Fénixova šance Kap.8: Plánování

Kapitola 8: Plánování

 

 

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

 

„Vážně už by sis měl někoho najít Rone,“ řekl Harry se smíchem svému kamarádovi, který už nejméně po třetí dorážel na Ginny s tím, jestli náhodou není těhotná.

„A proč jako? Je to teprve pár měsíců co jsme se s Hermionou rozešli. Ještě nejsem připravený na další vztah.“

„Protože pak bys nestrkal nos do věcí, do kterých ti nic není,…“ Ginny na malý okamžik strnula v zamyšleném soustředění, než se znovu obrátila na svého bratra:

„…ale víš co? Až na to dojde, budeš první, komu to řekneme.“

Harry si její výraz vůbec nedokázal vysvětlit a než se nad tím stačil pořádně zamyslet, Ron se začal zvedat k odchodu. Zanedlouho mu totiž měla začínat směna.

Společně vyšli ven před dům. Harry kamarádovi poděkoval za návštěvu a popřál mu klidnou noční, ačkoli věděl, že něco takového s démony nehrozí. Ron ještě na rozloučenou krátce objal Ginny a pak už se s tichým prásknutím přemístil pryč. Dřív, než Harry stihl zamířit zpět do domu, ho však Ginny náhle chytila za rameno.

„Harry, podívej, támhle je laň. Kdo má stejného patrona jako tvá matka?“

A opravdu, na druhé straně ulice postávala stříbřitá laň, přesně taková, jakou Harry viděl v lese u jezera, když s Ronem a Hermionou hledal viteály. Komu patří, se dozvěděl až mnohem později v myslánce.

„Severus Snape. Dohodli jsme se, že mi dá vědět, až skončí se svým pátráním. Budu se za ním muset zastavit,“ řekl nyní své ženě a ruku v ruce konečně vešli do domu.

 

*****

 

Tkalcovská ulice, Londýn…

 

O hodinu později už spolu seděli za stolem a studovali zkopírované texty o démonech. Kdyby si dokázali odpustit vzájemnou nevraživost, mohla by to být i docela příjemná spolupráce. Začali domluvou, že si budou vzájemně říkat jménem, protože koneckonců Severus už nebyl profesor a Harry nebyl jeho student tak proč si lámat hlavu s Bradavickým dekórem?

„No nebude to snadné, ale alespoň už netápeme v temnotách. Kde si k tomu vlastně přišel?“ zeptal se Harry stále skloněný nad hromadou pergamenů.

Severus pokrčil rameny: „V knihovně na Newgrange. Bystrozoři se do ní nedokázali dostat, ale já ano.“

„Jak?“ Tak tohle byla hloupá otázka, dokonce i na Nebelvíra. Pomyslel si Severus, a když odpovídal, do hlasu mu tak prosákla obvyklá jedovatost.

„Díky znamení. Možná kdybys používal tu věc, co máš v hlavě a trochu přemýšlel, došlo by ti to.“

Bezděky si přitom stiskl levé předloktí a střelil pohledem po mladíkovi naproti, aby zkontroloval jeho reakci. Harry se však nad jeho urážkou jen smutně pousmál.

„Tohle už na mě neplatí Severusi. Teď už vím, že ve skutečnosti takový nejsi. Je to jen dlouhá léta pečlivě budovaná špionská póza. Možná se špetkou jízlivosti a sebenenávisti, ale pořád jen póza. Zřejmě je to pro tebe jednodušší, než lidem ukázat jaký si doopravdy.“

Po jeho slovech se Severus ze všech sil pokoušel zachovat svůj chladný kamenný výraz. Mohl jen doufat, že něco z jeho skutečných pocitů, které díky nitrobraně pohřbil hluboko v sobě, přeci jen neprosáklo na povrch. Jedna jeho část totiž věděla, že má Harry pravdu. Nemohl si však dovolit ukázat slabost. Už se naučil, že přílišné projevování citů může být jedině na škodu.

„Výborně, pokud si už skončil s psychologickou analýzou, mohli bychom se vrátit k plánu.“

„K jakému plánu? Svou část dohody si splnil, zbytek je na nás,“ upozornil Harry s tak nevinným výrazem, že nebylo možné mu na to skočit. Co má ten kluk pro Merlina ještě za lubem?

„Jak myslíš, bystrozoři mají ve svých řadách jistě mnoho expertů na černou magii a keltská zaklínadla,“ poznamenal Severus sarkasticky.

„Co chceš teda dělat? Severusi já mám případ, to mám před kolegy tajit nové informace a dělat na tom tajně s tebou?“

„Myslím, že to by prozatím bylo nejlepší. Tohle je vážné, nemůžete se do toho vrhnout jen tak bez rozmyslu jak máš ve zvyku. Mám plán, ale bude vyžadovat pečlivou přípravu. Pustím se do toho, jakmile se vrátím z Francie.“

Harry přikývl na znamení, že poslouchá a tak mu Severus vyložil co má přesně v úmyslu. Celé to bylo velmi nejisté a pořád převládalo víc otázek než odpovědí. Otevření brány si žádalo sílu vysoce převyšující běžnou magii, proto bylo zapotřebí pomocí rituálu potřebnou sílu získat, jenomže takto pokročilá černá magie si žádá oběti. Kromě toho k sobě budou muset pomocí starých keltských kouzel přivolat všechny démony, kteří pronikli na tento svět a to tak, aby nikoho neposedly. S touto částí si Severus zatím nevěděl rady.

„Tohle se mi moc nelíbí. Nešlo by to udělat nějak jinak, myslím bez obětí?“ zeptal se Harry, jakmile vyslechl celý plán. Severus přikývl, protože něco takového čekal a ani on tou představou nebyl kdoví jak nadšený.

„Myslel jsem na to a možná mě něco napadlo, ačkoli nevím, jestli to bude fungovat. Mohl bych připravit speciální lektvar na posílení magie kouzelníka. Pokud to udělám správně, poskytne nám dočasně moc potřebnou k otevření brány.“

„Myslíš něco jako magii-obnovující lektvar co používají lékouzelníci?“ zeptal se Harry a Severus mu věnoval pochvalný pohled. Tak přeci jen si z mých hodin něco odnesl.

„Ano jen trochu upravený a mnohonásobně zesílený. Ale je to experiment, bude to chtít čas. Mezitím bude na bystrozorech, aby drželi démony na uzdě všemi dostupnými prostředky. Kromě toho se musíme naučit keltskou magii,“ řekl Severus a hodil Harrymu jakousi starou knihu.

„Zatrhl jsem ti tam užitečná kouzla, na ty bychom se měli zaměřit.“ Harry knihu potěžkal v ruce a zatvářil se útrpně.

„Tak dobře, souhlasím pod jednou podmínkou. O víkendu mám volno, takže do Francie pojedu s tebou a ty mi slíbíš, že budeš během naší spolupráce alespoň přemýšlet nad svým návratem do života. Přece se nemůžeš schovávat navěky.“

Zatraceně, vážně se mě ten Nebelvír právě pokouší vydírat? Přestože se Severusovi tyhle manipulace ani trochu nelíbily, musel uznat, že to od Harryho bylo celkem chytré. A hlavně velmi Zmijozelské. Přemýšlel, kde se jen mohl podobné jemné manipulační triky naučit a napadly ho jen dvě možnosti. Buď od Brumbála, nebo během své práce u bystrozorů.

„To byly dvě podmínky, ale dobrá přesto souhlasím,“ řekl nakonec Severus, ačkoli si nebyl jistý, jestli si tím pomalu ale jistě nepodřezává nohy pod vlastní židlí. Vážně nechápal, jak to ten kluk dokázal, ale cítil, jak se jeho pečlivě vybudovaná pověst začíná hroutit. Nelíbilo se mu to, nevěděl si s tím rady, ale přesto tomu nedokázal učinit přítrž. Jeho obvyklá taktika urážek a sarkasmu na Harryho už nefungovala, protože ten drzý, tvrdohlavý student jakého si pamatoval, byl pryč. Tohohle mladíka Severus neznal, válka ho poznamenala a změnila. K lepšímu, alespoň to už si nyní dokázal přiznat. Otázkou zůstávalo, jestli a jak válka změnila jeho samotného?

V tu chvíli ho z úvah vytrhl Harryho hlas.

„Bezva v tom případě ti taky něco dám. Bude se ti to hodit v případě, že potkáš démona.“ Severus si od něj převzal větší baňku s čirou tekutinou uvnitř.

„Svěcená voda?“ ověřil si.

Harry přikývl: „Používáme ji v práci. Uvězníš posedlého v kruhu a rychle ho tím postříkáš. Démona to vyžene, aniž bys zabil hostitele. Teda většinou, občas přijdeme pozdě.“

„Chápu, asi záleží, jak je ten člověk silný a jak dlouho byl pod jeho vlivem. Kouzelníci, předpokládám, vydrží déle, zvlášť pokud ovládají nitrobranu.“

„Netestovali jsme to, ale asi ano. Víme jen, že někteří si částečně uvědomovali, co se s nimi děje a snažili se s tím bojovat. Většinou bezúspěšně. Je to jako velmi silný Imperius.“

„To by mohlo být užitečné,“ ocenil Severus a poznamenal si Harryho postřehy na kus pergamenu pod okopírované texty. Musel uznat, že jejich spolupráce začínala dobře. Nakonec se i dokázali bavit věcně k tématu, jak to měl Severus rád.

Jelikož se právě začalo připozdívat, domluvili si už jen čas a místo setkání. Pak už se mladý Nebelvír vrátil domů ke své ženě a Severus zůstal zase sám.

Ačkoli situace s démony byla vážná a jejich plán nesmírně nebezpečný a obtížný, oba dva ten den usínali s dobrým pocitem.