Fénixova šance Kap.9: Útok démonů

Kapitola 9: Útok démonů

 

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

 

Harry měl z toho rozhovoru obavy. Čekal, že Ginny nebude z jeho výletu do Francie nadšená, proto otálel až do druhého dne, než jí to řekl. Jenomže ona ho jako obvykle překvapila.

„Chápu, proč tam musíš, Harry. Taky se bojím, aby Snape neudělal nějakou hloupost.“

„Ani nevíš, jak jsem rád, že mi rozumíš, ale stejně tě nerad opouštím,“ přiznal tiše. Ginny ho pohladila po ruce a povzbudivě se na něj usmála.

„Já vím Harry, ale jsou to jen dva dny. Zvládnu to. Vlastně myslím, že bych ten víkend mohla strávit s rodiči. Mamka bude ráda.“

„Dobrý nápad, v sobotu ráno tě tam doprovodím,“ slíbil Harry a přitáhl si její ruku k ústům, aby jí mohl políbit. Byl vážně rád, že to tak dopadlo. Už jednou Severusovi řekl, že ho do Francie doprovodí. Kdyby to den na to musel zase odříct, vypadalo by to blbě.

Po zbytek večera už se pak Harry věnoval studiu keltských kouzel, aby byl po návratu připravený na boj s démony. Začal tím, že se pokoušel naučit vyčarovat Triquetru. Nebylo to ale snadné. Inkantace byly ve staré irštině a ta slova se se mu zatím dost pletla.

 

*****

 

Obchodní centrum Westfield, Londýn…

 

Útoky démonů začínaly být čím dál četnější a bystrozoři díky tomu nevěděli co dřív. Harry tomu byl částečně rád, jelikož to představovalo dokonalé odvedení pozornosti od samozvance. Najednou nebyl důležitý. Jejich prioritou se stali démoni a ani o těch jim Harry zatím nesměl říct víc. Trochu ho to štvalo, ale chápal proč je to potřeba. Plán ještě nebyl připravený a jakákoli bezhlavá akce by ho mohla ohrozit. Tohle totiž nebyl jejich tradiční nepřítel. Běžná kouzla na démony nefungovala a bez fyzického těla, je nebylo možné ani jednoduše zavřít do Azkabanu.

Na přelomu října a listopadu, dva dny před Harryho výletem do Francie démoni zaútočili na mudlovské obchodní centrum. Velitel Gawain kvůli tomu povolal do služby i druhý tým a Harry tak měl vůbec poprvé příležitost doopravdy spolupracovat s Ronem. Dosud tu možnost měli jen v rámci výcviku.

„Doufám, že je to důležitý. Chtěl jsem se po noční vyspat,“ hudroval jako obvykle Ron, jakmile dorazil před obchodní dům. Vypadal unaveně.

„Jen si nestěžuj, Rone. Mě čeká příští týden samá noční a vsadím se, že se zrovna něco semele,“ napomenul ho Harry a konečně se obrátil k veliteli, aby si vyslechl instrukce.

Úkol zněl jasně. Rozdělit se, aby pokryli obě patra, zachránit co nejvíce lidí a upravit jim vzpomínky. S tím jim měli pomoct specialisti z útvaru pro nápravu nevydařených kouzel. Mudlové museli věřit, že město terorizuje skupina vandalů, což vyžadovalo poměrně závažný zásah do jejich paměti.

„Tak zlom vaz Rone,“ popřál Harry svému kamarádovi, jakmile jim velitel Gawain dal zelenou a sám se připojil ke svému týmu.

Uvnitř to vypadalo jako po výbuchu. Rozbité výlohy, zboží poházené všude možně a vyděšení lidé, krčící se v improvizovaných úkrytech. Ti ostatní běhali po domě s šíleným výrazem připomínajícím samotné peklo a ničili vše, co dosud stálo. Pokud byl nějaký člověk dost hloupý, aby se jim připletl do cesty, zaplatil za to životem. Stačilo, aby proti němu posedlý vztáhl zvednutou dlaň a démonská síla udělala svoje.

Harry si připravil hůlku do pohotovostní polohy a společně se Sturgisem a Kingsleym se přesunul nahoru do patra, zatímco druhý tým zůstal dole.

Systematicky procházeli mezi rozbitými obchody a pomocí svěcené vody vyháněli démony. Přitom si vzájemně hlídali záda pro případ, že by někoho z nich posedly. Zatím to bylo snadné, dělali to už tolikrát. Harry dokonce čas od času nakoukl z ochozu dolů do přízemí, jestli kolegové nepotřebují pomoct. Všechno šlo hladce až do chvíle, než uslyšel, jak Sturgis hlasitě volá jeho jméno.

„Harry pozor!“

Chvatně se ohlédl a spatřil něco jako oživlý černý kouř. Blížil se k němu. Bylo to děsivé monstrum bez očí, ale díky informacím od Severuse Harrymu bleskově došlo, co to znamená. Ten démon ho chtěl posednout. Rozhodl se udělat to jediné, co v tu chvíli mohl. Pokusil se kolem sebe vyčarovat Triquetru.

„Chosaint dom,“ zašeptal, opsal hůlkou kruh a v tu chvíli už stál v zářivém ochranném symbolu. Měl radost, že mu to fungovalo. Démon na něj nemohl. Sturgis ho hned postříkal svěcenou vodou, čímž ho zahnal na útěk. Následně Harry ochranu zase zrušil. Nemohl tady přece zůstat stát na věky.

„Netušil jsem, že tohle umíš,“ divil se Sturgis. Harry pokrčil rameny a rychle hledal nějakou výmluvu.

„Objevil jsem to v knize keltské magie. Myslel, jsem, že by to mohlo fungovat i proti démonům, podle toho cos o tom symbolu minule říkal.“

„A mohl bys nás to naučit?“

„Jistě, je to stará irština, ale teď na to není právě vhodná chvíle, nemyslíš?“

Na to už Sturgis nestihl odpovědět, protože se před ním náhle zjevil šedovlasý muž s ohnivýma očima a napřaženou dlaní. Harry vytáhl svěcenou vodu, jenže démon ho zaregistroval, otočil se a skočil z ochozu dolů. Jediný pohled jim pak stačil na to, aby pochopili, že to ten muž nepřežil. Z jeho těla ležícího na podlaze se totiž vyvalil černý kouř a vydal se hledat další oběť. Harry si povzdechl.

„Nedá se nic dělat, musíme pokračovat,“ řekl věcně Kingsley, když se k nim připojil, aby se také podíval, co se stalo.

Netrvalo dlouho a horní patro bylo čisté. Kolegové v přízemí na tom ale zdaleka tak dobře nebyli. Luke Savage s Ronem stáli zády k sobě a čelili pěti posedlým najednou, zatímco jejich parťák Williamson klečel opodál a držel si krvácející hlavu. Vypadalo to špatně. Když se pokusili uvěznit a vyhnat jednoho, ostatní se na ně okamžitě vrhli. Prostě dokonalá past.

Zatímco Kingsley a Sturgis jim běželi dolů pomoct, Harry dostal jiný nápad. Naklonil se z ochozu a pomocí hůlky vyčaroval dolů velkou Triquetru tak, aby uvěznil všech pět posedlých u sebe. Opět to fungovalo perfektně. Na zemi teď zářil velký zlatý kruh a nic nemohlo dovnitř ani ven.

„Rone, svěcenou vodu rychle!“ zavolal Harry, načež se kolegové vzpamatovali a zahnali všech pět zbylých démonů na útěk dřív, než se Sturgis a Kingsley vůbec dostali dolů. Kdyby dole nebyl takový zmatek, mohli by se samozřejmě přemístit. Takhle ovšem hrozilo, že se objeví přímo před nějakým démonem.  

Jakmile bylo po všem, Harry prostě mávnul hůlkou a se slovy „Cosaint deirith“ nechal Triquetru zase zmizet.

Teď už zbývalo jen zahladit fyzické stopy po démonech a všem co přežili upravit vzpomínky. Nakonec byli jen dva mrtvý, což se vzhledem k tomu jak teď obchodní dům Westfield vypadal, dalo považovat téměř za zázrak.

Takže zatímco kolegové z Útvaru pro nápravu nevydařených kouzel dělali svoji práci, bystrozoři začali systematicky opravovat všechny škody, které by mohly vypadat podezřele.

„Reparo.“ Harry zrovna opravil zprohýbané železné zábradlí, když se k němu připojil Ron se slovy:

„Tak jsme přežili zase další den. Poslyš, mamka říkala, že prý se o víkendu chystáš do Francie. Co tam?“

„Tak na to se budeš muset zeptat velitele, prý je to tajné. Nadšený z toho nejsem, věř mi,“ odpověděl Harry, který se rozhodl, že nejlepší bude vydávat to za služební záležitost. Tak nějak očekával, že Ron nebude mít dost odvahy, aby se na to Gawaina vyptával.  

Jediný kdo znal pravdu, byla Ginny. Bylo sice kruté tajit to před nejlepším kamarádem, ale musel respektovat Severusovo rozhodnutí. A vzhledem k tomu, jaký názor měl Ron na svého bývalého profesora lektvarů, to bylo možná i rozumné. Ne že by měl z jeho smrti vyloženě radost, ale rozhodně mu nechyběl. Severus Snape byl sice oficiálně zbaven všech obvinění, ale pro Rona to byl stále ten umaštěný netopýr, o jehož skutečné loajalitě pochyboval. A Harry se obával, že se to jen tak nezmění.

„Tak to ti věřím. Člověk by řekl, že po válce všechny intriky a tajnosti skončí, ale Gawain je v tomhle úplně stejný jako Brumbál to ti teda řeknu.“ Na to už Harry neodpověděl a raději se dál věnoval napravování škod. Při tom ale přemýšlel, jak by mohl Rona později přesvědčit. Stále totiž věřil tomu, že se Severus nakonec do života vrátí.

 

Poznámka autorky: Máme za sebou zase trochu akce a v příští kapitole už se můžete těšit na jejich výlet do Francie, kde dojde k nečekanému odhalení.