Cizí krev - Kapitola XL.

                                                         XL.

Mlžný opar se snášel na Šedavé pláně a stále houstnul. Muži kašlali a někteří se začínali dávit. „Dýchejte klidně!“ radil král Urweniel. Jen málo jich poslechlo. I ve tvářích těch nejotrlejších válečníků, se zračil strach a pochybnosti.  
 Dunění burácejících bubnů a pochodujících nohou se spájelo v hrůznou kakofonii přicházející smrti. A mnohé slabší povahy hleděly k branám města. Myšlenky na útěk začínaly přemáhat i Deana. „Zůstaň po mém boku.“ nabádal ho Vermethilion.
 Ke králi Urwenielovi se přiřítil jeden z elfských lukostřelců. „Rozvážný, Garrett, Morlen a ostatní se vracejí.“ Úlevu a znovu nabytou naději bylo možné vyčíst z královy tváře. „Přiveď je ke mně, honem!“ rozkázal král lukostřelci.

 K družině společníků se přibližoval běžící stín. Zastavili se a připraveni na boj vyčkávali. Ke Garrettovi a ostatním se přiřítil elf v kožené zbroji. Podobala se té Garrettově, jen nebyla tak zdobená přírodními znaky. „Vracíte se v hodině nejvyšší nouze.“ prohodil sotva zadýchaný elf. „Horblar se blíží.“
 A přátelé, vedeni neznámým elfem, jej následovali na bitevní pole. Vběhli mezi uskupení lukostřelců. „Ty! Oznam králi, kdo se vrátil!“ rozkázal elf, který je přivedl, jinému lučištníkovi. Netrvalo dlouho a elf se vracel se zprávou, že je má okamžitě dovést ke králi.

 Dean se v ocelové zbroji neskutečně potil. Když mu Vermethilion poklepal na rameno, celý vyděšený se prudce otočil a málem zranil Vermethiliona svým štítem. „Pohleď, kdo se vrátil.“ řekl jeho elfský strážce a ukázal směrem ke králi. Deanovo srdce poskočilo radostí. Jeho přátelé byli zpět.

 Garrett, Morlen, Varlyen a Grub přistoupili ke králi Urwenielovi a lučištník, který je přivedl, se vrátil zpět k ostatním lukostřelcům.
 „Vítejte zpět, přátelé. Rád bych vás však znovu viděl v lepším okamžiku.“ Garrett i ostatní se uklonili. „Na zdvořilosti teď není čas. Řekněte, přátelé, přinášíte dobré zprávy, přinášíte Drahokam moci?“ Morlen ani Varlyen nebyli schopni odpovědi. „Nepřinášíme, Veličenstvo.“ odpověděl po chvilce váhání Garrett. Králova naděje zhasla jako svíčka v bouři. „Co…co se stalo?“ „Věřím, že na vyprávění bude čas po bitvě. A když ne, bude to už stejně jedno.“ pronesl Garrett. Král Urweniel se zachmuřil, avšak souhlasil. „Máš pravdu. Varlyene, připoj se k lučištníkům. Morlene, ty jdi k léčitelům. A vy dva, dělejte, co umíte nejlépe.“ rozkázal král oběma elfům a pokynul Grubovi a Garrettovi.

 Horda obrněných skřetů se přelila přes šedé traviny a cvalem se blížila. Obě křídla elfských i lidských lukostřelců je zasypala šípy. Desítky skřetů padly. Stovky jich však utíkaly dál a blížily se, nedbaje z nebes se snášející smrti.
 Kopiníci zastavili první vlnu skřetího útoku. Nabodávali svými dlouhými zbraněmi nápor odporných stvůr. Mezi nimi byl i Ravlen a společně s dalšími pochodoval kupředu a na jeho kopí se jako na vidličku napíchávali další a další skřeti.
 „Neprorazí!“ křičel a povzbuzoval muže v doslechu král Ferglar. Nevěděl, jak moc se mýlí. Ve druhé útočné vlně se na spojenecké armády řítili i Anderelští. Obrovští skřetí válečníci projeli kopiníky jako nůž máslem. Z jejich těl trčely šípy. Přesto obrovití nepřátelé bojovali a svými mocnými zbraněmi rozdávali mrzačící a smrtící rány.
 Pluk kopiníků se rozpadl, a tak vyjela jízda lidí. Ze hřbetů svých silných válečných koní sekali rytíři veliké skřety. Na hlavy nepřátel se snášela rána za ranou a koně rozráželi útočící síly Anderelských. V tom se do slabin koní zabodli černé otrávené šípy nepřátel. Mračna šípů protínala mlhu a zabodávala se do koní, rytířů a skřetů.
 A pak do boje vběhla další část Horblarovi armády. Zbraně řinčely a štíty se tříštily. V mžiku se uspořádané pluky proměnily ve skupinky jednotlivě bojujících. Těla narážela na těla. Zbroje se prohýbaly a velcí gryfové padali k zemi a trhali své protivníky na cáry.
 Kouzla skřetích šamanů a mágů elfů a lidí létala vzduchem. Vybuchující ohnivé koule, paprsky blesků, všech známých i neznámých barev, rozrážely zástupy bojujících válečníků obou stran. Nespočet mrtvých a raněných se nehybně nebo v křečích válel po zemi a ostatní po nich nemilosrdně šlapali, bránice sami sebe.
 Dean s hrůzou sledoval dění okolo. Tohle byl horor. Pláč a bolestný křik jej ohlušoval. Žádná z jeho představ o bitvě se nepodobala realitě. Hořící koně pobíhali ve smrtelné agónii bitevním polem a sráželi všechny, kteří se jim připletli do jejich posledního běhu.
 Nezkrotní a jejich šílené škleby si takřka bez zbrojí, probíjeli cestu mezi všemi, kdož se jim hrdinně postavili.
 A tak se boj dostal i k Deanovi. Vykrýval údery hrubých zbraní, seker a pobitých palic. Vermethilion po jeho boku rozséval smrt svojí sekerou. Dean zasadil pár úderů svým kladivem a ze zvuku praskajících kostí a lebek se mu dělalo zle. Na nevolnost a zvracení však nebyl čas. Další a další nepřátelé naráželi svými zbraněmi do jeho štítu a zbroje.
 Král Ferglar, se svojí jízdou a lordy Brylonem a Dohrenem, rozdupával nepřátelské čety a koňská kopyta je drtila pod jejich vahou.

 Garrett brzy litoval, že nemá štít a pevnější zbroj. Škrábance a podlitiny se množily na Garretově těle a jeho paže začínaly pociťovat vyčerpání. Grub, který někde splašil zlatý plášť, vedle něj sváděl boj s jinými z jeho prokleté rasy. Uskakoval, bodal a sekal svými kinžály.
 Samotný Garrett se musel bránit přesilám zuřících skřetů. Naueron v jeho rukách stále těžknul. Další, jiskry vytvářející, náraz do čepele odklonil jeho meč stranou. A nahrubo ukovaná sekera se zasekla do Garrettovy kožené zbroje.  Vykřikl bolestí. Břišní svaly se zaškubaly. Mělká rána vzbudila v Garrettovi strach. Pramínek krve vytékal zpod prsního plátu tvrzené kůže.
 To už útočícího skřeta zastavil Udinelon a ukončil jeho nicotný život. Elfský válečník si, za pomoci svého velkého štítu a jednoručního meče, probíjel cestu řadami nepřátel. A jeho bojový pokřik vlil Garrettovi do žil novou energii a sílu bojovat.

 Boje se bojovaly na koňských hřbetech i vlastních nohách. Řadami všech, však brzy pronikli Anderelští náčelnici na svých obrovských těžkopádných bizonech a spolu s nimi dorazili i jeskynní zlobři. Veliká šedivá stvoření, s jako kámen tvrdou kůži, svými pěstmi drtila statečným mužům jejich zbroje a silné paže zvedaly a lámaly a odhazovaly rytíře.
 To vše viděl Moreath na křídlech svého gryfa. Znovu a znovu se snášel k zemi a jeho gryf drásal nepřátele, zatímco on sám sekal a sesílal kouzla na jím zvolené cíle.
 Beze strachu a známek únavy cupoval skupiny nepřátel a ti se hrozili a prchali, když se k nim blížil. Jeden z velkých Anderelských náčelníků mu vyjel vstříc na svém bizonovi. Ničivé síle gryfa se však nemohl rovnat ani mohutný bizon. Arciel popadl zvíře a vznesl se s ním do výšky, odkud jej upustil. Bizon dopadl do řad skřetů a zabil tak hned několik protivníků.
 Skřetí náčelník spadl ze hřbetu svého bojového oře hned po jejich střetu. Moreath ho svými kouzly stačil zabít dřív, než se stihl zvednout.
 Hordy nepřátel se blížily i z lesa poblíž plání. Hnali před sebou prchající trpaslíky a další stovky skřetů běžely na pomoc svým kumpánům.
 A pak ho Moreath uviděl. Větší, než všichni ostatní, kromě zlobrů, si Šedavou plání vykračoval Horblar. Obrovitý démon a jeho aura nepřemožitelnosti sebrala zbytky odvahy všem lidským i elfským válečníkům. Démonický meč se snášel a dopadal na všechny, kdož mu stáli v cestě. Stínové tělo v bronzové zbroji postupovalo krajinou a rozsévalo smrt a děs.

 Ereathiol a ostatní mocní mágové zpozorovali blížící se hrozbu. Připravili se. Na rozkaz Prvního čaroděje Irvila se vrhli, za doprovodu nejodvážnějších a nejsilnějších válečníků, do víru bitvy. Jejich mocná kouzla tříštila a odhazovala nepřátele stranou a mágové šli vstříc nesmrtelnému.
 Treveniel Moudrý doplnil jejich počet a spolu s nimi metal svá zaklínadla všemi směry. Jeho magická hůl zářila a on sám nejevil známky stáří, strachu nebo únavy.
 Válečníci kryli své mágy vlastními těly a posílali na onen svět všechny, kdož se odvážili jim postavit. Kolena se jim však roztřepala strachy, když před nimi stanul obrovský nesmrtelný démon Horblar. Jediným rozmachem svého meče srazil několik válečníků k zemi.
 Mágové se dali do práce. Zvedli paže vzhůru a jednohlasně vykřikli zaklínadlo. Nabývali na hlasitosti a stále kouzlo opakovali. Pořád dokola a dokola a jejich dlaně zářily.
 Horblar se zastavil. Neschopný pohybu se vrtěl a třásl vzteky. Bílé zářivé řetězy se začaly omotávat okolo jeho hrůzu nahánějící postavy. A démon vykřikl. Mocný hlas se rozezněl plání a přehlušil tak všechny zvuky probíhající bitvy. Zděšení skřeti i Nezkrotní, s hrůzou v očích, sledovali svého pána. Boje se na kratičkou chvíli zmírnily a na bitevním poli probíhalo jen několik málo potyček.
 Démonický válečník se vzpíral moci mágů. Další a další řetězy ho však, jako silná hadí těla, omotávaly. Démon znovu zařval. Nebylo mu to nic platné. Moc mágů a síla zaklínadla byla nad jeho schopnosti. Elfové i lidé pozorovali scénu, jež se před jejich zraky odehrávala.
 Náhle se však zářivě bílé řetězy zbarvily do ruda. Krev začala proudit články magického řetězu a ten v okamžiku praskl. Krvavá sprcha zalila všechny do vzdálenosti několika desítek metrů. Horblar byl volný a veškerá naděje pohasla.
 Lidé byli první, kdo se obrátili na ústup. A většina elfů k nešťastnému útěku neměla daleko.
Mocní mágové selhali a spousta z nich padla bezvládně k zemi. Těm slabším byla vysáta veškerá magická moc a oni mrtví zůstali ležet na krví potřísněné zemi.
 Přeživší se sotva drželi na nohou. Tři lidští čarodějové, Irvil, Zorlen a ještě jeden se podpírali, zatímco se Ereathiol, Treveniel a dva elfští mágové pokoušeli najít v sobě zbytky sil, kterými by mohli zpomalit přibližujícího se Horblara.

 Moreath, Udinelon, Garrett a další se jim hnali na pomoc. Moreath Arthiel seskočil ze hřbetu svého gryfa Arciela a nechal ho jeho vlastní zábavě. Než si však stačil probít cestu skrze všudypřítomné nepřátele, démonická čepel dopadla.
 Lidský čaroděj padnul za oběť mocnému úderu Horblarova meče. Další útok se snášel na Ereathiola. Ostří se zastavilo o magickou Trevenielovu hůl. Starý elf se odhodlaně postavil strašlivému Horblarovi. Zablokoval další démonův útok a hůl zapraskala.
 Irvil a Zorlen se dali na útěk. Jeden ze zbývajících elfských mágů také. Druhý však přispěchal na pomoc Moudrému. Vyslal paprsek modrého blesku do démonické zbroje a klesl na kolena. Horblar se rozchechtal a následným seknutím přeťal elfa vedví.
 Treveniel nezůstal nečinný a svojí holí udeřil Horblara do hrudi. Tenoučké prasklinky se objevily na bronzové zbroji, avšak hůl se rozlétla na kusy.
 Ereathiol vyslal několik vln své magické energie proti Horblarovi. Zbytečně. Nesmrtelný démon se rozpřáhl a jediným mocným úderem svého meče, vedeným z vrchu, rozsekl Treveniela Moudrého od hlavy, až po rozkrok.
 Zděšený Ereathiol padl na kolena vedle mrtvého těla nejstaršího elfa, neschopný uvěřit tomu, co se právě událo. V tom okamžiku už mu nezáleželo na vlastním životě.
 To už Horblarovu čepel odklonil křičící Udinelon. Svým kulatým štítem odolával útokům démonického válečníka. Paže mu mrtvěla, ale on se nevzdával. Bránil tělo padlého i klečícího Ereathiola. Avšak démon byl mocnější. Proklestil si cestu skrze Udinelonův kryt a sekl statečnému elfskému válečníkovi hlavu.

 Mocný výbuch energie odhodil Horblara stranou zemřelých. Moreath dorazil. Nejmocnější válečník této doby se pustil do démona. Útoky meče střídala, pro všechny ostatní, smrtící kouzla. Ne však pro Horblara.
 Moreath se vyhnul démonově čepeli a sám jej sekl přes nechráněnou část těla. Meč neškodně projel stínovým tělem. Moreathova zbraň se odrážela od démonické zbroje nebo protínala kouřové tělo a nezpůsobovala mu žádná zranění. Démon se chechtal a sám mocnými útoky sekal a bodal po Moreathovi. Ten vykryl nebo zablokoval každý úder démonovi čepele. Odrážel démona mečem i magií. Bylo to, jako sledovat komára bojujícího s tvrdou kůží zlobra nebo s bouřkovými mraky. Jeho útoky byly zbytečné. Nezbývalo mu nic jiného než se krýt a doufat, že jeho hrdinný boj poskytne dostatek času ustupujícím jednotkám.

 Dean a Vermethilion spolu s dalšími statečnými kryli ústup a zabezpečovali únik ostatním. Stružky potu kanuly Deanovi po tvářích, zádech i pažích. Zprohýbaná zbroj však stále plnila svůj účel. Blokovala údery nepřátel a Deanovi přibývalo zhmožděnin. S pokřikem se okolo něj prohnali nepřátelskými liniemi gryfí jezdci v čele s králem Urwenielem.
 Avšak nepřátel bylo příliš mnoho. Dean sledoval bojující elfy, lidi a trpaslíky. Sám přemýšlel o útěku, když uviděl mrtvé oči jeho lidského strážce Warda, ležícího mezi hromadami těl. Nepolevující Vermethilion mu však svým výkonem dodával odvahy.
 Skrze změť nepřátel si k Deanovi probojovali cestu Grub a Krumlor, který se připojil k bitvě poté, co trpaslíci byli donuceni prchnout z podzemních chodeb, kde se snažili zastavit nespočetné vlny skřetů. Bojovali udatně. Nezkrotní, Anderelští, zlobři a jeskynní skřeti je však stále více obklopovali.

 Garrett si klestil cestu řadami nepřátel. Nevnímal utržené rány. Mířil k Horblarovi. Po jeho boku se objevil vyčerpaný Varlyen. „Dnes dojdeme naší pomstě, anebo zemřeme hrdinnou smrtí!“ křikl mladičký elf.
 Běželi vstříc svým osudům. Varlyen v běhu vypustil šíp a ten prolétl Horblarovým stínovým tělem. Další se odrazil od jeho zbroje. „Cizí krev.“ procedil Horblar a přestal se věnovat boji s Moreathem. „Zmizte, vy blázni!“ křičel vůdce gryfích jezdců.
 Varlyen odhodil svůj luk a vytasil krátký meč. Zaútočil současně s Garrettem. Naueron zastavila démonická čepel a Varlyenův mečík bez jakéhokoliv účinku projel hladce, jako vzduchem, Horblarovým, kouřem tvořeným, tělem.
 Démon popadl mladého elfa a mrštil jím daleko za sebe. Nezajímal ho. Varlyen dopadl a zlomil si ruku svírající meč. Horblar zaútočil na Garretta a ten jen taktak veškerou svojí silou odrazil úder. Další magický náraz odstrčil démona od jeho nepřítele.
 „Zmiz, Garrette! Tenhle boj nemůžeme vyhrát!“ křičel znovu už vyčerpaný Moreath. „Tohle je přece důvod, proč tu jsem.“ pomyslel si Garrett a zaútočil na vzteklého Horblara. Doufal, že jeho útok bude výjimečný. Sekl přes Horblarovu nechráněnou paži. Jeho naděje se rozplynula, jako sen po probuzení, když Naueron neškodně projel stíny. „Dnes zemřeš!“ zahřímal démon.
 Čepele se zkřížily a hrozivý Horblarův smích ukrádal poslední zbytky Garrettovi odvahy. Moreath odsekl stranou Horblarovu strašlivou zbraň a stanul po Garrettově boku. „Jsi blázen.“ povzdechl si. „Ale odvážný blázen.“
 Bojovali si démonem. Horblar odkopl Moreatha a ten dopadl až tělům Treveniela a Udinelona, u něhož plakal jeho muž Ravlen. Ereathiol stále nebyl schopen ničeho jiného, než duchem nepřítomného hledění na Trevenielovo mrtvé tělo.
 Naueron nestačil vykrývat Horblarovi rány a Garrettova kožená zbroj byla rozťata. Spodní díl hrudní části zbroje odlétl kamsi pryč a z Garrettova těla se začala vylévat krev. Sečná rána táhnoucí se horizontálně přes celé břicho silně krvácela a byl jen zázrak, že útroby nevypadly ven.
 Následný úder obrněnou pěstí Garretta povalil na zem a on se i s Naueronem odkutálel pár metů od Horblara.

 Dean viděl, jak jeho přítel, kterého znal celý svůj život, leží u nohou démona. Upustil válečné kladivo i štít a běžel ke svému kamarádovi. Šíleným tempem utíkal vstříc svému těžce krvácejícímu příteli. Věděl, že umírá. Nevnímal volání ostatních přátel ani okolo něj se míhající zbraně nepřátel. Jen utíkal, netušíce, proč vlastně.

 Zamlženým zrakem Garrett uviděl k němu běžícího Deana. Byl daleko. Za ním viděl starostlivé tváře svých malých přátel. Gruba a Krumlora. Povšiml si plačícího Ravlena a mága Ereathiola, kterého sotva znal. Mrtvá těla Treveniela a Udinelona a poblíž nich právě vstávajícího Moreatha. Jen Morlena a Varlyena nikde nezaznamenal.
 Ležel na břiše na svém meči Naueronu, který původně patřil jeho příteli Nauéríelovi, a na který teď Garrett krvácel.
  „Ten meč si zasloužíš, uvidíš.“ vyvstala mu v mysli vzpomínka ze snu. „Jen ti, co vládnou Cizí krvi, dokážou nemožné.“ Slyšel Garrett hlas Volny. Následně v myšlenkách uviděl Thessaiu. „Už ji nikdy nespatřím.“ pomyslel si. „A nikdy nenajdu Emeryho. Teď je to na tobě Deane.“
 Horblar svojí obrovitou nohou převalil Garretta na záda. „Smrt přichází a všichni, které znáš, zemřou. A ani Cizí krev mi nezabrání v mém poslání.“ řekl Garrettovi Horblar.
 Garrett hleděl do rudě žhnoucích očí Horblara a pomyslel si: „Takhle ne. Takhle já nezemřu. Bude to v boji, jako Nauéríel a Udinelon a mnozí další. Nezemřu vleže, jako nějaká laciná Horblarova trofej.“
 Popadl Naueron a zakrváceným mečem, svojí vlastní krví, jím sekl po Horblarově stehně.
Strašlivý řev opustil démonovu rohatou přilbu. Horblar se zapotácel. Ve stehně se mu otevírala temným svitem zářící rána.
 Garrett se z posledních sil postavil a znovu zaútočil. Hrůzou strnulý Horblar stěží vykryl Garrettův útok. Potácel se od něj pryč. Okolní boje se zastavily. Garrett útočil. Znovu a znovu. A Horblar, který se nikdy dříve nepotřeboval krýt, byl zatlačován na ústup.
 Byl však stále hrozbou. Sám ve svém zděšení zbrkle zaútočil. Garrett odrazil démonickou čepel a prosmýkl se kolem ní. Veškerou zbývající sílu vložil do jediného úderu.
 Naueron projel krkem démona a rohatá přilba se oddělila od zbytku stínového těla. Temná energie pohltila stíny, jež tvořily Horblara a v rudém záblesku světla se démon vznítil a následně rozplynul. Vlna moci po Horblarově zničení odhodila Garretta několik metrů napříč bitevním polem. Všichni ostatní byli sraženi k zemi. Lidé, elfové, trpaslíci, skřeti i obrovští zlobři. Rozmazané stíny byly tím posledním, co Garrett viděl, než jej obklopila temnota.

 Dean a všichni udatní válečníci se sbírali ze země a nemohli uvěřit, že byl Horblar zničen. Nepřátelé upouštěli své zbraně a jeskynní skřeti se dali okamžitě na útěk. Prchali Šedavou plání i zpět do svých podzemních nor. Dusající zlobři následovali své pány a Nezkrotní a Anderelští nevěřícně hleděli na místo, kde ještě před malou chvílí stál jejich bůh.
 Urweniel zaburácel a pustil se do zbývajících nepřátel. Vermethilion, Moreath a ostatní se k němu přidávali. Zaháněli Anderelské skřety a Nezkrotné pryč z Šedavých plání. A pod jejich meči, sekerami, palcáty a kopími padali nepřátelé spojených armád k zemi. Gryfové napadali pod nimi prchající.
 Nazelenalá mlha se rozplynula a na nebi vysvitl měsíc a hvězdy. Ozářili pláň plnou padlých a umírajících. Bitva byla vybojována za cenu strašlivých a nesčetných ztrát na životech.
 Dean poklekl u svého přítele a neschopen slov jen tiše vzlykal. K němu padl i mladý Varlyen a mířil k nim i skřet Grub. A všichni společně hleděli na bezvládné Garrettovo tělo.