Hydroponic town XIII.- Rasospektrum

,,Asi jsem někde v podzemí..." domníval se.

Pak si vzpoměl, že měl následovat toho záhadného muže a opatrně se naklonil. Deska se vznesla a rozletěla se ke kvádrovitým budovám. Jak tak letěl tím obrovským prostorem, pozoroval, že je jako jedinný ošacen v oranžových barvách. Všichni ostatní měli na sobě bílé nebo černé šaty a obdivně na něho upínaly své pohledy. Snažil se je nevnímat, protože už tak ho znervózňovala obrovská masa prázdna pod ním. na dně té obří koule viděl jen nepatrné pomaluse pohybující tečky. Nakonec se radši snažil nedívat se dolů a soustředit se jen na stále se přibližující bílé kvádrovité bloky.

Nekoordinovynými pohyby se mu nakonec povedlo přistát, i když po střetu se zemí přepadl na kolena. když se zvedl, uviděl před sebou muže v černém. Na jednu stranu byl rád, že ho vidí, že tu nebude bloudit, ale na druhou starnu mu v očích hořel oheň a on na něho chrlil tisíce otázek:

,,Co to má být, tohlecto?! To má být vtip?! Proč jsou všichni mnohem starší než dřív?! A já ne?! A proč vypadáte jako náš malý soused Mike?! ptal se zhořklým hlasem. Muž s černými brýlemi na něho pohlédl zcela univerzálním pohledem a řekl jen:

,,Následujte mě!" Josh naštvaně praštil rukou do země, že neumí říct nic jiného, a sklopil hlavu. Pak zvedl obočí a viděl, jak muž zahnul doprava a zmizel za rohem. Josh urychleně vstal a rozběhl se za ním. zahnul doprava a ...

...muž nikde. Všude se hemžily stovky lidí, kteří byli ovšem obléknuti v bílých kombinézách. Jakmile ho však zpozorovali, vytvořili pro něj až neskutečně rychle koridor. Josh svráštil tělo údivem. vůbec nic už nechápal.

,,To jsem král? Nebo papež?" ptal se zmateně sám sebe. Pomalými kroky procházel okolo všech těch lidí a s údivem zjistil tu spektrost jejich odlišností. Byli tam urostlí muži, staré i mladé ženy, chlapsi a dívky, důchodci i děti. Někteří z nich měli šikmé oči, jiní byli černé pleti a někdo měl světlé vlasy s bledě modrými očima. Mnozí měli okolo krku řetízek s křížkem, plno lidí mělo na hlavách jarmulky a někteří klečeli na kolenech a shýbali se k jeho nohám. Slyšel oslavné hymny snad ve všech jazycích světa. Náhle uslyšel jeho rodnou angličtinu a zastavil se. Poslouchalslova, které zpívala asi tak devítiletá dívka:

***
Už přichází náš hrdina,
vzdej mu čest, vzdej mu hold!,
Už přichází náš spasitel,
zachránce všech našich životů,
***
Už přichází náš hrdina,
vzdej mu čest, vzdej mu hold!,
sláva mu, ať žije napořád!,
vítáme ho mezi nás
***

Vůbec nic nechápal. Čím dál víc. Znovu se dal do pohybu a pozoroval tu rozmanitou skupinu lidí, která ho fascinovala. Bylo krásné, jak tam všichni stojí bez nějakých rasistických narážek a lidé jiného vyznání se drželi za ramena jako bratři a sestry. bylo to prostě idylické. Jedinné, co mu vrtalo hlavou, bylo to, že nechápal, jak se k sobě dostali a proč zpívají rovna o něm jako o spasiteli Pak si ovšem všiml velkého stříbrného nápisu na protější zdi World Centrum alias WC, který mu vysvětlil několik z jeho otázek. Prošel až na konec koridoru a stanul před velkou bílou bránou. Ta se ladně otevřela a Josh po chvíli váhání vstoupil. jakmile vešel dovnitř, brána se zase zavřela. Tma. Úplná...