Cizí krev - Kapitola XVI.

                                                        XVI.

Urweniel společně s Trevenielem vylíčili všem, co přesně se v posledních několika dnech událo a představili sněmu Deana. „Takže ty jsi jeden z těch návštěvníků z cizího světa, kterého nám sem poslaly Posvátné kameny? Jsi urostlý.“ Dean se musel pousmát. Byl průměrné výšky, možná i trochu menší, ale právě tady patřil k těm nejvyšším. Vyšší byli jen někteří z elfů, jako například Moreath. Mezi lidmi, nacházejícími se právě ve Zlatém sále, byl Dean pravděpodobně nejvyšší. Rovnat se mu mohl snad jen muž oděn ve stříbrné kroužkové košili a červeném varkoči se znakem černého divočáka.
„Ano, Vaše výsosti, jmenuji si Dean.“ „Rád tě poznávám, Deane, je mi líto, že tě v naší zemi nemohu uvítat za příznivější situace. Doufám, že si spolu brzy pohovoříme, ale nyní nastal čas k hlavnímu tématu.“ uvítal přívětivě král Ferglar II. Deana a pokračoval. „Situace je tedy vážnější než jsme si mysleli. Na severu Anderelských planin formuje Horblar obrovskou armádu. Naši zvědové hlásí skupiny Anderelských skřetů přepadávajících karavany, statky a dokonce i menší vesnice. Nezkrotný lid ze severovýchodních hor se přidává na stranu démonů a jeskynní skřeti se volně pohybují v podzemích po celé Tsechianii. Brzy jeho armáda nabude dostatečné velikosti a dá se do pohybu. A to s jediným cílem. Zničit Braenger a všechny v něm jednou provždy.“
Král domluvil a nechal svá slova působit. „Jak víme, že nejdříve nenapadne Rudou pevnost?“ tázal se malý tlustý lord oděný v luxusním zlatém kabátci z brokátu. „Nebude svoji armádou plýtvat na dobývání dvou pevností. Rudá pevnost ještě nikdy nepadla a on to moc dobře ví, lorde Chvinku.“ odpověděl vysoký lord se znakem černého kance na varkoči. Byl to vysoký muž se širokými rameny a silnými pažemi. Zdál se být ve skvělé kondici na svůj pokročilý věk. Vysokému lordovi mohlo být okolo brzkých šedesáti let. Hlavu mu dokonale lemoval precizně zastřižený plnovous a vlasy sestřižené zhruba na stejnou délku jako vousy.
„Ano, jak říká lord Brylon. Horblarův cíl je jasný, chce nás zničit tady.“ pronesl Ferglar. Lord Chvinek se zasmušil.
„Je směšné, že nám Posvátné kameny seslaly na pomoc pouhé tři, ničím nevynikající, lidi. Přičemž se jeden z nich nechal takřka hned unést Horblarovými skřety.“ řekl a posměšně se zasmál mladý lord oblečený v karmínové tunice. Hladce oholený černovlasý muž měl mrtvolně černé oči a jeho pohled jakoby ukrádal energii každému, kdo do nich pohlédl.
„Lorde Dohrene, věř mi, když ti povídám, že Posvátné kameny nedělají nic jen tak pro nic zanic.“ zastal se Deana Treveniel Moudrý. Mladý lord si jen výsměšně odfrkl. „Všichni jsme, takříkajíc, na jedné lodi. Je proto třeba svolat většinu vašich bojeschopných mužů sem, do města Braenger.“ Než mohl král Ferglar pokračovat, skočil mu do řeči další lord. Holohlavý muž s orlím nosem, šedýma očima a dlouhou tenkou černou bradkou. „To nemůžeš myslet vážně Ferglare! Moc dobře víš, že se na severu neustále musím bránit útokům těch divochů z Nezkrotného lidu. A ty po mě chceš, abych sem poslal své jednotky přes celou zemi? Omluv mě, ale toto je šílenost. Kdo bude bránit sever?“ „Krivusi, příteli, jak bylo již řečeno, bitva se bude odehrávat zde. Boj bude probíhat na Šedavých pláních, tvá vojska bude potřeba zde! Když padne Braenger, kdo ti pak pomůže v boji na severu?“ odpovídal král. „Nemohu nechat sever nechráněný. Mám závazky vůči lidu.“ „Máš závazky vůči mně, svému králi!“ zdůraznil Ferglar. „Krivusi, také nechám v Rudé pevnosti jen pár stovek vojáků. Je nutné zastavit Horblara. To přece víš?“ vložil se do sporu lord Brylon. „Když už jsi to zmínil, Brylone.“ začal mladý lord Dohren. „ Jak přesně toho démona chceme zastavit? Všichni přece víme, že není možné jej zabít. Tak mi tedy někdo objasněte ten velkolepý plán jeho porážky.“ „Od toho jsme tu my.“ promluvil vysoký hubený a plešatý muž s dlouhým špičatým nosem a šedýma očima, které tak dokonale ladily k jeho šedému rouchu. „Horblar musí být spoután. To je jediná možnost, jak ho porazit. Spoutáme ho mocnými kouzly a zaklínadly a uvrhneme do té nejtemnější hlubiny v kobkách Věže mágů. Jsem si jist, že za pomoci elfských mágů, toho budeme schopni.“ pronesl plešatý čaroděj se skřípavým hlasem. Lord Dohren se uchechtl a čaroděj, kterému mohlo být něco málo přes čtyřicet, po něm střelil nevraživým pohledem. „Takový je plán, lorde Dohrene.“ potvrdil král Ferglar. „Co myslíš, Urwenieli, je to možné?“ zeptal se Ferglar II. a vyčkával.
Elfský král Urweniel, zvaný Rozvážný, se zamyslel a sevřel opěrku židle před sebou. Povzdechl si. „Myslím, že to možné je. Dokonce si myslím, že je to pravděpodobně naší hlavní nadějí, ale musím vám, přátelé a spojenci, oznámit ještě jednu možnost.“ Nechal ticho chvíli působit a uspořádal si zatím myšlenky. „Posvátné kameny před pár dny vnukly sen Moudrému. Poslední z Drahokamů moci se našel.“ V síni to zašumělo. „Proč ses o tom nezmínil dříve, příteli?“ ptal se Ferglar. „Dle všeho mají poslední z Drahokamů gnómové.“ „Ó jistě a ty dokážeme najít a přesvědčit je o vydání toho kamene!“ vykřikl Dohren. Místnost zaplnilo souhlasné mumlání. „Posvátné kameny mi vyjevily místo, kde by se mohli gnómové nacházet. Již jsme poslali družinu, s jedním z příchozích z cizího světa, aby je našli a přesvědčili je o vydání Drahokamu moci.“ pověděl sněmu Treveniel.
„Jak dokonalé! Gnómové vydají Drahokam moci jen tak nějakému cizinci.“ zasmál se lord Dohren. „Jen říkáme, že je tu další možnost. Ano, je to malá šance, ale přesto šance. Naší největší nadějí však zůstává spoutání Horblara.“ řekl mocným hlasem Urweniel.
Sněm zamručel na souhlas a Ferglar II. pokýval hlavou. „Je to další želízko v již plápolajícím ohni. Leč nemarněme čas. První mág Irvil a jeho zástupce Zorlen zavedou elfské čaroděje do Věže mágů a naplánují vše nutné. Je třeba vše dokonale nachystat a nacvičit.“ domluvil Ferglar a pokynul k plešatému čaroději v šedém rouchu a jeho průměrně vysokému, nijak nevýraznému, kolegovi s pískovými vlasy a knírem.
„Hned vydám rozkaz a pošlu zkušené čaroděje do věže.“ Urweniel se otočil k odchodu, ale Ferglar ho zastavil. „Ještě bych s tebou chtěl něco probrat, příteli. O samotě.“
Dean a všichni přítomní opustili Zlatý sál a on společně s Ereathiolem a dalšími elfy čekal venku. Za krátko se Urweniel vrátil. „Trevenieli, ty společně s Ereathiolem již můžete zamířit do Věže mágů, brzy se vám připojí další z našich čarodějů.“ Treveniel a Ereathiol se uklonili a zamířili pryč z palácových zahrad. „Deane.“ oslovil král Deana. „Král Ferglar si tě přeje více poznat. Je pro něj také z politického hlediska důležité, abys byl jako návštěvník z cizího světa, jehož osud a význam bytí zde v Tsechianii, je stále záhadou, byl v co největším bezpečí. Nechá ti přichystat vlastní komnaty. Já s tebou nechávám jednoho ze svých osobních strážců Vermethiliona.“ Před krále Urweniela předstoupil elf s blond vlasy a ostře řezanými rysy. Měl zvláštní, jakoby světle fialové oči a zkoumavý pohled. Byl oděn v plné stříbrné plátové zbroji se zlatými elfskými znaky. Ozbrojen byl velkým kulatým štítem a jednoruční sekerou, která tvarem oboustranné čepele připomínala lipový list.
Elfský válečník se nepatrně poklonil. „Vermethilion tě bude hlídat a doprovázet. Ve městě také zůstanou někteří z našich mágů. Buď opatrný a nedůvěřuj zdejším lidem lehkovážně. Hlavně těm bohatým.“ S těmito slovy se král Urweniel s Deanem rozloučil a s většinou elfů se vydal zpět do elfského tábora poblíž města.