HP-Nový svět: Kapitola 7

Kapitola 7: Síla telepatie

Během volné hodiny si Harry procházel teorii neverbálních kouzel, aby byl na další hodinu obrany alespoň trochu připravený. Tu sice měli až v pátek, ale bylo mu jasné, že kvůli hromadě úkolů, které jistě dostanou v dalších předmětech, by se k tomu později nemusel dostat a zároveň věděl, že jeho přípravu jistě ocení také Kratiknot a Mcgonagallová.

Těsně před obědem se rozhodl počkat na Elisabeth před učebnou Starodávných run, aby se jí omluvil:

„Ahoj Harry, to jsem si dala. Jsem v těch runách pěkně pozadu.“ Postěžovala si Elisabeth, když vyšla z učebny.

„Hermiona ti jistě pomůže“ odpověděl Harry a posunkem ruky jí zastavil, aby si mohli promluvit sami.

„Elisabeth, já…doufám, že se nezlobíš za to, co se stalo při Obraně, trochu jsem to přehnal.“

„V pohodě Harry, když jsem chtěla s tebou do dvojice, věděla jsem, že mě nejspíš porazíš. Jsi vážně dobrý.“

„Děkuju, ale v reálu je to něco jiného.“ S těmi slovy Harry mimoděk natáhl ruku a jemně jí zastrčil za ucho pramen vlasů, který se uvolnil z culíku. Udělal to tak samozřejmě, že si ani neuvědomil důvěrnost takového gesta. Elisabeth to ale zřejmě nevadilo, protože se na něj zářivě usmála.

„To je mi jasné. Půjdeme na oběd?“

Celé odpoledne během Bylinkářství Harry přemýšlel, co mu to Brumbál vlastně chce. Nevěděl to ještě ani ve chvíli, kdy pronášel heslo Medové dortíky před kamenným chrličem. Nechal se vyvést nahoru do ředitelny, a když spatřil Brumbála a Snapea jak spolu u krbu popíjí čaj, byl zmatený ještě víc.

„Pojď dál Harry a posaď se, už na tebe čekáme.“ Řekl přívětivě Brumbál a v tu chvíli se na stolku před nimi objevil třetí šálek čaje.

„Rádi bychom si s tebou promluvili o tom, co se stalo na ministerstvu. Konkrétně jakým způsobem si porazil Voldemorta. Můžeš nám o tom zkusit něco říct?“ promluvil znovu Brumbál, jakmile se Harry posadil.

„Já vlastně ani nevím, co se stalo. Nepřemýšlel jsem o tom. Když Voldemort zaútočil na mou mysl, prostě jsem chtěl, aby pocítil to samé co já a všichni kterým ublížil. Soustředil jsem se na to a on se po chvíli stáhl. No a pak jste ho zabil.“

„Já si myslím Harry, že tehdy si v sobě objevil nový talent. Myslím, že jsi magický telepat.“

„Magický telepat?“ opakoval Harry zmateně.

„Ano, nějakým způsobem si v tu chvíli do Voldemorta vyslal všechny své pocity a jelikož on nikdy nic podobného necítil, dokonale ho to ochromilo. To je alespoň má teorie.“

„Ale pane, jak bych to mohl udělat když…já přece neovládám nitrozpyt.“ Pokusil se namítnout Harry.

„Nevím jistě Harry, lidská mysl je záhadná a telepatie je dosti neprobádaný obor.“ V tu chvíli se do rozhovoru vložil Snape, který dosud jen poslouchal:

„Měl bych vám vysvětlit pane Pottere, že magická telepatie a nitrozpyt jsou dva odlišné pojmy, i když poměrně často zaměňované. Pomocí nitrozpytu se mohu podívat na všechny vaše vzpomínky, jak jste si již vyzkoušel. Kdybych byl klasický telepat, dokázal bych přečíst, jen na co aktuálně myslíte, ale nemohl bych to ovlivnit a vy jako magický telepat byste měl být teoreticky schopný mi určité myšlenky podsunout a tím na mne zaútočit.“

„Tady Severus tím chce říct, že si s Voldemortem pravděpodobně svedl mentální souboj a to pomocí této magické telepatie. Přesto je dost možné, že zvládneš i nitrozpyt, jen to chce zkusit jinou techniku výuky.“ Doplnil černovlasého profesora Brumbál.

„Řekněte mi, na co právě teď myslím pane Pottere?“ zeptal se zničehonic Snape a přitom Harryho probodával svým uhrančivým pohledem.

„Že se musíte podívat, jestli vám zbyl ještě nějaký kořen Asfodelu.“ Odpověděl automaticky Harry a pak mu došlo, že si vlastně není jistý, jak to ví, protože Snape to zcela určitě neřekl nahlas.

„Takže klasickou telepatii očividně ovládáte. Teď musíme vymyslet jak vás přimět ovládnout tu magickou.“

„Vem si to prosím na starost Severusi.“ Obrátil se na něj Brumbál a tím naznačil, že je schůzka u konce. V tu chvíli ale Harry dostal odvážný nápad a musel promluvit rychle, než si to stihne rozmyslet. Obrátil se tedy Snapea, který už byl mezitím na odchodu:

„Pane profesore, mohl bych s vámi prosím ještě na moment mluvit?“ k jeho překvapení ale promluvil Brumbál a tím mu pravděpodobně pomohl.

„Klidně si promluvte tady, musím si stejně před večeří ještě něco zařídit.“ Jakmile Brumbál odešel, Snape se posadil zpátky do křesla a tázavě se na Harryho zahleděl. Nehodlal mu to ani v nejmenším usnadnit.

„Pane…chtěl bych…ještě jsem vám pořádně nepoděkoval za ty lektvary.“

„Nestojím o vaši vděčnost Pottere, to je vše?“

„Ne pane, není. Zajímalo by mě, proč jste to udělal? Totiž pochopil jsem, že jste to byl vy, kdo poslal Řád na ministerstvo, takže jste mou zprávu o tichošlápkovi pochopil, ale proč by vám mělo záležet na mém psychickém stavu?“ Snape se zatvářil tak, že si Harry v první chvíli myslel, že mu neodpoví. Když nakonec po hodné chvíli promluvil, jeho hlas jakoby postrádal ten arogantní podtón:

„To od vás bylo vskutku pošetilé vydat se na ministerstvo. Nakráčel jste tak Pánovi zla přímo do pasti. Nemohl jsem vám dát žádný signál, že jsem zprávu pochopil. Mohl jsem jen poslat pomoc, jakmile jsem zjistil, že je to past a doufat, že Pán zla nebude rychlejší. A teď k těm lektvarům:

Víte pane Pottere…Harry, já nejsem takový zlý a necitlivý bastard, za jakého mě všichni považujete.“ Harry se na něj podíval šokovaně, protože právě použil stejná slova jako Ron ve vlaku.

„Nemyslete si, že nevím, jak mi studenti na chodbách říkají, když se domnívají, že je neslyším. Je to vlastně docela zábavné, ale není to pravda.“

„Takže něco jako taková vaše špiónská image?“

„Pokud tomu chcete tak říkat.“ Řekl Snape a přitom se zatvářil pobaveně, což byl výraz, který Harry na jeho tváři snad ještě neviděl. A tak se usmál, naznačil poděkování a chtěl odejít. K jeho překvapení Snape ale promluvil znovu:

„Počkejte, pokud byste snad potřeboval ještě nějaký Bezesný spánek, přijďte za mnou. Hlavu vám neutrhnu.“

„Děkuji, pane ale já už ty lektvary vlastně nepotřebuju. Přišel jsem na jiný způsob jak si vyčistit hlavu. Chodím běhat.“

„To mne u vás poněkud překvapuje, ale jsem si jistý, že to funguje a je to jistě lepší než lektvary.“ Tentokrát Harry v jeho hlase zaslechl uznání, ale rozhodl se nechat to být. Snape o jeho díky stejně nestál.

Na večeři do velké síně dorazili společně, což překvapilo asi všechny kromě Brumbála.

„Co to bylo? Pletu se, nebo si právě přišel na večeři společně se Snapem?“ řekl Ron, jakmile se k nim Harry posadil.

„Nepleteš, ale tady bych o tom nerad mluvil. Vysvětlím vám to později.“  Ve skutečnosti si Harry potřeboval srovnat myšlenky, než o tom řekne přátelům. Stále byl trochu zmatený z toho, co se o sobě dozvěděl. Zároveň ale věděl, že to určitým způsobem dává smysl, vždycky si říkal, že v tom jeho spojení s Voldemortem musí být něco víc, než jen jizva. To nejspíš znamenalo, že Pán zla zřejmě také ovládal magickou telepatii. Jak by to mohl dokázat i s někým jiným si ale Harry zatím nedokázal představit. Doufal jen, že Severus Snape mu to brzy řekne.