Fénixova šance Kap.12: Začátek něčeho nového

Kapitola 12: Začátek něčeho nového

 

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

 

Hned druhý den po návratu z Francie začal mít Harry dojem, že už snad nemůže být šťastnější. Ginny mu totiž oznámila, že je těhotná. Řekla to jen tak mimochodem během společného oběda. Harry vyskočil a celý rozesmátý svou ženu objal. Měl obrovskou radost.

„Ginny to je úžasný! Jak dlouho už to víš?“ Vzpomněl si, jak se během Ronovi návštěvy na okamžik zasekla. Tehdy mu to nedávalo smysl, ale teď to všechno zapadlo do sebe.

„Podezření jsem měla, už když u nás byl na návštěvě můj bratr, ale potvrdili mi to teprve koncem minulého týdne. Bohužel nemůžu pracovat, dokud se to nenarodí, aby se dítě náhodou něčím nenakazilo u Munga.“

„To schvaluju, je to zbytečné riziko, zvlášť když na tom nejsme tak špatně, abychom si to nemohli dovolit. Tak já budu táta, skoro tomu nemůžu uvěřit. Proč si něco neřekla?“ zeptal se Harry a přitom se pořád usmíval, až ho napadlo, že musí vypadat jako idiot, ale bylo mu to jedno.

„Myslela jsem, že bude lepší s tím počkat, až se vrátíš z Francie. Kdybych ti to řekla dřív, nejspíš by sis postavil hlavu a zůstal doma, což jsem nechtěla,“ odpověděla a Harry se s ní nehádal. Jako vždycky měla pravdu.

„A tvoje rodina to ví?“

„Ještě ne, chtěla jsem, aby ses to dozvěděl první, ale řeknu jim to brzy. Ron nejspíš radostí vyletí oknem jako nějaký netopýr.“ Harry se rozesmál, ale při zmínce o netopýrovi si na něco vzpomněl a hned zase zvážněl. Nebyl si jistý, jestli je na to právě teď vhodná chvíle.

„Poslyš, když už mluvíš o netopýrovi, rád bych zítra pozval Severuse na oběd a ukázal mu laboratoř. Říkal jsem ti o tom včera, vzpomínáš?“

Ginny přikývla a místo odpovědi hned začala vymýšlet, co mu nejlépe uvařit, čímž Harryho opět dokonale překvapila.

„Počkat, tobě to nevadí? Bál jsem se, že teď na to není zrovna vhodná chvíle.“

„Jistě že mi to nevadí. Harry já jsem těhotná ne nemocná. Dohodli jsme se, že mu pomůžeme a to taky uděláme. Pokud myslíš, že tohle je správný krok, ráda ho tu uvítám.“

„Ano řekl bych, že je čas, aby vylezl z té své nory,“ přisvědčil zamyšleně. Pravda byla, že jeho nenásilná, ale lehce manipulativní technika začínala fungovat a Harry ho potřeboval pošťouchnout dál. Nebyl si jistý, jestli si to Severus uvědomuje, ale přestával být ohledně svého přežití tak zatvrzelý. Zkrátka a dobře, vypadalo to jako dobrý začátek pro změnu.  

 

*****

 

V tom domě byl naposledy, když se v něm konaly schůze Fénixova řádu. Tehdy pracoval pro Brumbála jako dvojitý agent a to až do doby, než mu ten starý blázen dal nejtěžší úkol jeho života. Severus neměl tušení, kde na to vzal sílu, ale nakonec to udělal. Zabil ho, ačkoli se mu to z hloubi duše příčilo. Každá buňka v jeho těle proti tomu protestovala. Jenomže v některých situacích prostě neexistují správná rozhodnutí, jen špatná a ještě horší. On navíc neměl příliš na výběr. Ani tentokrát si Severus nebyl jistý, zda dělá dobře, když se rozhodl přijmout Harryho nabídku, ale už nebylo cesty zpět.

„Pojď dál. Zařídil jsem, aby tě ochranná kouzla poznala, takže můžeš přicházet a odcházet jak budeš potřebovat.“

Severus vešel a v první chvíli nemohl uvěřit svým očím. Ten dům se úplně proměnil.

„Máte to tu pěkné,“ řekl, zatímco mu mladá paní Weasleyová, teď už vlastně Potterová, došlo Severusovi, přátelsky podávala ruku. A rozhodně to nemyslela jen jako zdvořilost. Bylo to prostě laskavé.

„Děkuji, buďte tu prosím jako doma, však to tu znáte,“ odpověděla s úsměvem.

Netrvalo dlouho a začalo se servírovat jídlo. Harry i jeho žena po celou dobu oběda udržovali přátelskou konverzaci a Severus se podivoval, jak nenuceně si s ním povídají. Celkově ho přijali velmi srdečně. Harryho žena dokonce trvala na oslovování Ginny, nebo Ginevra a tak jí Severus oplatil stejnou mincí, což ji trochu zaskočilo.

Oba dva vypadali šťastně, i když Severusovi se zdálo, že Harrymu září oči nějak víc než předtím. Přesvědčený o tom, že se to nehodí, to však nijak nekomentoval, a po dobrém obědě vděčně přijal Harryho výzvu, aby se šli podívat do laboratoře. 

Musel říct, že předčila jeho očekávání. Najednou už svého rozhodnutí nelitoval, naopak se začínal těšit, až zde bude pracovat. Vše nádherně uklizené a přehledně uspořádané. Dalo se tu vařit hned několik komplikovaných lektvarů najednou, nebo provádět složité výzkumy. Jediné co chybělo, byly některé vzácnější ingredience, ale s tím Severus počítal a byl připravený si je opatřit.

„Tak co na to říkáš?“ zeptal se Harry, sledujíc jeho téměř až okouzlený výraz.

„Více než vyhovující, děkuji. Jsem ale překvapený, že někdo jako ty má doma takovou laboratoř.“

„To zařizovala Ginny. Pracuje teď jako ošetřovatelka u Svatého Munga a nejspíš se nechala inspirovat výzkumnými laboratořemi, které tam mají,“ vysvětlil Harry s pokrčením ramen.

„Pak má tvá žena skutečně talent na rekonstrukční a interiérová kouzla.“

Harry se zasmál: „Tak tohle jí řekni, tvá pochvala ji určitě potěší. Stejně vás tady budu muset brzy nechat, měl bych se pomalu připravit na noční. Ginny ti ukáže pokoj, který budeš moct podle potřeby využívat.“

Severus přikývl a následoval Harryho zpět do kuchyně. Sedl si ke stolu a začal sepisovat ingredience a přísady, které si bude muset ještě dokoupit. Byl do toho tak zabraný, že ani nezaregistroval Harryho odchod do práce.

„Prosím Severusi, pokud teď půjdete se mnou, ukážu vám pokoj, který jsme pro vás připravili,“ požádala ho Ginevra až přehnaně zdvořile, jakmile dokončil svůj nákupní seznam a odložil brk. Zvedl se beze slova a následoval paní domu po schodech do patra, kde se nacházely pokoje pro hosty. Měl dojem, že je z něj Ginevra lehce nervózní, ačkoli se snažila nedat to najevo. Dávalo to ale smysl. Vždy byl jejím profesorem a ona teď měla trochu problém vidět ho v jiné situaci a jiném postavení. Snažila se chovat přátelsky, ale když teď byli sami, nešlo ji to tak dobře jako Harrymu. Stále v něm viděla svého profesora a tak s ním i mluvila.

„Nemusíte se mnou mluvit tak uctivě, už nejste má studentka,“ upozornil ji se zdviženým obočím, které ona však neměla šanci vidět, jelikož se mu odmítala podívat do očí.

„Já vím, je to trošku nezvyk.“

„Rozumím,“ odpověděl prostě Severus a nechal to být.

Pokoj, který pro něho připravili, byl jen o něco menší, než jeho komnaty v Bradavicích. Vlastní koupelnu měl však také. Zařízení v barvách hnědé, krémové a zlaté jako v celém zbytku domu Severuse nijak neuráželo, bylo to příjemné a vkusné. Jen ta velká manželská postel se zlatým přehozem ho na okamžik zarazila. On byl přece sám.

„Manželská postel?“ zeptal se a do hlasu se mu přitom vloudil pobavený tón. K jeho překvapení reagovala Ginevra naprosto klidně, i když s lehkým ruměncem jak si všiml.

„Samozřejmě, je to běžná výbava pro případ, že byste si přivedl dámskou návštěvu. Tohle není vězení.“ Tentokrát se na něj podívala, a sice s vážným výrazem ve tváři. Severus pochopil, co to znamená. Oba se mu tím snažili naznačit, že by měl začít zase žít a tohle byla další část jejich plánu.

Zatracení Nebelvíři. Zanadával si v duchu, ale nahlas neřekl nic. Místo toho se zeptal, zda Ginevře jako paní domu, nebude vadit přítomnost Fawkese. Když souhlasila, Severus posunkem naznačil poděkování, a jakmile se vzdálila, aby si mohl v klidu vybalit, dosedl zamyšleně na postel. Bylo mu jasné, kam se to řítí a začínal se toho bát. Přesto ani na okamžik neuvažoval nad tím, že by udělal krok zpátky. Proč? To nevěděl. Byl rozhodnutý dotáhnout to s těmi démony do konce, ať to stojí, co to stojí. Návrat do normálního života už ho neděsil tolik jako dřív, spíš ho naplňoval jakousi svíravou nervozitou. Daleko víc se teď bál selhání. Harry na něj spoléhal, že jim pomůže porazit démony, ale Severus si nebyl jitý, že jeho plán bude fungovat. Bylo tam příliš mnoho neznámých. To znamená příliš mnoho věcí, které se na tom mohly pokazit. On už ale v životě riskoval tolikrát a tak moc, že ho to nemohlo zastavit. Prostě udělá, co bude muset. Jako vždycky.

To ale nebylo zdaleka všechno, co se mu nyní honilo hlavou. Kromě toho si začínal až bolestně uvědomovat, že Ginevra měla pravdu, když mluvila o dámských návštěvách. Po celou dobu své hry na samozvance si to potěšení odpíral a během války vlastně také. Občasné jednorázové úlety nepočítal, protože si to vlastně pořádně neužil. Na vině byl jeho problém s fyzickým kontaktem. Ne že by to jeho potřeby a instinkty nějak snižovalo, pořád to byl muž jako každý jiný, jen se prostě nedokázal úplně uvolnit, pokud tomu člověku naprosto nedůvěřoval a on důvěřoval málokomu. Tohle byl problém, který bude muset řešit, akorát neměl nejmenší tušení jak.

Nakonec aniž by došel k nějakému závěru, si hluboce vzdychl a odešel do koupelny. Rozhodl se, že bude spát tady. Postel byla pohodlná a ráno měl v plánu ještě protřídit zásoby v laboratoři, aby na Příčné koupil opravdu všechno, co by mohl potřebovat a co by podle něj měla obsahovat každá laboratoř.

 

Poznámka autorky: V příští kapitole už se můžete těšit na novou důležitou postavu, která vznikla na základě přání jedné čtenářky a nakonec mě velmi nadchla. Doufám, že si jí také oblíbíte, protože nás bude provázet celým zbytkem příběhu. Zmíněné čtenářce tímto děkuji, ona bude vědět J