Cizí krev - Kapitola XXX.

                                                        XXX.

Ačkoli se to mohlo zdát nebezpečné, lord Dohren kráčel ulicemi města Braenger sám. Věděl, že jen málo lumpů by si trouflo zaútočit na vysoce postaveného šlechtice a jednoho z nejlepších válečníků, které může tato doba nabídnout.
Mířil do přístaviště v roušce začínající tmy. Polovičatý měsíc osvětloval jeho cestu společně s petrolejovými lampami visícími nade dveřmi hostinců a jiných podniků. „Héj, krasavče, nechceš si užít?“ volali na něj nejlevnější z přístavních kurtizán. Dohren neměl zájem. Měl jiné poslání.
V přístavu vyhledal dok, kde kotvila loď, kterou obýval ten, jehož Dohren potřeboval najít. Vstoupil na lávku vedoucí na loď, a než stoupl na její palubu, vynořily se odnikud dvě v kápích oděné osoby. Nedokázal odhadnout, jestli jsou to muži nebo ženy. Obě postavy stály pevně na pohupující se palubě. „Váš mistr mě očekává.“ řekl lord Dohren důrazně. „Heslo.“ žádala jedna z postav nezaujatým tónem. Lord Dohren si povzdechl a řekl: „Smilnící racek v rouše šlechtickém.“ Postavy ustoupily a uvolnily cestu Dohrenovi a vzápětí se opět ztratily kdesi ve stínech. „Zatracený Shuck-nahn a jeho pitomá hesla.“ pomyslel si Dohren.
Vešel do kapitánské kajuty. Kajutu osvětlovalo několik svíček. Uprostřed kajuty byl velký masivní stůl. Stůl byl největší dominantou lodního pokoje. Měl v sobě mnoho viditelných i skrytých přihrádek ukrývajících spoustu různých krámů, které Dohrena nezajímaly. Zbytek kajuty byl téměř prázdný, až na jednolůžkovou postel a několik větších či menších truhliček.
Za stolem seděl charismatický muž tmavé pleti s krátkým černým vousem po bocích protkán stříbrným nitkami prozrazující jeho vyšší věk, ačkoli tvář se zdála stále mladá a postavou by se mohl měřit s menšími dospívajícími Anderelskými skřety. Vysoký muž se širokými rameny se na lorda Dohrena bělostně usmál a pokynul mu ke stoličce před stolem. Tmavýma očima jako by Dohrena probodával. Ačkoli byl jeho úsměv okouzlující a spoustu dam od dvora by přivedl k růžolícím se tvářím a šimráním po těle, jeho oči prozrazovaly jeho skutečnou povahu.
„Vítejte, lorde Dohrene. Co pro vás mohu udělat?“ ptal se poté, co se Dohren usadil na stoličku, Shuck-nahn. „Měl bych pro tvé muže úkol.“ „Očekával jsem, kdy mě o něco požádáte. Vaše, ehm, pohostinnost byla vítaná a já si jí opravdu užíval. Nic ovšem není zdarma, že? Jaký úkol pro mé muže máte?“ „Potřeboval bych malý útok v Šedé pevnosti. Ale chci, aby to vypadalo tak, že napadení bylo provedeno Nezkrotnými.“ „Šedá pevnost je daleko, můj bohatý příteli.“ Shuck-nahn měl silný přízvuk a hluboký hrubý hlas. Působil jako vůdce každým coulem. Byl to jeden z mála mužů, které Dohren respektoval a tohohle, se možná i bál. Věděl, že i on by měl problém ubránit se mu. Shuck-nahnova pověst jej předcházela. Svojí velkou šavlí rozséval smrt v Jížních zemích a vydobyl si slávu. Obzvláště velkou slávu i mezi Celerenenskými zabijáky.
„Ano, Šedá pevnost je daleko, ale jsem si jistý, že máš své muže i tam a tvoji černí havrani jsou jistě schopni přinést rozkaz až do té krajiny jen za několik málo dní.“ „Nemalou laskavost si žádáte, lorde.“ „Laskavost? Věřím, že každodenní přísun kurtizán je ti dostatečnou platbou za tvé služby.“ „Platbou říkáte? A já věřil, že jsou darem mezi dvěma přáteli. Asi jsem se zmýlil. Nicméně, mohu vám dát, řekněme, malou slevu. Vzhledem k těm kurtizánám. Některé byly, ehm, opravdu šikovné. A jak to jen říci? Vydržely mnohé.“ pousmál se temně Shuck-nahn. „Kolik chceš?“ „Tisíc zlatých před a tisíc po provedení útoku.“ nabídl Shuck-nahn. „Děláš si legraci?“ „Lorde Dohrene, pro vás je to jen jako kapka v moři, né-li dokonce v oceánu. Vím, že jste bohatý, dokonce jeden z nejbohatších lordů. Karmínová pevnost se pyšní svými zlatými doly.“ „A co ta sleva?“ procedil mezi zuby lord Dohren. „Cena už je samozřejmě po slevě, příteli.“ usmál se Shuck-nahn. Chvíli se měřili pohledy a poté Dohren souhlasil: „Dobrá, ale chci, aby to bylo provedeno přesně tak, jak chci. Všichni v Šedé pevnosti si musí myslet, že je napadl Nezkrotný lid.“ „To nebude problém, vážený příteli. Je radost s vámi obchodovat.“ „Ano, to věřím.“ řekl naštvaně Dohren, když vstával. Shuck-nahn také vstal ze své polstrované židle a podával Dohrenovi pravici. Tyčil se nad Dohrenem, nejméně o hlavu vyšší. Potřásli si rukama a stvrdili tak jejich dohodu. „Samozřejmě od tebe očekávám naprostou diskrétnost.“ „Jak taky jinak.“ ušklíbl se proslulý vůdce Celereneských vrahů.
Dohren opustil kajutu a posléze i loď zabijáků a vracel se potmě do svých komnat ve zlatém zámku. Cítil se oškubaný. „Vydřiduch.“ pomyslel si. „Pokud však splní, oč žádám, mohly by ty peníze stát za to.“
Ve městě panoval klid a byla už úplná tma. Ulice už osvětloval jen měsíc a hvězdy a lord Dohren po cestě do zámku nikoho nepotkal. Strážní jej bez problémů vpustili do zámku a on si nechal opět zavolat své oblíbené kurtizány. „Potřebuji se uvolnit. Víc, než kdy jindy. Ten chlap mě děsí.“ říkal si v duchu Dohren něco, co by nahlas nikdy nepřiznal. A to strach z někoho jiného.