Svět Aris: Kapitola V

Informační okénko

Nejvyšší generálové
Měli funkci jako vůdci, politici, a také jako i císařovi rádci. Starali se o "správný" chod říše způsoby, které by se stěží dalo považovat za legitimní.
Obyvatelstvo nemělo nejvyšší generály v oblibě. Zákon ceny války upravili natolik, že se netýkala všech lépe postavených rodin, šlechticů a jich samotných. Lidé jejich úpravu zákona neslo nelibě, téměř to vyvolalo občanskou revoluci.
Stát se nejvyšším generálem pro kohokoli bylo nemožné.
Rodiny nejvyšších generálů uzavírali manželské svazky po generace mezi sebou, odmítající přijmout kohokoli z "venčí" mezi sebe, jen aby se udrželi jejich rodiny u moci. Incesty, i manželství mezi sourozenci bylo bráno jako samozřejmost. Do tohoto začarovaného kruhu patřila i císař. Nejvyšší představitelé říše byla vesměs jedna veliká rodina, jenž se odmítala vzdát svého postavení, a všemi prostředky si je doposud dokázali udržet.



,,Bude v pořádku, pane." uklidňoval felčar Haxmanna, mezitím Axtell s Bhörnem naložili Erzima na nosítka, za řevu desítek raněných a umírajících vojáků. Zdravotníky čekal nejtěžší úkol, který jim Haxmann rozhodně nezáviděl. Vybrat vojáky s největší pravděpodobností
k přežití, dostat je co nejdříve na povrch, k lékařům a druidům a ukončit utrpení těch, kterým není pomoci. Raději by znovu bojoval s nějakým dragothem, než sledovat vyděšené tváře mužů a žen těsně před smrtí. Felčaři pronesli každému těsně před smrtí uklidňující pár slov předtím, než jim dali vypít červenou tekutinu z lahviček, které měli ve svých brašnách.
Podávaný jed byl smíchaný s uklidňující látkou, nástup byl téměř okamžitý. Dříve felčaři probodávali srdce, či dali bodnou ránu do zátylku. Tento způsob však nešel dělat do nekonečna, nechávalo to velkou psychologickou stopu na felčařích. Proto nejvyšší velení přišlo na tento způsob s lahvičkami. Haxmann odvrátil pozornost od Erzima, nadechnul se co nevíce a zamířil pomalým krokem k tělům Darwi a Astrid. Místy musel kličkovat mezi hromady těl, jimž byla podlaha téměř pokryta.
Z téměř pěti set mužů zbyla jen polovina.
Haxmannův plán celkem vycházel. Dragothští válečníci zabili ani ne šedesát mužů, včetně těch, kteří se utkali dragothem cestou sem. Mohl však tušit, že tady potkají takového dragotha? Byl to velitel, nebo strážce? Nemohl to byl jen elitní válečník?
Sám dokázal ve své zuřivosti pobít téměř dvě stě mužů! Bylo to pro Haxmanna šílené. Zároveň ho postihl pocit selhání, když pohlédl na mrtvého Gurdmana, ležící přímo pod jeho nohama. Byl rozťat od pravého ramene, až k pasu. Haxmann zaťal pěst, toho staršího velitele měl v oblibě. Zrovna Gurmdan byl jeden z těch lepších velitelů, se kterým dokázal vycházet a spolupracovat.
Od jeho těla odvrátil zrak, pokračoval dál ke svému cíli.

Při spatření zohavených těl sesterských dvojčat Haxmanna zamrazilo. Jejich maso bylo černé barvy, působilo téměř jako vysušené až ke kostem, těla byla pokryta navíc žlutými, hnisajícími boláky. Haxmannovi se málem obrátil žaludek, musel se na chvíli podívat jinam.
Tato strašná magie připomínala magii smrti, kterou dokázali ovládat i lidští mágové.
Vůbec si neuměl představit, jak musela Astrid s Darwi trpět.
Vzájemně se drželi za ruce, byli spolem až do konce svého života.
Haxmann se z toho odporného pohledu vzchopil, strhnul z jejich krků stříbrné přívěsky s Larimarem, rozhodnutý je vrátit jejím rodičům, se zprávou o jejich smrti.
Dal šest stříbrných dvěma vojákům s prosbou, aby jejich těla odnesli na povrch, rozhodnutý je později pohřbít.
Mezitím se objevili v síni vojáci třetího a sedmého praporu, kteří se okamžitě vrhli na pomoc s raněnými.


Haxmann kráčel táborem, směrem k velitelskému stanu generála Streitera.
Vojáci kolem stanů přikyvovali Haxmannovi na pozdrav, občas někteří
položili na hruď zaťatou pěst, symbol uznání a úcty.
Občas zaslechl pokřik něco o hrdinech z Dur-Khazdagu, nedávalo to Haxmannovi smysl.
Před stanem byli na stráži čtyři obrnění strážci, už z dálky poznali Haxmanna, udělali mu prostor ke vchodu do stanu.
Za stolem v rudém, obdélníkovém stanu seděl štíhlý, černovlasý muž kolem pětadvaceti let.
Měl na sobě bílou košili a tmavě hnědé kalhoty, nohu měl opřenou o stůl Rukama si masíroval prsty na noze. Při spatření Haxmanna přestal, usmál se na něj.

,,Nové boty! Nemám je ještě pořádně rozchozené!" pronesl mladý generál, vstal a zamířil
k Haxmannovi, s nímž si potřásl rukou.

,,Jsem nesmírně rád, že jsi pomohl nebohému Gurdmanovi ke splnění důležitého úkolu. Připiješ si se mnou, na něj a mnohé další padlé?" zeptal se Haxmanna, mezitím začal nalívat víno do číší.

,,Velice rád!" souhlasil Haxmann, přijal jednu z číší, společně je pozdvihly nad hlavy.

,,Na Gurdmana! A všechny statečné muže a ženy, kteří už bohužel nejsou mezi živými!" pronesl Streiter, zároveň spolu vypili číše až do dna.

,,Zaslechl jsem, že jste se utkali s čarodějem a nějakým lepším dragothem?"

Haxmann souhlasně přikývnul hlavou, vše vylíčil generálu Streiterovi tak, jak si dokázal zapamatovat. Streiter pečlivě naslouchal, občas přikývnul hlavu na porozumění.

,,Toho se nejvíce obávám Haxmanne." pravil Streiter, po dokončení Haxmannova souhrnu.

,,Vím, na co narážíš." odvětil Haxmann, odložil číši na stůl ,,Stále nevíme i po třech staletí, co jsou dragothové zač. Ani nevíme, jaké trumfy mají v rukávu."

,,Přesně! Po tolik generací jsme naráželi jen na jejich válečníky, občas na čaroděje. Teprve po tak dlouhé době se objeví brána na místě, kde jsme to vůbec neočekávali. Navíc přímo
v srdci města, pro nás tak důležitého s doposud neznámým válečníkem!"

,,Obáváš se, že teprve ukáží svoji skutečnou sílu." dodal Haxmann na úvahy Streitera.
Streiter se usmál, nalil ze džbánu do číší další víno ,,Jsem nesmírně rád Haxmanne, že sdílíš moje myšlení. Jen je škoda, že jsi jeden z těch mála, kterým to dochází!" dodal generál.

Haxmann povytáhl nechápavě obočí ,,Co mi chceš tímhle naznačit?"

,,Sám víš Haxmanne, že bez trpasličích pušek a dalších vynálezů by byl náš boj poněkud obtížnější. Víme, jak jsou proti dragothům účinné. Nejvyšším generálům jsem proto poslal vzkaz s doporučením, o reorganizaci a přezbrojení našich armád. Chci více pluků s puškami, více děl, více bomb a granátů. Hádej jaká byla odpověď!"

,,Odmítli to." odvětil Haxmann, při jeho slovech Streiter protočil očima.

,,Ano! Ti staří dědci, kteří se nedostali dál, než ke hradbám hlavního města odmítli! Můj nápad a poznatky smetli okamžitě ze stolu!"

,,Chtějí stále bojovat tradičním stylem." dodal Haxmann.

,, Opět přesná poznámka! Opovrhují zbraněmi trpaslíků. Věří, že je porazíme s tím, co máme. Teď nám dragothové uštědřili pořádnou lekci, která by nás měla nutit zamyslet se nad změnou." pronesl generál Streiter hodně vášnivě, pohlédl ze stanu na modrou oblohu.

,,Tři staletí bojů, kde naši předkové, dědové i otcové bojovali s nepřítelem, o kterém nevíme stále nic. Po tolika letech se ukáže další brána mimo severní oblast, v místě, kde nás to hodně zabolelo."

,,Spíš dle mě jsou trpaslíci další na řadě." dodal Haxmann, přistoupil vedle Streitera, jenž nad jeho připomínkou souhlasně přikývnul.

,,Také možnost! Přece jen kolik žije elfů? Necelých tři sta tisíc po celém kontinentu. Kolik jich bylo na samotném začátku války? Snad kolem padesáti milionů? " zauvažoval znovu Streiter.

,,Cestou jsem zaslechl nějaké pokřiky o hrdinech z Dur-Khazdagu." snažil se změnit téma Haxmann. Věděl, že dosavadní téma nikam nepovede. Tohle probírali už nesčetněkrát.
Streiter se nad poznámkou Haxmanna usmál.

,,Ano, ano! To je moje práce. Snažím se vojákům zvýšit nejen morálku, ale i pohled na možnou lepší budoucnost. Což si musíme přiznat, nevypadá zrovna dvakrát nejlépe.
Nechal jsem všude rozhlásit, že vojáci pátého praporu, včetně tvé družiny dosáhli velkého vítězství. Stali jste se hrdiny pro mnohé z nich." odpověděl Steiter, zamířil ke svému stolu.
Ze šuplíku vytáhl dva měšce.
,,Což mě vede k připomínce naší tajné dohody mezi námi." dodal generál. Do pravé ruky chytil první měšec, který podal Haxmannovi ,,Tohle je pro členy tvé družiny." dodal Streiter, prstem levé ruky poťukával na druhý měšec.

,,Myslel jsem, že si rozumíme Haxmanne! Slíbil jsi, že nebudeš Erzima vystavovat nebezpečí!" změnil Streiter svůj přátelský tón na téměř nepřátelský.

Haxmann pokrčil rameny ,,Bohužel nemůžu ho nechat během boje v táboře. Ostatní by to brali dosti nelibě."

Streiter sklopil zrak k zemi, rovnající své myšlenky ,,Vím, že tohle je těžké! Jenže jak se tohle dozví moje sestřenice..... určitě mě bude chtít vzít kyjem po hlavě! Erzim je její poslední, žijící potomek. Nebýt toho podělaného zákona, poslal bych ho domů. Jenže to nejde! Musíš ho udržet naživu!" dokončil s menším úšklebkem na tváři.

Haxmannovi se protočily panenky. Měl sice generála Streitera v oblibě, jenže jeho jednání dokázali občas jít na nervy. Má chránit Erzima a pošle jej s ním do mlýnku na maso? Tohle byl zrovna ideální příklad. Vzal Erzima pod svá ochranná křídla, co víc si mohl přát? Nebýt jejich dohody, ležel by Erzim jako řadový pěšák určitě už dávno mezi mrtvými. Takže už teď Haxmann tohle začal považovat za úspěch.



,,Nejsi kretén?! Takhle odporně pančované víno donést za tři měďáky?!" uslyšel Erzim, když se probudil. Otevřel oči, hleděl na bílou střechu stanu. Snažil pochopit, kde se nachází, a co se vlastně stalo.

,,Děláš jako bys sehnal určitě něco lepšího!" zazněl další hlas. Erzim rozpoznal konverzaci Zorida s Axtellem. Promnul si oči, zabolela ho hlava, když se postavil na nohy.
Dopotácel se k východu ze stanu. Přivítal ho ostrý, ranní sluneční svit.
Měl pocit, že mu vypálí oči. Axtell se Zoridem seděli na dřevěných židličkách, před nimi byl kulatý stolek s džbánem vína a pěti číšemi. Všimli si Erzima, stojícího před stanem. Oba současně pozdvihli své číše nad hlavy ,,Hleďme! Náš hrdina z Dur-Khazdagu! Konečně je mezi námi! Přivítejme zabíječe dragothů!" pronesli společně s úsměvem, poté se napili.
Erzim došel za dvojicí, sedl si na volnou stoličku, držel si bolavou hlavu oběma rukama.
,,Cože jsem?" zeptal se nechápavě. Axtell se Zoridem se usmáli, poplácali Erzima po rameni.
,,Jsi hrdina hochu! Přemohl si nejsilnějšího dragotha, kterým jsme se doposud setkali!" odpověděl Axtell, začal nalívat víno Erzimovi.
,,Vůbec si na to nevzpomínám." dodal Erzim.

,,Tak my ti pomůžeme si vzpomenout!" zasmál se Zorid ,,A víš, co je na tohle vzpomínání nejlepší?! Pořádně se napít vína!" pokračoval Zorid, když mezitím Axtell podával Erzimovi číši.
Erzim zamyšlený nad tím, co se vlastně stalo se napil vína. Záhy vyskočil na nohy, převrátil přitom svoji židličku na které seděl, okamžitě začal vyprskávat obsah ze svých úst.

,,Co to je za hnus?!" procedil skrz zuby Erzim, snažil se pořádně nadechnout.
Axtell se vyčítavě podíval na Zorida ,,Říkal jsem ti, že ten koupenej pančák stojí za hovno! I Erzim to okamžitě poznal!"

,,Ale prosím tě! Vždyť Erzim je ještě neznalý abstinent!" bránil se Axtell. Zorid chápavým pohledem se obrátil k Erzimovi ,,To je vlastně pravda! Neboj se chlapče! My tě z toho vyléčíme!" dodal Zorid. S Axtellem se začal hlasitě smát, aniž by si uvědomili, že jsou uprostřed tábora.

,,Můžete se laskavě ztišit?! Ne každý je zvědavý na vaše blbiny!" ozval se Höwertzův hlas zevnitř stanu.

,,Copak Höwertzi? Nemůžou tvé knihy v klidu spinkat?" zasmál se Zorid svému pokusu o vtip.

,,Z čeho, že mě chcete vyléčit?" reagoval opožděně Erzim, postavil židličku zpět na nohy
a sednul si. Zorid dal ruku na jeho rameno ,,Víš Erzime, chlap většinou přijde o opilské panictví. Poté se ženou a nakonec o bitevní panictví! Ty milý brachu, to bereš poněkud obráceně." zachichotal se Zorid ,,O ztrátu panictví se ženou můžeme rovnou přeskočit! Po našem návratu zajdeme do krčmy, prý nás všechny zveš!"

Erzim nahodil absolutně nechápavý pohled ,,Jaký zas panictví?" dodal ve chvíli, kdy Axtell vybuchl smíchy. Zorid s Erzimem se na něj podívali ,,Čemu se řechtáš?" nechápal Zorid jeho smích. Axtell nemohl pobrat dech, jen jim ukázal prstem za jejich záda.
Erzim se Zoridem se otočili tím směrem. Zatímco Zorid se začal smát natolik, že to připomínalo spíš řev trolla, Erzim raději sklopil zrak, byl červený jako rak a dělal, že nic nevidí.
Cestou mezi stany kráčel Bhörn, celý nahý, snažící se ignorovat pohledy všech lidí kolem. Všichni na něj pobaveně nebo v úžasu civěli, občas se ozvalo i hvízdnutí.
Když Bhörn spatřil Zorida, Axtella a Erzima, jenž na něj civí, zarazil se. Zaskřípal zuby, zaťal pěsti. Pevně doufal, že zrovna na prvně dva jmenované nenarazí. Neměl náladu na jejich blbé připomínky, ale co už mohl dělat. Bhörn se vztyčenou hlavou tedy pokračoval přímo
k nim. Úsměvy Zorida a Axtella se každým jeho krokem zvětšoval, jen Erzim by se nejraději cítil líp kdekoli jinde.

,,To je tvoje normální velikost, nebo ti je taková zima?" zeptal se Axtell, ukazující směrem Bhörnovi k rozkroku. Zorid vybuchl smíchy, hned vzápětí nahodil vážnou tvář ,,Co se ti stalo Bhörne? Někto tě přepadl a okradl?"

Bhörn se snažil na venek působit klidně a být nad věcí, jenže hluboko uvnitř by těm dvěma nejraději utrhl hlavy.
,,Pánové! Znáte moji zálibu v hazardu? Zvlášť kostky jsou moje srdcová záležitost. Prostě jsem neodolal a musel jsem si zahrát. Měl jsem posledních pár měďáků a ze začátku se mi celkem dařilo...."

,,Hrál si kostky s chlapy z prvního praporu?" přerušil ho Axtell.

,,Víš, že mají cinknuté kostky? dodal hned Zorid.

Bhörn jejich připomínky nijak nekomentoval ,,Dlužím pět stříbrných, které jsem logicky neměl u sebe....."

,,Takže si vzali tvoji výzbroj a zbraň jako zálohu?" zasmál se Zorid, plácnul se do kolene se slzičkami v oku ,,Škoda, že tady není Stass s Haxmannem! Chtěl bych vidět, ty jejich ksichty!"

,,Oni tady nejsou?!" vyhrkl vyděšeně Bhörn.

,,Byli tady. Haxmanna chytl asi průzkumný zápal. Překecal toho trpaslíka, aby ho vzal znovu do té podzemní síně a vzali sebou Stasse." odpověděl pobaveně Axtell.

,,Nenechal tady náš žold?" zeptal se už zoufale Bhörn.

,,Ne. Říkal něco o tom, že jsme zvířata a vše bychom hned rozfrcali." pravil Zorid, vypil zbývající obsah ze své číše ,,Můžeš zkusit Höwertze! Určitě ten gržgrešle bude mít." dodal ještě.

,,Hej Höwertzi! Spíš?!" začal řvát Zorid ,,Máš tady doslova visící prosbu o pomoc!"

Ze stanu se vynořila Höwertzova špinavá blond hlava, při spatření Bhörna v celé své kráse se nezmohl na slovo. Chvíli na něj civěl, párkrát zamrkal, jestli se mu tohle nezdá.

,,Chlape, tímhle ti určitě nedokážu pomoci! Budeš si muset s ním skočit za druidem, nebo mágem. Zázraky prostě neumím." řekl ledově klidným hlasem Höwertz.

Erzim tohle už nevydržel a musel se začít hlasitě s ostatními smát. Bhörnovi to neuniklo, byl téměř na prahu zoufalství. Zvedl svoji pravou pěst před sebe ,,Běžte všichni čtyři do prdele! Jestli nechcete ucítit moji pěst ve vašich ksichtech, tak mě přestaňte srát a založte mě! Děkuji!" zařval Bhörn.
Höwertz se nad ním smiloval, podal mu měšec se stříbrňáky.

,,Hej Bhörne! Dostaneš ode mne dva stříbrňáky navíc, když nám tady a teď zatančíš na tom stole." dodal Höwertz.

,,Kdyby to byl Zorid, nebo Axtell mám pochopení. To jsou idioti! Ale že ty Höwertzi? To bych do tebe nikdy neřekl!" zavrčel Bhörn při odchodu zpátky pro své věci.

Axtell se Zoridem vstali ze židlí, když byl Bhörn dostatečně daleko. Chytili se kolem ramen, uklonili se, a začali společně zpívat:

Vrabčákem v hrsti,
vejci ven!
To Bhörn jde ze svým mocným kladivem!

,,Kreténi!"



Haxmann v doprovodu Stasse a jejich průvodce Gustfasonna procházeli chodbou, k hlavní síni podzemní části města. Cestou potkávali stovky trpaslíků, kteří po znovu dobytí města, se hned začali dávat do oprav a pořádku. Rozjížděli znovu své hutě a strojírny. Říšští vojáci nakládali mrtvé do vozíků, ještě teď, skoro dva dny po boji felčaři odnášeli poslední raněné.
Haxmannovi nedával spát dragothský čaroděj. Chtěl pochopit, proč se nezapojil od samého začátku do boje, navíc jeho použitá magie byla Haxmannovi hodně povědomá.
V hlavní síni ještě bylo dost mrtvých, jen pár trpaslíků, kteří kontrolovali statiku síně.
Haxmann jen pohlédl na hromady neforemné hmoty, jenž vznikala z dragothských válečníků.
Stejně na tom bylo i čarodějovo tělo, jenže jeho hábit se nepřeměnil, zůstal téměř nedotčený. Haxmann začal zlomeným kopím hmotou míchat a tužší části převracet, doufající nad nějakým nálezem. Stass jen mlčky postával za jeho zády, kontroloval pohledem své okolí, Gustafsonn mezitím šel za svými druhy.
Haxmann namotal cáry róby na toporo kopí, mlaskavým zvukem z ní odkapávala hmota.
Pod ní si všiml čarodějovy brašničky, rukou ji začal pomalu vysvobozovat z pod hmoty.
Stass při tom pohledu nahodil znechucený obličej, nijak to však nekomentoval.
Haxmann začal prohledávat obsah brašny. Jediné, co našel byl kámen.
Začal si jej prohlížet.
Byl velikosti dlaně, černý jako ta nejhlubší noc. Podivný byl jeho povrch. Haxmannovi to připomínalo, že by se díval na jasnou noční oblohu, plné hvězd. jako by svíral malý kousek noční oblohy.

,,Co jsi našel?" zeptal se ho Stass.

,,Kéž kdybych to věděl, Stassi." odvětil Haxmann, očima se snažil najít Gustafsonna. Zrovna měl namířeno k nim. Haxmann zdvihl kámen na úroveň trpaslíkových očí.

,,Nevíš, co tohle může být?" zeptal se Haxmann trpaslíka. Gustafsonn na šutr chvíli hleděl, snažící se pátrat ve své paměti, nakonec zavrtěl hlavou ,,Bohužel. Něco takového vidím poprvé v životě, a to mi táhne k pěti stovce." odpověděl Gustafsonn.

Haxmann přikyvoval, podíval se na Stasse ,,Zkusíme ještě Höwertze a Alkaisanna."

,,Znáte Alkaisanna?" zeptal se Gustafsonn zvýšeným zájmem.

,,Je to můj starý, dobrý přítel pane Gustafsonne. Vlastně díky němu jsme tady. Nevíte, kde bych ho mohl najít?"

,,Pokud je mi dobře známo, tak měl by být v přístavu na kontinentu." odvětil Gustafsonn.

,,Očekávám, že bude ubytován v nějaké krčmě." ověřoval si Haxmann.

Gustafsonn se usmál, vypil obsah piva ze soudku, který svíral v ruce. Vousy si utřel pěnu kolem úst a dlouze si říhnul.

,,Beru to jako souhlas." pravil Haxmann, otočil se ke Stassovi ,,Stihneme ještě dnes večer nějakou loď, směřující zpět na kontinent?"