Svět Aris: Kapitola VI

Informační okénko

Říše lidí

Díky své rozlehlosti (cca 15 milionů km², což je srovnatelné s velikostí Ruska) je říše lidí rozložena do pěti provincií: Sever, západ, jih, východ a střed.
Severní a západní byli především zaměřené na zemědělství. Východní provincie díky hodně hornatému terénu bylo bohaté na doly, jih byl z většiny bažinatý.
Střed bylo císařské město Cadrin, které působila jako křižovatka a srdce celé říše.
Hrabata z vyšších vrstev společnosti měli na starosti provincie se správci hlavních měst.
Uváděli do běhu i své verze zákonů, snažili se udržovat klid a bezpečnost ve svých provinciích za pomoci dobrodruhů.




Erzim se už nemohl dočkat, jak vypadne ze člunu a ucítí pevnou půdu pod nohama.
Cestou z ostrova strávil se členy své družiny na lodi skoro dva dny. Dva dny otravné mořské nemoci, doplněné připomínkami Axtella a Zorida, co vše se může během plavby stát.
Ještě před vyplutím pochovali těla Darwi a Astrid. Erzimovi naskakovala husí kůže pokaždé, když si vzpomněl na zohavená těla dvojčat. Raději si nechtěl představovat, jakým utrpením museli projít.

Člun dorazil na molo přístavního města Mineb, nejbližší přístavní město směrem
k ostrovu. Obchodní přístav se za posledních pár týdnů změnilo na jeden velký vojenský tábor, ze kterého domácí obyvatelstvo nebylo zrovna nadšené. Tedy až na krčmy, zažívající doslova jedny velké žně. Haxmann ve společnosti Stasse
a Höwertze vyrazili hned po vylodění sehnat nějaké informace o pobytu Alkaisanna. Mezitím měl Erzim s ostatními počkat do jejich návratu v krčmě
"U chromého koně". Axtell se Zoridem ještě předtím šli zkontrolovat koně
s povozem, které měli ustájené ve stájích, patřící přímo správci města.
Bhörn společně Erzimem na ně čekali na jednom z pěti tržištních náměstí, plný obchodníky snad z celé východní provincie. Erzim se prodíral davy lidí
i vojáků, kteří si prohlíželi všemonžé zboží. Cestou se mu ztratil Bhörn, který potkal pár známých a hodil se s nimi do řeči.
Erzim nechtěl rušit, ani stát a přešlapovat u Bhörna. Nechtěl působit dojmem, že ho má Bhörn na starosti, jak malého kluka. Na zabití času si začínal prohlížet kožené výrobky v jednom ze stánků.
Toho přestalo bavit a pokračoval tedy dále. Na druhém konci náměstí bylo podstatně méně lidí, což se Erzimovi ulevilo. Pocházel z provincie Střed, které bylo známo jako hodně lidnaté a společenské místo. Erzim spíše volil samotu, či společnost svých blízkých. Doufal, že ještě svoji matku a sestru uvidí. Při vzpomínce na domov si všiml postávající postavy na konci tržiště. Tu zrzavou felčarku z Dur-Khazdagu by nepřehlédl, i kdyby se snažil sebevíce.
Stála osamocena, až na samotném konci tržiště, v rukách držela před sebou svoji lékařskou brašnu, hledící zamyšleně do země. Erzima přitahovala už od prvního spatření na lodi, jenže si nedokázal dodat odvahu ji oslovit. Nevěděl jak by mohl navázat konverzaci, jen stál
a hleděl na felčarku.
Dívka zvedla hlavu, rozhlédla se kolem sebe. Při spatření civějicího Erzima se lehce začala usmívat. Erzim si uvědomil, že si jej všimla. Donutil se tedy k pohybu směrem k felčarce.
Každým svým krokem si říkal, že tohle je špatný nápad. Nejraději by se otočil na podpatku
a zdrhl, nebo případně prošel kolem ní. Nejistota v něm rostla, když se na něj dívka usmívala čím dál víc. Začínal mít dojem potu po svém těle, jeho chuť utéct pryč a neznemožnit se, byla na samotné hranici její snesitelnosti.

,,Podívejme se, náš hrdina z Dur-Khazdagu!" řekla s úsměvem dívka.

Rázem z Erzima spadla nervozita, trochu se pousmál. Sice se mu ten titul líbil, ale uvědomoval si, že měl jednoduše kliku. Nebýt pistolí od Höwertze, ležel by už zahrabaný někde na ostrově.

,,Hrdina? Spíš jsem měl štěstí. Jen doufám, že jsem si veškerou štěstěnu nevybral." pronesl Erzim.
,,Je příjemné potkat člověka, který je schopný si přiznat pravdu." dodala.

,,Necítím se rozhodně jako nějaký hrdina." odpověděl Erzim, začal se trochu červenat.

,,Přesto je to velký čin, který si zaslouží uznání." odvětila dívka ,,Copak se jako hrdina necítíš, Erzime?" dodala.

,,Znáš mé jméno?" divil se Erzim, poté si hned uvědomil, že to byla blbá otázka.

Felčarka se opět usmála ,,Samozřejmě. Kdo by tě neznal? Přátelé z praporu mi o všem vyprávěli. Jsme skoro jako jedna velká rodina a nemáme mezi sebou moc tajnosti."

,,To je pěkné." pravil Erzim, dokázal se více uvolnit ,,Jen ze zvědavosti, kde jsi vlastně byla? Během boje jsem tě nikde nezahlédl." zeptal se.

,,Zůstala jsem na Gurmdanův rozkaz s raněnými při našem prvním setkání s dragothem."

Erzim přikývnul na souhlas, tohle jej nenapadlo.

,,Nechceš zajít do krčmy? Mám namířeno ke Chromému koni, snad budou mít něco dobrého k jídlu." vyhrkl náhle ze sebe Erzim. Cítil se jako vítěz, když to dokázal říct. Zároveň měl pocit hanby, nad takovým kostrbatým pozváním.
Nad jeho pozvánkou se felčarka přestala usmívat, její tvář začala působit dosti chladně.
Erzimovi začalo docházet neúspěch jeho marného pokusu.

,,Je to Erzime od tebe milé... jenže na někoho zrovna čekám." odpověděla dívka, podívala se mu přes rameno ,,Už jsou tady!"

Erzim se otočil pomalu, očekávající nepříjemné pohledy, či pěst ve své tváři.
S úlevou na duši si všiml houčku vojáků s několika felčary i felčarkami, kteří prošli kolem něj v dobré náladě.

,,Jdeš taky? Za chvíli vyrážíme!" zeptal se jeden z vojáků felčarky, ta přikývla na souhlas.
Erzim sklopil hlavu k zemi, začínající si sypat popel na hlavu.

,,Je mi to líto Erzime, ale zrovna náš prapor směřuje na sever. Máme se přihlásit do jedné
z mnoha pevností, hlídající hranice." řekla nešťastnému Erzimovi ,,Mrzí mě to." dodala dívka zklamaně. Poté se otočila směrem k odchodu, Erzim stál na místě jak zpráskaný pes.
Očekával sice odmítnutí, přesto ho zabolelo.

Felčarka se potom zastavila, otočila se k Erzimovi ,,Určitě se uvidíme, milý Erzime! Příště to určitě vyjde!" řekla felčarka, kráčela pomalým krokem pozpátku, stále držela svoji lékařskou brašnu před sebou.
,,Jmenuji se Lithy. Kdyby ses někdy u pátého praporu po mě někoho vyptával." dodala s úsměvem.

Erzim její úsměv opětoval ,,Doufám, že co nejdříve." odvětil s pocitem selhání.
Ještě chvíli se díval do ulice, kterou Lithy odešla. Věděl, že její poslední slova měla utěšit jeho zármutek. Během jeho sebelítosti ucítil něčí ruku, kolem svých ramen.
Dle síly stisku usoudil Bhörnovu přítomnost.

,,Copak, copak? Našemu hřebečkovi se zachtělo klisničky?" řekl Bhörn, poplácal Erzima svou rukou po rameni takovou silou, že donutila Erzima se ohnout v pase. Erzim začíná tušit, že tohle si Bhörn nenechá pro sebe. Určitě se zmíní Zoridovi a Axtellovi v krčmě o jeho snaze.
Potom bude poslouchat od této trojice vtípky a odborné rady, po celý večer na svoji osobu.
Pomalu začínal litovat toho, že ho dragoth v Dur-Khazdagu nerozmačkal.



Haxmann v doprovodu Stasse a Hövertze následovali jednoho z trpaslíků po schodech
v krčmě "U prostého srdce" do jednoho z pokojů. Haxmann se svým doprovodem vešli do pokoje, zatímco trpaslík zůstal přede dveřmi na stráži.
Na posteli ležel téměř osmi set letý, starý bělovlasý trpaslík Alkaisann. Místo pravé nohy měl jen pahýl, na levé ruce mu chyběl prsteník a malíček. Přes jeho tvář se táhla čerstvá jizva.
Kolem něj postávali dva trpaslíci. Nejblíže k Alkaisannovi měl na sobě kvalitní, trpasličí zbroj.
Změřil si Haxmanna a jeho společníky téměř pohrdavým pohledem. Další trpaslík byl za jeho zády, ukrytý v rohu. Z bujarých vousů vylézal jen křivý nos
s kulatými brýlemi, měl na sobě jen kalhoty a prošívanici.
Alkaisann po spatření Haxmanna natáhl vítězoslavně své ruce.

,,Haxmanne! Můj milý příteli! Jsem nesmírně rád a poctěn, že jsi se ukázal!"

,,Na volání o pomoc přítele v nouzi vždy odpovím, milý Alkaisanne." odvětil Haxmann, potřásl si rukou s Alkaisannem ,,Popravdě jsem tě očekával v Dur-Khazdagu."

,,Ach ano! Bohužel před tvým příjezdem jsem se potkal s jedním dragothem..." Alkaisann s ostatními trpaslíky si odplivl ,,vzal si moji nohu a pár prstů sebou do pekelné díry, ze které vzešel."

,,Tady moji mládenci mě odtáhli pryč a poslali mě do lazaretu." vysvětlil Alkaisann ,,Tohle je můj starší syn Borin." ukázal na trpaslíka ve zbroji.

,,A tenhle je Wardin." pokývnul hlavou směrem k druhému.

Haxmann si potřásl rukou s Alkaisannovými syny ,,Co se stalo s tvoji ženou?"

,,Bohužel zahynula hned na samotném začátku. Ti bastardi se vynořili jak mravenci, kterým si rozkopl mraveniště. Zaútočili v noci, byli jak nezastavitelná lavina." pravil Alkaissan.
Wardin podal svému otci korbel piva, jehož obsah vypil až do dna.

,,Chystám se svými syny odchod více na západ. Přesněji do města Harwbacht, žijí tam naši příbuzní. Jenže máme problém." odmlčel se Alkaisann.

,,Jaký problém?" zeptal se Stass za Haxmanna. Alkaisann se nelibě podíval na Stasse. Neměl rád, když se do jeho rozhovoru se svým přítelem pletl někdo další.

,,Kolem Minebu se teď celkem pohybuje dost loupeživých band. Hodně z mé rasy se vydávají na cestu napříč říší, či zpět do trpasličí vlasti po svých. Stávají se snadnou lovnou zvěří.
Není dost volných vojáků, kteří by hlídali všechny cesty. Proto jsem tě chtěl požádat, jestli bys nepomohl příteli v nouzi a doprovodil bys mě do Harwbachtu." odpověděl starý trpaslík.

,,Samozřejmě příteli." odpověděl bez váhání Haxmann. Trpaslík se usmál. Byl hrdý a šťastný, že měl tak oddaného přítele. Haxmann se začal přehrabovat ve svém koženém ruksaku, který měl sebou. Vytáhl z něj kámen, který našel v Dur-Khazdagu.

,,Potřeboval bych znát původ tohoto kamene. Nebo aspoň, o jaký typ jde. Nic takového jsem předtím neviděl. Ani Gustafsonn mi nedokázal říct." řekl Haxmann, podal Alkaisannovi kámen. Vypadal jako kus noční oblohy, uzavřený do kamene. Trpaslík si jej prohlížel, přitom trochu vrčel. Snažil se pátrat ve své paměti, poté ho dal Wardinovi.

,,Je mi líto, ale takový kámen neznám. Rozhodně nepochází z Dur-Khazdagu, ani kdekoli z jiného kouta světa. Není to přírodní výtvor, ale magický. Na tohle budeš potřebovat nějakého mága."

,,To bychom zvládli dvě mouchy jednou ranou, pane." ozval se Höwertz.

,,Copak někoho znáš v Harwbachtu?" zajímal se Haxmann. Höwertz souhlasně přikývnul.

,,Znám elfího mága, který se ve městě zabydlel. Jen..." zarazil se Höwertz.

Haxmann povytáhl obočí ,,Jen co?"

,,Je tak trochu arogantní kretén. Budete ho nenávidět hned, jak ho uvidíte."

,,Všichni elfové jsou arogantní, člověče." přidal se Alkaissan.

,,To možná ano. Ale tenhle je ještě víc nesnesitelný, než kdokoli jiný. Budete mít chuť dát mu pěstí do toho jeho ciferníku hned, jakmile otevře ústa." dodal Höwertz.

Haxmann jeho slova bral v zřetel ,,Zkusit ho můžeme. Kdy budeš chtít vyrazit na cestu?" zeptal se trpaslíka.

,,Navrhuji zítra za rozbřesku."