemeny povolily. Muž přišel k němu a odpoutal ho od lůžka. Pak si sundal helmu, zpod které se vynořila hlava asi tak devatenáctiletého mladíka. Josh se nejdřív překvapením lekl. Vypadal hrozně podobně Mikeovi, osmiletému sousedovi. Pak si ale uvědomil, že je to blbost a uklidnil se.

,,Kde to jsem? A kdo jste vy?" začal se pak pomalu vyptávat Josh s domněnkou, že se dočká odpovědi.

,,Následujte mě!" řekl jen muž, jehož hlas zněl jako roboem naučená fráze pronesená zcela bez emocí a bez jedinného náznaku nějaké nekalosti nebo strachu atd. Josh vstal z lůžka, zjistil, že má na sobě jen oranžové kalhoty a triko, které byly neuvěřitelně pohodlné, a vydal se ve stopách toho muže. Prošli dveřmi a ocitli se v dlouhém tunelu, který byl naprosto čistý a který byl osvětlován stejnými světly, které ho oslepovaly v hale.

,,Kde to jsme?" ptal se rozrušený Josh.

,,Následujte mě!" řekl stereotypně muž, aniž by se ohlédl na Joshe.

Šli tím tunelem stále dál, přičemž míjeli stovky stejně krojených dveří, které se lišily pouze názvy. Josh si je četl a někdy až nevěřil svým očím. Viděl totiž cedulky s názvy ,,Kyslíkový bazén" , ,,Volný pád" nebo třeba plno nápisů ,,Hybernacuum". Došli až na konec tunelu, kde stál zcela prosklený výtah. Nastoupili do něj a muž zmáčkl na tlačítko ,, WC".

,,My jedeme na toalety?" zeptal se udiveně Josh. bez odezvy. Muž tam stál jako socha a nepřítomným výrazem hleděl do skleněných dveří výtahu.

,,Víte, protože mě se vůbec nechce, jestli rozumíte..." vysvětloval Josh, ale muž ani nemrkl, natož aby pohnul rty.

,,Jo, tak to se chce asi Vám..." uvažoval nahlas Josh. Dveře od výtahu se otevřely a muž jen řekl:,, Následujte mě!" Josh tedy vystoupil a rozhlížel se, kde uvidí pisoáry. Ale místo mušlí spatřil neuvěřitelně rozlehlou kulovitou halu...