HP-Nový svět: Kapitola 14

Kapitola 14: Tři zkoušky

Dny ubíhali. Svět se pomalu vrátil do starých kolejí. Jistě, byli na pokraji nové války, místo Voldemorta tu byla Bellatrix, ale pro Harryho to bylo něco jiného. Tentokrát na sobě necítil tíhu věštby. Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. To už teď neplatilo. Vlastně to tak úplně neplatilo nikdy. Díky tomu se cítil volný. Volný a připravený tomu čelit, protože už na to nebyl sám. Nemusel bojovat v první linii, nemusel být hrdinou, ke kterému všichni upínají své naděje. A tohle vědomí dodávalo jeho mysli zvláštní a neznámý pocit klidu. To ale mohlo mít něco společného také s tím, že ho Elisabeth učila v rámci nitrobrany meditovat, jak mu poradil Snape při poslední lekci. Požádat o pomoc právě ji byla logická volba. Vzhledem ke své zálibě v józe o meditaci něco věděla.

Meditace byla sama o sobě jednoduchá záležitost, tedy za předpokladu, že se vám v Bradavicích podařilo najít dostatečně klidné místo. Harry k tomuto účelu využíval buď svou ložnici, nebo komnatu nejvyšší potřeby. Zpočátku mu dělalo problémy na nic nemyslet, ale když mu Elisabeth poradila, aby se soustředil na svůj dech, postupně se to zlepšovalo, až nakonec dosáhl stavu, kdy neexistovali žádné rušivé myšlenky.  Jen absolutní uvolnění a následně pocit přívalu nové energie. Stačilo deset minut denně a Harry musel přiznat, že v kombinaci s jeho během, meditace skvěle pomáhá odbourat stres. V tomto stavu uvolněné mysli mu šla práce na své nitrobraně mnohem lépe. Za ohnivou zdí postupně vytvářel ještě jakýsi sál s několika uzamčenými dveřmi. Znovu třídil své vzpomínky a ukládal za jednotlivé dveře, které pak zapečetil.

Také se svými školními výsledky mohl být Harry spokojen. Jediný předmět, který mu stále dělal značné problémy, byly Lektvary. V případech, kdy mohl pracovat ve dvojici s Elisabeth, se většinou dostal do fáze, kdy mohl odevzdat svůj výtvor k oznámkování. Jakmile měli ale vařit samostatně, měl co dělat aby nedošlo k nějaké katastrofě. Když už nedošlo k žádnému výbuchu, ani otravě, nechal Snape jeho lektvar zmizet s tím, že je špatně a on si pak po zbytek hodiny lámal hlavu nad tím, kde udělal chybu.

Profesor Snape byl zároveň jediný, kdo Harrymu uděloval školní tresty, nebo speciální úkoly, ve kterých měl rozebrat své chyby. Ani to mu však nepomohlo v tom, aby je nedělal pořád dokola. Recepty byly většinou tak komplikované a vyžadovali naprosto přesný postup, že pokaždé na něco zapomněl a to ho frustrovalo.

Ředitelnu prostupovala vůně jasmínového čaje a bylo slyšet praskání ohně v krbu. Harry a Hermiona zrovna s Brumbálem probírali možnosti úkrytu Selarijského krystalu a ve vzduchu byl cítit příslib nadcházejícího dobrodružství.

„Jelikož Artušovské legendy se pojí s Cornwallem, chtěla bych začít tam. Konkrétně jde o pozůstatky hradu Tintagel v blízkosti stejnojmenného městečka, kde se údajně král Artuš narodil a Merlinovu jeskyni, kterou slavný kouzelník používal jako svůj úkryt.“ Vyprávěla Hermiona.

„Vidím, že jste si s tím dala práci. Já osobně bych se přikláněl k té jeskyni, kvůli spojitosti s Merlinem.“ Odpověděl zamyšleně ředitel a dříve než stihl pokračovat, ozval se Harry:

„Tak bychom se tam měli co nejdříve podívat.“

„Obdivuji tvůj zápal Harry a máš naprostou pravdu. Tady není na co čekat, navrhuji, abychom se tady sešli za hodinu ve stejném složení. Připravte se na cestu.“

„Vy chcete, abych šla s vámi?“ pípla užasle Hermiona. Harry moc dobře věděl, že celou dobu doufá, že se bude moci připojit. Skutečnost, že nemusela Brumbála přesvědčovat ji ale zřejmě zarazila.

„Jistě slečno, pokud vím, byla jste to vy, kdo zjistil, kam bychom se měli vydat. Navíc si stejně myslím, že netoužíte po ničem jiném.“ Řekl Brumbál blahosklonně a posunkem je propustil, aby se připravili na cestu. Měl samozřejmě pravdu, ostatně jako vždycky.

O hodinu později už oba studenty asistovaně přemístil před jeskyni. Bylo chladno a z oblohy se snášel lehký deštík. Jakmile Harry s Hermionou překonali nával nevolnosti, vešli dovnitř v těsném, závěsu za Brumbálem. Jeskyně byla poměrně malá a temná, proto následovali jeho příkladu a pomocí Lumos si posvítili hůlkami. Přibližně uprostřed kruhové místnosti stál kamenný podstavec a na něm obyčejný starý pohár na vodu.

„Co to má být? Kde je krystal?“ zeptal se zmateně Harry, v hlase patrné zklamání.

„Chyťte se vážení, myslím, že je to přenášedlo.“ Upozornil ředitel a oba studenti ho bez váhání poslechli.

Objevili se v jakési dlouhé chodbě bez dveří. Krystal byl zřejmě na konci a dalo se k němu projít jedině třemi uzamčenými portály.

„Skrz ty portály se nedostaneme. Nemůžeme to nějak obejít, nebo se přemístit?“ navrhl Harry po chvilce přemýšlení. To už se ale Brumbál s Hermionou skláněli nad nějakým textem vyrytým po straně portálu.

„Myslím, že je to opatřené antipřemisťovací bariérou. Dál se dostaneme, jen když vyluštíme tuhle hádanku.“ Odpověděl na jeho otázku Brumbál. Harry se dal tedy také do čtení:

Je zlou kletbou i krásným snem. Ani anděl ani čert nezůstane ušetřen. Ať už mír, či válka je, ona věrná zůstane. Znáš-li odpověď, můžeš dál, bude z tebe hádankářský král.

„Co se stane, když odpovíme špatně?“ zeptala se Hermiona, dřív než se nad tím stačil pořádně zamyslet.

„Nejsem si úplně jistý, slečno Grangerová, ale myslím, že bychom zemřeli.“

„A já myslím, že se mi to nechce zjišťovat. Takže má někdo nápad?“ Harry se podíval na své dva společníky a nasadil tázavý výraz. Po chvíli přemýšlení se nakonec ozvala Hermiona:

„Řekla bych, že odpověď je láska. Umí být krutá i krásná zároveň a je tu s námi pořád i během války. To s tím čertem je myslím taky jasné. Nezáleží na tom, jestli si dobrý, nebo špatný člověk. Každý má přece právo na lásku.“

„Výborně tak to ověříme. Já půjdu první, když se to povede, zavolám na vás a vy to po mě zopakujete. Jasné?“

Harry i Hermiona kývli zároveň a tak Brumbál položil dlaň na symbol ruky, zřetelně vyslovil odpověď a vešel. Ta chvíle napětí byla nekonečná, ale nakonec na ně zavolal, že můžou jít a jim se oběma ulevilo.

Když se ocitli na druhé straně, Albus Brumbál už zkoumal druhý portál. Byl takřka totožný jako ten první, až na to, že na něm byl vyrytý jiný text.

Nyní jsi blízko k získání skutečné moci, jež Selaris nabízí. Jelikož strach nejde s mocí dohromady, dál projde pouze ten, jehož vědomí je prosto veškerého strachu.

Hermioně se ve tváři objevila panika.

„Každý má přeci z něčeho strach, tak jak to máme udělat?“ Brumbál se poškrábal na bradě, než odpověděl:

„Myslím, že v první řadě musíme dokázat pojmenovat vše, čeho se bojíme. Přiznat si všechny své strachy, což není jednoduché. Pak se můžeme pokusit ten strach v sobě uzamknout. Odstřihnout se od něj pomocí nitrobrany.“

„Tohle určitě nezvládnu, pane řediteli. Já nitrobranu neumím.“ Namítla Hermiona. V očích strach. Brumbál měl ale řešení i na tohle.

„Napadají mne dvě možnosti jak to vyřešit. Buď mi dovolíte použít Legilimens a já vám s tím zkusím pomoct, nebo tady prostě počkáte.“ Hermiona se bez zaváhání rozhodla pro první variantu a tak se Brumbál otočil k Harrymu:

„Ty si na to troufáš Harry, nebo zvolíme stejný postup jako u slečny Grangerové?“ Harry se nad tím zamyslel. Strach znal velice dobře. Pomáhal mu zůstat obezřetný a vyvarovat se chyb. Dokázal by ale pojmenovat opravdu všechno, čeho se bojí?

„Já myslím, že to zvládnu.“ Odpověděl nakonec rozhodným hlasem. Brumbál pouze přikývl a začal se věnovat Hermioně. Harry se ponořil do svého vědomí a plně se soustředil na všechny obrazy a vjemy, které se objevili. Díky meditaci to pro něj nebylo nijak těžké. Postupně eliminoval vše, co jakkoli připomínalo strach, či obavy a přesunul za jedny z mnoha dveří, které pak zamaskoval tak, aby vypadali jako okolní prostor.

Jakmile byli hotový i jeho společníci, Brumbál pro jistotu provedl nitrozpyt i na něm, aby zkontroloval Harryho výsledek. Celé to trvalo jen chvilinku. Byl spokojený.

„Výtečně Harry, nic jsem nenašel. Vidím, že jsi v nitrobraně pokročil.“ Pochválil ho a pak už se obrátil k portálu.

Nic se jim nestalo, což se ovšem nedalo říct o dvou smrtijedech, kteří leželi na zemi na druhé straně portálu. Jeden z nich byl Avery a druhého neznali. Oba evidentně mrtví.

„Myslím, že tady máte odpověď na otázku, co se stane, když odpovíme špatně.“ Ozval se ředitel, jakmile vrátil své vědomí zpátky do původního stavu.

„Nemají žádná zranění. Co je zabilo?“ zeptala se zmateně Hermiona.

„Já bych řekl, že strach.“ Harry mlčel. Hermiona tázavě nakrčila obočí.

„Strach?“

„Ano jistě, často je právě strach naším největším nepřítelem, který nám brání v úspěchu.“ A Harry pořád mlčel. O strachu věděl své.

„Tak moment, jestli se sem dostali smrtijedi, pak musí existovat víc přenášedel naprogramovaných na tohle místo.“ Promluvil nakonec po chvíli a Brumbál mu dal za pravdu.

Třetí zkouška byla ze všech nejošemetnější, protože se na ní nedalo připravit. Měla prověřit čistotu srdce a šlechetné úmysly.

Naše nic, jestliže je přijmeme, se stane prázdným prostorem. Je-li tvé srdce čisté, krystal ti pomůže onen prázdný prostor zaplnit. Máš-li však v srdci zášť a zlé úmysly, nechť se stane tvou zhoubou a více již světlo nespatříš.

„Takže ke krystalu se dostane pouze ten, jehož srdce je čisté a úmysly poctivé.“ Opakoval si Brumbál zamyšleně.

„To je jako by tady čekal přímo na nás.“ Ozvala se Hermiona. Připadalo jí to snadné, jejich úmysly přece nemohli být ušlechtilejší.

„Jen ne tak rychle. Ve skutečnosti se jedná o nejnáročnější zkoušku. V každém z nás se ukrývá temnota, záleží jen na tom, zda si ji uvědomíme.“ Tak tohle už Harry někde slyšel.

„Myslím, že rozumím. Odjakživa máme v sobě dobrého i zlého vlka, vyhraje ten, kterého víc krmíš. Pane, dovolte mi to zkusit, asi vím, v čem tahle zkouška spočívá.“ Požádal proto Brumbála. Byl přesvědčený, že nejde ani tak o to, zda je člověk dobrý, nebo zlý. Harry věřil, že každý je v jádru dobrý. Ve skutečnosti jsou to nešťastné události a špatná rozhodnutí, co nás často svede na scestí. V této zkoušce šlo o to, si toho zlého vlka v sobě uvědomit, přiznat si a přijmout všechny své nedokonalosti a slabosti. A Harry si jich byl vědom.

Jen díky tomu se mu nakonec podařilo Brumbála přesvědčit a krystal přinést. Bylo to, jakoby na něm portál provedl brutální nitrozpyt. Harryho bolela hlava, ale byl v pořádku. Měl čistý stůl.

Selarijský krystal byl zářivě zelený a byla z něj cítit silná energie. Vyzařovala z něj moc a síla, bylo by hřích chtít ho zničit. Přesto ho museli dobře uschovat, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Harry ho proto předal Brumbálovi. Ten už pro něj najde bezpečné místo.

Tím byla výprava za Artušovskými legendami u konce. Získali krystal dřív, než Bellatrix, Avery byl mrtvý. Jediný háček byl v tom, že seznam smrtijedů, který pro ně získal Snape se rozrůstá. Onen neznámý svědčil o tom že Bellatrix začala s verbováním. Bylo potřeba mít se na pozoru.