Fénixova šance Kap. 11: Luciusovo doznání

Kapitola 11: Luciusovo doznání

  

Letní sídlo Malfoyových, nedaleko La Rochelle, Francie…

 

Pokud by si Harry vedl seznam nejlepších nocí v jeho životě, tato by k nim určitě nepatřila. Měl neklidné sny. Částečně za to samozřejmě mohla skutečnost, že se nacházel u Malfoyových. I když i tohle jejich sídlo skýtalo veliké pohodlí, necítil se tu dobře.

A pak tu samozřejmě byly události včerejšího dne. Přemýšlel, co mohlo Dracova otce přimět, aby se paktoval s démony a co s ním Severus udělá, až se vše dozví. On sám jako bystrozor nemohl udělat nic, ve Francii neměl žádnou pravomoc. Musel by se spojit s místními úřady, jenže o tom by se zákonitě dozvěděl jeho velitel a Harry vážně nechtěl vysvětlovat, co tu dělá.

Vstal brzy, rychle navštívil koupelnu a pak sešel dolů do světlé prostorné kuchyně, kde už paní domu připravovala snídani. Buď byla zvyklá vstávat časně, nebo také nespala příliš dobře. Zdvořile si popřáli dobré ráno a Harry se na vyzvání posadil ke stolu.

Snídali mlčky až do chvíle, než se k nim připojil Severus.

„Ráda bych se zeptala, jak se má můj syn, pokud o něm něco víte,“ nadhodila Narcissa a přitom upila ze svého čaje.

„Já jsem s ním mluvil a vypadá, že se má docela dobře. Žije se svou snoubenkou ve vašem hlavním sídle. Sluší jim to spolu, Alitea je velmi krásná.“ O moc víc toho Harry o něm říct nemohl, jestliže se nechtěl zmínit o jejich dohodě. Narcissa se naštěstí s touto odpovědí spokojila, dokonce se při zmínce o Dracovi snad poprvé za ten víkend usmála. Rodina pro ni byla důležitá, to bylo i přes to všechno, co se nyní dělo jasně vidět.

 

Později toho dne se Lucius Malfoy vrátil a vypadal, jakoby zestárl snad o 10 let. Měl na sobě světle šedý hábit, který se perfektně hodil k jeho ledovým očím. Při pohledu na Severuse se zatvářil překvapeně a začal se neklidně ošívat. Ten se tím však podruhé již nenechal vyvést z míry. Elegantně se zvedl ze své židle a s jemným zašuměním černého pláště se přesunul těsně před Malfoye.

„Nepokoušej se utéct, Luciusi, chceme si pouze promluvit.“

„Já s tebou ale nemám o čem mluvit Severusi,“ odsekl Malfoy a právě v tu chvíli se Harry rozhodl, že se do rozhovoru vloží.

„To se právě pletete, pane Malfoyi. Byli jsme ve vaší pracovně a viděli, čím se zabýváte. Možná si to neuvědomujete, ale já jsem bystrozor, umím si dát dvě a dvě dohromady.“

Lucius Malfoy si ho přeměřil nepřátelským povýšeným pohledem: „Co ode mě chcete? Zatknout jste mě zcela určitě nepřišel, pane Pottere. To byste sebou měl posily a ne Severuse, který by ještě k tomu měl být mrtvý.“ Skutečnost, že jsou tu spolu právě tihle dva, kupodivu nekomentoval, což Harryho poněkud překvapilo.

„Jak vidíš tak nejsem a není to tvá zásluha. Přejděme ale k věci. Co kdybys nám řekl, proč si udělal tak nebetyčnou blbost a pustil démony do našeho světa?“

Lucius stále váhal a nebýt jeho ženy, nejspíš by nepromluvil vůbec. Alespoň ne po dobrém. Narcisse však stačil jediný dlouhý pohled, aby ho přesvědčila, i když Harry ani v nejmenším netušil, co mu tím vlastně řekla. Snad měl ten člověk dost magie na to, aby mohl komunikovat přes nitrozpyt. To byla jediná logická možnost. Každopádně nakonec Lucius ztěžka dosedl v kuchyni na židli a začal tichým hlasem mluvit.

„Měli jsme všechno. Jméno, postavení, respekt. Pořádali jsme bankety. Stačilo jen věrně sloužit Pánovi zla. Tehdy mi to přišlo jako malá cena, dokonce jsem to považoval za poctu a chtěl jsem tak Dracovi zajistit lepší budoucnost na straně vítězů. Jenomže po válce se to všechno zhroutilo, jméno Malfoy najednou nic neznamenalo. Nic kromě vstupenky do Azkabanu. A tak jsem začal přemýšlet, jak to změnit. Naštěstí jako smrtijed jsem se naučil, že černá magie dokáže téměř vše. Dočetl jsem se, že prapůvodní démon Asriel má schopnost vrátit čas a přesně to jsem potřeboval.“

„Očividně se něco nepovedlo,“ poznamenal Severus kousavě a tím přiměl Luciuse pokračovat.

„Bohužel, ten rituál mi vzal většinu magie. Asriel se neukázal, démoni se vymkli kontrole a já je bez magie neměl jak poslat zpět. Jsem zkrátka ve sračkách a nevím co s tím Severusi. Já svoji magii potřebuju zatraceně!“

„Obávám se, že na to si měl myslet trochu dřív. Nevím, zda je ještě vůbec možné ti ji vrátit,“ řekl Severus ponuře, načež se druhý muž zvedl a beze slova odešel do své pracovny, aniž by se ho někdo pokusil zastavit. Na tom však nezáleželo, protože co po něm chtěli, jim řekl a zbývalo jen rozhodnutí, co teď s ním. Lucius Malfoy vypadal bezradně, přesto se Harry obával, že by se mohl v budoucnu o něco pokusit, kdyby se mu nějakým zázrakem podařilo získat svou magii zpět. Na něm to rozhodnutí však nebylo.

„Tak co se teď bude dít, když víte všechno?“ zeptala se Narcissa místo svého muže a přitom napůl vyčkávavě a napůl s obavou hleděla na Harryho jako na bystrozora. Ten ale jen pokrčil rameny.

„Nejsem tu oficiálně paní Malfoyová.“

Severusovi trvalo rozhodnutí jen chvíli a bylo nanejvýš podivné. Něco takového od něj Harry vážně nečekal, dokonce musel přemýšlet, jestli nakonec nebude litovat.

„Jak už jsem říkal tvému muži, opravdu pochybuji, že by bylo v jeho případě možné získat magii zpět, proto ho nyní nechám být. To co se mu stalo ho, jak doufám vytrestalo dostatečně.“ Narcissa po jeho slovech ulehčeně vydechla, ale Severus k její velké smůle ještě neskončil.

„Přesto musím trvat na tom, abys na něj dohlédla. Jestli se ještě jednou pokusí komunikovat s démony, či si jinak zahrávat s černou magií, už nebudu tak shovívavý.“ Počkal si na souhlas a pak už se začal zvedat k odchodu. Harry se ještě kradmým pohledem ujistil, že se bývalá smrtijedka nechystá na útok, než se zvedl také. I ona zřejmě věděla, že sama by proti nim neměla šanci, ale co se týče Malfoyových byl Harry prostě opatrný.

 

„Víš jistě, že to byl dobrý nápad?“ zeptal se pochybovačně Harry, jakmile venku osaměli. Severus se zastavil, aby se mu mohl zpříma podívat do očí.

„Jistotu nemáme nikdy, nicméně bych řekl, že se sám vytrestal dostatečně a snad se také poučil. Jak si sám říkal, válka skončila. Dostal jsem druhou šanci a on by ji měl dostat také. Kromě toho bez magie už stejně mnoho škody nenapáchá.“

S tím Harry částečně souhlasil. Byl rád, že Severus pomalu ale jistě přestává skutečnost, že přežil vidět jako trest. Znamenalo to, že jeho vlastní mise není úplně zbytečná, ale co se týče Malfoye, tomu opravdu nevěřil.

„Pokud zase neuzavře smlouvu s nějakým démonem, který mu vrátí magii, aby mohl dokončit, co začal,“ nadhodil proto podezíravě.

„To budeme řešit, až na to dojde. Teď navrhuji soustředit se na náš plán. V první řadě budu potřebovat pořádnou laboratoř, abych mohl začít se svým experimentem.“ Tu poslední větu řekl Severus spíš pro sebe, ale Harrymu tím perfektně nahrál do karet. Vždyť on měl velikou laboratoř na Grimmauldově náměstí a byla skoro nevyužitá, tedy až na těch pár základních lektvarů, které si vařil do práce a pro domácí použití.

Jelikož věděl, že Ginny s tím problém mít nebude, navrhnul to Severusovi rovnou. Ten se na něj podíval dost překvapeně. Chvíli nabídku zvažoval, ale nakonec nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„To by nebylo moc vhodné Harry. Ten experiment si vyžádá mou neustálou přítomnost a já rozhodně nemíním narušovat vaši domácí pohodu.“

Harry se zasmál: „Domácí pohodu, fakt vtipné Severusi. Ten dům je velký dost, klidně můžeš využívat některý z pokojů pro hosty, když budeš pracovat na tom lektvaru a v mezičase se společně můžeme učit keltskou magii,“ snažil se ho přesvědčit.

„A co tvá žena?“ Severus povytáhl jedno obočí v poslední snaze o protest, ale Harry nad tím jen mávl rukou.

„Proberu to s ní hned, jak se vrátíme, ale určitě to nebude problém.“

„Ona už o mně ví že?“ zeptal se s lehce zamračeným výrazem a přitom na Harryho vrhl svůj temný pohled.

Harry si povzdechl. Nemělo smysl dál zapírat. Bylo zřejmé, že to Severus tušil a není z toho zrovna nadšený. Pokusil se ho tedy alespoň uklidnit:

„Je to moje žena Severusi, nemůžeš čekat, že jí neřeknu, čím se zabývám. Slíbila ale, že to nikomu neřekne a já jí věřím.“

„Tak dobrá,“ přikývl nakonec bývalý profesor. „nejprve s ní ale promluv, nechci tam vtrhnout bez pozvání. A teď se mě chyť, přemístím nás domů.“

Harry bez zaváhání poslechl, ale nemohl si nevšimnout, jak při jeho dotyku Severus lehce ztuhl. Dřív, než se nad tím však stačil pořádně zamyslet, byl vtažen do meziprostoru, aby se vzápětí objevil na stejném místě, z kterého se přemisťovali včera. A pak už se jeho myšlenky ubíraly úplně jiným směrem. K Ginny. Musel jí všechno říct.

 

Poznámka autorky: Máme za sebou dvě důležité kapitoly a před námi je jedna oddechová. Přesto má v příběhu své místo, jelikož je takovým začátkem něčeho nového pro všechny zúčastněné.

Pokud tušíte, že s Malfoyem to nebude tak jednoduché, jak se domnívá Severus, tušíte správně. Příběh ještě není u konce…