HP-Nový svět: Kapitola 25

Kapitola 25: Protijed

Nebýt několika podivností a zdánlivě nevinných poznámek, vůbec by si Harry nevšiml jakého pokroku Horatio Křiklan v těch několika následujících dnech dosáhl. Byl totiž zcela pohlcený školou, přemisťováním a famfrpálovými tréninky, které byly kvůli blížícímu se zápasu proti Zmijozelu značně posílené.

Nebýt toho všeho, jistě by si všiml zvýšeného rozruchu kolem ošetřovny a nervózních rozhovorů Horatia Křiklana s Brumbálem. Takto si změnu v nastalé situaci uvědomil až během jedné hodiny lektvarů, kdy profesor poznamenal cosi o tom, že se jejich společný čas krátí. Jeho slova vyvolala vzrušené šumění v řadách zmijozelských studentů a Harry si konečně uvědomil, že se něco děje.

„To skoro znělo, jakoby Křiklan konečně našel protijed, nezdá se vám?“ zeptala se Hermiona jakmile opustili učebnu lektvarů.

„Hm jak to, že se o tom Brumbál nezmínil?“ Harry se musel zasmát, protože Ronova otázka byla opravdu docela hloupá. Ředitelovi tajnosti pokud jde o důležité věci, ho už dávno nemohli překvapit.

„To nemyslíš vážně Rone. Víš přece jaký Brumbál je, nikdy nic neřekne. Já ale vím jak se něco dozvědět. Zeptám se Remuse, ten to vědět bude a stejně jsem s ním chtěl mluvit.“ Na souhlas přátel čekat nemusel, všichni přikývli na souhlas.

Harry neměl ve zvyku navštěvovat profesory v jejich soukromých komnatách, ale tentokrát udělal výjimku. Potřeboval s Remusem mluvit v soukromí a tohle bylo nejlepší místo.

„Harry pojď dál, překvapil si mě. Děje se něco?“ zeptal se Lupin vlídně a tak Harry prošel kolem něj do prostorného obývacího pokoje. Byl přepážkou propojený s něčím, co vypadalo jako jídelna a vedlo z něj několik dalších dveří. Prostě kompletně vybavené a útulně zařízené bytové zázemí.

„Můžeme si promluvit? Chtěl bych se zeptat na pár věcí, pokud neruším.“ Odpověděl Harry a posadil se do jednoho z pohodlných čalouněných křesel, zatímco Remus pomocí kouzel připravoval čaj.

„Na tebe si udělám čas vždycky Harry, to přece víš.“ Harry se na svého přítele a učitele usmál, a když konečně promluvil, zeptal se nejdříve na to, o čem přemýšlel po celou dobu, kdy byl jeho přítel během úplňku pryč. Dělo se to pravidelně a Harry věděl, že díky proti vlkodlačímu lektvaru, který Remus dostával od Snapea to není tak hrozné. Jenomže Snape byl teď mimo.

„Totiž možná mi do toho nic není, ale nedávno byl úplněk. Jak si to zvládl teď, když je Profesor Snape mimo?“

„Jak by, požádal jsem o ten lektvar Horatia. Znám se s ním docela dobře Harry, byl to přeci můj učitel.“ Řekl Lupin s úsměvem a Harry se zastyděl za svou hloupost. Bál se zbytečně. Bylo to přece logické.

„Jasně promiň, nedošlo mi to.“

„Nic se nestalo. Tak na co ses chtěl zeptat?“ přešel Lupin k věci a přitom se uvolněně posadil do druhého křesla naproti němu. Harry pomalu upil ze svého šálku a pak mu vyložil, čeho si všiml na dnešní hodině lektvarů.

„Je to tak Harry. Horatiovi se podařilo najít protijed, který fungoval, takže se Severus nyní zotavuje ve svých komnatách. Brzy bude zcela v pořádku. Myslel jsem, že to víš.“ Řekl nakonec Lupin a tím jak byl zmatený i veselý zároveň zněl jeho hlas zvláštně.

„Ne to teda nevím. Jak bych to mohl vědět, když Brumbál nikdy nic neřekne?“ Harry si nemohl pomoct, ale řekl to příkřeji, než původně zamýšlel.

„Ředitel Brumbál Harry. A jistě má svůj důvod, proč o tom studenty neinformoval. Dovedeš si představit ty zvědavé zástupy, které by se u Severusových dveří dožadovali podrobností? Stále ještě potřebuje klid.“ S tímhle vysvětlením se Harry spokojit mohl, ale stále tu byla ta věc s krystalem. Proč se ho nepokusil získat zpět dřív, než ho Bella použije k něčemu hroznému?

„Dobře to chápu. Tehdy na ošetřovně jsem slyšel profesora Křiklana říkat, že šlo o nějaký druh šípového jedu, ale moc tomu nerozumím.“ Řekl zamyšleně Harry. Vlastně to nebyla otázka. Nečekal, že by mu právě Remus dokázal vysvětlit, jak mohl vůbec někdo najít protijed na jed, který byl do těla vpraven pomocí černé magie. Vlastně když se nad tím zamyslel, neměl by být Snape už dávno mrtvý?

„Nevím toho moc o tom, jak tahle kouzla přesně fungují. Vím jen, že měl Severus zatraceně štěstí, že je naživu. Nejsem expertem na černou magii Harry, takže by ses musel zeptat ředitele a nebo Severuse samozřejmě, ale nemyslím, že by některý z nich byl ochotný o tom s tebou diskutovat.“ O tom Harry také dost pochyboval a tak raději změnil téma. Ještě ho zajímala jedna věc:

„A co ten krystal? Nevíš, proč se ho nikdo nepokusil získat zpět? Totiž jestli ho Bellatrix použije, bude už pozdě.“

„Zkoušeli jsme po něm pátrat Harry, ale nemáme tušení, kam ho mohla schovat. Snad něco napadne Severuse, přeci jen ji zná lépe a pohyboval se mezi smrtijedy. Každopádně zatím ho nepoužila. Albus si myslí, že z nějakého důvodu nemůže. Já to nechápu, ale on se do té své teorie úplně ponořil. Je zavřený ve své pracovně a studuje Artušovské legendy. Netuším, jaký to má smysl, prošli jsme je už několikrát.“ Vysvětlil Lupin, povzdechl si a pokrčil rameny. Ačkoli mnoha věcem stále nerozuměl a měl stále více otázek, než odpovědí se Harry už na nic dalšího nezeptal. Věděl, že na rozdíl od ředitele mu Remus řekl všechno, co věděl a tak mu poděkoval a chystal se odejít.

„Harry musím tě požádat, abys to nikde nerozhlašoval. To co jsem ti řekl, jsou tajné informace řádu.“ Harry pouze přikývl na souhlas a opustil jeho komnaty.

Co slíbil, také dodržel. Svým přátelům řekl jen o tom protijedu, a že se Snape zotavuje ve svých komnatách. O krystalu a Brumbálově bláznivé teorii pomlčel. Pořád to ale nedokázal pustit z hlavy.

Netrvalo dlouho a Severus Snape se objevil mezi ostatními profesory na snídani. Harry viděl, jak o něčem mluví s Křiklanem a později také s Remusem. Podle výrazu svého přítele si dokázal docela jasně představit o čem.

 Pak Harry obrátil pozornost k Deanovi a Seamusovi, kteří zrovna řešili, jestli teď budou muset vypracovat tu esej do lektvarů, kterou dostali před Vánoci. Zrovna když se chystal odpovědět na nějakou Deanovu poznámku, ucítil náhle ve své mysli něčí přítomnost. Zpočátku ho to znepokojilo a bleskově vztyčil nitrobranu, po chvíli však poznal Snapeovu mysl. Harry věděl, že profesor pouze zkouší, jestli je ve střehu a to on byl. Nitrobranu nechal aktivní, ale odvážil se navázat s ním telepatický rozhovor:

Jsem rád, že jste v pořádku profesore. Snape mu odpověděl stejným způsobem:

Skutečně? Vidím, že pracujete se svými emocemi pane Pottere. Vaše vzpomínka na nehodu při přemisťování zcela postrádá strach, který bych po takovém zážitku očekával.

Pokouším se, ale zatím to dokážu jen se strachem. Nevím jak se posunout dál, abych byl schopný emoce taky předstírat. Harryho vlastně nepřekvapilo, že si toho všiml, vždyť tenhle člověk byl mistrem nitrozpytu a on navíc tuhle vzpomínku nijak neskrýval. A nepřekvapil ho ani následující návrh, který k němu Snape telepatií vyslal.

Pokud máte zájem, můžete přijít na konzultaci. Probereme to.

To bych byl rád pane, ale bude to muset počkat až po zápase. Posílil jsem tréninky, abychom na vás byli připraveni. Do toho bych měl při lekcích začít zkoušet asistované přemístění. Snape si odpustil poznámku o připravenosti Nebelvírského týmu. Místo toho řekl:

Ano o tom jsem slyšel. Těšte se pane Pottere. Mimochodem také bych vám doporučoval, pokud jste tak již neučinil, abyste vypracoval esej z lektvarů, kterou jsem vám zadal před Vánoci. Hodlám vám to dodatečně oznámkovat. Harry mu spěšně poděkoval za upozornění, i když ho to dost překvapilo. Proč by mu zrovna Snape připomínal úkol? Zřejmě se chtěl hned při první hodině po svém návratu vyvarovat pitomých nebelvírských výmluv. Navíc Harry předpokládal, že svou kolej varoval určitě.

Upozornil tedy své přátele a Hermioně samozřejmě neunikla očividná skutečnost, že by o tom správně neměl vědět.

„Já už ho mám. Poslyš Harry, jak o tom vůbec víš?“ A protože Harry nechtěl prozradit, že mu to řekl sám Snape telepatií řekl jen:

„Předpokládám to. Znáš přece Snapea a nechtěl bych ho naštvat hned první den.“

„To je pravda, ještě žes to řekl Harry. Já bych ho nedělal vůbec.“ Poznamenal Neville, a Dean se Seamusem mu přizvukovali.

Ron raději neříkal nic, protože viděl, že na něj Elisabeth vrhá varovné pohledy. Bylo na něm ale vidět, že by byl raději, kdyby je dál učil Křiklan. Harrymu Snapeův návrat nijak nevadil, byl prostě rád, že je v pořádku. Bylo mu ale divné, že ho Snape varoval, to přece vůbec nebyl jeho styl. Co ale byl teď vlastně jeho styl? Poslední dobou se choval jinak, byl tak nějak víc fér a Harry se v něm vůbec nevyznal.

Proto si po snídani odchytil Elisabeth. Rozhodl se, že jí o té telepatii řekne.

„Já bych si s tím nedělala hlavu Harry. Asi prostě předpokládal, že ten úkol téměř nikdo nedělal, a když už s tebou tímto způsobem komunikoval, rozhodl se být fér a upozornit i nás. Nemusí být všechno jenom léčka Harry, i když je Zmijozel. Navíc soudím, že si ho příjemně překvapil tou vlastní iniciativou, že sám zkoušíš pracovat s emocemi. To ti ale někdo jako on neřekne přímo, tak udělal tohle.“

Mínila Elisabeth a Harry si uvědomil, že to celkem dává smysl. Ona se v něm přeci jen vyznala lépe.