Fénixova šance Kap. 16: Zakázané myšlenky

Kapitola 16: Zakázané myšlenky

 

Dům Weasleyových (Doupě), Vydrník svatého Drába, Anglie…

Naučit se s tím žít. Tak zněla Severusova rada. To se ovšem mnohem snadněji říká, než dělá. Harry neměl nejmenší tušení, jak začít, protože sebeobviňování se už během války stalo jeho doménou. Vždyť i smrt Siriuse si tenkrát dával za vinu.

Nebylo to snadné, ale nakonec si prostě zakázal na ten masakr myslet. Zamknul to hluboko v sobě a prostě se snažil fungovat dál, jakoby se to nestalo. Lidé v jeho okolí hodně pomáhali, když se ho snažili rozptýlit.

Jedním takovým rozptýlením byla i návštěva Weasleyových, na kterou ho Ginny vytáhla. Harry k nim chodil na oběd rád. Teď když všichni překypovali nadšením z očekávání nového potomka, to bylo snad ještě lepší. Už to věděli všichni. Poslali sovu dokonce i Hermioně do Bradavic, která samozřejmě obratem odpověděla a připojila i gratulace od profesorů. Kromě toho v dopise také upozorňovala na šířící se spekulace o Snapeově přežití. Nad tím však Harry jen pokrčil rameny a nechal to být. Stejně vždy věděl, že to neutají navěky.

„Harry drahoušku, řekni nám co je nového, dlouho jsme neměli možnost si popovídat. Prý ses byl podívat v Bradavicích,“ vyzvala ho Molly, zatímco několika kouzly dávala pokyny surovinám, aby se sami nakrájely, a přesunuly do hrnců.

Bylo to zvláštní, ale ve společnosti této dobrosrdečné ženy a jejího manžela se Harry konečně dokázal uvolnit a tak začal vyprávět. Přitom se snažil nezmínit o Severusovi, což nebylo úplně lehké.

 

*****

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

Mezitím Severus v jejich domě uvítal Marylin. Jelikož ho Harry už předtím zapojil do ochranných kouzel, mohl ji nyní bez problému pozvat dovnitř, i když Potterovi nebyli doma. Severus měl stejně podezření, že se vypařili tak trochu záměrně, aby jim poskytli dostatek soukromí. Na tom nezáleží, stejně jsme tu kvůli práci. Musel si sám sobě připomínat, když se s Marylin posadil ke stolu, aby ji nad šálkem čaje zasvětil do všeho, co o démonech věděli.

„Takže vy si myslíte, že vám ten lektvar poskytne dostatek síly na otevření brány, abyste mohli démony zase vyhnat?“

„Pokud je k sobě dokážeme všechny přivolat, ano,“ přisvědčil Severus. Tahle část plánu nebyla ještě úplně dořešená. Jednalo se totiž o poměrně náročné kouzlo černé magie a on si ho nemohl vyzkoušet dopředu. Doufal tedy, že jeho zkušenosti s tímto druhem magie postačí.

„V tom případě bychom měli vycházet z magii-obnovujícího lektvaru. Pro začátek musíme najít ingredienci, která by jeho účinky dokázala zesílit natolik, aby se s tím dalo dál pracovat.“

„Souhlasím, již je připravený. Navařil jsem nám nějaký do zásoby. Pojďte, laboratoř se vám bude líbit,“ vyzval ji Severus a začal vstávat ze židle, na které dosud seděl.

„Poslyšte…“ zarazila ho ještě Marylin „…nemohli bychom si tykat? Mám při práci raději neformálnost.“

„Jistě Marylin. Já jsem Severus.“ Podali si ruce a Severus přitom lehce zatáhl, aby ji dostal na nohy. Marylin na to reagovala svým melodickým smíchem a následovala ho do laboratoře, kterou záhy zhodnotila uznalým hvízdnutím.

Severus začal na pracovní stůl vyrovnávat různé ingredience a přitom sledoval Marylin, jak si vyhrnula rukávy hořčicově žlutého svetru. Tahle barva mu vždy připadala mimořádně odpudivá, ale na ní vypadala dobře. Její červenohnědé vlasy, které mu tolik připomínaly Lily, v tom kontrastu vyloženě zářily. Zajímalo by mě, jestli jsou tak hebké na dotek, jak vypadají. Ne! Soustřeď se. Zakázal si Severus podobné myšlenky a raději zaměřil svou pozornost zpět k lektvarům.

Šlo jim to spolu dobře. Jejich spolupráce připomínala symfonii, tak výborně se doplňovali. Po chvíli si rozdělili ingredience a pracovali každý samostatně, což je mělo značně urychlit. Severus byl naprosto soustředěný, takže když mu Marylin náhle položila ruku na rameno, lekl se a citelně ztuhnul.

„Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit, možná něco mám,“ Severus se uklidnil a naklonil se k ní, aby se mohl podívat. Přitom ucítil jemnou vůni citrusů z jejích vlasů a opět musel posbírat myšlenky, které se mu rozutekly nevhodným směrem. Její lektvar slabě reagoval na jednu z ingrediencí.

„Co si tam dala?“ zeptal se zamyšleně.

„Dračí šupiny. Myslíš, že je to dostatečné?“

„Obávám se, že ne, ale jsme na dobré cestě, jen to bude chtít více magie.“

Takhle pokračovali ještě několik hodin, než jim došli zásoby magii-obnovujícího lektvaru, ale na nic už nepřišli.

„Mrzí mě to,“ řekla Marylin s omluvným úsměvem. Severusovi to však líto nebylo. Znamenalo to, že se budou muset sejít znovu a on si musel chtě nechtě přiznat, že z toho má radost. Najednou mu vůbec nezáleželo na skutečnosti, že když ona zná jeho pravou identitu, je už jen krůček od toho, aby ji znali všichni. Bylo mu to jedno. Poprvé ve svém životě ani netoužil být někým jiným, někým lepším. Díky Marylin měl pocit, že prostě nemusí a tenhle pocit nezažil dokonce ani s Lily. Ano bylo to teprve jejich druhé setkání, ale Severus prostě věděl. Tohle bylo totiž něco, co mohl cítit, ačkoli nevěřil, že je něčeho takového ještě schopen. Přesto si stále netroufal, říct to nahlas. Co kdyby to nebylo vzájemné? Co kdyby ho odmítla? A měl jí vzhledem ke své minulosti vůbec co nabídnout? Možná, že tenhle přístup byl zbabělý, ale Severus prostě nebyl zvyklý, prezentovat své city otevřeně. Nikdy to nedělal, popravdě to snad ani neuměl.

Harry Severuse považoval za velmi statečného člověka a nejspíš jím i byl, ale když přišlo na lásku, už se to tak jednoznačně tvrdit nedalo. Na to, aby Marylin navrhl, zda nechce zůstat na jídlo, měl ale odvahy dost.

„A víš, že ráda? Kde je tady prosím koupelna, ráda bych se po tom vaření trochu opláchla.“ Severus jí to ukázal a mezitím se vydal do kuchyně naservírovat houbové ravioli, které včera večer dělala Ginny. K tomu nalil polosladké červené víno a doufal, že se ve svém odhadu jejího oblíbeného pití nespletl.

O pár minut později při jídle zjistil, že Marylin není jen nadaná lektvaristka, ale i příjemná společnice. A také zábavná, pomyslel si. Obratně odpovídala na jeho sarkastické poznámky, což Severuse bavilo. Bylo příjemné vidět, že jeho druh humoru pochopila.

Jen tak si povídali a Severus se přitom dozvěděl, že Marylin pochází z čistokrevné kouzelnické rodiny. Její rodiče, oba Mrzimorové se jí vždy snažili držet dál od války v přesvědčení, že je to jediný způsob jak přežít. Harry i Severus byli důkazem, že to není tak docela pravda. Jim to ale zřejmě fungovalo. Stále byli naživu a starali se o kouzelné tvory někde v Austrálii. Marylin však byla jiná než oni. Jako pravá Nebelvírka chtěla pomoct a Severus byl teď o to raději, že jí neodmítl. Nechtěl, aby si o něm myslela, že je stejný jako její rodiče.

„Tak ty si Nebelvír, to mnohé vysvětluje,“ poznamenal provokativně.

„No a co, ty Zmijozele,“ vrátila mu to Marylin a lehce ho pod stolem nakopla. Severus se na ní pobaveně zašklebil. Pak bylo chvíli ticho, každý z nich se zabýval svými vlastními myšlenkami. Pomalu upíjeli víno a oba přitom oddalovali tu chvíli, kdy se bude muset Marylin zvednout, aby se vrátila do Bradavic. Bylo jim spolu překvapivě příjemně.

„A co tvoje rodina?“ zeptala se po chvíli nevinně. Severus pokrčil rameny a přemýšlel, jak se elegantně vyhnout odpovědi. O své rodině nikdy nemluvil. Nakonec se rozhodl, že alespoň něco by říct měl. Na oplátku.

„Má matka Eileen Prince-Lloydová pocházela z bohatého kouzelnického rodu. Provdala se však za mudlu a její rodina ji vydědila. Něco takového pro ně bylo nepřijatelné. Byla to inteligentní žena, avšak velmi vážná a přísná. Přesto vím, že mě milovala. Pak onemocněla, a po její smrti se o mě staral otec. On byl…no řekněme, že to s ním nebylo snadné,“ uzavřel Severus tiše. Marylin, která zřejmě pochopila, že na tohle téma už víc neřekne, chápavě přikývla.

„Vidím, že si neměl zrovna idylické dětství.“

„Mé dětství bylo všechno možné, jen ne idylické,“ přisvědčil temně a znovu si přitom uvědomil, jak moc jsou si v tomhle podobní s Harrym. Ani on to neměl s tetou a strýcem zrovna snadné. Ačkoli Severus neznal podrobnosti jejich soužití, to co věděl, stačilo k tomu, aby si uvědomil svůj omyl. Harry rozhodně nebyl rozmazlený spratek, jak si původně myslel. Ne ani náhodou.

V tu chvíli, jakoby věděl, na co zrovna myslí se Harry se svou ženou vrátili z návštěvy u Weasleových. Marylin se s nimi přátelsky pozdravila, ale pak už se začala zvedat k odchodu. Severus ji jako pravý gentleman vyprovodil ven před dům. Zdvořile poděkoval za dnešní spolupráci a s lehkým polibkem na tvář se s ní rozloučil.

„Uvidíme se,“ řekla. Ještě mu věnovala vřelý úsměv a pak už se s tichým lupnutím přemístila pryč.