Cizí krev - kniha II. - Prolog

                                                       Prolog

Orothar okolo sebe shromaždoval skřetí náčelníky a do těl jejich válečníků vháněl nižší démony. Velcí posednutí Anderelové se s rudýma očima klaněli jejich démonickému čaroději.
 A prapodivný obřad pokračoval dlouho do noci. Skřeti se klaněli a s démony v jejich myslích a tělech se vraceli se svým kmenům.
 Náčelník Whrax z kmene Warnghad z jížních krajin Anderelských planin to, spolu se svým bratrem Thradem, nespokojeně sledoval.

 Naklonil se k bratrovi a v jejich rodné řeči mu tiše řekl: „Tohle se mi nelíbí. Neměli bychom se zbavovat svobodných vůlí a sloužit nějakému démonickému čaroději.“

  „Souhlasím s tebou, bratře. Vraťme se zpět domů k našim rodinám.“
 
 Oba obrovští skřeti se otočili zády k probíhajícím obřadům a klestili si cestu mezi dalšími Anderelskými skřety. Pryč od posednutých.
 
 „Kam jdeš Whraxi?“ zavolal na Whraxe náčelník kmene Ubula.

 „Pryč.“ odpověděl Whrax a pokračoval v cestě.

 „Ještě jsi nepovolal žádné ze svých válečníků, aby do sebe vpustili démony a pozvedli se tak na novou úroveň bytí.“

 „Věřím totiž, že naše síla samotná nám postačí. Vždy postačila.“ odvětil Whrax a stále kráčel dál, když jej náčelník druhého kmenu popadl za rameno.

 „Cožpak nechceš pomoci zničit lidi a elfy?!“
 
 Thrad odstrčil cizího náčelníka stranou a ten vztekle zabručel. „Ještě jednou sáhneš na mého bratra a vyrvu ti z těla páteř.“ procedil mezi svými špičatými tesáky Thrad.
 
 Už to vypadalo, že se do sebe dva velcí skřeti pustí, když Whrax odpověděl: „Naším cílem nikdy nebylo zničit lidi i elfy. Horblar nás měl dovést ke slávě a moci. Tak praví proroctví. Mocný válečník přijde do našich zemí a spolu s ním Anderelští dosáhnou nevídané slávy a nových lepších životů.“

 „Horblar padl!“ vyštěkl náčelník kmene Ubula.

  „Pak nikdy nebyl tím vyvoleným válečníkem, o němž mluvilo proroctví.“ odpověděl klidně Whrax.

 „Orothar nám dá novou sílu, on nás dovede ke slávě a vítězství.“ namítl druhý náčelník.

 „Možná. Já se vracím ke zbytku svého kmene, abych vše probral s naším šamanem.“

 „Klan Warnhad je slabý.“ vykřikl Ubulský náčelník. Sotva zavřel ústa, dostal od Thrada takovou ránu pěstí, že se skácel k zemi.

 „Nezdá se mi.“ řekl Thrad a ubíral se za odcházejícím bratrem.

 Démonický černokněžník pozdě v noci dokončil svůj obřad a po okolí Anderelských planin se pohybovala spousta posedlých skřetů. Byl spokojený. Věděl, že tihle válečníci se nevzdají, ani kdyby jim z útrob vypadávaly vnitřnosti.

  „Vážený Orothare.“ oslovil jej náčelník kmene Ubula.

 „Copak, Urhane?“ ptal se tichým jakoby šeptajícím chladným hlasem Orothar.

 „Whrax, náčelník kmene Warnhad, neposkytl žádné své válečníky a vrací se domů.“

 „Však on se vrátí, až dobudeme Rudou pevnost.“

 „Orothare, rozhodně o Vás a vašich schopnostech nepochybuji, ale už nás není tolik, co dřív. Jak chcete obsadit nikdy nedobytou pevnost?“

 „Věř mi, když ti povím, že obsazení pevnosti pro nás nebude žádnou překážkou. Ty a tví válečníci nejsou jedinými spojenci, které mám.“ odpověděl Orothar.

 Urhan se poklonil a opustil démonického černokněžníka. Orothar se otočil a poklepal na podivný černý horský štít.

 „Viď, příteli? Jen my dva bychom k dobytí pevnosti postačili.“ V černé, skále podobné, stěně se otevřelo obrovské zlaté oko. A za okamžik se opět skrylo pod černým víčkem.