Svět Aris: Kapitola VIII

Informační okénko: Služba

Vojenská služba v armádě lidí byla stantardně na pět let. Po uplynutí dvou let služby byla možnost "přímluvy" důstojníka u svého generála, o uvolnění vojáka ze služby. Udávala se většinou za dobré služby. Hodně důstojníků si z této pravomoci udělali své živobytí, kdy za úplatky se snažili "propuštění" vyžádat.
Po skončení služby byl každý ve statusu veterána a nadále fungoval jako neaktivní domobrance. Domobrana byla aktivovaná převážně v době, kdy bylo některé město obléháno.



Vlna tsunami zničila téměř polovinu města Mineb. Vraky rybářských lodí se nacházeli po celém městě. Všechny lodě vojenské flotily skončili na dně oceánu.
Mezi sutinami domů bylo po kolena vody. Po ulicích leželo či plavalo stovky utonulých těl. Křik uvězněných a raněných v rozbořených domech byl slyšet všude, kam se Haxmann se Stassem brodili. Zbytek jeho družiny zůstal na jeho příkaz na vrcholku kopce, odkud sledovali tuto katastrofu.
Haxmann se snažil dostat k domu správce, kde byl ubytován i generál Streiter. Chtěl se ujistit, že nadále žije. Jeho ztráta by byla hodně citelná nejen pro říši, ale i pro samotného Haxmanna.
Bylo mu líto samozřejmě i obyvatel města, jenže nedokázal pomoci každému. Nad jejich hlavou se prohnala trpasličí vzducholoď, ženoucí si to směrem k Dur-Khazdagu.
Několikrát se museli vrátit a hledat jinou cestu. Některé ulice se změnili jen na hromadu kamení, pokryté mrtvými. Když mohli pomoci, pomohli. Dále se ovšem nezdržovali a mířili
nadále k sídlu správce. Z dálky bylo vidět, že budova byla z části poškozená. Snižovalo to šanci, na přežití Streitera.

Haxmannovi spadl kámen ze srdce, když uviděl Streitera v pořádku.
Stál uprostřed zatopeného dvora v kalhotách a bílé košili, štěkající rozkazy na důstojníky.
Správce seděl na bedně vedle něj. Na dálku Haxmann poznal, že se z této situace sesypal a nebyl nadále schopný vykonávat důležitá rozhodnutí. Zatímco Streiter působil klidně, téměř až chladně. Když spatřil Haxmanna, pokynul jen hlavou. Věnoval se nadále organizování postupu záchranným pracím a nastolení pořádku.
Streiter nenáviděl chaos a zmatek, snažil se jej ukočírovat, jak to jen šlo.

,,Jsem rád, že jsi stále naživu." procedil skrz zuby vztekle Reiter, když Haxmann byl téměř u něj ,,Za tohle budou padat hlavy!" dodal .

,,Byl jsem se svými lidmi mimo město, když se to stalo."

,,To buď rád."

,,Nechal si poslat vzducholoď k ostrovu?"

,,Ano. Očekávám, že to bude mít jistou spojitost. Počkáš tady na její návrat?"

Haxmann přikývnul na souhlas, položil ruku na Streiterovo rameno ,,Je mi to líto příteli."
Haxmann tušil, že ztráta tisíce vojáků, zničení flotily a devastace přístavu odnese Reiter od svých nařízených. Generál následující měsíce nebude mít zrovna klidné. Jakmile se rozkřikne po říši zdejší katastrofa, bude chtít hodně ambiciozních lidí jít na jeho místo. Seznam bude hodně velký, každý z nich bude očerňovat Streiterovo jméno a schopnosti.
Reitera bude čekat v blízké době cesta do hlavního města a tam se obhájit před radou.
Haxmann jeho pozici rozhodně nezáviděl. Společně se vrhli na pomoc raněným, čekající na návrat průzkumné vzducholodě. Ta po necelých dvou hodinách se vrátila.

Trpaslík ze vzducholodi se svěšenou hlavou šel předat zprávu generálu Reiterovi.

,,Nuže, co se tam stalo?" zeptal se ho Reiter. Trpaslík na něj pohlédl prázdným pohledem, chvíli přemýšlel nad odpovědí. Reiter čekal na jeho vyjádření snad minutu.

,,Je zničené město?"

,,Kdyby jen město." odsekl trpaslík.

,,Cože?!" nechápal generál. Trpaslík na něj tentokrát pohlédl nenávistným pohledem, zatnul pěstmi ,,Už tam nic není. Ani ostrov! Je pryč... všude jen voda." odpověděl trpaslík.
Haxmann s Reiterem už pochopili. Pro trpaslíka to bylo určitě hodně bolestivé zjištění.
Ztratil domov, rodinu i své blízké. A pro alianci to byla ztráta, v podobě důležité zbrojního průmyslu.




Erzim s ostatními po návratu Haxmanna raději na nic nevyptávali. Nedokázali najít vhodná slova. Jen Stass tichým gestem naznačil, že Reiter je v pořádku. Höwertzovi řekl jen, že není vhodná doba na jakoukoli debatu. Řeknou si vše, jakmile přijde vhodnější chvíle.
Haxmann nemilou zprávu řekl trojici trpaslíkům, kteří sklopili zrak se vzpomínkami na všechny známé, co zemřeli na ostrově. Potom se skupina vydala znovu na cestu.
Erzim seděl na povozu vedle Zorida mlčky, na zabití času pozoroval okolní krajinu. Trpaslík Alkaisann seděl na opačném konci, utopen ve vzpomínkách na svůj, již neexistující domov.
Jeho dva synové šli po svých těsně za vozem.

Cesta vedla skrz travnaté kopce s minimem lesů. Bylo nádherný výhled všemi směry.
Jejich první noční zastávka byla u zříceniny strážní věže. Následující den museli překonat výstup na hřeben a potom pokračovali cestou po jeho vrcholku. Cestou nenarazili na živou duši. Haxmann odmítal použít hlavní cesty. Raději zvolil klikatější a delší cestu.
Jinak tichou cestu narušovali svým špičkováním Zorid s Axtellem .
Následující noc tentokrát hodlali přečkat na kraji lesa. Aby nemuseli sahat do zásob, vyrazil Axtell se Zoridem na lov. Höwertz mezitím rozdělal oheň, Stass s Bhörnem ukryli koně do lesa a zamaskovali povoz. Trpaslíci mezitím stavěli stany, které vzali z povozu.
Haxmann na vyčištění své mysli se zaměřil na budoucnost Erzima.
Jakou pozici zaujme v jeho družině? Netajil se tím, že v Harwbachtu hodlá navštívit tamní střeleckou školu pro důstojníky, kde měl v plánu naverbovat aspoň jednoho šikovného střelce. Potřeboval zaplnit volná místa po zesnulých Darwi a Astrid. Jako střelec nebude potřeba.
Že by udělal z Erzima felčara? Hodil by se na to? Bude nad touto možností uvažovat. Měl by ho dát k němou na zácvik? Komu? Stass je sice jeho zástupce, ale rozhodně nemá vlohy někoho učit.
Bhörn? Jeden přímočarý bijec ve skupině stačí. Navíc pochyboval, že by Erzim přežil v opatrovnictví Bhörna dostatečně dlouho.
Höwertz? To by mohlo nějak fungovat. Jenže největší silou Höwertze je především
v jeho bystré mysli, znalosti a vynalézavosti. Jako bojovník celkem ušel a ve skupině je teprve půl roku. Ještě ho dost dobře neznal.
Nakonec padla volba na Zorida s Axtellem. Byli to jedni z nejlepších šermířů, které kdy poznal. Třeba z Erzima udělají dobrého bojovníka. Navíc je aspoň dostatečně zaměstná.
Nebudou aspoň vymýšlet další neplechy a problémy.
Haxmann se obával jen toho, aby mladého Erzima nezkazili k obrazu svému. Bude si muset s nimi o tom, po jejich návratu z lovu promluvit. Během plánování nad budoucností Erzima si Haxmann vůbec neuvědomoval, že rukou se dotýká toho kamene, který měl schovaný v kapse...

Nad ohněm se pekl kus dalšího srnčího masa, kterého ulovil Axtell. Ostatní mezitím dojídali první pečenou várku. Začala vládnout ve skupině lepší nálada, když se Haxmann začal chovat k ostatním vlídněji . Od pohromy v Minebu nevypadal moc ve své kůži.
Všichni seděli v kruhu kolem ohně, když se Haxmann postavil na nohy a gestem dožadoval ticho a pozornost od ostatních.

,,Jsem neskonale rád, když se pánové bavíte! Jenomže nastal čas vyřešit jednu věc." začal Haxmann. Odmlčel se a podíval se na Erzima.

,,Milý Erzime! Jsem neskonale rád, že jsi mezi námi. Jsem si vědom, že díky mě jsi nedokončil řádný výcvik. Chci ti to vynahradit." pronesl k Erzimovi a poté zaměřil pozornost na Zorida
a Axtella ,,Usoudil jsem, že ti věnuji pořádný výcvik tady pod dozorem Axtella a Zorida. Odteď budou tví učitelé a zároveň i opatrovníci!"

Erzim otevřel ústa dokořán, Axtell se Zoridem se na sebe podívali s náznakem úsměvu.
Současně přikývli na souhlas. Höwertz se nenápadně usmál, Stass souhlasně zabručel.
Bhörn zdvihl nad sebe měch s vínem ,,Tak se na to napijme!" vykřikl a začal se hlasitě smát.

,,Slyšel si Erzime? Jsi náš žák!" pravil Zorid Erzimovi ,,Tak se nestyď a přisedni si k nám!" pobídnul ho. Nervózní Erzim poslechl, vstal a obešel ohniště k dvojici, kteří ho okamžitě stáhli mezi sebe.

,,Prvně tě naučíme pořádně pít!" pravil Axtell a poplácal Erzima po rameni.

,,Říkal jsem výcvik v šermu! Ne výcvik v kocovině!" snažil se nasadit hranice Haxmann, teprve teď se začal cítit uvolněně. Ztráta Darwi a Astrid byla ještě čerstvá. Navíc málem přišel o dalšího přítele Streitera. Dle něj o jednoho z nejschopnějších generálů, jaké říše měla.

,,Jó tak v šermu! To musíte říct šéfe příště víc nahlas! Nějak jsem to se Zoridem přeslechl!" řekl pobaveně Axtell a mrknul na Erzima ,,Hned dneska dostaneš svoji první lekci!"

,,Jakou?!"

,,Máš první hlídku! A do půlnoci!"


Hned za rozbřesku Haxmannova skupina byla připravena v pokračování směrem
k Harwbachtu. Haxmann se tentokrát na hřbetu svého koně držel vedle povozu.
S Alkaisannem vzpomínali na začátky svého letitého přátelství, které započalo setkáním
u gobliního hnízda v horách trpasličí země. Bhörn proklínal zpěv okolního ptactva, které provokovalo jeho ranní kocovinu. Úplně vepředu jel osamocený Stass.
Höwertz byl jako poslední hodně vzadu, pátral po možném špehovi banditů. Byla malá pravděpodobnost, že tak velkou skupinu chtěli přepadnout.
Haxmann chtěl mít ale jistotu, nerad by riskoval náhlý přepad.

Stass dal náhle rukou znamení k zastavení, jeho kůň začal nervózně přešlapovat na místě. Haxmann pobídnul svého koně ke klusu a zamířil ke Stassovi.
Kus před nimi stál povoz s dvěma koňmi, vezoucí koše s ovocem a brambory.
Farmář zrovna napájel koně z vědra vodou. Když zahlédl dvojici na koních, zamával jim na pozdrav. Haxmann ze zdvořilosti odpověděl a pobídnul se Stassem své koně kupředu.

,,Zdravím pane! Míříme do Harwbachtu, jsme pořád na správné cestě?" zeptal se Haxmann postaršího farmáře.
Farmář přikývnul na souhlas ,,Ano, ano! Máte před sebou ještě tak pětidenní cestu."
Haxmann dal farmáři jeden stříbrňák, ten na něj pohlédl poněkud zmateně. Neočekával, že za takovou informaci někdo může zaplatit.

,,Omlouvám se za svoji zvědavost pánové, ale nejste náhodou dobrodruzi? Nebo jste průzkumníci?" zeptal se.

,,To první pane, proč se ptáte?" vyzvídal Haxmann.

,,Mno... měl bych pro vás možný kontrakt"



,,Co myslíš, že tam probírají?" zeptal se Erzim Höwertze, který dojel k povozu.

,,Vypadá to, že nás čekají asi nepříjemnosti." odpověděl místo Höwertze Zorid.

,,Dle mě to bude nějaká prácička!" zauvažoval Axtell ,,Prácička s velkou odměnou!" doplnil.
Borin, navlečený do své zbroje přistoupil k ostatním, opíral o sebe svého otce Alkaisanna.
To už Haxmann se Stassem otočili své koně zpátky k ostatním.

,,Co se děje? Máme očekávat cestou nějaké potíže?" zeptal se Alkaisann Haxmanna po jeho návratu k ostatním.

,,Dalo by se říct. Jen poněkud jiné, než očekáváš." odvětil Haxmann trpaslíkovi.

Axtell tleskl rukama ,,Takže máme tady práci!" a zasnil se nad možnou odměnou.
Haxmann přikývnul na souhlas ,,Musíme ještě tak hodinu jet na západ. Tam bychom měli narazit na vesnici, kde nám starosta řekne víc."

,,Jaká práce? Co nás tam čeká?" zeptal se Haxmanna nervózně Erzim, zamrkal přitom očima.

,,Terrorheisti"