Fénixova šance Kap. 3: Pátrání

Kapitola 3: Pátrání

 

Malfoy Manor, Wiltshire, Anglie…

 

Rodina Malfoyových si vždy zakládala na svém postavení a bohatství. Také jejich sídlo tomu odpovídalo a to dokonce, i když bylo zrovna zahaleno v ranní mlze tak, jako tomu bylo nyní. Severusovi to vlastně připomínalo spíš zámek. Úzká okna, několik špičatých věží spojených náznakem hradeb a u příjezdové cesty dvě tryskající fontány. Normální člověk by to pravděpodobně označil za příliš honosné sídlo, ale přesně tohle by Luciusův styl. Severus to věděl a občas v určitém stavu mysli mu to i záviděl, protože jeho rodina se k něčemu podobnému nikdy ani nepřiblížila. Jeho mudlovský otec totiž obvykle všechny peníze navíc utápěl v alkoholu. I když tohle sídlo bylo přeci jen už trochu moc. Pokud by si mohl vybrat, nejspíš by se přestěhoval někam blíž k moři, aby mohl pozorovat divoké vlny rozbíjející se o útes. Tyhle myšlenky byly ovšem zcela irelevantní. Stejně nevěřil, že by ho někdy podobná budoucnost mohla potkat.

Raději tedy zaměřil svou pozornost zpět na sídlo, které už několik hodin pozoroval. Zatím si nemohl být jistý, ale vypadalo to, že Lucius Malfoy se zde už nezdržoval. Zato několikrát zahlédl Draca ve společnosti jakési mladé ženy s dlouhými karamelovými vlasy. Zřejmě se jednalo o jeho novou partnerku, i když s určitostí to zatím Severus říct nemohl. Navíc ona nebyla důležitá. Byl tady kvůli Dracovi. On jediný mohl mít nějaké informace o tom, kde se jeho otec skrývá. On byl jeho jediná naděje, jak se k Luciusovi dostat. Problém byl, že s ním nemohl mluvit. Alespoň ne v této podobě.

Jistě, jedna jeho část věděla, že je to směšné a že jednoho dne na to někdo přijde, ale teď ještě ne. Ne takhle. Na to Severus nebyl připravený a nevěděl, jestli někdy bude. Ze všeho nejraději by si vytvořil úplně novou identitu někde, kde ho lidé neznají, jenomže ani to by nic neřešilo, protože on by nezapomněl. Nemohl zapomenout na to, kým byl. To prostě nešlo.

Díky tomu měl ale jen dvě možnosti jak s Dracem promluvit. Buď mohl zase použít mnoholičný lektvar, nebo přesvědčit někoho, aby to udělal za něj, například pod Imperiem. Do toho se mu ale moc nechtělo, nebyl by o nic lepší než Pán zla.

 Samozřejmě by s ním také mohl mluvit sám a pak mu prostě vymazat vzpomínky na sebe, ale ani to Severus nechtěl. Mazání vzpomínek bylo vždy dost ošemetné a bylo tu riziko trvalých následků. Zbýval tedy mnoholičný lektvar. Komu by ale Draco mohl natolik důvěřovat, aby byl ochotný s ním mluvit o Luciusovi? Tím si Severus nebyl jistý, ale bylo mu jasné, že to z jeho strany bude vyžadovat důkladnou přípravu a plánování, než se do toho vůbec pustí. Už si nemohl dovolit udělat další chybu.

 

*****

 

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

  

Spisy, spisy, spisy. A myslet na hlášení. Když se Harry poprvé rozhodl stát bystrozorem ještě netušil, že i tady vládne byrokracie a že velkou část jeho práce bude zabírat papírování.

Ranní výslech nic nového nepřinesl, což ostatně čekal, ale podařilo se mu promluvit se Sturgisem. Chtěl, aby mu pomohl vypátrat skutečnou identitu samozvance.

„Musíme na to přijít Sturgisi, jinak mi to nedá spát. V noci se mi o tom dokonce zdálo,“ řekl mu, jakmile se po výslechu Thorfinna Rowlea ocitli sami.

„Jo máš pravdu, taky bych spal mnohem klidněji, kdybych věděl, kdo to je. A třeba nás Kingsley nakonec ještě pochválí, když mu dáme konkrétní jméno,“ chytil se toho hned Sturgis a odešel dát dohromady spisy ze všech případů, které byly připsány samozvanci. Harrymu se ulevilo. Čekal, že přesvědčit ho dá mnohem větší práci.

A tak teď seděli nad hromadou spisů ve snaze najít cokoli, co by je posunulo dál. Jako výmluvu použili Harryho nejistotu při sestavování hlášení. Pořád mu to ještě moc nešlo a tak Sturgis řekl Kinsleymu, že mu s tím v mezičase pomůže.

„Co ten anonymní tip, víme o něm něco?“ zeptal se Harry po chvíli marného hledání. Sturgis zavrtěl hlavou.

„Vůbec nic, pokaždé to byl jiný hlas. Navíc je zpráva začarovaná tak, aby se po vyslechnutí vždy zničila, takže to nemáme ani jak vysledovat. Ať je to, kdokoli, v tomhle ohledu byl chytrý.“

„Takže se nedá nic dělat, musíme to všechno projít,“ povzdechl si Harry a dal se do čtení.

 Procházeli podrobně jeden spis za druhým, až nakonec asi po dvou hodinách neskutečné nudy Harry přeci jen narazil na něco povědomého. V případu Augustus Rookwood byl na zemi jakýsi kruhový symbol, který už někde viděl. Ne ovšem na místě činu. Podle data to totiž bylo v době, kdy ho velitel Gawain poslal do bystrozorského výcvikového tábora.

„Sturgisi možná něco mám. Tenhle symbol je mi povědomý, nevíš co to je?“ zeptal se Harry svého kolegy a přisunul k němu spis, který právě studoval. Sturgis se poškrábal na bradě, jak usilovně přemýšlel.

„Vzpomínám si na to, bylo to v době, kdy si byl na výcviku. Dalo nám to docela zabrat. Ten symbol udržoval Rookwooda na místě a mi ho odtud nemohli dostat. Běžné Finite incantatem nefungovalo, zřejmě to bylo nějaké staré kouzlo nebo co. Vzpomínám si, že jsme museli zavolat specialistu na keltskou magii, aby ten kruh přerušil.“

„Takže ten symbol je keltský?“

„Přesně tak, později jsem si to našel. Říká se tomu Triquetra, tři rohy, které mají symbolizovat neoddělitelné spojení tří prvků. Mystická triplicita pokud chceš.“

„No dobře, ale co to znamená Sturgisi, já nejsem symbolog,“ zeptal se trochu netrpělivě Harry. Sice oceňoval, kolik práce si dal jeho kolega s tím, aby tohle zjistil, ale stále to nevysvětlovalo, kde ten symbol už Harry viděl.

„Jen klid Harry, už se k tomu dostávám. Takže staří Keltové Triquetru často kreslili v kruhu, což pro ně mělo magický význam. Jejich kněží ten symbol využívali například pro očišťovací rituály. Jak jistě víš, kruh je magicky neutrální místo, nic se nemůže dostat dovnitř, ani ven. Staří kouzelníci ho proto také používali jako ochranu před démony a jinými negativními silami. Nechápu ale, jak nám to pomůže najít samozvance,“ Harry se na chvíli zamyslel, než odpověděl.

„Já nevím Sturgisi, ale už jsem ten symbol někde viděl, tím jsem si jistý. Zítra máme noční, takže asi poslechnu instinkt a přes den se zastavím v Bradavicích. Třeba tam zjistím, proč je mi to tak povědomé.“ Bylo to sice trochu naslepo, ale něco Harrymu říkalo, aby se pokusil najít učebnici Prince dvojí krve, kde se poprvé dočetl o Levicorpu. Pokud si vzpomínal, naposledy byla v komnatě nejvyšší potřeby, když tam zuřil prokletý oheň. Ten ale jak známo pohltí vše živé, takže byla jistá šance, že tam ta učebnice stále někde je. A pokud ano, Harry ji najde.

„Tak dobře, dej mi vědět, když na něco přijdeš,“ přerušil Sturgis tok jeho myšlenek. Harry přikývl a právě v tu chvíli se dveře jejich kanceláře prudce rozlétly. Byl to Kingsley.

„Konec studia pánové, máme práci. Nedaleko Kvikálkova máme hlášený možný výskyt démona, musíme to prověřit.“

*****

 

 

Kvikálkov, Surrey, jižně od Londýna…

 

 Voldemort byl sice poražen, ale během posledního roku se v kouzelnické Anglii pro změnu přemnožili démoni, takže bystrozoři měli stále spoustu práce. Nikdo pořádně nevěděl, kde se vzali a ani jak s nimi účinně bojovat. Kromě toho démona nebylo snadné najít. Mohl totiž vypadat jakkoli a člověk, kterého posedl, to navíc ne vždy přežil. Smrtící kletba ho sice dokázala v případě nutnosti vyhnat, ale jelikož pokaždé zabila hostitele, bystrozoři ji příliš nepoužívali. Spíše se snažili kouzlem uvěznit démona na jednom místě a vyhnat ho svěcenou vodou, kterou démoni nesnáší. Harry věděl, že je to filmové klišé, ale fungovalo to a dokud nepřijdou na to, jak by se dal démon zabít, museli to dělat takto.

Nacházeli se na místě, které Harry dobře znal. Kousek odsud v Zobí ulici vyrůstal a i když na Dursleyovi neměl zrovna nejlepší vzpomínky, patřilo to k jeho minulosti. Petunie byla přeci jen sestrou jeho matky. Tentokrát démon posedl jednoho z jejích přátel. Poznali to podle ohnivých očí, které byly jako samotné peklo.

Harry toho muže znal pouze od vidění a nikdy ho neměl rád. Přesto bez zaváhání opsal hůlkou prostor kolem něj a udržoval ho tam, aby jeho kolegové mohli použít svěcenou vodu. Už to měli nacvičené, dělali to mnohokrát a ve třech to bylo snadné. Kingsley jim celou dobu kryl záda pro případ, že by se démon vymkl kontrole a zaútočil, nebo se tu objevil další. Nic z toho se ale nestalo.

„Sturgisi, změň tomu mudlovi paměť. Já s Harrym zatím prověříme okolí, jestli tu není další démon,“ vydal Kingsley pokyn, jakmile bylo po všem. Sturgis přikývl a Harry začal systematicky s pátracím kouzlem obcházet nejbližší domy. Nic podezřelého už však nenašel. Kvikálkov byl zase bezpečný.

„Nějaké zprávy o tom, co démon spáchal, než jsme sem dorazili?“ zeptal se Harry, jakmile se vrátil ke svým kolegům, protože to byl typický modus operandi. Démon někoho posedl a nechal ho páchat různé zločiny a výtržnosti. Pak když už se dostatečně pobavil, hostitele většinou zabil, pokud ho bystrozoři včas nenašli, což se zpočátku stávalo často.

„Vrátíme se a prověříme to na stanici. Doufejme, že toho moc nestihl,“ odpověděl Kingsley a tak se celý tým vrátil zpět na ústředí.

 

Poznámka autorky: „Triquetra (na obrázku) je skutečně starý keltský symbol. Pokud se o tomto tématu chcete dozvědět víc, koukněte na Google. V příští kapitole si uděláme malý výlet do Bradavic, tak zůstaňte se mnou. J“