Fénixova šance kap.7: Nepříjemné setkání

Kapitola 7: Nepříjemné setkání

 

 

Malfoy Manor, Wiltshire, Anglie…

 

Honosné sídlo Malfoyových tonulo ve tmě. Harrymu při pohledu na něj naskočila husí kůže, přestože to bylo již docela dlouho, co tu byl naposledy. Právě tady během svého zajetí Draca tenkrát odzbrojil, což způsobilo, že se stal pánem bezové hůlky.

Vzhledem ke vztahům, jaké mezi ním a Dracem panovaly na škole, byl z toho setkání nervózní. Vycouvat, ale nemohl. Slíbil Snapeovi, že s ním promluví a byl pevně rozhodnutý svou část dohody dodržet.

V práci celý den přemítal nad tím, co mu řekne a jak se bude Draco asi chovat. Nyní nadešel večer a ještě stále neznal odpověď. Nedá se nic dělat, budu tedy muset improvizovat. Řekl si Harry a odhodlaně stiskl domovní zvonek. Dát o sobě vědět byla zdvořilost, ačkoli nepochyboval, že ochranná kouzla kolem domu jeho přítomnost již zaznamenala.

Uvítala ho domácí skřítka. Poté co Harry ukázal bystrozorský odznak a oznámil, že je tu ve služební záležitosti, byl zaveden do přijímacího salónku.

Pán domu se objevil zanedlouho ve společnosti jakési krásné mladé ženy, kterou Harry neznal. Draco vypadal stejně jako předtím. Aristokratický vzhled, uhlazené vystupování a lehce arogantní výraz. Přestože byl již večer, měl na sobě přiléhavý společenský hábit tmavozelené barvy, zřejmě, aby uvítal hosta, jak se sluší. Harry ovšem nepochyboval, že i to je pouhá zdvořilost a snaha předvést způsoby člověka vychovaného ve vyšší společnosti.

„Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“ zeptal se blonďák sarkasticky. Pak ale jakoby si na něco vzpomněl a v rychlosti představil svou snoubenku. Byla opravdu krásná. Světlé karamelové vlasy jí ve vlnách splývaly po zádech a její modré oči přímo zářily. Alitea se na Harryho otočila s přátelským úsměvem, který se tolik lišil od toho Dracova. Sice byla oblečená stejně elegantně a měla podobně vznešené rysy, ale na rozdíl od svého budoucího manžela vypadala, že Harryho skutečně ráda vidí.

„Velmi ráda tě poznávám, dost jsem o tobě slyšela.“

„Kéž bych mohl říct to samé. Omluvila bys nás prosím? Potřebuji tady s Dracem probrat něco důležitého,“ požádal Harry zdvořile. Jakmile se však vzdálila, opět použil tón, kterým s Malfoyem mluvil obvykle.

„To jako vážně Malfoyi? A co Pansy?“

„S ní to byl jen bezvýznamný školní románek, pokud víš co tím myslím. Alitea je mnohem vyzrálejší. A navíc, je to Francouzka,“ mrknul na něj Draco, jakoby právě tahle skutečnost všechno vysvětlovala.

Harry přikývl, ačkoli nevěděl. On chodil s Ginny už na škole a hned po válce se vzali.

„Tak to gratuluji. Co kdybychom se ale raději vrátili k tomu, proč jsem přišel?“ Připomněl Harry a následoval Malfoye do luxusního obývacího pokoje, kterému vévodil obrovský starožitný lustr. Posadil se na černou koženou pohovku a spíš ze zdvořilosti, než že by měl na ní opravdu chuť, přijal nabízenou whisky.

„Takže jak mohu být nápomocný bystrozorům?“ zeptal se Draco pochybovačně, jakmile se usadil naproti a ležérně si přehodil nohu přes nohu. Harry mu stručně vysvětlil situaci. Vynechal přitom Snapea, přesně jak slíbil. Když skončil, Malfoy se kupodivu nesnažil tvrdit, že o svém otci nic neví. Že by byl zrovna ochotný ke spolupráci se ovšem také tvrdit nedalo.

„Proč si myslíš, že bych ti to měl říkat Pottere? Ze starého přátelství?“

„To sotva, ale mohlo by to být pro tebe výhodné,“ řekl mu Harry a Draco se poté zachoval jako pravý Zmijozel. Nikdy nikomu nepomáhej, pokud tím nezískáš i něco pro sebe. To byla jejich zásada.

„To už zní líp. Poslouchám.“

„Když nám pomůžeš, postarám se, aby jméno Malfoy nebylo spojováno jen se smrtijedy. Kromě toho tím prokážeš, že nejsi stejný zbabělec, jako tvůj otec.“

„Nad tím by se dalo uvažovat, ale chci ještě něco. Pokud ho chytíte, uvedeš mě jako hlavní zdroj informací a postaráš se, abych neskončil v Azkabanu. Nikdo po mě nepůjde. Rád bych totiž zůstal v Anglii oficiálně, aniž bych se musel skrývat.“ Pravdou bylo, že tohle Harry nemohl úplně ovlivnit, ale to Draco nemusel vědět a tak po krátkém zaváhání souhlasil. Vždycky byl přesvědčený, že ten kluk žije jen ve stínu svého otce. Možná byl jeho osud od začátku předurčený tím, že je Malfoy. Teď konečně dostal příležitost dokázat, že není stejný.

Jako by tím chtěl jeho úvahy potvrdit, natáhl se Draco pro pergamen a v rychlosti na něj něco zapsal.

„Skrývá se i s matkou ve Francii, máme tam letní sídlo. Po válce jsem tam byl nějakou dobu s nimi, ale když jsem poznal Aliteu, rozhodli jsme se žít tady,“ vysvětlil Draco a s naprosto chladným výrazem ve tváři podal Harrymu kousek pergamenu s adresou. Bylo vidět, že mu nedělá nejmenší problém svého otce udat. V této rodině zdravé vztahy rozhodně nepanovaly.

„Díky,“ řekl Harry a kouzlem si přivolal hábit. Jeho návštěva byla u konce. Měl, pro co přišel a rozhodně tu nechtěl zůstávat déle, než bylo nutné. On a Malfoy nejspíš nikdy přáteli nebudou, na tom se nic nezměnilo.

 

*****

 

Newgrange, Brú na Bóinne, Irsko…

 

Voldemortova knihovna byla působivá. Tolik starých a vzácných knih o černé magii Severus nikde jinde neviděl. Pokud bylo v sídle Pána zla nějaké místo, které měl rád, byla to právě tato místnost. Díky velmi silným ochranným kouzlům zůstala jako jediná téměř nepoškozená. Bystrozoři se sem nedokázali dostat, ani když přivolali své nejlepší odeklínače. Severus však věděl, že jeho ta kouzla pustí. Znamení zla, které mu už navždy bude hyzdit předloktí a připomínat kým byl, totiž fungovalo jako vstupenka, i když už bylo mrtvé. Také věděl, že pokud se o démonech dá najít něco užitečného, bude to tady, ve Voldemortově soukromé sbírce.

Černá magie ho vždy fascinovala, což byl ostatně také důvod, proč se rozhodl Potterovi pomoct. I když mnozí říkali, že je zlá, Severus tomu nevěřil. Zlí jsou kouzelníci, magie je jen prostředek. Nepochyboval ovšem o tom, že úmysly toho, kdo sem pustil démony, rozhodně zlé jsou. Vypustit něco tak nekontrolovatelného? To by žádný příčetný člověk neudělal.

Severus si vybral několik knih, které vypadaly nadějně, kouzlem je odlevitoval k jednoduchému stolku uprostřed místnosti, který předem očistil od prachu. Pak neverbálním Lumos rozsvítil svou hůlku a ponořil se do čtení. Čas pro něj v tu chvíli přestal existovat.

Dozvěděl se, že démoni v našem světě nemají žádné fyzické tělo. Aby ho získali, musí někoho posednout, pak mohou škodit jeho prostřednictvím. Díky tomu představuje jejich vyhánění veliký problém a to i za předpokladu, že je nalezena brána, kterou sem vnikli. Na její otevření a zavření se používají, jak Severus očekával rituály pokročilé černé magie. Předtím je ale třeba přivolat démony do blízkosti brány a svázat je, aby nemohli utéct, ani nikoho posednout. Jak toho docílit už tady ovšem nebylo a tak začal systematicky procházet další knihy.

Nebylo to snadné. Teoreticky existovalo několik způsobů jak démony svázat, ale výsledek nikdy nebyl zaručený, protože závisel na síle konkrétního démona. Jelikož podle legend nejlepšího výsledku obvykle dosahovali staří Keltové, rozhodl se Severus jít touto cestou. Prostě pomocí černé magie přivolám démony k bráně, použiju starou keltskou magii pro jejich svázání, pak je další černou magií vyženu a bránu uzavřu. To zní opravdu jednoduše. Pomyslel si sarkasticky a s povzdechem knihu zase zavřel. Už teď mu bylo jasné, že provedení takového plánu bude vyžadovat pečlivou přípravu, velmi pokročilé znalosti černé magie a spoustu času stráveného studiem keltských kouzel, ze kterých sám Severus znal pouhé základy. Tohle bystrozoři nemají šanci zvládnout. Uvědomil si.

Se svým pátráním ještě neskončil, ale už nyní věděl, že to co zjistil, Pottera rozhodně nepotěší. A ať se tomu uvnitř bránil sebevíc, došlo mu, že se do toho opravdu chce pustit s ním. Byla to výzva a něco takového právě teď potřeboval, protože mu pomalu docházeli smrtijedi. Navíc poprvé od konce války měl nějaký konkrétní cíl, něco smysluplného, čím se mohl zabývat. Sice to znamenalo spolupracovat s Potterem, ale jsou i horší věci, no ne? Navíc Harry Potter se opravdu změnil, dospěl a možná i díky tomu se Severus jejich spojenectví nebránil.

Jeho záměry, ani tím zda mu jako bystrozorovi může věřit, si nebyl úplně jistý, ale doufal, že s tím si v případě nutnosti dokáže poradit. Mohl ho přece prozradit rovnou a neudělal to, proto se to i Severus rozhodl risknout. Koneckonců stejně neměl žádný pořádný život, který by mohl ztratit.

 

Poznámka autorky: Newgrange je skutečně existující místo ve východním Irsku. Jedná se o monument z období neolitu pravděpodobně postavený k náboženským účelům. Patří do seznamu světového dědictví UNESCO.