HP Nový svět: Kapitola 29

Kapitola 29: Sliby se mají plnit

Mít na své straně experta na černou magii se nyní ukázalo jako nesporná výhoda. Kdokoli jiný v Bradavicích, pravděpodobně včetně Albuse Brumbála by teď teprve zjišťoval, co onen rituál vlastně obnáší. Severus ne. Ačkoli to na vlastní kůži nikdy nezažil, věděl, že citelná ztráta magie může být velmi bolestivá a také věděl, že magii-obnovující lektvar bude absolutní nezbytností. Pracoval rychle a metodicky. Jako mistr lektvarů si to mohl dovolit a konkrétně tenhle lektvar by snad dokázal uvařit i v bezvědomí. Jen doufal, že se Harry nevzdá, než tam dorazí a nenechá si vzít magii úplně. Pak by mu ten lektvar nepomohl.

Severus pro jistotu uvařil normální i silnější variantu, vzal sebou ještě nějaké další léčivé lektvary a pak jelikož už neměl času nazbyt se pomocí letaxu rychle přenesl ze své soukromé laboratoře do ředitelny.

„Máš všechny potřebné lektvary Severusi?“ zeptal se Brumbál, aniž by se zdržoval s pozdravem.

„Samozřejmě.“ Pronesl Severus ledovým hlasem. Stále ještě řediteli neodpustil zamlčení takto důležité informace. Brumbál sice poznal na tváři Mistra lektvarů potlačovaný vztek, ale měl dost rozumu, aby na to nijak nereagoval. Místo toho oznámil:

„Poslal jsem Minervu a ostatní členy řádu napřed, aby zaměstnali smrtijedy a získali nám trochu času.“

„To bylo rozumné. Pokud by totiž Bella stihla zbavit pana Pottera magie úplně, obávám se, že bych mu nemohl pomoci.“ Souhlasil Severus věcně. Jako špion si zvykl nedávat své emoce najevo a bylo to dobře. Již mnohokrát mu jeho chladnokrevné počínání zachránilo život. A teď mohlo zachránit život Harrymu.

„S tím jsem počítal. Tak tedy pojďme.“

Zřícenina hradu Tintagel se nachází na mohutném útesu v impozantní Cornwallské krajině. Tajuplnou atmosféru tohoto místa krásně dokreslují rozeklaná pobřeží, rozlehlé travnaté louky, vřesoviště a malé vesničky, kde jakoby se zastavil čas.

Za normálních okolností navštěvuje kvůli spojitosti s Artušovskými legendami toto místo spousta turistů. Nyní tu však kvůli probíhající rekonstrukci vládlo absolutní ticho. Pokud tedy nepočítáte ony svištivé zvuky doprovázející vrhání velkého množství kleteb.

„Albusi pomoz ostatním. Já jdu pro Harryho.“ Oznámil Severus Snape řediteli, jakmile se přiblížili k hradu a zaslechli zvuky boje. Na odpověď nečekal. Místo toho na sebe seslal dokonalé zastírací kouzlo, které mu mělo umožnit vyhnout se boji, dokud chlapce nenajde. Vážně neměl času nazbyt a rozhodně nepotřeboval, aby ho něco zdržovalo. Dal Harrymu slib a hodlal ho dodržet. Navzdory své minulosti bral Severus své sliby vážně a to i ty které nebyly uzavřeny neporušitelnou magickou přísahou.

Pohyboval se potichu, aby na sebe neupozornil a s téměř chladnokrevnou zarputilostí rychle prohledával zříceninu. Nakonec chlapce našel poněkud stranou od zuřícího boje, ale nebyl sám. Jeden ze smrtijedů, Severus věděl, že je to Rodolfus Lestrange, Bellin manžel, s ním zůstal, zřejmě aby ho hlídal, což se zdálo skoro nelogické vzhledem k tomu, že Harry byl očividně téměř v bezvědomí. Severus odhadoval, že stále žije, ale ze své pozice si nemohl být zcela jistý. Jenomže aby se k němu mohl dostat, potřeboval napřed zneškodnit Rodolfuse.

Pomocí neverbální magie na něj seslal mdloby a vzápětí zrušil své zastření. Pak Severus přistoupil k Harrymu a v rychlosti zkusil několik diagnostických kouzel. Opravdu byl naživu. Jeho magie tam stále byla, ale velmi slabá. Zdálo se, že Harry nakonec omdlel vyčerpáním, možná bolestí ze snahy jí udržet. Jelikož žádná fyzická zranění vidět nebyla, vkouzlil mu Severus do těla magii-obnovující lektvar. Schválně použil svojí speciální vylepšenou verzi, která by měla účinkovat rychleji.

A během pár minut, které se Severusovi zdály jako věčnost, se Harry opravdu začal probírat. Zdálo se, jakoby mu vracející se magie vlila novou sílu do žil a on dokázal otevřít oči.

*********************

První, co Harry uviděl, když se probral, byla strohá tvář profesora lektvarů orámovaná dlouhými černými vlasy. Ještě v loňském školním roce by před jeho upřeným pohledem uhnul. Tentokrát ne. Tentokrát to pro něj znamenalo bezpečí a skutečnost, že se nespletl. Ten člověk se opravdu nevzdal a přišel pro něj, přesně jak slíbil. 

Vím co to je. Vydrž, dostanu tě z toho.

„Prosím?“ zeptal se a Harrymu došlo, že svá poslední slova zřejmě musel říct nahlas. Zkusil to tedy znovu.

„Přišel jste.“

„Zajisté. Slíbil jsem to. Jak vám je?“ Harry se místo odpovědi pokusil posadit a zjistil, že už není připoutaný. Byl na zemi, kam ho profesor musel položit, ale proč?

„Nevím. Cítím se zmatený a podivně unavený. Taky nemám hůlku. Určitě nemám hůlku.“ Přiznal nakonec a přitom si uvědomoval, že mluví zmateně. Konečně se mu však podařilo zaostřit a posadil se.

„Přišel jste o velkou část své magie. Dal jsem vám magii-obnovující lektvar, ale chvíli trvá, než začne plně působit a budete muset znovu nabrat síly, ten rituál je vyčerpávající. Dokážete vstát? Měl bych vás dostat do bezpečí.“ Snape k němu natahoval ruce připravený ho podepřít, kdyby ztratil rovnováhu. A tak Harry té opory využil. Do bezpečí ale ještě jít nemohl. Bellatrix tady pořád ještě někde byla a on neměl svoji hůlku.

„Ne musíme najít Bellu, má moji hůlku a taky krystal. Nesmí s ním utéct.“ Profesor si povzdechl a něco zamumlal. Bylo to něco jako pitomý nebelvír? Harry si nebyl jistý.

„Accio Harryho hůlka“ řekl Snape a vzápětí cosi dlouhého vylétlo z kapsy opodál sedícího smrtijeda a měkce mu přistálo v ruce.

„Vaše hůlka je tady Harry a o Bellu se postarají ostatní. Pojďme.“ Harry se ale k odchodu neměl. Něco totiž právě upoutalo jeho pozornost, přesněji řečeno někdo za profesorovými zády. Ten smrtijed přece předtím ležel v bezvědomí, tak proč teď sedí? Pokusil se pozvednout hůlku. Ten pohyb byl ale ještě příliš pomalý a těžkopádný. Mistr lektvarů si toho zřejmě všiml, protože náhle vyskočil na nohy a bleskově se otočil s hůlkou napřaženou.

„Avada Kedavra!“ Z jeho hůlky vyšel zelený paprsek a ve tváři smrtijeda se na malý okamžik mihlo překvapení. Pak padl mrtvý k zemi.

„Proč jste to udělal? Mohl nám říct, kde je krystal!“

„Je to smrtijed Pottere! Ten je zcela určitě celý dychtivý říct nám všechno co chceme!“ Vyštěkl mistr lektvarů sarkasticky a zvedl Harryho na nohy. Zřejmě trochu hruběji než sám zamýšlel, protože vzápětí ho zase rychle pustil a odstoupil stranou. 

„Hm veritasérum sebou zřejmě nemáte.“ Zkusil to ještě Harry, i když věděl, že to nemá smysl. Už byl stejně mrtvý.

„Měl jsem poněkud jiné starosti, než myslet na výslechy smrtijedů.“ Poznamenal Snape a už táhl tvrdohlavého chlapce pryč. Tentokrát se Harry nebránil, ale přesto si pomyslel, že Snape mohl tu informaci zjistit nitrozpytem.

Brzy se však odpovědi stejně dočkal, protože jakmile se dostali mimo zdi hradu, spatřili Bellu, jak se pokouší utéct pryč i s krystalem. Okolo stále ještě zuřil boj, takže jí nikdo nebránil.

„Musíme jí zastavit dřív, než se přemístí. Zůstaňte tady Harry a pokuste se napojit na krystal. Pokud měl ředitel pravdu, měl byste to dokázat. Já ji zaměstnám.“ Harry pouze přikývl, ačkoli si nebyl jistý, jak by to měl udělat. Jistě podle toho, co říkala Bellatrix to dávalo smysl a bylo nanejvýš jasné, že pokud jí nezastaví, nebude nic, co by jí zabránilo unést ho znovu a znovu se pokusit získat jeho magii pro sebe. To Harry nechtěl dovolit a tak se pokusil soustředit. Věděl, že hůlka mu nepomůže, možná na to ani ještě neměl dostatečně obnovenou magii, ale telepatie by mohla.

Chvíli pozoroval jak po sobě Snape s Bellou vrhají neverbální kletby a byl to velmi vyrovnaný souboj. Vlastně by to byla docela působivá podívaná nebýt toho, že se jeden druhého pokoušeli zabít, nebo minimálně zranit. Zároveň bylo jasně vidět, že se profesor ze všech sil snaží, udržet Bellu v dosahu telepatie. Harry udělal to samé, jako když navazoval telepatický rozhovor, akorát se tentokrát místo na Snapeovu mysl soustředil na krystal. A opravdu to fungovalo.

Jasně cítil nezměrnou vířivou sílu krystalu. Skoro jakoby se jednalo o živý organismus. Náhle věděl, že když se teď pokusí tu sílu použít, krystal mu vyhoví. Poznával jeho magii. Napojoval se na ní, zesiloval jí. A tak se Harry odvážil vyslat Expelliarmus.

Bylo to jeho oblíbené kouzlo a Harry ho ovládal dokonale. Pomocí magie krystalu ho navíc ještě zesílil takovým způsobem, že Bella odletěla několik metrů dozadu a zřejmě si vyrazila dech, protože nebyla schopná se zvednout a její hůlka se jednoduše zlomila, místo, aby jí jen vyletěla z ruky. Jenomže Harry ještě neskončil. Najednou v něm vykypěl takový vztek za smrt Siriuse a za to, co udělala jemu, že toužil, aby trpěla. Došel až k ní, pozvedl hůlku a znovu se napojil na magii krystalu.

„Crutio!“ vykřikl dřív, než mu v tom Snape stihl jakkoli zabránit. Fungovalo to skvěle. Harry mohl dokonce sklonit hůlku, nechat krystal aby mučící kletbu udržoval a s uspokojením pozorovat, jak se Bellatrix Lestrangeová svíjí v křečích.

Kdyby tady teď s ním byl Albus Brumbál, nebo kdokoli jiný, trval by na tom, aby kletbu hned ukončil. Severus Snape však nehnul ani brvou. Jen se zájmem sledoval celou scénu. Zřejmě se rozhodl dopřát Harrymu jeho pomstu a možná také přemýšlel nad tím, co se právě stalo.