Fénixova šance Kap. 17: Problémy

Kapitola 17: Problémy

 

Poznámka autorky: Již jsem zmiňovala, že kapitola Masakr ve školce byla jakýmsi spouštěčem. Teď se dozvíte, jakou bude mít dohru. Zároveň bych chtěla upozornit, že tato kapitola obsahuje téma sexuálního zneužívání.

 

Ministerstvo kouzel, ústředí bystrozorů, Londýn…

Dny ubíhaly v líném stereotypu. Větrný listopad vystřídal chladný prosinec a Harry byl sám se sebou velmi spokojený. Nemohl si nevšimnout, že si Severus a profesorka Kelleyová báječně rozumějí. Pokaždé, když společně pracovali na vývoji magii-posilujícího lektvaru, cítil mezi nimi postupně se prohlubující jiskření, prozatím umně maskované za pouhé přátelství. Ať už to skrývali jen před ostatními, nebo i sami před sebou, Harryho obelhat nemohli.

Nyní si mladý Nebelvír povzdechl a se zatajeným dechem otevřel dveře velitelovi kanceláře. Byl nervózní. Opravdu netušil, co mu chce tak naléhavého, že si ho kvůli tomu pozval hned ráno na kobereček. Gawain seděl za svým stolem a měřil si Harryho svým přísným pohledem. Jeho tmavé vlasy i vousy byly už lehce prokvetlé stříbrem, přesto se stále dal považovat za kouzelníka v nejlepších letech.

„Dobré ráno pane Pottere,“ začal přehnaně zdvořilým tónem. „…proč jsem si vás pozval. Jistě se shodneme, že to, co se stalo minulý týden ve školce, se nesmí v žádném případě opakovat.“

„Souhlasím pane, ale nevím, jak toho chcete docílit,“ řekl nejistě Harry. Stál strnule u šéfova stolu a snažil se nevnímat mrazivou předtuchu, která se mu usadila v hlavě. Něco bylo špatně. Proč by si jinak Gawain pozval jen jeho? Zrovna jeho.

„Já jsem přesvědčený, že víte. Proč před svými kolegy zatajujete nové informace? Víte přece, že by vás to mohlo stát místo.“

„Nevím, o čem to mluvíte. Jak jste na něco takového přišel?“

„Máte mě za idiota? Není to tak dlouho, co jste byl posedlý touhou vypátrat identitu samozvance. Dokonce jste byl viděn, jak ve svém volném čase zevlujete v blízkosti Tkalcovské ulice! A pak, když se démoni vymkli kontrole to najednou přestalo, a vy jste si přišel s keltskou magií, kterou znáte Merlin ví odkud! Pořád mi chcete tvrdit, že je to všechno jen náhoda? Jestli si chcete udržet místo, měl byste mi říct, od koho všechny ty informace máte.“

A Harrymu se sevřel žaludek. Kvůli Severusovi souhlasil, že o jejich plánu nikomu neřekne, jenomže tohle zcela měnilo situaci. Přece se kvůli tomu nenechám vyhodit od bystrozorů. Pomyslel si, jelikož věděl, že se z Gawainovi strany rozhodně nejedná o planou výhružku. On nikdy neříkal nic je tak. Harry měl strach, přesto se rozhodl, že zkusí získat trochu času, aby si mohl promluvit se Severusem.

„Tak dobře, ale dejte mi čas. Potřebuji jeden den, abych se s tím člověkem mohl spojit.“

„Máte ho mít, ale jestli pro mě zítra touto dobou nebudete mít odpověď, můžete si hledat jiné zaměstnání,“ upozornil ho velitel přísně a netrpělivým posunkem naznačil, že má opustit jeho kancelář. Harry poslechl.

Celou směnu potom nedokázal myslet na nic jiného, než na rozhovor, který ho čekal večer. Měl obavu, jak na to bude Severus reagovat. Jeho odhalení bystrozorům bude totiž pravděpodobně znamenat zároveň odhalení samozvance, což by také mohlo skončit Severusovým zatčením. A to Harry opravdu nechtěl. Nedokázal ale odhadnout, co šéf udělá, až se vše dozví, natož vymyslet, jak by případnému zatčení mohl zabránit. Neměl ale na výběr. Velitel mu dal takzvaně nůž na krk a on musel jednat.

 

*****

Dům Potterových, Grimmauldovo náměstí 12, Londýn…

Že se něco stalo, Severus pochopil, jakmile Harry vešel do dveří. Ten Nebelvír byl se svými výrazy tak průhledný.

„Severusi, musím s tebou mluvit,“ prohlásil bez obalu poté, co se lehkým polibkem přivítal se svou ženou a usedl k večeři. Severus ho beze slova pobídl, aby pokračoval.

„Dneska ráno jsem byl na koberečku u velitele a máme problém. Došlo mu, že něco tajím. Jestli mu zítra neřeknu, od koho získávám informace o démonech, vyhodí mě. Je naštvaný kvůli tomu masakru ve školce minulý týden.“

Severus přikývl. Vlastně něco takového mohl čekat. Dříve či později na to musel někdo přijít. Chápal, že se Harry nyní nachází v obtížné situaci. Když se to předtím Severus rozhodl tajit, opravdu nechtěl, aby ho to stálo místo. Považoval to za nejlepší, ale teď pochopil, že to udělal spíš z vlastní pohodlnosti a strachu z odhalení. Nepřemýšlel o následcích. To co Harry nyní řešil, byla jeho vina a musel to napravit. I za cenu vlastní svobody, rozhodl se nemilosrdně Severus.

„Uděláme to. Hned ráno zajdeš za velitelem a řekneš mu o mně. Já tam přijdu,“ slíbil a přitom mu neunikl překvapený výraz na Harryho tváři. Zjevně nečekal, že to bude tak jednoduché. Jenže Severus už se nebál. Díky Marylin ho odhalení skutečnosti, že přežil, neděsilo tolik, jako dřív. Možná byl čas přestat se schovávat.

„Ale Severusi, uvědomuješ si, že to dost možná bude znamenat i odhalení identity samozvance? Pokud to praskne, nebudu pro tebe schopný nic udělat, ne potom co jsem takhle lhal.“

„Jsem si toho vědom a s následky se vyrovnám. Nic takového bych po tobě ani nechtěl. Uvědomuji si, že jsem to zavinil a také za to přijmu zodpovědnost.“

Harry zavrtěl hlavou. „Někdy se chováš, jako bys mohl za všechny problémy světa, ale pravda je, že jsem si mohl dát větší pozor. No je mi líto jak to dopadlo, ale možná to tak bude lepší.“

„Možná,“ souhlasil Severus. „Měli bychom se ale postarat, aby to nenarušilo náš plán. Až vyženeme démony, přijmu svůj trest, bude-li to nutné.“ S těmi slovy se zvedl a odešel z kuchyně. Koutkem oka však ještě zaregistroval ustarané pohledy, které si mladí manželé vyměnili.  

 

*****

Bradavice, severovýchodní Anglie…

Bylo po večeři. Marylin ve svých soukromých komnatách opravovala eseje, když ji vyrušilo nesmělé zaklepání na dveře. Pozvala svého návštěvníka dál. Jason Sulliven, Mrzimorský student třetího ročníku chvíli nervózně těkal očima po místnosti, než se odhodlal pohlédnout na svou profesorku.

„Předtím jste říkala, že mi pomůžete. Platí to ještě?“

Marylin věděla, že má problémy. Už od začátku, co ho znala, byl tenhle hubený blonďák poměrně bázlivý, pořád se za něco omlouval a vůbec se snažil všechny potěšit. Krom toho si od ostatních udržoval bezpečný odstup, což evokovalo sexuální zneužívání. Dokonce i sám Jason to se se sklopeným pohledem plným studu nakonec potvrdil a Marylin mu nabídla pomoc. To se odehrálo před více než měsícem. A teď byl tady.

„Posaď se prosím,“ vyzvala ho laskavě. Pak pomocí kouzel připravila čaj a sama se usadila k němu na hnědou pohovku u krbu.

„Nejprve bych byla ráda, abys věděl, že i když je to velmi špatné, nemusíš se za to stydět. Nejsi jediný, kdo má takové problémy. Existují různé podpůrné skupiny a dokonce máme speciální úřad pro záležitosti kouzelnických rodin, který v podobných případech zasahuje.“

„Já ale nechci, abyste to nikde hlásila,“ protestoval vyděšeně mladík.

„Proč? Pomohli by ti.“  

„Můj otčím. Zabil by mě, kdyby se to dozvěděl. Říkal, že to nesmím nikdy nikomu říct, prý to bude naše tajemství. Víte, můj pravý táta zemřel ještě během války. Dlouho jsme byli jen sami s mámou. Bylo to fajn, ale ona se pak seznámila s tím Rogerem. Vždycky přijde za mnou do pokoje, když to máma nevidí a pořád opakuje, že musím být potichu. On…dotýká se mě po celém těle a pak chce, abych mu dělal to samé. Mě se to ale nelíbí, nechci to dělat.“ Chlapci vyhrkly slzy do očí a nedokázal pokračovat.

Marylin odolala nutkání Jasona obejmout. Vzhledem k jeho reakcím by to nebylo rozumné a nechtěla ho ještě více vyděsit. A tak mu alespoň podala kapesník.

„Dobře slibuji, že úřad pro záležitosti kouzelnických rodin nechám až jako poslední možnost. Nemusíš se bát, já nedovolím, aby ti znovu takhle ubližoval dobře?“

Chlapec se pomalu uklidňoval a Marylin zírala do krbu ve snaze posbírat všechen svůj klid. Nesměla na sobě dát znát, jak jí to samotnou vzalo, protože přehnaná lítost byla to poslední, co Jason potřeboval. Nejhorší na tom byla ta podobnost se Severusem, který se úplně stejně jako Jason vyhýbal fyzickému kontaktu. Co když zažil v dětství něco podobného a následky si sebou nese až do teď? Nemohla to vědět jistě, přesto to nemohla nechat být. Musela něco udělat. Ne, rozhodně nebude jen tak stát a přihlížet, jak se ti dva trápí pod rouškou mlčení.

Marylin se rozhodla, že si o tom něco nastuduje a hned potom navštíví paní Sullivenovou. Byla zvědavá, co jí k tomu řekne.